Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

Mé oči zesinaly, pokud to bylo vůbec možné, vzhledem k jejich přirozené barvě. Stála jsem a chyběla mi slova. Párkrát jsem se nadechla a teprve na třetí pokus jsem dokázala promluvit.
"Kdo je můj budoucí švagr?"

"Ryuuji..." tentokrát už se mi podařilo vstát.
Její oči mi jasně říkali něco o její reakci. Nemusela jsem si ani představovat, jak bude reagovat táta.

"Ztřískám ho. Měl si dávat pozor. A udělám to dřív, než ztříská otec mě za to, že jsem tě neohlídala. Protože pak týden nevstanu." odvětila jsem a tvářila se u toho smrtelně vážně, neboť jsem to tak i myslela. Hned poté mi došlo, že tak shazuju svou autoritu u svého studenta. Vlastně.. teď už ex-studenta.

Au au... To ho bude bolet...
"On to ještě neví," dodala jsem tiše. "Ale už o tom mluvím, takže vím, že chce..."
Chvíli jsem udržovala rovnováhu a pak jsem zase stála pevně.
"Ale ne, toto je můj problém. Nebo spíš. Moje záležitost. Vyřídím si to s tátou sama."

" Mikomi....nebuď na ní tak zlá...měla bys být ráda že váš rod bude pokračovat dál....teda....zřejmě.... " řekl jsem a pousmál jsem se nejprve na Shijin a pak i na Mikomi.Poté jsem také vstal a tak trochu jsem podepíral Shijin aby nespadla.

"Je ti sedmnáct... je to bláznovství a navíc..." v ten moment jsem jakoby ožila.
"Jsi šílenec. Odteď se budeš šetřit, žádné tréninky, maximálně lékařské techniky. Nechceš o to dítě přece přijít." dodala jsem a podívala se na Katashiho, jehož výraz jsem pod maskou neviděla, ale ani jsem si ho nechtěla domýšlet.
"Náš rod bude pokračovat, pokud se nám nenarodí štěňátko." pravila jsem a udělalo se mi z té představy Hyuuga-Inuzuky kapku mdlo.

"Ale... On je napůl kočka, ne pes," odvětila jsem a do tváře se mi vloudil menší úsměv.
"Já vím, ale myslela jsem, že ve druhém měsíci to ještě půjde,"dodala jsem tiše. Pak jsem se trochu víc opřela o Katashiho. Přece jen jsem toho musela využít, když už mě podpíral.
"Arigato."

Techniky klanu Inuzuka, ochočené štěně, ale sám je napůl kočka. Pěkný bordel v tom je... Co z tohohle bude.
"No... mohlo to být horší zvíře." dodala jsem rezignovaným tónem.

* Prej štěně....Mikomi....ty to bereš moc vážně... * pomyslel jsem si a pod maskou jsem se pousmál." Mikomi...myslím že se nemusíš bát...štěně ani koťátko se vám určitě nenarodí... " řekl jsem a zasmál se abych alespoň trochu odlehčil tuhle situaci." V pořádku... "

"Myslím, že kotě mít nebudeme. Jen si nejsem jistá, jak to bude s chakrou. Já mám Fuuton a Ryuuji ovládá jako Kekkei Genkai Katon. Z celého těla... Jestli bude mít moje dítě hořící Juuken, asi se zblázním," přišlo mi to vcelku vtipné. Řešit to dřív než víme, co se narodí.

Představila jsem si tu malou prskavečku, jak nám úporným tréninkem podpálí celé sídlo.
"S katonem opatrně... jen velmi opatrně..." mumlala jsem si spíš pro sebe.

Když jsem přišla, zaslechla jsem jen kousek věty, ale i tak jsem trochu strnula. Dívala jsem se směrem k Mikomi-san, Shijin-sensei, která byla značně bledá, a nějakým neznámým člověkem z ANBU. Nenarodí se štěně ani koťátko...? Komu? Tomu z ANBU asi ne, Mikomi-san? no, to bych neřekla... takže... ,,SHIJIN-SENSEIII?" zařvala jsem na celé kolo.

