Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Když jsem spozorovala třetí členku našeho týmu pousmála jsem se. To jsou ale fofry.Kdo ví jestli mezi sebou budou vycházet. Pomyslela jsem si a prohlédla si obě dvě. No neodsuzuj nikoho koho neznáš. Pomyslela jsem si a zadívala se do rohu kde jsem viděla toho mladíka z kanceláře Kazekage. Jen lehce jsem mu pokynula hlavou a pak jsem se jen starala o svoje. Tedy svoje a svůj tým kteý se právě založil. Docela mě trochu udivilo že když jsem šla ke Kazekage neměla jsem ani senseie a nyní senseie mám a k tomu další dvě holky se kterýma tvořím jeden tým.

Když do mě Kazekage strčila, nečekala jsem to. Na moment jsem se maličko zakymácela, ale nakonec jsem nabyla rovnováhu, naštěstí to bylo jenom šťouchnutí. Podívala jsem se na ty dvě z pod kapuci.
Vypadají silně, obě dvě, určitě jsou to dobré kunoichi.
Já, já jsem Akane, doufám, že vás nebudu obtěžovat, dostala jsem ze sebe nakonec. Přijímení jsem radši neříkala od té doby, co tátovi nevydržely nervy a řval na mně, že ho mám používat teprve až si ho zasloužím.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Jakmile se nová členka našeho tými představila dlouze jsem se na ní zadívala a pak se trochu pousmála.
,,Těší mě.Riko" představila jsem se na oplátku já a opět byla tiše jako Sunagakure no Sato před bouří.

Sonozaki Ayu

Dívka ke mě natáhla ruku, tak jsem její gesto přijala. "Těší mě, Riko." Působila na mě příjemným dojmem, takže jsem usoudila, že mé obavy byly naprosto zbytečné. V poslední době jsem se moc s lidmi ve stejném věku nebavila, ale bylo mi jasné, že teď se to změní. Navíc náš sensei měla být sama Kazekage, což jsem vůbec nečekala. Pod jejím vedením jsem měla celkem slušnou šanci, že se budu zlepšovat a stanu se silnější. Teď do toho musím dát všechno! Nesmím promarnit svoji šanci. Z mých myšlenek mě vytrhla nově příchozí. Další, co se přidá do týmu? Nevadilo mi to, spíš právě naopak. Zatím jsem neříkala nic a čekala jsem na reakci naší nové týmové partnerky. Nakonec se představila. "Těší mě. Já jsem Ayu." Mile jsem se usmála. Zatím to vypadalo dobře a já věřila, že budeme tvořit dobrý tým.

Malinko jsem se pousmála.
Taky mě těší, dodala jsem sotva slyšitelně a kapucu si ještě o kousek stáhla do čela. Napůl jsem se otočila zpět ke Kazekage a čekala, co se bude dít.

Sbaku no Riko (Hiashi)

to ticho mě už začalo trochu unavovat a tak jsem se rozhodla promluvit. ,,Jak jste na tom se svými schopnostmi. Myslím že by jsme o sobě měli hodně vědět pokud má být týmová spolupráce na vysoké urovni" začala jsem a jen čekala jestli některá z nich začne.

Potom co řekla jsem se jen z hluboka nadechla a tentokrát za kapucu pořádně zatáhla. Dívala jsem se do země.
Já nic moc neumím. Vlastně dokážu celkem obstojně ninjutsu z akademie, ale, nedokážu ani hodit správně shuriken... můj hlas se postupně vytrácel.

Sonozaki Ayu

Otázka, kterou nám položila Riko, mě celkem zarazila. Neočekávala jsem, že se zeptá zrovna na toto v prvních dvaceti minutách. Nechtěla jsem se chlubit zrovna tím, že neumím skoro nic. "Etoo...Myslím, že bysme se měly poznávat postupně....Ale když to chceš vědět, tak nejsem nějak extra dobrá asi v ničem. Umím základní techniky z akademie, ze které jsem nedávno vyšla...Jinak co vím je, že mám větrnou podstatu, ale neumím ji moc používat." To, že jsem totální nemehlo jsem radši vynechala. Nerada jsem o sobě mluvila, o to horší to bylo před novým týmem a Kazekage...

Sabaku no Riko (Hiashi)

Když jsem si je obje vyslechla trochu jsem se musela pousmát. Nevypadalo to že budeme kdo ví jaký tým století ale já si říkala že ne vše je ze začátku tak skvostné.
,,To vypadá nadějně" usmála jsem se. ,,Kazekage měla pravdu.Jednoho dne z nás možná bude elitní tým" řekla jsem a neustále se usmívala.
,,Ne každý vyniká od startu.To vím sama od sebe" oznámila jsem jim.
,,I já měla problémy s ovládnutím své podstaty a vesměs se vším co mě učili na akademii." Ten fakt že jsem několikrát skončila v nemocnici z toho jak jsem poté začala vést svůj soukromí trénink jsem raději vynechala.
,,Ke všemu na světě stačí jen jedno. Věřit.Takhle jsem to alespoň pochopila já. Možná když si budete věřit ve všem co děláte....zlepší se to" navrhla jsem. Tím jsem nechtěla říct že jsou nemehla nebo něco takového to ani omylem. Jen jsem jim chtěla poradit a udělat tak první přátelský krok. I když nevím proč jsem to dělala páč jsem to normálně neměla ve zvyku.

Zkoncentroval jsem Cakru do chodidel: Shunshin no jutsu - Technika problesknutí Hele Holky nikdo neni dokonaly a obzvlaste jakmile vyjde z akademie Tak hlavy vzhuru.

