Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Situace začínala poněkud houstnout, vůbec se mi to nelíbilo.
Ale no tak, uznávám, že na určitých lidech příroda zdá se šetřila, ale nebudeme se snižovat na jeho úroveň, ne? můj hlas byl tichý, ale nejspíš právě kvůli tomu kontrastu, pronikal ke všem.

Sedel som približne v strede kolosea.. ukrytý v tieni, nepočuný, nevidený.. cez tvár aj hlavu som mal natiahnutú hnedú kapucňu, vlastne som mal aj celý hnedý plášť ktorý mi zakríval takých 95% celého tela.. bolo mi vidieť len ústa, aj to ak ste sa pozerali iba z určitého uhlu, ešte končeky prstov ktoré vytŕčali spoza shinobi rukavíc.. Pozoroval som skupinku geninov ktorý sa o niečom rozprávali, keďže som dorazil len pred chvíľkou.. tak som nevedel tak úplne o čom..

Sonozaki Ayu

Nechápala jsem, proč se do našeho rozhovoru motá ten cizí kluk, ale snažila jsem se ho ignorovat. Všimla jsem si i nově příchozího, který stál poblíž. Další osoba mně naprosto neznámá...Znám v Suně vůbec někoho? Napadlo mě. Nakonec jsem se musela zasmát, jak se pustil do toho "chytráka". Po zhodnocení situace jsem se na oba dva vykašlala a věnovala jsem raději zase pozornost členům svého týmu. Riko nakonec byla milá a zdá se, že i ochotná nám pomoci do začátků."Arigato, Riko". Usmála jsem se. Potěšilo mě, že to bere takhle. Lepší týmový partnery jsem si ani přát nemohla. Napadlo mě. Chytrák vedle nás asi nepochpil, že o jeho "moudra" nikdo nestojí a pokračoval dál. Začal mi lézt celkem na nervy...A myslím, že ne jen mě. Ach jo...Ještě, že ho nemám v týmu. Povzdechla jsem si. Riko opravdu vypadala, že po něm každou chvíli vystartuje, pokud ještě promluví a já se jí ani nedivila.

Jedina vec Co memu Bratrovi branilo v prevzeti moci nad mym klanem jsem byl jak Kdyz mu bylo 12let tak me vyzval; podle pravidel na souboj. Me bylo 7let ale prhral a ma nejvetsi chyba byla nedokazal jsem ho zabit ani mu nechat zapecetit pamet ma Slabost stala zivoty vsech kteri mi verily! Podivaljsm se Smerem na Riko.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukla jsem se na týmovou kolegini najedou jsem se uklidnila. ,, Hmmm.Pravda....." odvrátila jsem od toho kluka svoje oči a dál si ho nevšímala. Neměla jsem ani důvod. Raději jsem se soustředila na svůj tým. Ostatní mi bylo úplně jedno.
,,Nebudu se o tom s tebou dohadovat " řekla jsem naposledy k mladíkovi.

Skočil jsem ke kazekage. "Brý večer, neví náhodou v jakém budu týmu? Nedávno jsem prošel akademii, takže nemám ani senseie." Řekl jsem naprosto normálním tónem teda pokud to šlo při tak svůdné postavě jakou má kazekage.

Maličko jsem se usmála, když se situace uklidnila. Pak jsem se obrátila na ty dvě dívky, které byli se mnou v týmu.
Takže co teď? Nějaký trénink? Kdyby mě někdo z vás dokázal naučit trefit terč, byla bych mu neskonale vděčná.

Mitsuki Vzletla odemne dal a z meho tela zacala Stoupat zlatava cakra jenz se zacala vymykat me kontrole. Jelikoz ma pecet nezmizela uplne ale jenom castecne takze obrny mechanizmus byl stale aktivni. Ksooooooooooooooooooooooooooooooo zakricel jsem

Keď sa Jay začal vymikať kontrole tak som si len povzdychol.. ah.. mohol aspoň nechať.. nech sa ten tým zoznámi.. sám zo sebou.. nie hneď takto .. uhm.. hrr.. pomyslel som si.. no.. moje prvé pocity z nových geninov Sunagakure no sato boli dosť zmiešané. Nevedel som či mám byť rád alebo plakať.. bolo to naozaj.. divné.. len som nepatrne pokynul rukou ku Jayovi a v momente sa u neho z piesku vysunuli dve bábky, vlastne vyzerali ako obyčajné malé živé dievčatá.. boli to moje sestry ktoré už boli nejaký ten čas po smrti.. pohol som malíčkom a Jaya zrazu ziazalo niekoľko reťazi ktoré vychádzali spod rúk mojich sestier.. tie ho ibazačali vláčiť smerom ku mne.. mal som taký ciťák že si s ním hodím pokec alebo tak.

