Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokage Konohy:

Pocítil som tlak vzduchu od Bijuudamy, ktorý ma posunul o kus dozadu...
Videl som ako sensei Seito letel celkom ďaleko. "Sakra musím niečo urobiť ale čo zmôžem proti tejto hore?!." ,,Sumi Shuriken no Jutsu,, proti Sanbim sa rozleteli shurikeny, vedel som že mu to neublíži ale potreboval som ho zabaviť...

Tlak technik mě přišpendlil k zemi. Nemohl jsem nic dělat a pak se rozletěl. Narazil jsem do nějaké budovy, která se rozsypala na mě.
Vyplivl jsem krev a ušklíbl se. Ještě mám trochu čakry..

"Seito!" kličkovala jsem mezi kusy trámů. Naštěstí jediné, co se stalo bylo, že mi to znovu vyrazilo dech. Byla jsem dostatečně daleko.
Proti Sanbimu jsem vyslala tornádo. Vložila jsem do něj téměř polovinu své chakry. Nebylo to už to malé tornádo, které jsem vytvářela obvykle. Tohle byla bouře. Ten problém byl, že to smetlo zbytky kanceláře XD Ani jeho brnění nemohlo zničit takovou vlnu chakry. Jakmile tornádo proťalo, to se rozdělilo na několik menších a ty jako kdyby mu tančily po brnění a hledaly slabá místa.
Měla jsem co dělat, abych nesnesla. Posunula jsem obyčejnou techniku na S úroveň a to poprvé. Trhaně jsem vydechla a rozběhla jsem se k Seitovi.
Nu rozběhla... Byl to spíš potácivý, opilecký krok. Lépe to v tu chvíli nešlo. Na hrudi mne tlačila dvě zpřelámaná žebra. Cítila jsem, že jedno na dvakrát.
Klesla jsem na zem k němu.
Jednu ruku jsem si přidržovala na hrudi a léčila se. Přitom jsem ho objala a rozhodla se pro risk. Použila jsem Emerarudonaito na nás na oba. To se téměř rovnalo síle poslední noci smaragdů, která mne mohla zabít. Zkrátka hned dva risky po sobě. Když jsem se odtáhla, byla jsem téměř bez chakry, ale on měl být v pořádku. Divila jsem se, že ještě žiji.

V hlavě se mi začal ozývat hlas. Skrývám v sobě mnohem víc, než si myslíš. Ne nadarmo se nám říká bijuu bez ocasů. Navíc teď si mi dokázal, že jsem na správném místě, takže ti ukážu svou pravou sílu, dám ti všechnu svou sílu. Pohltila mě tak mocná chakra, že mě to vymrštilo na nohy, ani jsem nevnímal, že bych měl něco zlomeného, spíše jsem jen pociťoval tu novou sílu. Podíval jsem se vražedně na Sanbiho a pak na Shijin, která ke mě přiběhl, jelikož už jsem stál, tak mě nemusela léčit. ,,Jsem v pohodě ten šutr má v sobě mnohem víc." Lehce jsem se pousmál a rozeběhl jsem se na Sanbiho, spíše to vypadalo jako problesknutí a těsně před ním jsem začal skládat pečetě.

"To je neuveriteľné" nemohol som uveriť čo sa skrývalo v senseovi Seitovi

Tornádo ho velmi silně zasáhlo a přes jeho celý krunýř se udělala dlouhá prasklina. NA nechráněných místech ho docela pořezala, ale ne moc hluboko."Árghhhrrrrggghhhh!!" Menší tornáda čakry ho tlačila silně k zemi a jakoby se chtěli krunýřem provrtat. Ten pomalu praskal, ale nebyli tak silná, aby mu jeho obranu rozdrtili úplně, ale dost silná, aby ho přišpendlily k zemi a on se nemohl skoro hýbat. Ale i tak měl ty své ocasy a i když se mu je teď ovládalo docela špatně, tak se snažil Seita s nimi smést.
(Co máte s ním v plánu? Abych věděl....)

