Ulice

Lehce jsem se pousmála. "Chyběl mi tvůj smysl pro humor!" udělala jsem pár kroků k němu a zaklonila hlavu, abych na něj viděla. "No jo.. byla by tě škoda... ještě že jsm tě v té nemocnici ušetřila! Svět by postrádal takového muže..." znovu jsem se usmála, probleskla a objevila se těsně u něj. "Ale nemysli si, že mě stále nesžírá pocit, žes mě málem porazil!" zavrčela jsem temně.

Zaklonil jsem hlavu, protože stála trochu za mnou a pozoroval jí.
"Na jednu stranu roztomilá tvářička a na druhou zlá a bezcitná mrcha, teď, která je ta lepší.." Ušklíbl jsem se a vyhoupl se na nohy. Došel jsem až těsně k ní.
"Víš, v té nemocnici jsem myslel jen na tebe.. Na tenhle okamžik, kdy.." Sklonil jsem se těsně k ní. "Si konečně vyřídímě nevyžízené účty.." Hned na to jsem o krok ustoupil a stáhl Satetsu k sobě. Hned na to jsem klesl těsně na zem.
"Pili! Nepleť se do toho, tohle je teď.. Osobní.." Křikl jsem na PiliKKu.

Zahihňala jsem se a přikryla si ústa dlaní. "Jsi tak roztomile naivní Daiki! Řekni, co nového jsi se naučil? Co proti mě můžeš použít? Znám tvé slabiny!! V nemocnici jsi se toho asi moc nenaučil zlato!" přimhouřila jsem oči a pousmála se. Dost hrozivé spojení. "Ano Kazekage-sama, nepleťte se do toho.. slibuji, že nějaké části vám vrátím!" zasmála jsem se a probleskla se jinam. "Tak si to shrneme Daiki! Rychlost!" zase jsme zmizela a objevovala a mizela jsme střídavě na různých místech. "A elektřina!" objevila jsem se kus od něj s elektrickou koulí v ruce. Probleskla jsem se k němu a ruku mu mířila na srdce.

Prechádzal som ulicou ked som zrazu uvidel Tsukiko-sama.
Prišiel som k nej bližšie...

Zdravím ja som Crow pochádzam z Otogakure no Satto.

Ide z nej poriadny strach...

"Tak holt dopadnu stejně, jako minule. Už jsem ti to jednou řekl, smrti se nebojím" Ušklíbl jsem se a zkusmo na ní hodil několik kunaiů a shurikenů. Nemohla vidět, že jsou na nich připevněná i chakrová vlákna.
Na poslední chvíli jsem se uhnul do strany, ale blesky mě škrábli, čímž jsem si vysloužil nepěkný elektrický výboj do těla. Nebyl tak silný, jako ten předchozí. Nemohl poranit důležité orgány.
"I minule si s tím měla problémy, tak proč to nezkusit znovu?" Pokrčil jsem rameny. Pak jsem poskládal pečetě.
"Satetsu:Kaihou"

A kdyby se tomu vyhnula, s čímž jsem počítal, potáhl jsem za nitky a ze všech stran se na ní řítili kunaie a shurikeny.

Tsukiko-sama objal som ju a tak ma všetky zbrane zasiahli.
Po jeho útoku som vypľul krv...

Sakra toto som nečakal...

Dívala jsem se na chlapce, jak mě drží. Udělalo to na mě slušný dojem, ale nejprve dořešit někoho jiného... Zase jsem se usmála. "Daiki, Daiki... nepoučíš se?Jagei jubaku!!" mé i tělo chlapcovo obmotali dva bílý hadi, do kterých se zapíchal zbytek jehlic. Pustila jsem do nich proud ,ten se přenesl do železných jehlic a mířil obrovskou rychlostí k Daikimu. Tak co hochu? Necháš se usmažit a zasáhneš, nebo se stáhneš?
Potom jsem se otočila ke Crowovi. "Bláhový chlapče.." pousmála jsem se a začala ho pomocí krve léčit.

Z povzdálí jsem to pozorovala. Přemýšlela jsem, zda zasáhnout, protože blesk se šířil velmi rychle ale pak jsem se rozhodla Daikimu důvěřovat... zasáhnout můžu vždycky!.. DÁm mu čas...

Vdaka Tsukiko-sama...
Je fakt milá

Cítil som ako ma lieči...

