Ulice

Prišiel som na ulicu a chodil len tak po námestí.

Vzhlédla jsem.
Ale no tak, já si zrovna dělám pořádek v srdci... Tohle není pravá chvíle na setkání.
Zamyšleně jsem znovu sklopila oči k zemi a doufala, že si mne nikdo nebude všímat.

Vedel som že sa na mna pozerá ale po včerajšku som sa neodvážil ju ani oslovit.
V dedine je viec žien ako mužov jedna ma chce zabit ale to nejak preglgnem ale to že požadujú rešpekt dobre no ale ja neviem ako sa mam ku ním chovat či byť mylý alebo či mam byť drsný ja ozajneviem.

"Nawaki?" ozvala jsem se tiše. Ani jsem si nebyla jistá, že mne uslyší.
Chladně jsem se usmívala, ale bylo to jen proto, že jsem nevěděla, jak se mám tvářit.

Otočil som sa a ostal som stát.
Nezmohol som sa ani na jedno slovo.

"Watashi..." polkla jsem.
"Zvykla jsem si, že po mě každý chce maximálně donést čaj, ale... "
Trochu se mi zrychlil dech, ale ovládla jsem se. Hlavu jsem měla pořád sklopenou.
Nenašla jsem odvahu podívat se mu do očí.
"...Potřebuju respekt."

"Rešpekt...načo ti je.....vidíš že ja ho nemám a odomna ho nečakaj."
Smutne som sa zatváril

"Respekt... Možná to není to správné slovo." konečně jsem k němu zvedla hlavu a chvíli se mu dívala do očí.
"Nechci být je něčí hračka. Ten, kdo mě má mě musí i uznávat. Moji sílu, moji osobnost. Jinak bych nevěděla, že jsem."
Pohodila jsem vlasy jen proto, aby mi několik pramenů spadlo do očí a nebyl vidět můj výraz.
"Možná jsem to nedávala najevo, ale ty jsi jeden z lidí, které jsem si přála respektovat. A můj respekt jsi vždycky měl." Vstala jsem a přešla k němu.
Dlaně jsem mu položila na hruď a stoupla si na špičky, abych se mu dívala přímo do očí.
"Gomene ale..." šeptla jsem a vášnivě jsem ho políbila.
Užívala jsem si to, protože mi bylo jasné, že už ho tohle udělat nikdy nenechám.
"...ale tohle bylo naposledy."
Odpoutala jsem se od něj a zbaběle jsem utekla.

(Přesun)

"Sakra."
Nawali ty si taký idiot sprostý.
Utekal som za Rin.
(presun)

Prechádzal som sa pomalým krokom cez ulicu...
Sakra ja som ale hlupák...
(Presun)

Procházel jsem se ulicí.

Tady se mi líbí. řeknu a sednu si na lavičku.Pak vztanu a jdu zpět.(přesun)

Díky písku, který jsem vyvolala a momentálně na něm stála ve výšce několika metrů jsme se dostali nad bránami, protože PiliKKa měla křídla. A navíc tam probíhal boj. A bariéry jsme si také nevšimli.
Naším plánem bylo společně s loutky a jejich loutkaři zaútočit seshora.
Otočila jsem se na PiliKKu a roztáhla obrovskou masu písku kolem sebe. Kugutsu butai vyvolali své loutky a rozmístili je všude po okolí, mohli je vidět i před bránou společně s pískem.
"Pili? Můžeš, také?" Zeptala jsem se a měla na mysli vyvolat loutky.
Tak, jdeme na to.. Ve vzduchu jsem nechala písek kolem sebe točit a pro případ si chystala i pečetě na fuutonové techniky.

Němě jsem přikývla a vyvolala všechny své loutky. Ze Sasoriho srdce jsem nechala vyvolat 100 loutek a rozmístila je ve velkém rozsahu kolem sebe. Sama jsem stáhla pásku na svém oku a připravila jsem se. Dalo by se říct, že jsem se těšila... Konečně Reino!