"Kagayami..." mírně jsem se na ní pousmála.
"Jak jsi pokročila s tréninkem?" optala jsem se a nasadila milý úsměv.
Zdálo se mi, že bolest přešla.

" Hořící Juuken???To by bylo trochu....no...hodně divné....ale za to kdyby ovládalo oba dva elementy...byla by to dobrá kombinace... " pokrčil jsem rameny.Najednou někdo zařval a já se otočil tím směrem.* Kagayami...docela jsi vyrostla... * pousmál jsem se pod maskou.

"Kagayami..." pousmála jsem se a víc nebyla schopná říct. Pane bože, já budu teta...

"I když hořící Juuken by měl spoustu výhod," zamyslela jsem se směrem ke Katashiho poznámce.
"Rozhodně by byla velmi silná," automaticky jsem o své dítěti začala mluvit v ženském rodě.

Dala jsem si rychle ruku přes pusu a chvíli strnule stála. Poté jsem se trochu nervózně usmála. ,,Ha... ha ha... ha" trhaně jsem se smála a škrábala se na týle. Ups proběhlo mi v hlavě. ,,Shijin-sensei, jak se máte? S tréninkem jsem se moc daleko nedostala." Přesněji řečeno, jsem nedělala vůbec nic. naskočila mi kapka potu na čele, ale dál jsem se usmívala.

"Byla by to malinkatá Naomi-sensei." neodpustila jsem si sarkastickou poznámku. Hořící juuken... dobrý bože...

Naklonil jsem hlavu na stranu." Jo...asi jo....ale byl by nebezpečný Ohnivý juuken z celého těla provedený....někde na pohovce... " řekl jsem a tahle poznámka mě docela rozesmála.Pak jsem pohlédl ke Kagayami." Jak to žes nikam nepokročila??To jsem tě nic nenaučil? " vydal jsem ze sebe udiveně.

"Naomi-sensei je velmi... Originální," odvětila jsem. "Pochybuji, že bude taková."
I když trochu možné to je.... Pokud bude po tatínkovi tak potěš pánbůh. Hlavně, když bude mít Byakugan.
"Kayo, nechceš mi předvést, co jsi se naučila? Protentokrát ne na mě, ale třeba proti figuríně. A mám se dobře, jen mi nějakou dobu chyběl tým. Jako kdyby se propadl do země," v mém hlase byla menší výčitka, ale neplatila jí. Vždy, když jsem je trénovala, tak to nebylo současně. Nedokázali si najít správnou dobu.

Poodstoupila jsem a posadila jsem se do trávy opodál. Všichni si měli co povídat a já si chtěla od konverzací trošku odpočinout. Neměla jsem je na doslech, ale na dohled to ano. Přemýšlela jsem o různých věcech. Za poslední dva dny se toho stalo příliš.

Cože? mrkla jsem směrem k ANBU Dneska ho vidím prvně zakroutila jsem v duchu hlavou a podezřívavě se na něj podívala. ,,Tak dobře" odvětila jsem Shijin-sensei ,,ale spíš by mi přišlo vhod něco, co se pohybuje."

Vytvořila jsem dobrou vránu z chakry.
Tohle ještě můžu..
Vrána začala kroužit vzduchem a spolu s ní další dvě.
"Prosím, jen do toho. Jsem zvědavá," povzbudivě jsem se pousmála.

" Shijin....mohla by ses posadit...rád bych si Kagayami prozkoušel... " pod maskou jsem se pousmál a pak jsem opatrně položil Shijin na zem.Masku jsem si sundal a připnul si jí k pasu." Tak pojď...nemusíš se bát...budu jen uhýbat... " až teď si všichni co se na mně dívali mohli všimnout Itachiho a Shisuiho oči.

On má ty oči?
Nakonec jsem se tedy posadila a byla jsem zvědavá, jak si má žačka povede.
A zároveň zahanbená, že já jí toho naučila tak málo.