Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

"No to teda skusíš, osobně na to dohlídnu, nesnáším když se někdo lituje..." Řekl jsem sebejistě. "Každý má talent, jen ho musí objevit. A nenos pořád tu kapuci tak v obličeji, potom ti nejde vidět do..." Nevěděl jsem jestli to mám říct když proti Kazekage byla ošklivka katka."...tvého hezkého obličeje." Ukončil jsem to a zase jsem se pomalu přesouval ke Kazekage.

Čím dál víc mluvil, tím víc jsem couvala. Když domluvil a obrátil se, vlastně se mi ulevilo. Působil tak strašně... průbojně. A zdálo se, že mě vůbec nechápe. Sotva se otočil, znovu jsem si stáhla kapuci do obličeje a zadívala se do země. Malinko jsem se ušklíbla.
Já se nelituju, já jen prostě jsem k ničemu. Kdyby tady pan chytrý každý den házel na ten blbý terč jako divý a ani jednou se nestrefil, taky by to možná pochopil.
Nic z toho mi ale nepřešlo přešl přes ústa. Nechtěla jsem vyvolávat hádky. s klidem jsem to nechala vyznít uvnitř sebe. Pak jsem se obrátila k těm dvěma.
Tak co teď? Je něco v plánu?

Sabaku no Riko (Hiashi)

Přešla jsem k Akane a tiše si stoupla vedle ní. ,,Nic si z toho nedělej. Sama musíš přijít na to co ti jde. Napadli tě třeba loutky?" nadhodila jsem a koukla na ni.Byla milá.Snad jsem na ni moc nepůsobila jako člověk co vidí jen sebe nebo tak něco. Prostě jsem moc nemluvila a hleděla si raději svého. To ale neznamená že jsem nechtěla pomoci

Usmála jsem se na Riko. Měla jsem vážně štěstí, jak se zdálo, obě mé parťačky byli hodné a milé. A zatím jim ani nevadila moje neschopnost.
No, na akademii jsem jednou něco zkoušela, byl tam jeden spolužák, který to uměl a..... moc mi to nešlo. Udělat ty vlákna, to není tak těžké, ale člověk taky musí umět hýbat rukama... pohled mi rozpačitě zalétl ke kunai zapíchlému do země. Zdálo se, že jádro problému bylo v tomto případě stejné.

Sonozaki Ayu

Nečekala jsem, že moji "radu", která byla víceméně k ničemu vezme Akane vážně. Měla bych se jí za takovou hloupou radu omluvit. Napadlo mě. Zrovna jsem chtěla promluvit, ale ve stejnou chvíli se s ní začal bavit blonďák, co tu už nějakou chvíli stál a koukal po Kazekage. Ze začátku jsem nevěděla, jestli se jen předvádí, nebo jí chce vážně pomoct, ale nakonec jsem usoudila, že to myslí dobře a chce jí poradit. Nevěděla jsem, co momentálně dělat, tak jsem se posadila na zem a pozorovala okolí. Taky bych měla začít trénovat... Povzdechla jsem si, ale nahlas jsem nepromluvila. Po krátkém přemýšlení nad mými mizivými dovednostmi jsem se zvedla, oprášila se a přešla k ostatním. Přelétla jsem pohledem Riko i Akane, která mi připadala poněkud...smutná. "Neboj se, určitě existuje něco, v čem budeš dobrá. Třeba máš v sobě skrytý talent, o kterém ani nevíš. Jen ho v tobě probudit." Řekla jsem jí s úsměvem a taky jsme tomu věřila.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,,Ayu má pravu" přikývla jsem a zadívala se na terč.,,Co umíš nejlépe...teď nemyslím v boji. Co tě baví? vživotě?"nadhodila jsem otázku a čekala co odpoví.Chtěla jsemjí pomoci najít ten skrytý talent. Chápala jsem že prostě někomu to trvá než objeví svoje vnitřní já .

Dívala jsem se z jedné na druhou.
Vážně myslíte... vypadala jsem rozpačitě, ale zároveň se mi do hlasu vkrádala naděje.
No, já ... mám ráda písničky, ráda je zpívám, nebo poslouchám. A ráda pozoruju lidi, pousmála jsem se. To že hlavně ty, co umí dobře taijutsu jsem radši vynechala.

Safír na meči začal svítit, bral si čakru bez mého dovolení, nelíbilo se mu že s ním tak dlouho netrénuji. "No tak.nemůžeš toho na chvíli nechat? Budu s tebou trénovat potom, teď mám práci." Mluvil jsem na Kinmedaryū, očividně jí to vůbec nezajímalo. Jen jsem zakroutil hlavou a vytasil jsem meč, teď už byl vidět v celé své kráse, včetně krvavě rudé čepele, už jen podle toho že meč má drahokam na konci jílce a toho že svítil muselo bát poznat že jsem z rodiny Misairu, nechal jsem ho vytasený, ale nic víc jsem s ním nedělal, očividně jí to stačilo a přestala si brát mou čakru.