Ajaj, s tímhle jsi nepočítal kámo..
Prudce jsem Satetsu pustil, vzdálil se od něho a nechal ho spadnout na zem, čímž se blesky vsákli do země.
Připravil jsem si zbraně. Kdyby tam nevletěl ten kluk, neměla by to snadné!
Opravdu mě to zrovna dvakrát nepotěšilo.
Měl bych si přiznat, že jsem v háji a né malym..!

Položila jsem Crowa na zem a jemně se usmála. "Moment, jen něco vyřídím..." kývla jsem a vstala. Otočila jsem se na Daikiho.
"Takže si to ujasníme... tvé šance jsou nulové!" zvedli se mi vlasy, jak se blesk uvolnil. Zvedla jsem ruku, mým tělem te´d procházel blesk, ne já byla prostě nabitá... "Takže, tvá kekei genkai je k ničemu protože jen se mě dotkne, jsi usmažený!" lehce jsem se usmála. "Co bude dál...? Uvidíme!" přimhouřila jsem oči a probleskla jsem se k němu.

Sharinganem jsem zaregistrovala její pohyb, zvedla ruku a chakrová vlákna připevnila na Daikiho. Trhla jsem k sobě a jeho tělo se pěmístilo ke mě. "To by stačilo!" zavrčela jsem naštvaně. Ne tahle ženská se mi vážně nelíbila!

Všiml jsem si, jak mě PiliKKa stáhla k sobě.
"Proč jsi?" Zamračil jsem se, ale pak nechal pochroumanou hrdost hrdostí. "Díky.." Dodal jsem. "Zřejmě budu potřebovat trochu píchnout.."

Objavil som sa vysoko na budove "nemyslíťe že je Tsukiko trošku v nevýhode potrebovala by pomoc."

Zoskočil som k "Tsukiko nepotrebuješ pomoc?"

Zastavila jsem se a pomalu zvedla pohled k černovlásce. "Ale, ale Kazekage-sama!" mírně jsem se zamračila. "Kazíte mi rozlet!" obrátila jsem se úplně. "Daiki, necháš se zachraňovat...?" lehce jsem se pousmála a probleskla se k němu. Ruku nataženou s bleskem jsem prudce vystřelila, ale zastavila ji asi pět centimetrů od jeho tváře. Usmála jsem se. "Ráda jsem tě zase viděla Daiki... brzy se zase vrátím!" prsty jsem přejela po jeho tváři a upřímně se usmála. Pak jsem zase zmizela ke Crowovi. "V pořádku? Nevím jak ty, ale já odcházím... co tu vůbec děláš?!" stočila jsem na něj pohled. Potom jsem si všimla Everesta. "Raikage-sama.. vypadám, že potřebuji pomoct..?" usmála jsem se sladce.

"Mne to prosťe nedalo a tak som prišiel dosť sa nudím."
Pozrel som sa na protivníkov ten chlapec mi nerobí problém ale nieje to snád tá vedla neho Kazekage?

Pomála jsem se. "Tak se tedy připojte k našemu malému setkání. Zde je Crow, ztracená ovečka z naší vesnice." pousmála jsem se. "Zde Daiki, můj oblíbený nepřítel a poslední Kazekage-sama... jistě se budete bavit!" poumála jsem se.

Tsukiko-sama prepáčťe že som sa zapojil do vojny nemal som to v pláne.

Prohlédla jsem si Everesta. "Takže Raikage-sama osobně... zajímalo by mě, proč jste zradil vesnici... řekněte, velmi mě to zajímá!" založila jsem si ruce na prsa a chladně ho pozorovala.

Prečo som zradil všetkých ostatných to je tak ľahké Kazekage-sama!
Prosťe už ma nebavil ten nudní život kage a spoznal som jednu ženu do ktoréj soms a zalúbil...

Jemně jsem se dotkla jeho vlasů a rozcuchala je. "Na kárání bude čas později.." pousmála jsem se na něj.

Zaraženě jsem ji pozoroval. Ty její hrátky už mi vážně lezou na nervy..
Mlčel jsem a pozoroval nově příchozího. Nějak se nám to tady hromadí..

Pousmála jsem se. "A proto jste odepsal svou vesnici zkáze, protože jste se nudil? Pošetilé, jak se vůbec můžete nazývat kagem..? Budu hádat.. tou ženou byla Reina, že?" potutelně jsem se usmála.

Ano bola nou Reina a ešťe stále nou je...
Prepáčťe Tsukiko-sama že vás musím opustiť ale potrebujem vybaviť istú záležitosť.
(Musím off takže sa nejdem zapájať do boja prepáčťe)
(presun)
(Crowa som zobral do nemocnice)

Snád to dokážeťe Tsukiko-sama veľa šťastia.