Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

"Hm... to byl Raikage. Už je to dávno. Zradil důvěru všech ostatních skrytých vesnic a nakonec zradil i celou Kumogakure. Budiž mu země lehká." zamračila jsem se.
"Doufám, že se vám Ame podaří osvobodit. Pokusím se vám co nejvíce pomoci."

"Raikage? To je opravdu překvapující. S Raikagem, se kterým jsem se setkal by si to asi netroufl, byl to opravdu zásadový a děsivý muž. Doufám. Říkají vám něco kameny živlů?"

Krátce jsem se zamyslela.
"Kameny živlů... něco jsem o nich zaslechla... Bojovala jsem proti jejich nositelům jako byl Tsuyoshi Ren nebo Tsukiko Tooya. Ale kam se jejich kameny poděly po jejich smrti to opravdu nevím. Nejspíš se jich zmocnil někdo další." pokrčila jsem rameny.

Dorazil jsem na své oblíbené místo , ale tentokrát ne kvůli tréninku.Ještě jsem toho ani nebyl plně schopný.Porozhlédl jsem se i když ve tmě jsem toho vážně moc neviděl.Ušklíbl jsem se a na chvíli se uklidnil , přičemž se soustředil na zvuk.Slyšel jsem jen vánek a zdálo se mi že slyším i nějakého člověka , ale tím jsem si nebyl jistý.Vyskočil jsem do koruny prvního stromu , který mi přišel na ránu a opřel se o jeho kmen.Začal jsem pozorovat hvězdy.

"Mluvil o nich jeden Reinin podřízený. Zaujali mě, myslím, že kdybych dokázal sjednotit jejich nositele, tak bych dokázal ukončit války a osvobodit Amegakure a ostatní země. To je můj nový cíl," řekl jsem odhodlaně. Nevím proč, ale Mikomi ve mě vzbuzovala důvěru.

"Je to možné. Ostatně je to stejné jako s bijuu. Každý je chce, ten kdo touží po míru se snaží o rovnoměrné rozdělení jejich sil, nebo jejich zničení a kdyby je měl někdo všechny pohromadě... tak je snad lepší nedomýšlet."
"Máte velké cíle. Já se spokojím s tím, že budu chránit pro mě důležité lidi, svoji vesnici a nakonec... přála bych si vidět Katashiho stát se jouninem. Je to můj poslední student. Když zavzpomínám na svůj první tým... také jsem zůstala poslední. Tak možná proto. Ale proč to vůbec vykládám." zasmála jsem se a pomalu se vydala na odchod.
"Kdybyste něco potřeboval, budu v sídle. Dobrou noc." mávnula jsem pár sekund před tím, než jsem se ztratila ve tmě.

Přesun

Při pozorování jsem zaslechl rozhovor 2 lidí.A až v poslední době mi došlo o koho zřejmě jde.* Mikomi...já tě nezklamu...a stanu se Jouninem! * pomyslel jsem si odhodlaně a pousmál jsem se.* Takže Hanzou-sama chce osvobodit vesnici??A pak nás zbavit válek??Myslím že bych mu s tímto cílem rád pomohl * pomyslel jsem si a znova se pousmál.Nic jsem nahlas neřekl , protože jsem se nechtěl prozradit.Po chvíli jsem usnul.

"Vaše přesvědčení a cíl, vám musí zůstát. Pokud to člověk ztratí, umírá. Váš student je dříč, já taky nemám žádné zvláštní nadání. Hm, poslední.." zadíval jsem se někam do dáli.
"Dobrou noc," položil jsem se na zem a sledoval hvězdy.
De-aktivoval jsem byakugan.

začal trénovať Katon: Goukakyuu no Jutsu 4 dni

Po delší době jsem se jakž takž dobře vyspal.No...ten strom byl pohodlnější než se na první pohled mohl zdát.Hlavně když člověk 3 dny nespal.Pořádně jsem se protáhl a porozhlédl se kolem.Teď jsem konečně viděl , takže jsem věděl kdo vše se zde nachází.* hmm...od včerejška se to moc nezměnilo...až na toho kluka... * pomyslel jsem si a seskočil dolů.Doufal jsem že ta operace už skončila , takže mi bude Shizune-san moct pomoc.Vyrazil jsem směrem k nemocnici.

Přesun

Prišiel som na cvičisko a povedal: ,,nikde nikto, dobre aspoň budem mať kľud,, a začal som cvičiť lezenie na stromy pomocou chakry.