Reťaze naozaj praskať nezačali, boli z dosť kvalitného kovu ktorý.. proste nedokázala zničiť obyčajná čistá chakra.. teda mohla ale on nemal chakru ako Bijuu.. a ani takú silu... ukľudni sa.. inak budem nútený použiť násilie.. to by sa ti nepáčilo.. Povedal som ľadovým hlasom ktorý neveštil nič dobrého. Prebodával som ho pri tom očami z jemným zlatým odleskom. Vlastne odraz svetla spôsobil že mi z kapuce bolo vidieť hlavne oči.. ako od nejakého prízraku.. stále som ho k sebe prisúval bližšie a bližšie, stále som však používal len jednu ruku.

Kdyby to slo Tak To udelam Ale nedokazu to Bouzel mi asi budes muset neco Udelat Jestli mas Cakrou cepel Tak To udelej Nic jineho to nedokaze prorait Reknu v silenych bolestech

Nebuď smiešny.. myslíš si že ťa bude celý život niekto zastavovať? .. ak to nedokážeš tak ťa tu na mieste zabijem.. nebudem riskovať že sa staneš pre Sunagakure no sato nebezpečenstvom len kvôli vlastnej neschopnosti.. Povedal som znova rovnakým ľadovým hlasom a on mohol započuť ako sa z dlane jednej z dievčat, ktoré ho držali spútané vysunula obojstranná čepeľ.

Vzpomel Jsem si na posledni Prani Ktere Mela Hiraki:[Vzpominka] Hiraki: Jayi Zij normalne jako Jsi zil nez se vse pokazilo. Jakmile jsem Si vzpomel na tuto vzpominku Ma cakra se rozplynula ve vzduchu. Promin Hiraki Zklamal jsem nedokazu to! Nemuzu tady uz zit nadale. A ty nemusis mit strach pro sunu nebezpeci nebudu Nebot nejsem clenem Sunagakure no sato a nikdy jsem jim asi ani nebyl.

Sonozaki Ayu

Nemohla jsem si nevšimnout, že se s tím divným klukem něco děje. Choval se celkem nebezpečně a vůbec se mi to nelíbilo. Předpokládala jsem, že nebude úplně psychicky v pořádku po tom, co nás tu poučoval o ničem, ale nečekala jsem, že to bude až takhle vážné. Najednou se tu zničehinic objevili dvě loutky, které ho svázali a táhly kamsi pryč. Celkem se mi ulevilo a řekla jsem si, že se mu budu vyhýbat, co nejvíc to půjde. Byla bych ráda, kdyby dnešní zbytek dne probíhal už v klidu. Povzdechla jsem si, i když jsem věděla, že bych toho asi chtěla hodně. Vzpoměla jsme si, že se Akane zmínila o tréninku. Chtěla jsem jí pomoct, ale sama jsem dřív měla problémy, než se mi cokoliv podařilo trefit. "Etoo...Akane-chan, mě to dřív také dělalo problémy, ale nakonec se to tréninkem zlepšilo." Potom jsem ještě potichu dodala: "A taky mi pomohlo, když jsem si uprostřed terče představila obličej někoho, na koho jsme měla vztek, nebo jsem ho neměla zrovna v oblibě." Nejspíš jí to nijak nepomohlo, ale chtěla jsem přerušit to ticho, které tu momentálně vládlo.

Dívala jsem se na to, co se stalo s tím divným klukem. Vypadalo to, jako by to byl nějaký blázen. Když se potom objevili dvě holčičky (Artemisi, nevím, jestli je na nich to Henge jako vždy dřív bylo, tak počítám, že ano) a odvlekli ho někam pryč, celkem se mi ulevilo. Věnovala jsem z pod kapuci úsměv Ayu, která mi radila.
Arigato, zkusím to, tuhle radu jsem slyšela už mnohokrát, ale proč to nezkusit znova? Došla jsem do té části hali, kde byli terče a na chviličku zavřela oči.
Někoho, koho nemám ráda, někoho, kdo by si to zasloužil. Jediný kdo by si to zasloužil jsem já. Neschopná... nesplňující očekávání... k ničemu...
Povzdechla jsem si. Takhle to prostě nešlo. Nechtěla jsem ale urazit Ayu, nebo tak něco. Vzala jsem proto do ruky kunai a soustředila se na terč.
Soustřeď se na tu černou tečku, soustřeď se na tu černou tečku...
Hodila jsem. Kunai se na okamžik klepal ve vzduchu. Letěl dokonce i správným směrem! A pak ... se zapíchl do země pět metrů před terčem. Stáhla jsem si kapucu do obličeje a radši jsem nic neříkala.

