Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

"Hi Arigato."Byl jsem překvapený že to šlo tak rychle,ale zaroven potěšený.Když jsem odcházel z Hikari tak cestou sjem ji vysvětloval že jsme rozdělení na 2 skupiny,které ho budou hledat.Ta první jsem já z Hikari a ta druhá sensei.
(presun=Brána sunagakure)

´´Hmmm... ´´ poslouchala jsem Kaliona a následovala ho.
(presun)

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukala jsem. ,,O tom jsem nepřemýšlela" pokrčila jsem rameny a koukla na děvčata. ,,Teď vy" přikývla jsem a pak se zase otočila a rozhlédla se kolem sebe. Všude byl jakýsi klid což mi vyhovovalo. Ale také jsem přemýšlela o tom co všechno bude moje nová funkce od Kazekage obsahovat. Viděla jsem na tom akorát velkou zodpovědnost a starosti.

Pak mi něco docvaklo. "Ještě jsem se vám ani nepředstavil, jsem Ryuushi Misairu." Řekl jsem a prohlédl jsem si ten- spolek žen xDDD.

Sonozaki Ayu

Zatím jsem stála vedle Akane a pozorovala Riko s Ryuushim. Hmm, jde jim to dobře. Jsem zvědavá, jestli se mi to taky povede... Zamyslela jsme se na chvíli. Riko seskočila dolů a hned po ní i Ryuushi. Tak jo...Nesmím to zkazit. Řekla jsem si v duchu a pořádně jsem se nadechla. Se soustředěným výrazem jsem se rozběhla proti zdi a snažila jsem se kontrolovat správně chakru. Vyskočila jsem na zeď, ale po pár krocích mi uklouzla noha a já skončila na zemi. Vstala jsem a zkusila jsem to znovu. Tentokrát to bylo o něco lepší, ale pořád žádná sláva. Po chvilce jsem zase cítila, že spadnu, tak jsem seskočila sama. Věděla jsem, přoč mi to nešlo. Moje mysl byla roztěkaná a pořád jsem přemýšlela o tom, že spadnu. Takhle to nepůjde. Povzdechla jsem si. Musím si alespoň trochu věřit, že to zvládnu. Udělala jsem několik kroků dozadu, abych měla nějaký rozběh a znovu jsem to zkusila. Tentokrát se mi podařilo zahnat myšlenky na pád a soustředila jsem se jen na cestu dopředu. Šlo to o dost líp než předtím, i když v posledním úseku jsem se spíš vyškrábala úplně nahoru. Věděla jsem, že už to není úplně ono, ale teď jsem si trochu víc věřila. Znovu jsem seskočila, protáhla jsem se a zase vyrazila proti zdi. Ze začátku jsem běžela stejně jako předtím, ale po chvilce jsem zkoušela pomalu zpomalovat. Vyžadovalo to sice moji plnou soustředěnost, ale zatím se mi dařilo. Chvíli jsme byla napjatá a nevnímala nic jiného, než stěnu a sebe, ale nakonec jsem se trochu uvolnila a zpomalila do kroku. Nejdřív jsem trochu zavrávorala a už to vypadalo, že zase skončím na zemi, ale nakonec jsem zůstala "přilepená" chakrou ke zdi. Zaradovala jsem se a nějak jsem na vteřinku zapoměla, kde stojím. Než jsem si to znovu uvědomila, bylo pozdě. Sletěla jsem dolů aniž bych se nějak snažila zbrzdit pád. Pomalu jsem se zvedla a musela jsem se zasmát sama sobě. "Tak..tohle taky nebylo to pravý...Myslím, že mi ta modřina připomene, abych si dávala pozor." Řekla jsme nahlas, aniž bych si to uvědomila.

