Rekreační oblast

First topic message reminder :

Rekreační oblast pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...

Zde naleznete horké prameny, parky, zahrady, lázně, bary, restaurace, zkrátka všechno možné pro odpočinek.

Zvedla jsem k němu oči.
Promiň...já...je to reflex. Usmála jsem se. Pustila jsem vlasy a ruce položila na stůl.
Pátravě jsem pohledem putovala po místnosti. Bylo zde docela dost lidí. Nedalo by se říct, že by mě to překvapilo, ale i tak...jich tu bylo hodně.
Vrátila jsem se pohledem ke Katashimu a věnovala mu jeden z dalších úsměvů.

" Uvidíš...že za chvíli se ti to stávat už nebude.... " pousmál jsem se a nepřestával jí sledovat.* Hlavně...to...nepokazit... * opakoval jsem si pořád v hlavě.
" Hmmm...a proč ty to vlastně vždy děláš??Říkám snad něco špatného? " řekl jsem docela zaujatě.Poté číšník přinesl jídlo a víno se 2 skleničkami.Do každé skleničky nalil a podal nám je." Dobrou chuť vám přeji " promluvil a odešel.

Děkovně jsem se usmála kývla na číšníka. Pak jsem se znovu obrátila ke Katashimu.
Ne. Nic neříkáš špatně. Ujistila jsem ho.
Já jen...jak to říct. Jsem někdy dosti...nesmělá. Ušklíbla jsem se.
Jemu se to asi nezdálo, protože většinu času, co jsme se znali jsem ho měla chuť zabít.

" Hmmm...k tobě mi to moc nesedí...zatím se mi nezdálo že jsi...nesmělá...i když včera...no...jo... trochu jsi asi byla... " zamyslel jsem se." Asi se dáme do toho jídla ne?Když už nám to přinesli..... " řekl jsem s úsměvem.

Jasně...dobrou chuť. Popřála jsem mu, vzala jsem vidličku a ponořila ji do talíře s rámenem.
Po chvíli jsem na ni namotala několik nudlí a následně si je vložila do úst.
Spokojeně jsem se usmála nad chutí pokrmu.
Odložila jsem příbor a vzala do ruky sklenku vína. Čekala jsem, až zvedne svou, na přípitek.

" Tobě taky... " řekl jsem a do ruky jsem vzal jednu ze špejlí Danga a jednu kouli jsem vložil do pusy , ale celou dobu jsem Sakuru pozoroval.* Proč jí musím pořád sledovat??? * pomyslel jsem si a pak jsem si všiml že sahá po sklence vína.Dango jsem rychle polkl a špejli odložil.No málem mi z toho zaskočilo , ale naštěstí jsem to nějak zamaskoval." Tak na zdraví.... " řekl jsem a přiťukl si s ní.

Na zdraví. Zopakovala jsem po něm a přiťukla si s ním, než jsem se napila vína.
Všimla jsem si, že mě pořád pozoruje. Vyvolalo mi to na tváři lehký úsměv, no opět jsem trochu zčervenala, pod jeho pohledem.
Ehm...Trochu jsem si odkašlala. Chutná ti? Zeptala jsem se s úsměvem.

Napil jsem se trošky vína a sklenici položil na stůl avšak jí pořád rukou držel.Po chvíli co jsem se díval přímo dovnitř jsem zjistil že na mně mluvila." Jistě že.....a tobě? " pousmál jsem se a i když už to zřejmě bylo dávněji , tak jsem si všiml toho že trochu zčervenala a nad tím jsem se pousmál.Ač nerad tak jsem to udělat musel.Vstal jsem od stolu a u jeho hrany se zastavil.Položil jsem na něj peníze." Kdybys chtěla tak si klidně něco ještě objednej....já když tu příště budu tak to když tak doplatím....díky za krásný večer.... " pousmál jsem se a vykráčel jsem pryč z restaurace (maska pořád zůstala na stole).Nadechl jsem se a ucítil ten svěží vzduch.Pomalým krokem jsem se vydal na noční procházku po rekreační oblasti naší aliance.

Po mé trochu protáhnuté procházce jsem si chtěl nasadit masku a vrátit se do kanceláře avšak když jsem si sahal k pasu , ale tam nebyla.* Hmmm...není možné abych jí ztratil...jedině.... * pomyslel jsem si a otočil jsem se směrem ze kterého jsem přišel.Pomalým krokem jsem se vydal zpět k restauraci.Vešel dovnitř a vrátil se ke stolu.Sakura zde pořád byla , ale já se na ní nemohl podívat.Ne po tom co jsem udělal.Pouze jsme vzal masku , dal si jí na tvář a zase pomalým krokem odcházel z restaurace.Ve dveřích jsem se na Sakuru podíval naposled a pak zmizel někde ve tmě.
Přesun

Užívala jsem si den volna a usadila se v parčíku, příjemně rozehřátá z lázně v horkých pramenech. Byl tu božský klid a ticho. Klížily se mi oči a vlastně jsem se únavě ani nebránila. Moc lidí se v parku necouralo, takže jsem si nedělala s ničím starosti. Ostatně všem může být ukradené, kde si zrovna dávám dvacet...

Nic jsem neslyšela, protože jsem tou dobou regulérně spala. Zdálo se mi něco o tom skvělém jídle a pití, které jsem si dnes dopřávala. Zkrátka žádná vraždící monstra, žádné zabíjení, žádný lov nukeninů...

Sen pokračoval ještě chvíli docela poklidně, ale jak už to ve snech bývá, znenadání jsem se ocitla uprostřed několika desítek nepřátel. Obklíčili mě, ale to mi starosti příliš nedělalo. Každopádně jsem se začala rychle ohánět a rozdávat rány na všechny strany, aby mě žádný z nich nezasáhl. V realitě se to projevilo tak, že jsem ze spaní prudce máchla rukou a Keitu praštila. To mě ovšem dokonale probudilo.

"Co co za co?" nasadila jsem nechápavý výraz, jelikož jsem si tu ránu, kterou jsem mu uštědřila nepamatovala. Jak bych mohla, když jsem v tom okamžiku ještě spala.
"Co tu vůbec děláš?" upřímně jsem se podivila tomu, že jsme se opět potkali.
"Nepověsil ses na mě, že ne?" podezíravě jsem přimhouřila oči.

Copak může mít tohle morbidní nemehlo přátele? Není divu, že za mnou furt leze jak ocas... Sotva jsem dokončila svou myšlenku, posadila jsem se a začala si ospale mnout oči. Na jeho omluvu jsem reagovala poměrně klidným a nečekaným způsobem.
"Ale, to nic, já už si to oblečení zašila..."

Během okamžiku se můj ospalý mód změnil na maximální bdělost. Má ruka sama vystřelila kupředu a dopadla na Keitovo rameno.
"Kam si myslíš že jdeš?"

"Tváříš se tak tragicky jako Allii když odcházel z Konohy." neodpustila jsem si neoplatit sarkastický podtón. Ten pocit vůbec nebyl příjemný.

"Záleží." divně jsem se ušklíbla.
"Ani se nehneš a nikam nepůjdeš. Bůhví co bys kde vyváděl za katastrofy." neodpustila jsem si narážku na jeho výjimečnou "šikovnost".