Ubránil jsem se smíchu, já jsem zase nebyl na ninjutsu nebo genjutswu, ale tai a ken, spojené s klanem. Došel jsem nuceně k Akane, nechtělo se mi odcházet od Kazekage. "Poradím ti, nezkoušej vůbec házet, najdi si vlastní styl boje, můj sou zbraně." Vytáhl jsem kunai a napustil ho čakrou fuutonu, naučil mě to bratr kvůli používání meče, kunai jsem z místa hodil a ten letěl rovně přímo k černé tečce a potom celým terčem prorazil a potom ještě chvíli letěl. "Po mě například nemůžeš čekat, genjutsu a nebo ninjutsu." Trochu jsem se usmál a skočil jsem zase ke krásné kazekage-hime., neubránil jsem se pokušení si ji celou prohlížet.

Len som si Jaya pozornejšie prezrel.. nakoniec som však mávol rukou a on bol o ani nie sekundu voľný.. Po tom som sa otočil a odkráčal som niekde do tieňov kolosea. Bábky sa schovali niekde pod zem.

U kanceláře jsem byl už pár krat,ale nikdo tam nebyl.Tak mě napadlo že se podívam sem prohlížel jsem si celé koloseum dúkladně z par krat a zahledl Jaye z nějakým shinobim který použival loutky."Perfektní na časováni."Usmál jsem se a podešel blíž k nim ,ale ne moc blízko abych jim nepřekážel."Dobrý den"Pronesl jsem a ruce měl "za hlavou."Zároven se posunul o krok do zadu a díval se na toho shinobiho v stínu.Moc mu do tváře vidět nešlo,proto jsem svuj zrak směřil na celý stin kolosea a sledoval kde má loutky jelikož jsem je před chvíli viděl.

Když jsem viděla co udělal jeho kunai s terčem jen jsem valila oči. Ty mi nějakou chvíli létaly od něj k terči a pak zase k němu. Nakonec jsem ale jen znovu s povzdechem svěsila hlavu. Obdivovala jsem toho kluka za to, co předvedl, ale jeho 'dokonalost' v mém nitru jen víc podtrhla mojí neschopnost. Chytila jsem si kapucu, která mi během obdivování jeho díla vylezla až vysoko na hlavu a vrátila jí zpátky tam, kde byla před tím.
Když mě moc nejde ani ninjutsu, zašeptala jsem s povzdechem a vydala se pomalým krokem k mým týmovým koleginím.

"Grrrrr..." Zavrčel jsem s přešel k Akane, sundal jsem ji kapuci z hlavy, "Tak skus Genjutsu." Usmál jsem se.

Když zavrčel, trošku jsem zneklidnila. To už ale byl skoro u mě. Instinktivně jsem couvla, ale ne o dost a dostatečně rychle, takže moje kapuca putovala dolů. Trošku rozpačitě a trošku bojácně jsem se na něj podívala.
Ge-genjutsu? Dobře, dobře, já to zkusím, moje ruce pomalu putovali ke shozené kapuce, kterou poté nahodili zpátky na hlavu. Věděla jsem, že je pravda, že genjutsu je to jediné, co jsem ještě nezkoušela. Stejně jsem tomu ale moc nevěřila.

Sabaku no Riko (Hishi)

Tiše jsem naslouchala všemu co kdo řekl.Když jedna z děvčat chtěla pomoci s tréninkem htěla jsem se nabídnout ale byl jí dán návrh.Tak jsem to nechala být. ,,Trénink" řekla jsem si spíše pro sebe a koukla se nad sebe.Nikde nic nebylo.Zadívala jsem se pak na terče a koukala na něj jako kdybych něco chtěla udělat.Moje mysl byla naprosto klidná.Stále jsem ovšem dávalapozor co se kolem mě děje.