Běžel jsem po střechách a všiml jsem si už toho Sanbiho.Byl jsem celý od krve.Nesmím ! vyskočil jsem.Juujin Bunshin! Kinomaru se proměnil na mě a běželi jsme blíž k Sanbimu.

(Zatím bojuj.. potřebujeme čas)
Vyhnul jsem se lehce ocasům, protože teď díky kamenu jsem byl skoro na úrovni Sanbiho. Pečetě už jsem měl poskládané. Snažil jsem se mu spoutat všechno co šlo.

Dorazil jsem ke kanceláři a uviděl sanbiho a zároven toho kluka který mi před chvíli oznámil že zde mám jít.To stihl nabrad za tak málou chvíli tolik sil.Prohlédl jsem si další shinobi kteří tam byli sice by mnich neměl se zapojovat do tak brutálnich bojů,ale jen na chvíli.Pak abych nezavázel půjdu stranou.Opatrně jsem chvíli přecházel kolem Sanbiho a dával si pozor aby mě nezasáhl.Kuchiyose: Hinokami Když jsem doskládal pečetě zformuloval jsem ohnivého psa který se rozběhl proti Sanbimu.Pak jsem zakřičel na toho který utočil opatrně bouchne.Pak jsem přišel k tým kteří tam byli nevadí že se zapojím.

Tohle funguje?
Povzbuzená úspěchem techniky jsem se znovu rozběhla vpřed.
"Hyuuga... Je nejsilnější v Konoze!" tak to stálo ve spisech naší knihovny, tak jsem to cítila v srdci. Ačkoli mnozí z nás prohrávali, tohle bylo myšleno pro sílu srdce.
"Katana no chakura!" vytvořila jsem katanu z chakry a díky jeho snížené pohyblivosti jsem mohla běžet lépe a nemusela jsem se mnohdy ani vyhýbat, protože mne trefit nestíhal. Horší to bylo s mými tornády. Ta jsem nemohla ovládat. Vyskočila jsem mu přímo na hlavu a pokusila se mu katanu zabodnout do oka.

(Dobře...)
Tornáda pomalu povolovala a Sanbi se začal uvolňovat. Seito ho spoutával strašnou hromadou mokutonu. Zase zařval na celý kolo a jeho čakry se znovu začala uvolňovat. Zatím jeho spoutání drželo, ale kmeny pomalu, ale jistě praskali a bylo jasné, že to takhle dlouho nevydrží.
Najednou však Sanbi písklavě zařval a svět okolo se začal rozplývat a černat. Všechno se mlžilo a oni si mohli uvědomit, že jsou všichni v Genjutsu a v docela dost silném. Působilo to strašně na psychiku a to prostředí a ten pískot... bylo to na zešílení.

Skočil jsem k ostatním.I když jsem sotva dýchal tak jsem byl odhodlaný jim pomoct.Čau Shimone vrátil ses nějak brzo. Potom jsem něco zaslechl pískot bylo to příšerné.Spadl jsem na kolena.

(Kdybych na někoho zapomněl, tak napiště xD Je toho dost xD a Inuzuku... to Genjutsu platí i na tebe )

Díky sharinganu a chakry z kamene se mi podařilo vyváznout z genjutsu docela brzo, tak aby mi to nenarušilo moc psychiku. Začal jsem se soustředit a ze země začaly pomalu vylézat nové a nové kořeny, které ho svazovaly.

Ohnivý pes u něho byl dřív než stihl použít genjutsu.Jakmile se ho dotknul explodoval.(Nevím či mu to něco způsobilo tak napiš.)Potom jsem odskočil trochu dozadu a rozhlížel se kolem.

