Ulice

Se zakloněnou hlavou jsem se procházela ulicí. Pozorovala jsem hvězdy zářící mi nad hlavou a sotva znatelně jsem se usmívala. Nedívala jsem se na cestu, také jsem se nebála, že do někoho vrazím. Uprostřed noci v téhle části vesnice většinou nikdo nebýval. O to zde bylo hezčí. Dlouhá zapadlá ulička lemovaná ploty z obou stran. Většina lidí by si v takových místech nelibovala a ani já bych sem za normálních okolností nešla, ale cítíc v zádech pronikavý pohled ledově modrých očí, nebála jsem se.
„Vážně se musíš procházet v tuhle hodinu?“ promluvila nakonec tygřice nevrle. Dlouze zazívala, než o kousek popoběhla a objevila se po mém boku. Každým svým pohybem dávala najevo, že by nejradši ležela v posteli - nejlépe v té mojí - a spala. „Nikdo tě nenutil, abys šla se mnou,“ odpověděla jsem jí klidně. Nenamáhala jsem se otevřít pusu a zničit tak to okouzlující ticho.
„A kdo by na tebe pak dával pozor?“ odfrkla si Shi. „Pravděpodobně já?“ odpověděla jsem jí pobaveně. „Pokud jsi zapomněla, většinou jsi to ty, kdo se dostane do maléru a já tě z toho pak tahám.“
Obrátila jsem svou pozornost k cestě, rukou jsem si prohrábla vlasy a uvolnila několik zamotaných uzlíků. Zastavila jsem se a rozhlédla se. V téhle oblasti se zrovna moc světel nevyskytovalo, ale nijak zvlášť to mě ani mé společnici nevadilo.
„Dobře, vracíme se,“ prohlásila jsem nakonec a pobaveně jsem sledovala, jak tygřice nadšeně vyskočila a 'zakřičela' „Ano!“.
Obrátila jsem se a stejnou cestou jsme se vydaly zpět. „Mám hlad,“ ozvala se najednou Shi a dostala tak ze mě krátký smích. „Uvidíme, co se s tím dá dělat...“
(přesun)

Tři postavy se nepozorovaně proplétaly ulicemi Kumogakure, aniž by vzbudili nějaké podezření, nebo přitáhli nežádanou pozornost. Kdo by si taky všímal tří cizinců, kteří se procházejí po ulicích? Prošli přeci bránou, kde jsou přísné kontroly.
Přesto jeden z nich čas od času přitáhl některý ze zbloudilých pohledů okolních chodců. Kapuca hluboko stažená do obličeje vždy přitahuje pozornost těch zvědavějších, nebo opatrnějších lidí. Po chvíli mlčenlivá trojice zahnula do jedné z postraních uliček, ve kterých byl klid a projevovala abnormální absenci zvědavých uší. Vyšší hnědovlasá žena ještě zkontrolovala hodiny v jednom z nedalekých obchodů a pak kývla na oba své společníky.
"Je čas. Začneme," pousmála se způsobem, který nebyl ani trochu nakažlivý. Spíš po něm měl člověk chuť se osobě ho vlastnící vyhnout obloukem. Takový úsměv zkrátka nebyl zvěstí dobrých událostí.
Červenovlásek naproti ní jí přesto úsměv oplatil snad ještě maniakálnějším způsobem a bez dalších slov se od nich oddělil a za chvíli se už proplétal uličkami pryč.
(přesun)

Dvojice zatím zůstala ještě chvíli stát na místě než žena kývla na druhou osobu, která si mezitím stačila sundat kapucu. Náhodnému pozorovateli by se mohl naskytnout pohled na mladíka nepříliš inteligentního vzhledu.
"Tak pojď," pomalu se rozešla druhým směrem, než před malou chvíli její společník.
"Kasumi-san? A cože to mám přesně dělat?"
Žena protočila oči, ale neobtěžovala se ani ohlédnout.
"Hlavně si nandej kapucu, než tě někdo pozná. A pojď za mnou."

