Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

,,Tak poď ,, zaznelo do tichej noci a na mojej tvári sa objavil zlovestný úsmev a vyvolal som klon a jastraba ale oni sa vybrali opačným smerom Presun klon a jastrab)

V dáli jsem uslyšel známý hlas. Vyskočil jsem do stromu, který byl kousek od nich a začal se na ně dívat. Vypadá to, že budou chtít snad bojovat. Aspoň se podívám, jak to jde Shimonovi.

Za dlhý dlhý dlhýýý čas.... (Pokračuj a vyžívaj sa Aisha-chan )

"Goshokuzame!" Vykřikla jsem a roztáhla ruce. Z pěti mých prstů vystříkly kapky vody. Každá kapka se během setiny vteřiny přeměnila na obrovského vodního žraloka. Tito obři se hnali přímo na Shima.

Len ďalej som stál ruky si dal do vreciek a na tvári nedal nič najavo.... a na poslednú chvíľu som chcel uhnúť ale nestihol som to, žraloci mi pekne dotrhali oblečenie a na pár miestach som aj krvácal, nejako som sa pozviechal zo zeme a ,,Sumi Shuriken no Jutsu,, a na Asihu leteli shurikeny

Sledoval jsem boj a když Shimona trochu potrhali ti žraloci, přihmouřil jsem oko a uvažoval jestli bych neměl zasáhnout. Nakonec to nebylo tak vážné, proto jsem je ještě pořád sledoval ze stromu a chvílemi se díval i po cvičišti, jestli bych nenašel nějakou oběť co by se mnou dala boj.

Příjdu všimnu si Shimona a nějakých dalších Shinobi.Pouze jsem vzdychl a sedl si ke stromu.Potom odejdu pryč.(přesun)

Po chvíli sledování jsem se rozhodl, že si zajdu něco zařídit a odešel jsem pryč.(přesun)

Cez môjho jastraba a atramentový klon so pocítil že v Konohe sú problémy..
,,Prepáč Aisha mám povinnosti,, povedal som vážnym hlasom a roztrhaný a zranený som sa rozbehol smerom do Konohy (Presun)

Objevila jsem se na svém oblíbeném místě. Pořád ve mně doznívaly pocity z toho zvláštního setkání. Ano, opravdu chápu stanovisko i druhé strany, ale to neznamená, že ho budu akceptovat.
"Zbabělec... zbabělec..." mumlala jsem si jen tak pro sebe, zatímco jsem trénovala výpady. Po chvíli mě to přestalo bavit. Cítila jsem se nesvá, už jen z toho důvodu, že jsem neměla chuť to tu rozmlátit, jak u mě bývá zvykem. Rozhodla jsem se tedy pokračovat v tom, co jsem začala včera. Koncentrovala jsem chakru a uvolňovala ji z celého těla. Pro nezaujatého pozorovatele to muselo vypadat tak, že jen stojím na místě a nic nedělám.
Uvolnit chakru z těla... úžasná schopnost. Ale co by se stalo, kdybych uvolnila všechnu svou chakru naráz?

V momentě jsem se objevil kousek od Mikomi a podíval jsem se na ní.* Hmmmm??Proč vypouští chakru???Nějaké nové jutsu??Ale..něco mě napadlo... * pomyslel jsem si a pod maskou jsem se usmál." Vy jste Huuga Mikomi???Mám pro vás 2 zprávy... " promluvil jsem , ale jiným hlasem než obvykle a když jsem mluvil přes masku tak byl úplně jiný.Takže byla vážně minimální šance že mě pozná , pokud jí někdo neřekl že jsem se stal ANBU , což jí asi nikdo neřekl.

Přestala jsem trénovat s chakrou a otočila se na nově příchozího.
"Ano, jsem to já. Hádám že jedna zpráva bude dobrá a druhá špatná." odvětila jsem a vyčkávala na odpověď.

" Ano..je to tak....nejdříve dáme tu zlou...ať se vám tou dobrou nálada zlepší..... " řekl jsem." Předevčírem.....jste přišla o svého posledního studenta...Katashiho Aokawu... " řekl jsem vážně a očekával její reakci.

Cítila jsem, že ve mně hrklo. To má znamenat co? Měla jsem pro něj nachystaný speciální trénink... patřil do mého prvního týmu, zůstal sám jediný, stejně jako kdysi já. Tým 1 byla pro mě kompenzace něčeho, co mi chybělo před dvěma lety, když jsem byla geninem. A teď je konec? Koho teď budu týrat? To není přece možné...
"Přišla... jakým způsobem?" opáčila jsem a hlavou se mi honily samé hrozné scénáře.

Pod maskou jsem se pousmál , ale pak zase zvážněl." No...k tomu se poutá ta druhá zpráva....už o poznání lepší.... " řekl jsem , ale pořád vážně." Nebylo to pro něj vůbec lehké....nechtěl aby jste se to dozvěděla takhle... " řekl jsem.Neměl jsem ještě v plánu sundat si tu masku , takže jsem očekával další reakci.

