Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Ja som pozeral ako si počína .
V tom som dodal .
"Zo začiatku to skúšaj len okolo trupu teda chrbátu a tak hlavu nohy a ruk skús nechať na potom skôr by ti to malo keď tak doklapnúť ."
Ja som v tomto mal výhodu v tých pečatiach že ich nemusím robiť preto som sa jej to snažil zjednodušiť .

Plivala jsem si pořád a pořád, až mi z pusy jedna, dvě jehli přeci jen vystřelila. Zaradovala jsem se a radostně si vyskočila. Vše jsem neustále opakovala. Začínala jsem z toho být unavená a tak jsem si sedla a začala se rozhlížet. Oči se mi zastavily u jednoho chlapce. Vypadal jako Shiro. Usmála jsem se a dál na něho zírala. Shiro je někde daleko, že? Raději jsem se držela této myšlenky a nedělala si naděje. Mohla jsem z toho potom byt zklamaná. Seděla jsem tady v koutě a mlčky se dívala, jak ostatní trénují.

Sonozaki Ayu

Jen jsem přikývla a pokračovala jsem dál. Sosustředila jsem se teď na menší plochu, jak mi poradil Shiro. Přišlo mi to jednodušší, než se soustředit na celé tělo. Zatím se mi podařilo nashromáždit chakru s fuutonem a udržet ji tam, kde měla být. Teď už jen zbývalo udělat z ní pevný štít. Začala jsem se tedy soustředit na tvar, pevnost a hlavně manipulaci chakry.

Ja som si všimol Hikari lenže ... teraz som nevedel či skôr asi nechce ísť bližšie alebo tak .
Preto som sa radšej neotáčal a nechal to tak .
"Uvidíš pôjde to .... a čím viac chakry tým to pôjde ľachšie lenže sa aj ľachšie unavíš časom to budeš zmenšovať .... "
Vedel som že jej to nepôjde hneď alebo tak no lepšie jej povedať ako na to teraz než potom .

Sonozaki Ayu

Takže čím víc chakry, tím to půjde líp... Vypustila jsem naráz větší množsví a snažila se ho dovést do techniky. Na chvíli jsem měla i pocit, že se mi to částečně podařilo...ale opravdu jen na chvíli. Možná se vážně na chvíli kolem mě vytvořil štít, ale nedokázala jsem ho udržet. Všechna stabilnost, kterou jsem na pár vteřin cítila byla pryč a já z té rychlé změny trochu klopýtla. Tohle bylo lepší...ale pořád to bylo k dokončení celé techniky hodně daleko...Ještě mám co dělat... Trochu mě potěšil tento minimální pokrok, který jsem pociťovala a šla jsem to zkusit znovu.

Videl som ako klopýtla no udržala to takže nebol problém ale videl som to tak že kto vie ale asi možno už zachvílu bude lepšie ak si dá prestávku .
Stál som bližšie keby niečo a pozoroval ako jej to ide .
Hmm viac chakry keď dá ľachšie sa to vyvolá ale žeby ťažšie udržuje ?
Skúsil som si to sám ale nezdalo sa mi to tak som to nechal tak a pozeral ďalej .
"Neviem čo ešte by som povedal len teraz už jedine trénovať a trénovať .... "

Sonozaki Ayu

"Arigato gozaimashita, pověděl jsi mi toho dost. Myslím, že teď tu techniku s dostatečnou snahou a tréninkem zvládnu." Vděčně jsem se na něj usmála a pak jsem se opět soustředila na trénink. Základ by už jakž takž byl, teď jen zesílit štít a udržet ho. Soustředila jsem se a zkoušela to znovu a znovu. Začala jsem pociťovat mírné zlepšení, což mi dodávalo chuť a sílu do dalších pokusů.

"Nemáš začo keby tak kľudne povedz alebo sa niečo aj opýtaj ak je treba ... "
Ja som si sadol do "vzduchu" tak pol metra nad zem a pozeral už iba ako jej to pôjde mne sa trénovať už ani nechcelo .

