Písečná hala

First topic message reminder :

Opravdu velká hala, ukrývající v sobě místnost se sedačkami pro diváky a plac o velikosti fotbalového hřiště, který se skládá z velice odolné půdy (přeci jen nechceme naši halu zbořit)

Trošku jsem se lekla...Nooo tak jsem ho tedy nechala a když jsme skončili ´´ Oga-san chápu, že jsi nervozní, doufám že jsi se odreagoval...noo a příště to prosím nezkoušej...´´odtáhla jsem se od něho a očima jsem hledala Yuusukeho...

Mierne mnou hrklo, hai. gomen, zamumlal som ospravedlňujúco.. nebolo to kvôli nervozite baka.. pomyslel som si po čom som si však povzdychol... a takto skončil ďalśí krátky .. očividne krátky románik jedného z najväčším smoliarov sveta.. aspoň nemám dôvod.. dávať na seba v aréne pozor.. celkom ľutujem toho koho schytám za súpera..prebehlo mi ešte hlavou trocha sklesnuto na čo som sa len obrátil. Možno s tým skončím, asi nemá cenu hľadať niekoho na kom by mi záležalo.. keď sa vrátim do Iwy, bude to asi prvý krát.. čo sa podarí Tsuchikagemu zlomiť to moje.. očividne primitívne myslenie.. rozmýšľal som ďalej pri čom som sa pozeral niekam do blba.

V hlavě jsem pořád přemýšlela jestli to udělat nebo ne... a tak ´´ Oga-san pojď sem´´ mrkla jsem na něho... objala ho a pošeptala´´ V pohodě???´´ zasmála se dala mu pusu na tvář....

Hm? pootočil som hlavou k nej a pristúpil som.. facka? dalo by sa to čakať.. prebehlo mi hlavou pri čom som sa mierne pousmial.. Nakoniec to však, skončilo lepšie než som mohol čakať. Pousmial som sa ešte viac a prikývol som. Si ku mne až príliš milá Hikari-chan, ani si to nezaslúžim zamumlal som a tiež som ju objal.

jak tak jsme se objímali nakláněli jsme se ze strany na stranu..rozchechtala jsem se podala mu ruku s slovy´´BFF OK ???´´

Hai hai, zaškeril som sa a ruku som jej prijal, nejak sme si s nimi potriasli a následne som sa zamyslel.. čo to znamená? zamumlal som po chvíľke páč sa znova u mňa ozval xD.. ten môj antitalent snáď na všetko !.

Po chvíli jsem otevřel oči a rozhlédl se okolo.Viděl jsem Hikari a toho kluka se kterým tam včera seděla a mluvila.* Hmm...každý v tomto světě nalezl lásku...pro mně tady zřejmě není místo * pomyslel jsem si a ukápla mi slza.Já oči raději zavřel a usnul jsem.Akio usnul taky a byl kolem mně omotaný.

Když se podíval nechápavě´´ Best Friends Forever´´ řekla jsem a mrkla na něj.

Ahm. tak to jo ! zaškeril som sa, a doslova som sa uchechtol. Prvý a možno aj posledný.. pomyslel som si s úsmevom no.. nakoniec mi to začalo dávať zmysel, celé tieto skúšky.

Zamyslela jsem se.
Nó, ten tvůj nápad zní moc dobře, možná by mu to pomohlo aspoň na chvíli přestat myslet na všechny ty věci, neurčitě jsem mávla rukou doufajíc, že oba pochopí, co myslím.
A co se týče mého nápadu... vždycky mi přišel takoví osamělí, jako by potřeboval něčí podporu. Co takhle mu koupit něco velkého a plyšového? vesele jsem se zazubila.

Takže jsme domluveni a co se týká toho tvého nápadu, tak si nejsem zrovna jistý. Myslím, že lepší by bylo pomoci mu najít si nějakou holku... S tou by zapomněl na starosti a mohl dělat mnoho dalších věcí... S úsměvem jsem mrkl na Roku

Dorazil jsem do Haly a porozhlédnul jsem se, ležel tu nějaký kluk na zemi a několik lidí co jsem potkal během zkoušky už sedělo v hledišti. Všiml jsem si vzkazu a tak jsem se tam podepsal a jak jsem si projížděl jména zastavil jsem se na jednom a uplně jsem se roztřásl.Akasuna no Ruki to není možné pomyslel jsem si proč je ta osoba v téhle zkoušce jak je to možné...nemohl jsem zastavit to jak se mi třásly ruce, sevřel jsem pěsti a třepot ustal.Mistrův syn je někde tady a já ho najdu řekl jsem si v duchu.Potom jsem se porozhlédnul pořádně po hledišti a našel sem tam toho kluka se kterým jsem trénoval v Yuki.Došel jsem za ním a sedl si vedle něj.Ani jsem ho nepozdravil jak jsem byl zamyšlený.

