Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokage Konohy:

Vydra se na ní starostlivě podívala a potom jí vyskočila na rameno. Shijin si mohla všimnout, že téměř nic nevážila, takže jí nijak nezatěžovala.
Mám někoho zavolat? Nebo mám dát vědět do Kiri? Nebo.... Nebo... rychle se snažila vymyslet jak v takové situaci pomoci.

"Myslím, že ne. Prvně se musí situace zde uklidnit, postarat se o zraněné a najít Hokageho." starostlivým pohledem jsem se rozhlížela okolo.
Kde jsou všichni, když jsou nejvíce potřeba?

Vydra jenom kývla.
Hai! chvíli mlčela, ale nakonec to nevydržela.
A můžu teda nějak pomoci?

"Myslím, že ne." zamyšleně jsem se rozhlížela.
"Než se znovu postaví kancelář, mohlo by to trvat, takže se omlouvám, ale situace kvůli níž tu jsi se zjevně nevyřídí nijak brzy."

Vydra si jenom povzdychla a zůstala jí sedět na rameni, ačkoliv nemohla vědět proč je tady, neboť svitek byl ukryt v ní pomocí Kakusu, uvědomovala si, že má pravdu.
Počkám....... Eh, nebude ti vadit, že zůstanu s tebou? zkoumavě se jí podívala do obličeje a jelikož jí seděla na rameni, mělo to za výsledek vlastně to, že jsem měla svůj čumák tak půl cm od jejího obličeje.

"Ne, vůbec ne." dlaní jsem ji jemně pohladila.
"Naopak, bude mi ctí." pohybovala jsem se pomaleji a přistoupila jsem k dalšímu raněnému. Na svá zranění jsem příliš nedbala.

Jenom pokývala hlavičkou a když jí pohladila, ještě víc se přitiskla k ní. Když léčila lidi, jenom přihlížela. Nevládla žádnými lékařskými jutsu, což jí teď mrzelo, protože by mohla aspoň trochu pomoci.

Vzhlédla jsem a zahlédla někoho v ulicích před sebou.
Medici už stihli vyléčit i mě a já si vzala chakrovou pilulku.
"Drž se." šeptla jsem vydře a probleskla jsem se do ulic.

(Přesun)

Zíral jsem na to a nemohl se otočit.
Moje Oiroke... Je geniální!
Rozesmál jsem se, ale vzápětí už jsem zase běžel do ulic, bojovat dál.

(Přesun)

O Sanbiho postaráno, ale ještě není konec. Ještě trochu síly mi dej. V hlavě se mi ozval hlas. Dobře, ale následky, které za mou sílu poneseš budou velké s tím počítej. Moje tělo se ještě více rozzářilo modrou barvou a já už běžel do ulic.(přesun)

Nastal silný gravitační puls a velké kusy trosek se rozlétli všemi směry asi 20m daleko. Vyšel jsem z epicentra toho pulsu a rozhlížel se zda mě při tom nikdo neviděl. Oprášil jsem si šaty a díval se na zdevastované budovy okolo mě.

Keď som sa zobudil z bezvedomia ležal som pod pár drevami, zaťal som svaly a ovalil ich odo mňa. Krvácalo mi z úst a z jednej nepeknej rany na ruke. Posadil som sa celý svet sa mi krútil, tak som iba tak sedel a spametával som sa z toho čo sa tu dialo..

Keď už sa mi hlava ako tak nemotala v tom som zacítil obrovský výbuch na listovej ulici. "Kso, mám tam ísť alebo nie?" zatial som si utrhol kus oblečenia a previazal som si ranu na ruke " Som Shinobi z Konohy a len tak ľahko sa nedám", pomaly so sa postavil na nohy, ešte som sa trochu zatackal a nie príliš rýchlo som sa rozbehol smerom k mieste výbuchu..

Příjdu do hokage kanceláře spíš zbytku a sedl jsem si do rohu vrána byla vedle mě a já jsem začal ,,Brečet'' Po chvíli jsem začínal usínat.Vránu a vše jsem nechal na místě a já jsem odešel (přesun)

Příjdu zpět do kanceláře vše bylo jak jsem to tam nechal.Čekal jsem na hokageho.

Dorazil jsem před trosky. Ach jo, tuhle práci nesnáším.. Dělal jsem lenivě nějaké pečetě a položil ruce na zem.
"Mokuton: Renchuuka no jutsu!" ze země začaly růst větve, kořeny, trámy, měnily se a dál rostly. Za několik okamžiků už na místě stála nová budova Hokage, po vzoru staré budovy.
"Práce hotová, možná jsem měl být architektem.."

Z ulic jsem dorazila ke kanceláři všimla jsme si Assasina...no popravdě jsem tu kvůli němu.Nanic jsem nečekala rozevěhla s k němu a obejmula ho "výtej zpátky !"

Začínal jsem usínat,ale v puse jsem pořád cítil krev.Kso zasr*ný žebra a lékaři nic nevyšetří pořádně pomyslím si.

"Děkuji Naomi," pohladil jsem ji krátce po vlasech a odstoupil od ní.
"Shewe, co se ti zase stalo? Vždyť jsem tě vyléčil už včera."

He omlouvám se nějak se mi chtělo spát hned vstanu.Mě? Nic jsem v pohodě.

Shirayuki-hime

To už jsem někde slyšela. Přišla jsem před budovu Hokageho společně s ostatními.
Zdravím. Švihla jsem ocasem a vykročila směrem k němu. Pak přes cestu přeběhla nějaká šílená ženská. Zarazila jsem se na místě a nespokojeně zafrkala.

Utřela jsem si slzy a narovnala se

K přítomným se nenápadně přitočila Chikako. Nikdo si ani v tom zmatku na ulici nevšiml, že mě opustila a rozhodla se na vlastní pěst chodit za Hokagem. Kdyby něco. Konec konců, poprosil mě, abych tady zůstala a já teď byla v nemocnici. Zatím jen postávala opodál, jako to vlastně dělala skoro pořád, ikdyž byla se mnou.

"Tak bys měl skočit domů, když si unavený," mile jsem se usmál a otevřel dveře, do mé nové kanceláře.

Já chci jen říct,že jsem splnil úkol který jste mi dal povzbudit tu vránu atd řeknu mu.