Začala jsem si dělat starosti o Yuusukeho. Smutně jsem na chlapce podívala a
odebrala se pryč. Nebe bylo krásné. Tak trochu jsem se toho pohledu nemohla
nabažit. S hlavou zvednutou k nebi.
(presun)

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukla jsem se na toho kdo mě chytl. Nebýt toho člověka tak jsem věděla že padnu na zem. Tak jako většinou. Možná že jsem to skutečně přeháněla. ,,Arigato" poděkovala jsem a pokusila se narovnat. Boužel moje nohy mě díky tomu jak málo jsem měla chakry sotva nesly tak jsem se posadila na zem a koukala se do víšky. Poté jsem si prohlédla osobu která mě uchránila před pádem. ,, Ještě jednou děkuji" lehce jsem se usmála koukla se na svoje ruce. ,, Budu si to pamatovat......." chtěla jsem tuto osobu oslovit jménem ale netušila jsem jak se ten dotyčný jemnuje. Což byl trochu problém

Mírně jsem se na ni usmál.
Není za co. Jen mi slib, že to s tréningem nebudeš brát tak do extrému.
Zamyslel jsem se.
I když to moc dobře chápu. Sám jsem byl jako genin stejný...
Pohlédl jsem na moment směrem k Shirovi a té neznámé genince. Vzápětí jsem se, ale podíval znovu na tu co přede mnou seděla (Riko).
Ještě jednou, opravdu není za co.
Usmál jsem se.
Všiml jsem si, že při poslední větě se zasekla a zvídavě na mě koukala.
Jmenuji se Tascher. Tedy pokud jsem dobře odhadl, nad čím právě dumáš.
Usmál jsem se a mrkl na ni.

Ja som odtiaľto nakoniec zmizol .
(presun)

Sabaku no Riko (Hiashi)

Pousmála jsem se. ,,Pokusím se" přikývla jsem a pak se rozhlédla kolem sebe. Když řekla své jméno znovu jsem na něj koukla.,,Velice mne těší. Jsem Riko" Představila jsems e zase já. Hmmm možná bych to vážně neměla tolik přehánět. Ale jinak se to nenaučím.... proletělo mi hlavou a já se trochu zamračila. ,,Když jsi byl Gennin? Takže teď jsi chunnin?" to jsem jen tak střelila. Na nic jiného jsem jej totiž typnout nemohla. Nepřipadal mi že by byl vyšší hodnosti.A pokud ano tak jsem se mu mínila omluvit. Ale pokud jsemt o trefila měla jsem pár otázek co se týkalo zkoušek.

Potěšení je mé straně. Riko... Riko... To je hezké jméno.
Odvětil jsem s mírným úsměvem.
Hai, jsem chuunin. To působím až tak slabě?
Řekl jsem mírně pobaveným hlasem. (v dobrém slova smyslu)

Sabaku no Riko (Hiashi)

Prohlédla jsem si ho. No když zahlásil to něco o slabosti pozvedla jsem obočí. ,,Ne to ne. Jen nevypadáš na vyšší hodnost" usmála jsem se. ,,Mohu mít dotaz?" nadhodla jsem. Zajímalo mě jak to bylo se zkouškami. Jestli jsou moc náročné a jestli mám přidat ve svém tréninku. To o hezkém jménu jsem moc nekomentovala snad proto že jsem na to nebyla zvyklá a proto že kdykoliv to někdo řekl spojoval si mě s dědečkem.

Hmm máš bystré oči. To se musí nechat.
usmál jsem se.
Nebo si prostě viděla jen mou chuuninskou vestu.
řekl jsem skoro jako vtip.
No tak pokud budu znát odpověď a nebo to nebudu osobní. Proč ne...
Bystře jsem se na ni podíval a trochu ji sjel pohledem.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,,Jak je to se zkouškama? Jsou obtížné? Jak vlastně probíhají? " zajímala jsem se. To bylo to o co jsem se zajímala dosti. A také jestli mám vzít svůj tým na misi ale to bylo trochu vedlejší jelikož jsem nevěděla jestli trénovali a trochu se zlepšili. Nemínila jsem s nimi jít na jatka. Zadívala jsem se mu z příma do očí a čekala na nějakou odpověď. Slyšela jsem o zkouškách v dávé době. Za mého dědečka. Prý to byl docela krušný rok.