Na chvíli jsem zvedla oči a podívala se na ní. Nakonec jsem ale jen znovu sklopila hlavu a mírně s ní zavrtěla. Každý den jsem na ten terč házela, ale prostě to nefungovalo, když jsem se trefila, bylo to maximálně do terče vedle.
Věřit, věřit nestačí, zašeptala jsem si sama pro sebe. Toho kluka jsem ani nevnímala. Po chvíli jsem k ní zvedla hlavu.
A co umíš ty?

Došel jsem se podívat kdo se moří tréninkem a při tom se mi u pasu houpal Kinmedaryū, stoupl jsem si dál od toho spolku holek a můj pohled se přesunul na Kazekage, zatím jsem ji neviděl, ale je hezčí jak mi ji popisoval. Paprika jeden, nechtěl abych věděl jak vypadá. Pomyslel jsem si a při tom jsem rukou přejížděl po safíru. Jako obvykle bez trička se mi třpytilo tetování draka, které jsem měl přes celou hruď.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,,Možná nestačí.....ale je to první krok ke zdaru. Navíc k čemu jsou týmový partneři kteří si nepomáhají?" nadhodila jsem jakýsi návrh že jsem ochotna jim pomoci s jejich tréninkem i když o to by se měla starat Kazekage. Chtěla jsem jim prostě pomoci.
,,Já? Moje schopnost spočívá v ovládání písku" přiznala jsem se a v hlouby suše jsem doufala že nikdo nevytáhne na povrch světla dedečkovo jméno.
,,Trenuji většinou sama..... začala jsem.
,,Také možná proto občas končím v nemocnici" to jsem již řekla tiše ale jaksi jako by mi to bylo jedno.

Gaara, ona je buď Ichibi nebo Gaarův potomek. Střelil jsem po ní pohledem, některé rysi s ním měla vážně společné. Potom jsem tak střílel pohledem mezi Spolkem a Kazekagem. Historie Kazekagů asi jediný co jsem si pamatoval z Akademie.

Sonozaki Ayu

Podle toho, co nám Riko řekla, musela být zkušenější, než já nebo Akane. Celkem jsem si oddychla, že toho tak málo neumím jen já. Bála jsem se už od začátku, že budu tým akorát zdržovat. Nevěděla jsem, jestli myslí Riko svá slova vážně, nebo nás chce jen potěšit, ale celkem jsem se zamyslela nad tím, co řekla. Nejde jen o to, si věřit, to nestačí...Člověk na sobě musí dřít, aby se zlepšil. Některým to jde možná samo, ale já rozhodně nejsem te případ. Povzdechla jsem si. Teď začala nová kapitola mého života a já ji nesmím zkazit. Musím ze sebe dát všechno, abych se stala silnější ve všech ohledech. Nechci, aby mě musel zase někdo chránit...Abych přidělávala každému jen problémy... V tom jsem si vzpoměla na svého bratra. Nii-nii, slibuju, že se stanu silnější, abys na svoji sestřičku mohl být hrdý. Z mého rozjímání mě vytrhl nejdříve hlas Akane a poté hlas nějakého chlapce. Podívala jsem se na něj a odpověděla mu. "Ano, člověk by měl přijmout to, jaký je, ale to neznamená, že se nemůže změnit." Dál jsem mu nevěnovala příliš pozornosti a obrátila jsem se znovu na Riko. "Myslím, že z nás tří jsi tu nejlepší, tak měj s námi prosím trpělivost.Nejsem nic extra...ale budu se snažit ze všech sil. A máš pravdu, týmoví partneři by si měly pomáhat" Usmála jsem se, a doufala jsem, že jí nebudu na obtíž.

Z pod kapuci jsem jí chvíli sledovala.
Aha, řekla jsem nakonec, ačkoliv bych k tomu mohla říct mnohem víc. Samozřejmě, že jsem zaregistrovala jistou podobu. Toho kluka jsem nechala být, pletl se do cizího rozhovoru a to se mi dvakrát nelíbilo. Šáhla jsem na kapuci, ale nakonec jsem jí nechala být tam kde byla
A co teď, budeme trénovat? tato otázka se směřovala i na Kazekage.

Směrem ka Jayovi jsem řekl, nebyl jsem moc daleko takže to musel slyšet. "Nemáš nějaký moc chytrý řeči?" Při tom jsem pořád hladil nádherně hladký safír.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukala jsem na ni a pak se jen na chvíli zamyslela.
,,Ani já nejsem nic extra" přiznala jsem se.,,Ale pokud by jste pořebovaly pomoci......stačí jen říct.Pokusím se pro vás udělat cokoliv....přeci jen....." koukla jsem se na toho kluka co se nám pletl do rozhovoru. ,,Jsme v jendoum týmu a měli bychom si pomáhat." usmála jsem se mile a pak se koukla na Kluka co přišel. Kdo je zase tohle? pomyslela jsem si s vnitřním povzdechem.

"Ne, moc je pro blbečky, já bych se vykašlal na moc a šel bych dál, vybral bych si cestu bez mrtvol." Jeho poznámka o mrtvolách by zasloužila dostat přes hubu.

Sabaku no Riko (Hiashi)

zadívala jsem na toho velice chytrého mladíka s kterým jsem se již setkala. ,,Heh.Člověk musí umět moc používat když už ji má." poklepala jsem si prstem na spánek ale ve tváři jsem neměla téměř žádné emoce. Tenhle člověk mi začal lézt na nervy.
,,K čemu je moc když zabiješ lidi okolo sebe? Jen někdo komu to nemyslí tohle udělá" zakroutila jsem hlavou. Moje oči vypadali jako kdybych po něm každou chvíli měla něco hodit.