"Já mám radši řezný rány, věčně když trénuju s bratrem." Zakroutil jsem hlavou, on byl sice pomalejší, ale ten jeho meč má strašnou váhu.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Trochu jsem se usmála nad tím co řekla. Moje iniciativa bych myslela na to mám spočívala snad jen v unavě a šrámech. Stoupla jsem si vedle Ayu. ,,Skusíme to spolu?" optala jsem se a myslela to smrtelně vážně.

Sonozaki Ayu

"Etooo...proč ne." Odpověděla jsem s úsměvem na nabídku Riko a zvedla jsem se ze země. Nechtěla jsem ji zdržovat, ale sama se nabídla a já byla ráda.

Pozorovala jsem zbytek týmu a nakonec se odhodlala to zkusit taky. Pomalu jsem došla až ke stěně a opatrně na ní položila nohu.
Vést čakru do nohou, soustředit jí tam... zdálo se, že tohle mi šlo dobře. Udělala jsem jeden krok. Pak další. A další. Zastavil mě až strop. S úsměvem jsem se otočila na ostatní.
Tohle mi jde- eeé, zapoměla jsem kde stojím a přepadla dopředu. S mým anti-talentem na manipulaci s tělem se mi ve vzduchu nepodařilo otočit jinak, než že jsem padala na hlavu.

Když padala tak jsem vyběhl po zdi de její úrovně a odskočil jsem chytl jsem ji ještě ve vzduchu a měkce jsem dopadl i s Akane na zemi. "Nestraš mě takhle."

Sabaku no Riko (Hiashi)

Kývla jsem na Ayu a vyrazila proti zdi. Zároveň s ní jsem šlápla jednou nohou na zeď a držela jsem se v její urovni kdyby náhodou. Cítila jsem opět jemný větřík ve tváři což mě naprosto uklidňovalo. Moje mysl byla klidná jako voda.

Na obličeji se mi objevila anime kapka.
Arigato gozaimas, já, eto, vážně díky, nějak jsem to povolilo, eh... na obličeji se mi objevil rozpačitý výraz.

Pořád s Akane v náruči jsem se na ni usmál. "Neboj, já jsem trénoval od 12-ti, dokonce vím o jednom hezkým místě kde se dá trénovat chůze po vodě, i když to je vlastně u našeho domu, ale bratrovi by to snad vadit nemělo. Tak já tady budu stát a dávat pozor, aby jsi bolestivě nespadla a ty budeš trénovat, jo?" Dokončil jsem "proslov" s úsměvem.

Sonozaki Ayu

Vyrazila jsem za Riko a snažila se s ní držet krok. Teď, když šla semnou, snažila jsem se o to víc, což bylo způsobeno mojí soutěživou povahou. Najednou jsem přestala křečovitě přemýšlet o tom, co dělat a prostě jsem šla dopředu. Nevím, čím to bylo, ale najednou to šlo. Trošku jsem se uvolnila a upravila svůj krok podle Riko.

Sabaku no RIko (Hiahi)

,,vídíš že to jde....teď skus zpomalit" jakmile jsem to dořekla z běhu jsem pomalu přecházela do rychlejší chůze až jsem šla normálně . Sledovala jsem jak přesně dává nohy a byla jsem připravena ji pomoci kdyby padala.

Sonozaki Ayu

Riko začala zpomalovat a s ní i já. Nejdřív nebyl vůbec žádný problém a možná by ani žádný nenastal, kdybych při snaze zpomalit pouze do normálního kroku, neznejistěla. Chvíli jsem balancovala a pořád jsem cítila, že někam přepadávám. Trochu mě to rozhodilo, ale to mi moc nepomohlo. Uvědomila jsme si, že se musím uklidnit a zase znovu začít ovládat celé své tělo i mysl. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Přitom jsem se soustředila i na to, abych se udržela na zdi a nespadla. Pomalu se mi začalo dařit...Začínala jsem cítit větší stabilitu,sice to nebylo stoprocentní, ale nejistota zmizela. Pomalu jsem otevřela oči a udělala další krok.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,,tak je to správně" pokývala jsem hlavou. Musela jsem přiznat že náš tým byl vskutnu zajímavý. Na první pohled jsme vypadali nic moc ale já už v té chvíli věděla že budeme dobrý tým. Vždyť i holky se zlepšovaly a to trénovali jen chvíli. Byla jsem skutečně potěšena jejich zdarem. Pomalu jsem začínala zastavovat a koukla jsem se na Ayu. ,,Jde ti to dobře. Brzy se nebudeš muset ani kontrolovat"