No na to není lehká odpověď.
Mírně jsem se usmál a zavzpomínal na staré časy.
Jak v čem jsou obtížné. Mě přišli hodně lehké, ale řada lidí na nich fatálně vyhořela.
Nemyslel jsem to vychloubačně. Prostě jsem jen konstatovat fakta a pocity.
Problém je, pokud si člověk udělá při zkouškách přátele, nebo vážnou známost. Často je totiž nasadí proti sobě. A je to dost nepříjemné.
Odmlčel jsem se.
Průběh je jednoduchý. První část je písemný test na znalosti a logické uvažování. Za pár dní až týdnů jsou tří denní zkoušky v Lese smrti. Tam probíhá souboj o svitky. Navíc jste rozděleni do náhodných dvojic. Když získáte svitek. Tak ho musíte udržet po dobu, než se objeví skrytá věž v Srdci lesa. Když to dokážete má z části vyhráno. Za pár dní potom, ve zrovna zvolené vesnici, proběhne třetí zkouška. Tam se objeví problém pokud již máš mezi ostatními přátele. Postaví vás tam bez milosti proti sobě a zvítězit v boji může jen jeden. Boj probíhá do doby než se jeden vzdá, nebo nepadne mrtví, či polomrtví k zemi. Samotné vítězství, ale neznamená, že máš vyhráno. Vyhodnotí se vše co si během zkoušky vědomě i nevědomě udělala dobře a špatně. Poté už je pouze vyhlášení a nějaký ten ceremoniál. Tedy pokud ve zkouškách uspěješ.
Odmlčel jsem se a na obličeji se mi objevil menší úsměv.
To mi připomíná, že tu druhou zkoušku jsem musel splnit sám. Protože můj kolega před boje o svitek odpadl. Ale to už je jiný příběh. Který tě asi nezajímá.
Dál jsem se lehce usmíval.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Naslouchala jsem každičkému slovu které řekl. Přímo jsem hltala jeho slova.To co mi říkal mě nejen zajímalo ale jako kdyby mě to vtáhlo do nějakého příběhu. Po tom co zkončil jsem byla ještě chvíli mimo. ,,Uhm,naopak.Zajímá mě to. Ale pochopím když o tom nebudeš chtít mluvit" pousmála jsem se. V duchu jsem si představila jak museli zkoušky proběhnout za mého předka. Jestli Gaara měl problémy při těchto zkouškách. A jaké techniky v tu dobu ovládal. Jediné co jsem věděla že měl v sobě démona,kterého já neměla. Ne že bych po tom nějak toužila.

Došla jsem na cvičiště a už zase jsem si něco broukala.
Proč, že se mi každou noc o tom
jen zdá, o tom jen zdá, že v mém
životě... prozpěvovala jsem si potichu
sama pro sebe. Riko a neznámého
kluka jsem si nevšimla. Za stálého
broukání jsem si sedla poblíž na zem a před sebe rozporostřela
svitky, které jsem nesla pod paží. Pak
jsem tam jen soustředěně seděla a
upírala pohled na znaky. S broukáním
jsem ale nepřestala.

Dorazil som sem aj zo svitokom .
Ktorý som si doniesol z kancelárie .
Šiel som opodial aby som nikomu neprekážal a pustil som sa do tréningu .
Tá technika čo som sa učil by sa mi určite hodila .