"Tak už se vymáčkněte." zavrčela jsem a tvářila se tak, že můj pohled říkal jediné. Ještě chvíli mě natahuj a já tu druhou zprávu z tebe vytřískám.

" Hmmm....já bych vám to rád řekl...jenže....neříká se to vůbec snadně......takže mě napadá jen jeden...způsob jak toto.....oznámit... " řekl jsem a dal si ruku pod bradu jako bych přemýšlel avšak jsem za spodní část chytil masku a pomalu si jí stáhl." Jinak to říct ani snad nešlo... " pousmál jsem se , ale měl jsem zavřené oči.Věděl jsem že ho nesnáší.

Dorazila jsem na místo.
Mikomi jsem kývla na pozdrav, ANBU u ní jsem kvůli masce nedokázala poznat.
Rozhodla jsem se pustit do tréninku.
Jak ho to mohlo napadnout? Přece jsem nikoho neřekla, že.. Je to teprve chvíle... Ani ne dva měsíce...
Rozkročila jsem se, zaujala bojové postavení svého klanu a aktivovala Byakugan.
Rozběhla jsem se proti figuríně. Cítila jsem se nějak zvláštně malátně. Po době s Ryuujim jsem byla vcelku unavená. Poslední dobou mě celkově všechno víc vyčerpávalo. Zničehonic jsem ucítila v břiše zvláštní bolest. A přitom se mě odlétlý kousek dřeva z rozbité figuríny sotva dotkl. Zalapala jsem po dechu a klesla na zem.
Dlaně jsem položila na břicho a zhluboka, mírně zrychleně dýchala.
Uklidni se... Klid...

Kývla jsem sestře na pozdrav a pak se teprve podívala na toho Anbu. Sice jsem se stále mračila, ale zároveň jsem se usmívala, protože jsem poznala jeho obličej.
"Gratuluji. Vidím, že jsi se dočkal povýšení. Už nepotřebuješ abych na tebe dohlížela." pravila jsem a cítila se asi jako rodič, když jeho mládě vylétá z hnízda. V tom jsem zaslechla divný zvuk. Otočila jsem svůj pohled na Shijin a sledovala ji jak se léčí. Nelíbilo se mi to. Ale věřila jsem, že má jen namožený sval a nebude to nic vážného. I přesto jsem ji sledovala, kdyby se jí náhodou udělalo hůř.

Během chvíle jsem přestala s léčením.
Nedokázala jsem si utlumit bolest. Nikdy jsem se neučila, jak ulevit od bolesti, když je něco ve mě. Přesto jsem dlaně z břicha pryč nedala. Kolem sebe jsem chvíli téměř neviděla a trvalo mi než jsem se znovu rozkoukala. Nechápavě jsem mžourala okolo sebe. Zle samo od sebe se mi ještě nikdy neudělalo. Pomalu se mi začínalo dýchat lépe, ale jasně jsem si uvědomovala, že za měsíc už to bude zase o něčem jiném.

" Uhm....Díky...je tady ještě jedna věc...ale....o té bych raději diskutovat nechtěl... " řekl jsem docela vážně a pak si zase nasadil masku a otevřel oči a porozhlédl jsem se po cvičišti.Byla tady ještě Shijin a nevypadala vůbec dobře." Ale...neříkej to prosím nikomu , ano??Neměl bych prozradit svou totožnost...ale Assasin řekl že alespoň ty bys to měla vědět...aby ses pak nedivila že jsem zmizel.. " řekl a ve chvíli jsem zmizel a objevil jsem se u Shijin.Poklekl jsem na jedno koleno a podíval se na ní." Jste v pořádku?? " řekl jsem.Jako před tím Mikomi , tak ani ona mě nemohla poznat , pokud by nepoznala mou chakru.

Jen jsem se na něj krátce podívala a pak zase sklopila pohled ke svému břichu.
"Hai," odvětila jsem s mírně sarkastickým tónem a bývala bych se i postavila, kdybych necítila, jak se mi točí hlava.
Shijin... Není čas vyvádět... Je to teprve druhý měsíc... Teprve druhý...

Kráčela jsem za Katashim a přemýšlela o jeho slovech. Už zase se něco chystá?
"Shijin, co se stalo?" na mém obličeji byla patrná starost, jelikož mi nešlo do hlavy, co jí to popadlo tak najednou.

" Nejsem si tím jistý.....nechceš s něčím pomoct??Nebo nemám tě raději odnést do nemocnice?? " řekl jsem starostlivě a až teď jsem si uvědomil že jsem jí přestal vykat.Takže mi došlo že možná i poznala že jde o mně.

"Jen..." jemně jsem skousla horní ret.
"Asi... Ettoo..." bez všech zbytečných řečí jsem si znovu přiložila dlaň břicho a hodila po ní výmluvný pohled.
"Druhý měsíc..." zkusila jsem to a doufala, že mě rovnou nezabije.