Přišel jsem na cvičiště a zamířil hned k Shimonovi. ,,Vidím, že už si na to trochu přišel. Takže, důležité je koncentrace chakry do nohou. Teď se to může zdát, jak nějaký nesmysly, ale chce to trénink a v budoucnu už to nebudeš ani vnímat a pomůže ti to lépe zvládat techniky." Podíval jsem se na strom. ,,No, zkus vylézt až na špičku a postupně si dělej rýhy do stromu ať vidíš pokrok." Hodil jsem mu k nohám jeden kunai, kdyby náhodou neměl. ,,Tak a teď se do toho můžeš zase dát a nenech se odradit neúspěchem. Žádný dokonalý člověk z nebe nespadl. Chce to trénink."

,,Chápu sensei budem sa snažiť až dokým nevileziem na špičku stromu,, povedal som, zobral som kunai, najprv som začal sústrediť Chakru a potom už len liezť na strom a zakaždým predtým než som padal som si urobil zárez do stromu....znova, znova a znova......

Trénovanie mi začínalo ísť ešte kúsok a budem na špičke stromu, lenže sa zase začal ozývať hlad. pousmial som sa a pomyslel si " bol som tak natešený a sústredení na tréning že som zabudol aj na hlad". ,,Nevadí pošlem môjho jastraba domou po niake jedlo,, nakreslil som malého jastraba ,,Ninpo: Choju Giga,, a poslal som ho domov pre jedlo aby som nemusel prestať z tréningom,, No nič pokračujem je treba pokračovať ďalej,, a začal som znovu trénovať....

,,Výborně. jen tak dále." Díval jsem se, jak vyslal toho jestřába. Zajímavé. Sedl jsem si na trávu a pozoroval ho.

,,Ták áno už som hore, sensei pozrite sa už som vyšplhal hore na strom,, v tom som zahliadol v diaľke svojho jastraba ako nenesie jedlo "hmm?! žeby som doma nemal nič pod zub, ach jáj budem sa musieť po ceste domov zastaviť v obchode a na rámen lebo už mám fakt veľmi veľký hlad" povedal som si vduchu a čakal na odpoveď senseia..

,,Výborně, výborně. Tak, chůzi po stromu umíš, teď už jen po vodě, ale to necháme na zítra. Pořádně si odpočiň a zítra si vezmi nějaký volné oblečení, protože trochu zmokneš." Pousmál jsem se na něho a pak se zadíval do nebe.

,, Ďakujem sensei, tak sa uvidíme zajtra, dovidenia,, povedal som poklonil sa a vrácal som sa smerom do Konohy (presun)

,,Měj se." Zamával jsem mu a otočil se směrem na otevřenou plochu. ,,Taky si trochu zatrénuji." Zkusíme co všechno zvládneme ne? Já dokážu všechno. Uvidíme. Máchl jsem rukou a otevřený prostor před mnou byl najednou pod vodou. Působivé. Moc kamenů je opravdu silná. Díval jsem se, jak se voda postupně vsakuje do země a pak zkoušel i nějaká jutsu.

Byakuganem jsem sledoval Seita, měl dost zajímavou čakru, která mu vycházela z jednoho místa. I ty techniky, měl velice zajímavé.
Že bych narazil na správnou stopu?!

Probudil jsem se pod stromem a podíval se na okolí, voda už byla dávno pryč. Postavil jsem se a pomalu se začal procházet. Co teď?

Prišiel som na včerajšie miesto kde som trénoval zo senseiom. Hneď ako som prišiel som zbadal senseia Seita ,,Zdravím sensei Seito, už som naučil viac menej chodiť po vode,, povedal som "snáď sa už budem môcť začať učiť nové techniky" pomyslel som si a čakal na senseiovu odpoveď...

,,Opravdu? Takže, takové ty věci, že chakru musíš uvolňovat postupně a dobře ji vyrovnávat, už ti moc říkat nemusím? No, ale přece, když si chodil po stromě, tak to byl více méně rovný povrch, zatím co na vodě jsou stále vlny a pořád se hladina mění, tak proto musíš vyrovnávat postupně a hlavně se dobře soustředit. Tak se předveď." Ukázal jsem na vodu a čekal co ukáže.

,,Dobre,, začal som sa sústrediť a začal som chodiť po vode i keď sem tam mi noha mierne skĺzla do vody ale snažil som sa chakru vyrovnávať aby som sa celý neponoril do vody.....

,,No, celkem ti to jde." Díval jsem se na něho. ,,Ale ještě trénuj."