Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Podívala jsem se na něj.
Nó, zkouším se naučit nějaké genjutsu. Vybrala jsem si dvě, jedno se jmenuje Suna no kinbaku a druhé Sabaku no genso, vysvětlila jsem mu a nesměla se usmála.
A doufám, že se mi je nepodaří aplikovat sama na sebe.

Zamyšleně jsem se na ni podíval a potom přikývl.
Hmm to je opravdu zajímavá volba. Jedna je tuším B a druhé D rank. Původně vytvořené techniky na obranu Suny.
Usmál jsem se.
Trochu překvapivá volba na začátek, ale ty jsi byla už od začátku taková vyjímečná.
Mrkl jsem na ni.
Chceš s tím trochu pomoci nebo poradit? Minimálně si předtím říkala, jestli bych tě neučil genjutsu.
Prohrábl jsem si vlasy, které mi rozcuchal poryv větru.

Nervózně jsem zamrkala.
No, já nevím, mohl by jsi mi poradit, jak jsi to genjutsu trénoval? Myslím nějaké triky, nebo něco takového? podívala jsem se na něj a čekala co odpoví.
Od začátku výjímečná? To si mě asi s někým spletl.

Zkoumavě jsem se jí prohlédl od hlavy až k patě.
U genjutsu nejsou zrovna moc triky. Snad jen trénovat představivost a fantazii. Díky tomu zlepšíš úroveň fikce, kterou promítáš na svou oběť či oběti.
Pousmál jsem se díval se jí do očí.

Zamyslela jsem se.
A-aha.No...... tak děkuju, snažila jsem se působit mile, ale s kapucou staženou do obličeje a tónem hlasu, který nebyl zrovna dvakrát jasavý, mi to tak nějak nešlo.
Představivost. Trénovat představivost.... huh.... fajn.

Trochu jsem se přikrčil a tak jí viděl přímo pod kapuci.
Proč si vždy tak nervozní v mé přítomnosti?
Mluvil jsem takovým zkoumavým hlasem a díval se jí přímo do očí.

Vykulila jsem na něj z pod kapuci oči a o moment později trošku couvla, aby mi pod kapucu opět neviděl. Pro jistotu jsem si jí ještě víc stáhla.
Já.... eto... nervózní..... to proto......
Nějak jsem se nemohla vyjádřit. Byla jsem nervózní v přítomnosti v podstatě naprosto kteréhokoliv člověka, až na pár vyjímek, jakými třeba jsou milé prodavačky ovoce. A i před těmi jsem byla pouze méně nervózní, než obvykle. Pravděpodoně jsem byla asociální, ikdyž takhle rozebírat mě to nikdy nenapadlo.

No nic. Je to asi tvá přirozenost. Takže když se necítíš v mé přítomnosti ve své kůži, nezměním to.
Usmál jsem se a chvíli se díval jinam.
No jestli chceš můžeš na mě vyzkoušet jak si pokročila se svou technikou.
Stále jsem se mírně usmíval.

Podívala jsem se na něj a malinko pootevřela ústa.
Ehm... to myslíš vážně?... umíš se z toho dostat?... já si nejsem jistá že... představa, že bych na něj uvrhla genjutsu a nedokázala ho zrušit byla opravdu děsivá. A co víc, ještě jsem to nikdy nezkoušela, takže se to klidně mohlo stát. Malinko jsem se otřásla.

No pár triků jak se z genjutsu dostat ovládám. Takže se o mě bát nemusíš. Navíc zapomínáš na jednu zásadní věc. Můj mozek už předem ví, že to bude pouhá fikce.
Široce jsem se na ni usmál.
No tak tedy začni pokud chceš. Dobrovolných pokusných králíků, tu kolem není zrovna přemíra.
Mrkl jsem na ni s pobaveným úsměvem.

No tak dobře, z hluboka jsem se nadechla a poskládala pečetě. Taschera oslnilo silné světlo, jakoby se podíval do slunce. Když světlo zesláblo zase do přijatelné intenzity, mohl před sebou vidět písečnou dunu. Jednu. Uprostřed tréninkových prostor působila dost nepatřičně. Vzhledem k tomu, že jsem stála tam, kde se nacházela, nemohl mě Tascher vidět. Trochu jsem se zvědavě nahnula, chtěla jsem vědět, co vidí, ale nepromluvila jsem.

Ja ako som trénoval svoju techniku nemal som ju na kom vyskúšať .
Už bola podľa mňa aj hotová aj keď nie úplne na veľkej úrovni ale vedel som ju .
Všimol som si tu Tashera z akýmsi dievčaťom .
Chcelo by to súboj ... v tedy by som to mohol vyskúšať .... tak počkám kým sa vykecajú ... a pomôže jej aj keď ja ho poznám veľmi dobre .
Doletel som bližšie k nim .
V tom som možno videl to čo používalo to dievča ale vyzeralo to na genjutsu .
Keďže po pečatiach som až tak ja asi nič nevidel .
To mi pripomína žeby som sa mal učiť nejaké ďalšie genjutsu .