Mírně jsem se nad tím jejím zasněným pohledem pousmál.
Nečekal bych, že to bude taková řekněme skoro romantická duše. Ale je to roztomilé.
No když o to stojíš. Mě to problém neděla.
Mile jsem se na ni usmál.
No tehdy bylo bylo hodně sychravé počasí a vichřice doslova cupovala les Smrti. Dostali jsme krátkou instruktáž od zkoušejících. Poté nás přes různé brány ve dvojicích vyslali do lesa. Asi den, či dva jsme bloudili lesem a neustále nás napadal gigantický hmyz, plazy, ještěři a pavouci. Nakonec se na nás štěstí usmálo, nebo jsme si to alespoň mysleli. Objevili jsme svitek ukrytý pod hladinou jedné říčky. Můj partner pro něj došel, ale jakmile ho sebral. Objevila se ohromná nestvůra podobná hydře. Avšak hydra to naštěstí nebyla. Jinak bych tu dnes asi nestál.
Mírně jsem se na ni usmál. Protože jsem si všiml, že je doslova pohlcena mým vyprávěním.
Při boji s ní byl můj partner vážně zraněn a já jsem se musel uchýlit k zákeřnému útoku pomocí výbušných lístků. Stvůra sice měla hned tři elementy v každé hlavě, ale nakonec jsem ji porazil. Myslel jsem, že už je po boji, ale v tom se doslova odnikud přiřítil ohromný pes, který vytrhl svitek mému partnerovy a pelášil s ním pryč. Na nic jsem nečekal a rychle se vydal za ním. Po nějaké době jsem ho dostihl a znovu nastal těžký souboj. Když pes konečně padl. Získal jsem svitek a vrátil se ke svému partnerovy o kterého jsem se do konce zkoušky staral. Díky mé péči to přežil a plně se zotavil ze svých zranění. Potom následovala za pár dní třetí zkouška. Po jejím dokončení jsem ho již více nespatřil. Takže ani nevím kde je mu dnes konec. To je zhruba celý příběh.
Usmál jsem se.
Doufám, že jsem tě moc nenudil.

... vyšla má, tak šťastná a krásná hvězda. Proč, že se mi... pokračovala píseň.
Zvedla jsem se od svitků a okem střelila potom klukovi. To vyprávění nešlo nezaslechnout. Povzdechla jsem si a znovu se sklonila ke svitku. Pak jsem nahromadila čakru do nohou a vyšla na nejbližší stěnu. Aspoň něco už jsem se naučila. Stála jsem ani ne metr nad zemí, k níž jsem byla zády. Pak jsem dala ruce k sobě. Svitky sice říkali, že by se to mělo učit na vodě, ale po té jsem ještě chodit neuměla, navíc, kde bych jí tu asi tak vzala. Soustředila jsem se, jak jsem mohla.
Kai! spíš jsem to šeptla, než řekla. K mému vlastnímu údivu jsem mírně zakolísala na zad. A s mojí šikovností jsem za chvilku už letěla k zemi.

Po dokončení svého vyprávění jsem ještě chvíli čekal než se Rika probere z transu.
Najednou jsem nějak vycítil, že jedna dívka která něco trénovala kousek od nás. Padá ze stěny po hlavě dolů. Na nic jsem nečekal a probleskl na stěnu kousek pod ni. Od stěny jsem se odrazil a dívku chytil jako princeznu do náruče. Opatrně jsem s ní dopadl na zem. Protože jsem pád značně zpomalil větrem, který jsem kolem nás vyvolal. Když jsem jí pohlédl do tváře. Měla nejspíš strachy křečovitě zavřená víčka a celkově se tvářila jako vyděšený zajíc, kterého do kouta zahnal hladový vlk.
S mírným úsměvem na tváři a vlasy vlajícími ve větru. Jsem se jí mile zeptal.
Jsi v pořádku? Už si v bezpečí.
S lehkým úsměvem jsem jí stále hleděl do očí.

Sonozaki Ayu

Trénovala jsem celkem dlouho a začínala jsem pociťovat únavu. Nějaký pokrok byl znát, což mi udělalo radost. Tak jo, teď si udělám přestávku a potom to zase zkusím...Do jednoho až dvou dnů bych to měla předpisově umět...snad. Pro teď jsem s tréninkem skončila a pořádně jsem se protáhla, protože jsem byla už mírně ztuhlá. Tak, co teď? Na moji otázku odpověděl můj žaludek a já doufala, že to nikdo neslyšel. Hauuu... Povzdechla jsem si a schovala jsem svitek do pouzdra. Nejdřív si odpočinu, pak se vrátím na chvíli k tréninku a pak se asi půjdu někam najíst. Zatím jsem si sedla a pozorovala jsem ostatní. Všimla jsem si Akane, která sem přišla také trénovat. Na okamžik jsem se lekla, když jsem viděla její pád, ale naštěstí jí kdosi pomohl. Oddechla jsem si a znovu jsem se posadila.