Podívala jsem se na něj a přikývla.
No, tak to máš pravdu. Jenže plyšoví medvídci se schánějí rozhodně líp než volné holky, zasmála jsem se a rozhlédla se po hale.

Jen jsem přikyvoval."Všechno jsou to skvělé nápady..." Zasmál jsem se nad Tascherovou poznámkou."A toto taky...víte co? Uděláme to takhle...společně nějak z organizujeme ten výlet...pak můžeme zajít do města a skusit se jen tak poptat..víte, co...mohli by jsme pozvat na ten výlet ještě někoho...a tím by jsme smetli 2 moucha jednou ranou a zároveň, když tam budeme, můžeme mu ještě něco koupit...třeba fakt něco plyšového...to může vybrat Roka...Co tomu říkáte?"

Dobře, Roka bude mít na starost něco plyšového a já si vezmu na starost tu přítelkyni... Zase jsem mrkl a tajemně se usmál

Naklonila jsem hlavu na stranu.
No, tak dobře. A kdyby se mu plyšák třeba nelíbil, může ho dát té přítelkyni, zazubila jsem se, ikdyž jsem tušila, že kdyby se mu nelíbil, pravděpodobně to neřekne.

Jen jsem se usmál."Josh..takže jsme domluvení...ale věřím, že plyšák od tebe se mu bude rozhodně líbit." Štouchl jsem do Roko."A Taschre? Buď na něj hodný...víš jaký je...sám by se rozdal a usmíval se, ale na sebe vůbec nedbá. Tak opatrně z vybíráním...chce to někoho, kdo by ho konečně zavedl do jiných myšlenek a nechal ho, aby se taky konečně víc staral o sebe..." Taky jsem se na Taschera usmál.

Tak dobře, tím jsem to myslím vyřešili. Pro dnešek zápasy už skončili, takže tu nemá cenu setrvávat. Předpokládám, že nemáš kde v Suně zatím bydlet Aki, takže můžeš být v mém sídle. Alespoň ti tak splatím, že si nás k sobě v Kiri vzal přespat... Můžeme tedy vyrazit??? zářivě se na ně usmál...

Usmála jsem se a protáhla se.
Já jsem pro, jen bych tu chtěla ještě něco vyřídit.
Podívala jsem se z jednoho na druhého, ale pak můj pohled sjel dolů ke klukovi, který po boji usnul opřený o stěnu.

Dobře tak já půjdu s tebou... Usmál jsem se na ni a naznačil aby šla první...

Seděl jsem zahleděný do svých myšlenek. Byl jsem unavený ještě z večera a moje nálada se stále nezlepšovala. Jen jsem si rukou přejel ránu nad okem. Povzdechl jsem si a hlavu si podepřel rukou. Moje oči se mi pomalu začali zavírat a já chtě nechtě po chvíli nehnutého sezení zase upadl do bezesného spánku.

Jen jsem se pousmál."Tak dobře...díky Taschere...a myslím, že teda můžeme vyrazit..." Potom jsem se podíval na Roko."Jasně...já zatím skočím pro Fua a řeknumu, že už jdeme..." Otočil jsem se a pár skoky se dostal k němu na druhou stranu. Když jsem došel blíž, všiml jsem si, že už zase spí. Ach jo...ten kluk to nemá zrovna lehký...ten z toho života nemůže nic mít... Jen jsem si povzdechl a opatrně si ho zvedl do náruče. Potom jsem se zase vrátil k nim a ukázal na ně, aby mluvili potišeji. Fu si zatím z mého ramene udělal polštář a rukama se jen přitáhl. Šlo slyšet jen jeho spokojené oddychování. Podíval jsem se na Taschera a pak zase zpátky na Fua."Měli bychom se opravdu snažit...takhle by to sním po nějaké době nemuselo vůbec dopadnout dobře..."

Jen jsem přikývla a přes sedačky skočila až k místu, kde spal ten kluk. Dopadla jsem před něj. Vyndala jsem si z kapsy papírek a malou tužku. Začala jsem psát. Když jsem to napsala položila jsem to na jeho hruď.

Spoiler:

Obrátila jsem se na Tashera.
Tak můžeme.

Usmál jsem se na ni... Starý známí??? Potom jsme odešli všichni čtyři směr sídlo....

Jen jsem se na chvíli podíval na toho kluka, co tam ležel. Byl dobrý...opravdu dobrý...zasloužil by jít dál... Věděl jsem, že u zkoušek záleží nejen na výhře, ale i na tom, co dotyčný předvede a já věřil, že on předvedl to nejlepší, co mohl. Na chvíli jsem položil ještě Fua na lavičku a došel až k němu. Zakral jsem ho cestovním kabátem se znakem Kiri a jen se na něj usmál. Potom jsem se vrátil k Fuovi a i s ním v náruči, kde si zase udělal pohodlý, se vydal za Tascherem.
(přesun)