Když na mě použila to genjutsu. Mírně jsem se usmál a než si něčeho všimla přerušil jsem na sekundu chakrový oběh. Dál jsem se tvářil, že jsem v tom genjutsu a jako bych náhodou mířil k ní. Zastavil jsem se kousek od ní a otočil se k ní zády. Nenápadně jsem složil pečeti na Kokoni Arazu no Jutsu. Prostředí bylo stále stejné, jen ze mě byla pro ni iluze. Vypadala to, že se rozhlížím pod dunách. Já jsem, ale mezi tím co byla v mém vlastním genjutsu došel za ni. Znovu jsem poskládal pečeti, ale tentokrát na Kuroigan: suna no sabaki. Ona se začala propadat do svého zdánlivě vlstního písku a vypadalo to pro ni, jako by jím byla rychle pohřbívána za živa.

Vypadalo to, že mé genjutsu zabralo. Nejistě jsem se usmála, když se začal rozhlížet po dunách. Pak jsem se ale náhle začala propadat do... písku? Neklidně jsem se začala rozhlížet po něčem, čeho bych se mohla chytit. Nic tu nebylo. Snažila jsem se vzpomenout na rady co dělat na tekutém písku.
Lehnout si... no, tak na to bylo krapátek pozdě.
Odhodit co nejvíc věcí a odlehčit se... kromě jednoho shurikenu a jednoho kunaie, s kterými jsem se stále bez výsledků pokoušela mířit na terč a asi dvaceti výbušných lístků jsem nic neměla. Alespoň tohle tedy letělo ode mě pryč. Propadání se nezastavovalo. Pokusila jsem se tedy v zoufalství chytnout Taschera, který si kousek předemnou prohlížel mé genjutsu.

Stál jsem jí za zády a tak jsem jí položil ruku na rameno.
KAI
Všechny genjutsu kolem zmizela. Ona už mě mohla normálně vnímat.
Neboj už jsem to zrušil.
Řekl jsem takovým uklidňujícím tónem hlasu.
Ještě chvíli a mohla si se v té iluzi vážně utopit. Jistě víš, že tvůj mozek to bral jako realitu a proto by vyslal do těla signály které by ohrozili tvé životní funkce.
Odmlčel jsem se.

Najednou se to všechno okolo ztratilo. Tascher stál za mnou, s rukama na mých ramenou a já nohama pevně na zemi. Zakroutila jsem trochu vyděšeně hlavou a pak se obrátila k němu, s ukřivděným pohledem, vykukujícím z pod kapuci. Víc jsem neřekla, ani neudělala.

Dal jsem ruce dolů z jejích ramen. Mírně jsem se usmál.
No tak se nečerti, i když to vypadá roztomile. Myslel jsem, že chceš trénovat a tak jsem ti to trochu ztížil.
Lehce jsem jí položil ruku na kapuci a usmál se.
Ber to jako cenou zkušenost pro uživatele genjutsu.
Řekl jsem přívětivě.

Podišiel som bližšie k nim .
"Tashere ?
Máš čas ? "
Opýtal som sa aj keď možno ešte niečo riešili ale preto som sa aspoň slušne opýtal .

Odfoukla jsem si.
No, tak dobře, arigato, zamumlala jsem a malinko couvla, aby mi už nešahal na kapucu. Tu jsem si pak opět stáhla do obličeje. Nedalo se říct, že bych neměla ráda lidi. Spíš jsem k nim chovala jakýsi respekt a cítila se velmi zranitelná, když se mě dotýkali, nebo všeobecně byli v mé blízkosti.

S úsměvem jsem na ni kývl hlavou a nechal ji ucouvnout.
Potom přišel Shiro.
Konichiwa Shiro. Hmm čas? No to záleží na zde přítomné slečně.
Míle jsem se na Akane usmál.

"Myslel som si to ale keby tak vedel by som zamestnať keď tak aj ju lebo som dostal menší nápad a bol by prospešný pre všetkých ... "
Povedal som a čakal som čo povedia -

Na mě... já... samozřejmě, nechci zdržovat... zamumlala jsem, pak jsem se rychle otočila a zamířila ke svým svitkům, které leželi opodál u zdi.
Bože, bože. Bůh ví, jestli to moje genjutsu mělo vůbec nějaký vliv.

"Ehm kamže utekáš ?"
Podivil som sa keďže som plánoval zapojiť aj ju .
"Ty by si bola teraz poriadne prospešná ... "

Jen jsem mlčky stál a pozoroval vývoj Shirova plánu.
Nic na práci jsem ani neměl, takže mi to bylo vcelku jedno. Alespoň bych tak zabil čas.

(Shiro zapni si Skype. )

Pootevřela jsem pusu překvapením.
Já-á? To-to se určitě pleteš... já? Otočila jsem se a opatrně ho pozorovala.
Nani? Co hodlá dělat?