Porozhlížela jsem se. A všimla si před bránou létajících draků. Nebyli od nás příliš daleko a zřejmě situace před bránou bude horší.
"Pili? Podívej.." Kývla jsem hlavou na stranu, kde se draci nacházeli. Pak jsem poskládala pečetě a vyčkávala.
Na chvíli jsem se podívala pod sebe. Yosh, je na čase způsobit rozruch.
Dolů pod budovy, do ulic, kamkoliv začal padat písek, potřebovala jsem mít kontrolu nad každým, kdo tudy projde, aby nikdo neunikl.

Zamračila jsem se. "Co s nimi?" broukla jsem si pro sebe a dopadla na jeden ze sloupů. Složila jsem pečetě a připravila si chidori. Uvidíme...

"Nevím, máme je tak na ráně.." Prohodila jsem a pak následovala jejího příkladu a seskočila z písku na jednu z budov.
"Potřebujeme přilákat pozornost nebo je necháme, ať si nás najdou sami?" Zeptala jsem se a kontrolovala pomocí písku na zemi, všechny chakry v okolí.
Kugutsu butai mezitím nechali své loutky stále rozmístěné vysoko nad námi.

"Těžko říct... myslím, že zaútočit zezadu by bylo nejrozumnější... sraci si nás zatím nevšimli, možná je to pro nás výhoda.. zaútočit ze zálohy je jednoduší, nemyslíš?" stočila jsem na ni pohled a pozorně studovala její tvář.

"Myslíš zaútočit na bránu, akorát zevnitř, z vesnice?" Zeptala jsem se jí.
"Pro případ tady necháme Kugutsu Butai, písek mě stejně kdyžtak upozorní a ještě dorazí Sasori-dono. Tak, půjdeme?" Zeptala jsem se a skočila na střechu vedle, blíž k bráně.

"Hai, tak to myslím!" přikývla jsem a seskočila za ní. "Jdeme!" pousmála jsem se.

Kývla jsem a rozeběhla se k bráně, akorát z druhé strany.
(Přesun)

Objevila jsem se uprostřed ulice. Odhodila jsem si vlasy z čela a prohlédla si okolí. "Ale, ale kohopak to tu máme!" pousmála jsem se mile.

Seděl jsem ve vzduchu na Satetsu a pozoroval Yoko s PiliKKou. Já se nikam nehnal, v klidu jsem si seděl na tom svém železném písečku a kupodivu to nebylo nepohodlné. Nohy se mi klimbali ve vzduchu a já pozoroval okolí.
Pak jsem se zamračil, když jsem si všiml třech osob, a já věděl, že jsou tam jen dvě. A ne, dneska jsem v baru nebyl, takže vím, že dvě osoby rozhodně nejsou 3 lidi.
Máchl jsem rukou a Satetsu mě přinesl blíž. Zůstal jsem několik metrů nad osobami a všiml si oné osoby.
Tady člověk klidu nenajde, ale aspoň bude odplata sladká. Ušklíbl jsem se a pozoroval červenovlásku.

Tam, nahoře...
Zvedla jsem oči a úsměv na tváři se mi rozšířil. "Daiki... ráda tě vidím! Vypadáš lépe než posledně! Takhle. bez hadiček a přístrojů si konečně můžu pořádně prohlédnou tvoji tvář!" usmála jsem se jako andílek a mírně zatřepetala prsty v pozdravu.

Přimhouřila jsem oči. Takže se znají...! Pohlédla jsem na Daikiho. Čekala jsem, jak zareaguje a také, jak zareaguje ona!

"Chyběla mi ta tvá sladká, nevinná tvářička.." Zaironizoval jsem.
"Bez hadiček, obvazů i zranění. Už nejsem bezmocný. Zajímalo by mě kolik dalších lidí jsi stačila označkovat.." Shrnul jsem to do jedné věty a stále se klimbal ve vzduchu.
Neútočí, co jí tak trochu vytočit?
Zašklebil jsem se. "Ten svět je tak malý.." Konstatoval jsem v klidu. Že by jí štvalo, že si z ní nic nedělám? Jen tak dál, Daiki.