Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Nebyla to velká výška, ale jak se zdálo, já opět padala po hlavě. Najednou mě někdo chytil. Pootevřela jsem oči. Byl to ten kluk, který před tím opodál cosi vyprávěl.
Uhm... hai... arigato... to už bylo podruhé, co mě takhle kvůli mé neschopnosti někdo chytil.
Ehm... ee... gomene... na tváři se mi objevil omluvný výraz.

Nemusíš se omlouvat. To se muže stát komukoli.
Lehce jsem se usmál a opatrně jí pustil nohy na zem aby se postavila a následně sundal ruku i z jejích ramen.
Jak se vlastně jmenuješ?

A že se to stane vždycky zrovna mě, zamumlala jsem a stáhla si kapucu jako vždycky více do čela.
Já? Já jsem Akane... na místě příjmení stála dlouhá pomlka.

Jen jsem se mile usmál.
Pády se člověk učí pevné vůli, aby mohl znovu a znovu povstat. To, že občas spadneš ti jednoho dne může zachránit život.
Řekl jsem to tak, bych ji potěšil a dodal trochu elánu.
Moc mě těší Akane. Já jsem Tascher.
Jemně jsem ji gentlemansky vzal za zápěstí a na ruku vtiskl lehký polibek.
Kosek jsem od ní poodstoupil a ukončil techniku Kaze no hagoromo, která nás obklopovala.

Podívala jsem se na něj.
Eh? No dobře... zamumlala jsem a myslela si svoje. Konec konců, já spadla už tolikrát a k ničemu to nevedlo. Když mi políbil ruku, trochu jsem se začervenala a stáhla si kapucu ještě více do obličeje.
Ehm, taky mě těší.

Co si to vlastně předtím trénovala?
Pohlédl jsem na ni zvídavě a mírně se při tom usmál.
Takže nesmělý typ. Zajímavé. Skoro jako přesný opak Roky. Hmm Proč jsem si na ni teď vzpomněl?

Ruka mi z kapuce pomalu sklouzla dolů.
No, uvolnění z genjutsu. Říkala jsem si, že to zkusím, ještě než ho začnu cvičit, co kdybych... větu jsem nedokončila. Bylo hloupé říkat svoje obavy z toho, že bych byla levá i na genjutsu a chytla do něj sama sebe.

Takže ty se specializuješ na genjutsu? Tak to budeš asi hodně chytrá.
Lehce jsem se usmál.
Já jsem sice taky genjutsu typ, ale naučil jsem se jen 4, protože mě to až tak moc nenaplňovalo.
Usmál jsem se a lehce si prohrábl vlasy které mi načechral vítr.

Podívala jsem se na něj a zamrkala.
Já... se nespecializuji na genjutsu. Vlastně ani ještě nevím, jestli mi půjdou. Žádné jsem se ještě neučila... můj hlas nezněl zrovna jistě.

Aha. Tak to jo.
Usmál jsem se.
No na genjutsu potřebuješ mít bystrou mysl, skálopevnou vůli a excelentní kontrolu oběhu chakry. Podobně jako mají ninja medici. Myslím, že tobě tyhle věci nechybí a co neumíš teď, vzápětí se doučíš.
Mile jsem se usmál a mrkl na ni.
Kdo je vlastně tvůj sensei?

Po jeho slovech jsem se nejistě usmála.
Můj sensei? Můj sensei je Kazekage-sama, ale zdá se, že asi nemá moc čas, uhnula jsem pohledem. Možná to bylo taky tím, že jsem se radši moc neukazovala.

Ale, ale máme tu prominentního studenta.
Usmál jsem se.
Lady Aiko je jistě znamenitý sensei, ale o genjustu jsem u ní snad ještě neviděl.
Řekl jsem věcně. Nikoliv však neuctivě na účet Aiko.

Dokráčal som na treningové pole videl som nejakých ninjov prišiel som za nimi
"Prosím vás nebude vám vadiť ak si tu do zajtra zatrénujem?"

Nejistě jsem pokrčila rameny.
Nevím, co Kazekage-sama umí. Já... vlastně jsem se s ní ještě moc nebavila.
Vlastně skoro vůbec. Dostala jsem se možná tak k pozdravu. Ikdyž je pravda, že ona toho řekla víc.
Pak přišel někdo další. Stáhla jsem si kapucu tak, že mi byla sotva vidět pusa.
Ne-e.