Chtěl jsem vědět co se stane když ztratí koncentraci ona. "Co se bude dělat po tom co to všichni zvládneme, Sabaku no Riko?" Věděl jsem to od okamžiku kdy řekla že ovládá písek.

Sonozaki Ayu

Zastavila jsem se taky a podívala se na Riko. "Arigato, Riko-chan." Usmála jsme se na ni, ale pořád jsem si kontrolovala svoji stabilitu. Udělala jsem pár dalších, zpočátku opatrných, kroků a s potěšením jsem zjistila, že už mi to nedělá tak velké problémy. Sice jsem se pořád musela kontolovat, ale byla jsem jistější a měla jsem pocit, že už mi nehrozí pád. "Myslím, že už jsem na to přišla." Oznámila jsem Riko.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Jakmile na mě zavolal a přiložil k tomu mé příjmení rychle jsem otočila hlavou přímo na něj. Zapřemýšlela jsem . Nebylo toho moc co by mě napadlo. ,, Buď si každý může jít po svém a odpočinout si,nebo bychom se mohli více seznámit, nebo naše první mise." odpověděla jsem a lehce kývla na Ayu. Sama jsem seskočila na zem a koukla se na zeď. Budu potřebovatmít písek stále u sebe...pomyslela jsem si. No mohla bych se podívat doma jestli by se něco nenašlo...nebo....... přemýšlela jsem ale pak jsem se zase probrala do reality. ,, Mise nás tak i tak nemine. V nejbližší době.......

"No to je sice pravda, ale já bych bral spíš seznámení a menší tréninkový souboj. Bez toho, aby jsme kompletně znali naše schopnosti by jsme si mohli jít vykopat hrob už teď, nemáme u sebe Jounina který nám bude zachraňovat pr*el." Řekl jsem absolutně vážným tónem od toho- Bez toho, aby...

Sonozaki Ayu

Seskočila jsem taky a přidala se ke zbytku. Hmm, mise...Doufám, že do začátku dostanem něco jednoduššího. Zamyslela jsem se, když Riko domluvila. "Etoo, nemyslím si, že bychom po tomhle potřebovali odpočívat. Nebylo to zas tak těžké ani namáhavé." Nechtěla jsem zpochybňovat její návrh, ale cítila jsem v sobě ještě dost energie, i když jsem si nebyla jistá tím tréninkovým soubojem.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,, Hmmm,pravda....." pokrčila jsem rameny a pak se posadila na zem. ,,Rozhodnutí nechám na Vás...ale souboj je rozumná reč" koukla jsem se na všechny a pak se soustředila na svoji chakru a okolní písek. Bylo totiž na čase si něco vyrobit. Něco co budu v budoucnu velice potřebovat.Písek se najednou začal lehce zvedat a formovat prozatím do něčeho neznámého. Ale já už dopředu věděla co to bude.

První jsem se zlomyslně ušklíbl, ale potom mě to přešlo. Ne, tohle udělat nemůžu. "Tak souboj kdo proti komu?" Zeptal jsem se, můj úšklebek nebyl skoro poznat.

Sonozaki Ayu

I když bylo rozumné, co Ryuushi navrhl, tak se mi do toho moc nechtělo. Věděla jsem, že je to jen cvičně v zájmu tréninku, ale stejně...No, myslím, že mě to nijak nemine. Povzdechla jsem si pro sebe, ale nic jsem neříkala a dál jsem pozorovala, co provádí Riko s pískem, který byl okolo.