Jako správná Hyuuga jsem se z Genjutsu dostala ještě o chvíli dřív než Seito.
Zakolísala jsem, ale kolem mého těla pořád zářila má chakra a tak se mne Jutsu téměř nedotklo. Nikdo kromě Jouninů neměl šanci vyváznout a nikdo kromě Hyuugy, Jinchuurikiho nebo někoho s obrovskou chakrou ji nemohl dostat z těla a vyváznout. Nebyl čas na to teď myslet. Našla jsem ztracenou rovnováhu a znovu se mu pokusila vbodnou chakrovou katanu do oka.

Sanbiho genjutsu ma úplne pohltilo. Okolo mňa sa začali vynárať tmavé postavy ktoré po mne začali sekať katanamy. Ten kto nebol v genjutsu mohol vidieť ako som padol na kolená a kŕčovito som si držal hlavu mal som pocit že mi vybuchne hlava. "Je to len ilúzia je to len ilúzia" no preraziť som ho nevedel...

Byl jsem v tom genjutsu a nevěděl jsem jak se z něho dostat.Ti co v něm nebyli určitě viděli jak nic nedělám pouze klečím se zavřenýma očima.

Viděl jsem, jak se Shimon drží za hlavu. Chtěl jsem mu pomoct, ale musel jsem se soustředit na mokuton. Vydrž to.

Kořeny ho stále svazovali, ale pořád to byl Bijuu. Znova zařval a celou sebou zatřásl, tak aby shodil toho otravu, co mu stál na hlavě. Okamžitě na to ho začala obalovat velké množství čakry a jeho brnění se začalo pomalu spojovat zpátky a opravovat. Kořeny praskali víc a víc a víc, což tomu napomohl i ten výbuch, který zničil jednu část jeho pout, ale jemu to neublížilo (To jeho brnění...). Díky tomu si uvolnil polovinu těla a 2 ocasy, kterými začal hned metat kolem sebe. To nebylo však všechno, co se dělo. Na zemi se formovali 10000 a 10000 jeho malých klonů, které byli velké asi jako dospělý člověk.

Jeho tělo také celé začali pokrývat. Měli stejné brnění jako on a také ocasy, s kterými dokázali dost ublížit. To nebyl však jejich hlavní cíl. Začali plivat totiž koule vody, které měli docela velkou průraznost a navíc lepili a dokázali někoho dost dobře připevnit, aby se nemohl hýbat a když jich vyletělo tolik? bylo to všude a mířil všude a na všechny. Prostě rozráželi a zároveň lepili všechno, co jim přišlo do cesty a byli opravdu všude...

Po chvíli jsem se i já chytil do genjutsu ,ale zachoval jsem chladnou hlavu.
V genjutsu jsem viděl věci o kterých se mi ani nesnilo ,ale zkoušel jsem to rozhýbat když ani to nešlo vzal jsem a skusil jsem meditovat ve stoje.Ne tak neskončím.Začal jsem se ječtě víc soustředit.

Musela jsem prudce uskočit.
To není dobré...
Dopadla jsem na zem vedle Seita a vytvořila několik chakrových vran.
Ty zamířily ke všem, co byly v Genjutsu a doslova se jim vnořily do těla. Jakmile moje chakra rozproudila jejich, byli z Genjutsu venku.

Uskočil jsem a vzal sebou i Shijin a dopadli jsme tak, abychom zakryli i Shimona a Shewa a poskládal pečetě. Mokuton: Moku Shouheki no Jutsu. Zakrylo nás dřevo. ,,Ti menší budou problém." Moje tělo ještě pořád zářilo a vypouštělo charku z kamene.

Otevřel jsem oči.Hned jsem věděl co se děje a otřel si trochu krev z pusy.Ale krev mi jinak nepřestala téct.Vstal jsem.Já musím pomoct! Shikakyu no Jutsu! bylo to skoro z posledních sil.

Jakmile jsem se probral z genjutsu ihned jsem poskládal pečetě.Vím že jim to neublíži ,ale odstrčit by je to mohlo.Poskládal jsem pečetě Kuchiyose: Hinokami .Vytvořil jsem znovu psa který se rozletěl do tych malých příšer vybuchlo a odhodilo je to dál.