Jak mile me pustil privolal Jsem Mitsuki. Sundal ochranou celenku a hodil ji za sebe a smeroval jsem k vychodu z mistnosti.(presun)

Sonozaki Ayu

"Každý v sobě něco má. Jen se to někdy nemusí projevit hned." Pověděla jsem Akane. "Chápu, že jsi chtěla trénovat jako všichni ostatní, ale to neznamená, že za každou cenu musíš umět zrovna to, co oni. Neřiď se nikdy podle ostatních. Jdi svojí vlastní cestou. Ono se časem ukáže, v čem budeš dobrá. Třeba nejsi na taijutsu, ale existuje spousta dalších věcí...Taijutsu není středobod vesmíru. Netrap se tím a zaměř se na něco jinýho." Možná jsem se rozpovídala až moc, což nebylo zvykem u lidí, které ještě moc neznám. Jenže dnes jsem měla dobrou náladu, tak jsem nad tím ani moc nepřemýšlela. Pak mi ale došlo, že to možná trochu přeháním. Přecijen jsem ji poznala teprve dnes a moc jsem ji neznala. "Etoo, Gomenne...Asi nemám moc co mluvit, když tě pořádně neznám." Zasmála jsem se trochu rozpačitě. "Mimochodem, hudba je krásný koníček." Dodala jsem ještě.

Aiko Naihi

Aiko prestala vnímať celú situáciu pretože mala dosť vlastnej práce. Po celý čas ich počínania mala zatvorené oči a kontrolovala všetky pečate rozmiestnené v Sune a okolie Suny detekovala pieskom. Keď sa nakoniec prebudila bhliadla si všetkých.,, No ale ticho teraz, v skratke vám niečo vysvetlím." prehovorila nahlas Aiko.,, Tuto Ryuuschi je vašim posledným členom tímu, áno budete štvorčlenný tím." prikývla.,, Ja nebudem mať stále čas byť s vami a preto je váš počet nakoniec štyry. Vedúca tímu bude Riko, preto si ju vážte a budete sa riadiť jej pokynmi. Tak zatiaľ." usmiala sa a zmizla.

"Co? Jak ví moje jméno?" Díval jsem se překvapeně do prázdna, kde předtím stála. Meč jsem zasunu zpět do pochvy a jen jsem si přebíral co vlastně řekla.

Chvilí jsem tam tak ještě stál a díval se na toho loutkaře,kterého jsem ani tak moc neviděl Jay tam tak jen stál a přemýšlel."Ahá zítra je ta zkouška z tím senseiem."vspomenul jsem si "No to,abych se na to vyspal."Kyvl jsem na Jaye a odcházel pryč."Ale je tu ještě jeden problém ten svitek ,který mám vrátit Kazekagemu."Dal jsem si ruku do kapsy nahmatal svitek a uchopil ho."No ale jelikož Kazekage před chvíli odešla a nevím kde zrovna šla"Uvolnil jsem ruku a vytáhl.Svitek jsem nechal v kapse."Nocovat u Kanceláře nebudu radši se vyspím."
(Presun)

Přišla jsem na ´´cvičiště´´ a začala trénovat techniky, které byli napsány ve svitku co
mi půjčila kazekage. Udělala jsem vše podle návodu ve svitku a začala techniku. Byli
zatím dost slabá a tak si mě nikdo okolo nevšiml.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Jakmile Kazekage zmizelakoukla jsem se na místo kde stála. ,,Heh? Velitelka týmu?" zašeptala jsem si a doufala že to nikdo neslyšel. Moc se mi tomu nechtělo věřit. Prohlédla jsem si nyní svůj tým a pak na chvíly zavřela oči. Tak co teď? trénink? nebo co?
,,Nějaké návrhy co se teď bude dít? Nechávám to na vás" promluvila jsem a oči jsem zase otevřela.

"Já jeden mám, naučte se chodit po vodě a zdech, já musím trénovat taijutsu a kenjutsu nebo mě Kinmedaryū obere o všechnu čakru." Jak jsem to dokončil jsem přešel k jedné figuríně a začal jsem si na ní trénovat taijutsu, nechtěl jsem tu figurínu zničit okamžitě, kenjutsu nechám na později.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,,Hmmm" přikývla jsem a koukla se na děvčata. ,,Zkusit by s to dalo.Co myslíte?" zahleděla jsem se na ně a čekala co mi odpoví.Já osobně jsem se to mínila naučit za každou cenu a popřípadě jimi pomoci kdyby bylo potřeba. Bylo mi jedno jestli já osobně budu mít na sobě nějaké modřiny nebo šrámy. Měla jsem za to že si alespoň zapamatuji jak to mám udělat aby se mi nic nestalo. I když zrovna v tomhle jsem moc velký problém neviděla protože něco málo z toho jsem pochopila už na Akademii.