(přesun)

Bylo to tak, zase jsem se ztratil. To už není možný, kam všichni zmizeli. Nikde nikdo koho znám, to je zase den. Všimnu si však toho výbuchu nedaleko odtud na obloze a hledím vzhůru. " Hmmm? Co to je? " Vypadalo to jako když se srazí suitonová a katonová technika. Půjdu to omrknout, třeba se najde ten kdo za ten rozruch může. Jdu tedy kamsi cestou k tomu místu když dojdu do křižovatky a nevím kudy dál " Tudy! " Rozhodnu se jít tedy na pravou stranu a fakt že tam jdu. Ale samozřejmě že jdu zase špatně a budu se nějaký čas motat než dojdu na správné místo. (přesun)

Objavil som sa na ulici, a za sebou som viedol, ostatok môjho týmu. Naznačil som aby sme sa rozdelili a začali hľadať po okolí. Rozbehol som sa teda sám do strán a začal hľadať nejaké podozrivé osoby, no nikde nič. Ani po chvíli hľadania som neuspel. Všade, kam som sa len pozrel, bol celkom kľud a nik mi nepripadal, že by mal niečo za lubom.

Chvíli po Mukotushimu jsem dorazil i já. Porozhlédl jsem se okolo a zapřemýšlel se nad tím, kde začít hledat. Nakonec jsem se rozhodl, že budu brát opačnou stranu než sensei. Probíhal jsem menšími i většími uličkami, ale nikde nikdo podezřelý.
Svou činnost jsem nadále opakoval, obávajíc se že nejsme na správném místě.

Běžela jsem za Mukotushim, když nám ukázal, že se máme rozdělit, tak jsem si vybrala pravou stranu a vydala se tam. Prošla jsem snad všechny boční uličky, ale nikde nic. * Kde může být ? ... Prošla jsem snad všechny ulice a uličky na téhle straně ! ... Zatraceně, přece se nemohl jen tak vypařit ! ... Hiroko musíš lépe hledat ! * seřvala jsem se. Hledala jsem ještě nějakou dobu, ale nikde nic. * Doufám, že ostatní měli více štěstí ... * .

Keďže moje hľadanie bolo stále neúspešné, rozhodol som sa, že znova nájdem môj tým a uvidím, či z nich niekto mal šťastie. Ak nie museli by premyslieť našu situáciu odznova a začať ju riešiť inak. Ako prvého som našiel Shoa, a tak som hneď vedel, že ani on asi nebol úspešný. Opýtať, som sa ho opýtal beztak. ,, Tak, čo, našiel si niečo?" Môj hlas znel trocha upachtene, no bolo mi celkom zreteľne rozumieť..

* Možná tady už nikdo jiný není ... hmmm, asi jsem se do toho moc vžila ... vážně to jsem trochu přehnala * pomyslela jsem si a usmála se nad svojí chybou příliš velkého přežívání situace. * Ještě jednou to obejdu a vracím se. ... Nebo vrátit se hned ? ... neee ... obejdu to a končím. * řekla jsem si a opět se vydala na nudnou obchůzku.

" Ne ... nikde nikdo podezřelý" odpověděl jsem na otázku a prohlédl si Mukotushiho. "Co vy sensei? " Zeptal jsem se ho, i když jsem tušil, že asi taky nebyl úspěšný. Podle mě však nebylo času otálet. "Jestli tu někdo někde je. Tak ho musíme najít."

,, Nie ani, ja musíme nájsť, Hiroko a niečo vymyslieť, takto budeme hľadať do zajtra." Povedal som približujúc sa k Shoovi. Dych už ako tak ustál a konečne som do lov ako tak nedychčal. Mimo toho som sa obzeral, či náhodou, niekto niečo. No v okolí sa nič podozrivé nedialo.

" Hi sensei." Řekl jsem podíval se do pravé a levé strany a poté opět promluvil.
" Myslím, že na místě kde jsme se rozdělili, jsem ji viděl jít na pravou stranu."
Řekl jsem Mukotushimu s nadějí že nám to pomůže rychle najít Hiroko.

Dorazil som k Shoovi pokým začal hovoriť a keď som si jeho slová vypočul, zadal som rozkaz k pohybu. Na to som sa rozbehol, späť smerom na sever, kde podľa Shoovich správ, sa Hiroko mohla nachádzať. Po chvíli hľadania, so Shoom sme ju našli a ja som, na ňu zakričal aby zastavila. ,, Hiroko." Ozval sa môj hlas, po ulici, na ktorej sme sa práve nachádzali.

Vydal jsem se z Mukotushim na sever. Netrvalo dlouho a narazili jsme na Hiroko.
Sensei se ozval na Hiroko, aby zastavili. Já jsem mezitím doběhl až k ní. Byl jsem zvědav, jestli něco podezřelého, nebo někoho podezřelého našla.