To jestli mi to bude vadit a nebo ne. Závisí na odpovědi na jednoduché otázky.
Jak jste se sem dostal. Tedy ne jak, ale spíš zda legální cestou a za jakým účelem.
Mluvil jsem naprosto klidně a nepatrně si ho očima přeměřil.

Prišiel somku nemu.
"Neni som nepriatel ako môžeš vidiet nemám pri sebe žiadne zbrane"

Jo to jsem si všiml, ale hmotné zbraně nejsou největší silou shinobiho. Tím jsou jeho techniky a podle znaků na tvém plášti i dojutsu. Konkrétně sharingan.
Řekl jsem klidně.

Sonozaki Ayu

Po chvíli odpočinku jsem se zvedla a rozhodla se ještě trochu trénovat. Takže...musím se obalit chakrou a vytvořit na sobě štít...To zvládnu, předtím se mi to už skoro podařilo. Přehrávala jsem si v hlavě postup techniky. Začala jsem kontrolovat svoji chakru a soustředila jsem se na techniku. Dělala jsem přesně to, co mi předtím poradil Shiro a zatím se mi to dařilo. Na chvíli jsem si už myslela, že to zvládnu, ale těsně předtím, než se mi to povedlo, ztratila jsem koncentraci a techniku jsem nedokončila. Začala jsem znovu se stejným postupem, který byl u mě nejúčinnější. Po chvilce soustředění jsme techniku jakž takž dokončila. Sice to asi ještě nebylo to pravé, ale tenký štít se mi podařilo udělat.

Ja som si všimol toho že sa tomu dievčaťu ten štíť podarilo spraviť .
Aj keď popravde ten štít som mal na inej úrovni než všetci ostatný ale spravila to .
Preto som prerušil svoj tréning ktorý mi už tak trocha šiel a podišiel som k nej .
"Tak čo ako ?"
Opýtal som sa aj keď sa mi zazdalo že už tom má .

Po chvíli mě něco napadlo. Zamyšleně jsem se zadívala na Taschera a začala nervózně žmoulat kraj své kapuci.
Etó..... ty jsi říkal, že umíš nějaké genjutsu?
Opodál jsem si všimla Ayu, jak trénuje.
Oh.... všichni trénují.. určitě je už opravdu silná.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Poslouchala jsem každičké slovo. Dokonce jsem si to všechno představovala jako kdybych tam sama byla. Bylo to zajímavé dobrodružství. ,,Wau." hlesla jsem a trochu zamrkala. ,,Nudit? Ne to ne. Byl to zajímavý příběh" usmála jsem se a koukla na svoje ruce poněkud zamračeným pohledem. Kdo ví jestli já projdu zkouškami.... ale v duchu jsem si i řekla že projít musím ať me to stojí cokoliv. Byla jsem odhodlaná se do nich pustit na plno. ,,Děkuji ti za tvoji ochotu" poděkovala jsem mu za příběh.

Sonozaki Ayu

"Hmm?" Otočila jsem se na Shira, který mi předtím pomáhal s tréninkem. "No, ještě to chce doladit, ale prakticky jsem se techniku jako takovou víceméně naučila...Nebo lépe řečeno vím jak na to. Akorát chci ten štít ještě zesílit, což si myslím, že by neměl být takový problém, chce to jen trénovat." Řekla jsem zamyšleně. "Teda, pokud se ptáš na tohle." Zasmála jsem se a přemýšlela jsem, jestli trénovat dál.

Sonozaki Ayu

"Abych pravdu řekla, tak už jsem celkem dosti unavená, jen jsem to nedávala najevo." Odpověděla jsem a rozpačitě jsem se usmála. Pro dnešek asi vážně s tréninkem skončím, akorát bych se vyčerpala...Nic se nemá přehánět. Povzdechla jsem si a podívala jsem se na Shira. "Hele...Říkal jsi, že už máš tuhle techniku na nejvyšší možné úrovni...Etoo...Ty asi nebudeš genin, že?" Zeptala jsem se, abych si ověřila to, co jsem si myslela.