Stíhal jsem i vnímat okolí, pak mě to, ale přestalo bavit, při jednom kopu jsem se přilepil na figurínu vyskočil do vzduchu, vytáhl jsem Kinmedaryūa, safír zazářil, v slunečním světlo to nebylo moc vidět, ale i rudou čepelí projela nějaká energie od jílce po hrot, když jsem padal tak jsem šikmým sekem, přesekl figurínu na dvě části, jedna byla v zemi a druhá se kymácela na zemi. Jak jsem skončil tak jsem přešel k Riko a spol. "Tak mám po tréninku." Usmál jsem se. Meč jsem pořád svíral v pravé ruce, čepel odrážela světlo a obarvovala ho na rudo, i tetování se lesklo na slunci.

Sonozaki Ayu

Nepřekvapilo mě, že musela Kazekage-sama odejít, přeci jen musela mít spoustu práce. Chvíli jsem zamyšleně koukala na místo, kde ještě před chvílí stála. Hmm, takže čtyřčlenný tým... Z myšlenek mě vytrhl až hlas Riko. Chvíli jsem jen poslouchala. Trénink chůze po vodě a zdech? "Hmm, pamatuji si, že jsem to kdysi zkoušela..." Zamumlala jsem potichu. Nemohla jsem si vzpomenout, jak ty moje pokusy vlastně dopadly, ale to u mě nebylo nic neobvyklého. Zjišťovala jsem, že si z minulosti nepamatuju víc věcí."No, myslím, že je to dobrý nápad." Dodala jsem hlasitěji s úsměvem.

V letěl jsem ninjovským způsobem do kolesea a rozhlížel se kolem či zde náhodou není Hikari.Naštěstí jsem ji zahlédl a přišel k ní."Ahoj Hikari máme misi.Informace ti vysvětlím cestou jednoduše máme přivést zpět Jaye který opustil vesnnici."Přišel jsem k ní blíž a čekal na její reakci,jelikož toto byla šance se víc seznámit jak osobně tak v schopnostích či technikách .Hlavně proto abych věděl kdybych s ní náhodou bojoval na chuninských zkouškach.....abych věděl proti čemu stojím.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,,Tak se dáme do práce" přikýla jsem na Ayu i Akane a ihned jsem se rozběhla proti zdi.Vyskočila jsem na ni. Chvíli jsem se držela a chodila po ní ale nakonecmě nohy neudrželi a začala jsem padat na zem. Ve vzduchu jsem udělala přemet a skončila na nohou.Nohy byli pokrčené a jedna ruka se dotýkala země.Koukla jsem se upřeně na onu zeď. ,,Znovu" špitla jsem si pro sebe a znovu jsem mířila odhodlaně proti zdi.

"Hlavně musíte běžet nezkoušejte to jako já." Já jsem si pohodovým krokem šel po zdi ani jsem neběžel, prostě až jsem vyšel až nahoru tak jsem zavolal. "Kdo se dostane až ke mě tak dostane odměnu...možná." Dodal jsem ještě nakonec.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukla jsem se na svého týmového kolegu bez známky jakýchkoliv citů.Ještě několikrát jsem skončila na zemi ale když jsem skočila naposledy zůstala jsem stát na jednom místě a pak si v klidu došla až k němu.,,Odměnu si nech"hlesla jsem jakmile jsem byla u něj. Chvíli na to jsem skočila stylem zády ke všemu a ve vzduchu se dvakrát přetočila. Milovala jsem ten pocit letu. Cítila jsem okolní vzduch. Pak jsem jen dopadla na ruce a odrazila se z nich na nohy. Heeeh....krása.

Přestala jsem trénovat a otočila se za Kalionem ´´Fajn o co jde?´´ zeptám se zájmem. Chvala jsem svitky do brašny a ohlédla se. Byl to takový zvyk. Hledala jsem Yuusukeho. Potom mi ale došlo že je zraněný a nemůže jít se mnou. Přestala jsem se rozhlížet a podívala se Kalionovi do obličeje. ´´Vyrazíme?´´ kývnu na něj. Narovnám se a připravím se k tomu abych mohla vyrazit.

"Teď jestli tohle zvládneš i na vodě." Ušklíbnul jsem se, já jsem se to musel naučit ještě na akademii abych už v 15 uměl vést čakru. Potom jsem seskočil. "Je tady vůbec kde trénovat chůzi po vodě?"