Právě jsem končila nudnou obchůzku, ale stejně jako u těch dalších nic podezřelého co by napovídalo, že tady je ještě někdo další, se nestalo. Právě jsem byla na ulici kde jsem se posledně seřvala, když na mě někdo zavolal mým jménem. Otočila jsem se a tam jsem uviděla Mukotushiho a Shoa, který už ku mně doběhl. " Tak co, našli jste něco podezřelého ? " otázala jsem se Shoa, " Protože já nic ... A z tvého pohledu soudím, že jste taky nic nenašli. " povzdychla jsem si, když jsem si uvědomila, že jsem to obcházela zbytečně.

Povzdechl jsem si. " Vypadá to, že nic." Odpověděl jsem a poté se otázal."Chtělo by to se asi podívat po celé vesnici ne?" Zeptal jsem se a porozhlédl se ještě jednou okolo, jestli zde náhodou někoho neuvidím.

Pomaly som svoje kroky spomalil do chôdze a keď som dorazil ku zbytku týmu. Začal som hovoriť ja. ,, Dobre, ako vidím, všetci sme neboli bohvie ako úspešný. Zatiaľ. Musíme to vyriešiť inak, tak čo navrhujete?" Možno, tá otázka nebola práve na mieru, keďže mal veliť svojmu týmu, no on nikdy nevedel ako z takýchto situácii vykľučkovať.

Otočil jsem se směrem k Mukotushimu a navrhl mu svůj nápad. " Možná by bylo lepší začít prohledávat širší oblasti, nebo omrknout důležité budovy zde v Kumo. Vetřelec může být zaměřen na něco konkretního a zde v ulicích nevidím nějakou konkrétní činnost, která by zde šla provozovat v tichosti." Pronesl jsem svůj názor a počkal jak se k němu ostatní vyjádří.

,, To, že na ulici nikto nie je som si všimol aj." Rozčúlil sa pri jeho poslednej vete, no v tých predchádzajúcich mal asi pravdu. ,,Neznášam, tieto misie, kde musím niečo zisťovať. Nie som stavaný na také veci.“ Povedal a otočil sa smerom od nich. Rozhliadajúc sa po okolí, premýšľal, čo by sme mali robiť ďalej. Nakoniec, však, priznal Shoove rady a rozhodol. Otočil sa naspäť ku skupine a vydal ďalšie rozkazy. ,, Ty Sho, máš na starosti väznicu, Hiroko ty preskúmaj vlčiu jaskyňu a ja sa pozriem po Nemocnici a kancelárii Raikageho.“

" Hi, senpai " , " A, co když je jeden z nás najde, máme vás zavolat a zdržet ho nebo je než příjdete, nebo máme povolení je nebo ho zabít ? " zeptala jsem se. * Ahhh zase hledání tohle snad nikdy neskončí * . * Kdybysme aspoň věděli kolik jich je ... to by hodně usnadnilo situaci * .

,, To, čo s nimi urobíte, ak ich nájdete nechávam na vás. Môžete predsa rozhodovať sami za seba. A ak ich na niekoho narazíte, určite sa jeden z ostatných k vám pripojí, po tom, ako preskúma to čo má." Povedal a bez ďalších zbytočných slov sa rozbehol po ulici rovno k budove Raikageho. Nachádzala bližšie ako nemocnica, takže bolo lepšie omrknúť ju skôr.

" Hi " , * Takže se může zabíjet, ale kdyby jich bylo víc byloby lepší nechat aspoň jednoho naživu * . * Vlčí jeskyně ... to bude zajímavé * pomyslela jsem si, a během jsem se vydala k Vlčí jeskyni. * Hmm, jak daleko to odsud může být * . (Přesun)

Poslouchal jsem je a poté jsem řekl. " Hi " přikývl a vydal se na cestu. " Takže nejprve věznice ,když tam na nikoho nenarazím podívám se za Hiroko a pak když tak za senseiem. " Pomyslel jsem si, když jsem už téměř nebyl v dohledu ostatních .
(Přesun)

Objavil sa spolu so Shom na ulici, a spoločne sa prechádzali po meste. Podal som mu list, ktorý mi zveril Raikage. Nebolo, tam niečo čo by nemal vedieť. Naopak, mal by si to všetko prečítať. Pokračovali v chôdzi a Mukotushi premýšľal ako teda započať ich misiu. Doteraz tu tak či tak chýbala Hiroko, a bez nej by sa o tom nemali zase rozprávať priveľa.

( Omlouvám se že tak pozdě. nevšiml jsem si tvého postu.)
Převzal jsem list od Raikageho a zadíval se na něj. " Takže se máme infiltrovat do Otogakure? " Zeptal jsem se Mukotushiho a ještě jednou si prohlédl list.
" Asi by jsme měli počkat i na Hiroko " pomyslel jsem si a list podal zpátky senseiovi.