Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokage Konohy:

" No....i když to bude složité tak myslím že ty to zvládneš " řekl jsem a pousmál se.Vypadala jako by jí někdo oživil nebo něco v tom smyslu.Po tom co mě cvrnkla jsem měl chuť jí to oplatit , ale nic jsem raději neudělal , protože by na mně ještě byla naštvaná a myslela si že jsem se nezměnil.
" Hej hej hej...já mám taky jméno.. i když jsem se nepředstavil " řekl a zasmál se." Já bych si s tebou taky někdy rád popovídal..takže kdybys někdy byla v Konoze tak se stav...většinou mě najdeš buď tady , v tréninkových prostorách nebo na Monumentech " řekl jsem a znova jsem se usmál.
" Jasně...ty taky....a dávej na sebe bacha...a taky hodně štěstí! " pravil jsem.Tím že mě píchla do hrudi mě už vytočila úplně , ale už byla v nedohlednu tak jsem se na ní vykašlal.Pak jsem jí zamával.* Neboj se...tohle ti nezapomenu a někdy ti to vrátím * ďábelsky jsem se pousmál , pak jsem svůj výraz zase změnil v ten normální a opřel jsem se o stěnu.

Zevnitř se nic neozývalo a nikdo nevycházel takže mě to tu začínalo nudit.Před kanceláří byl taky úplný klid.Byli tu jen ti 2 mniši , kteří byli úplně potichu , pak Hanzou , ten vypadala že taky brzy ztratí trpělivost a ještě tu byl ten Genin co se ani neumí chovat.Čekal jsem ještě chvíli , ale když se nic nedělo tak jsem pomalým krokem odešel pryč.* Stejně...když se vrátím tak budu čekat ještě dlouho...takže bych se mohl jít i vyspat... * pomyslel jsem si.Když už jsem byl na prvním patře tak jsem se teprve zamyslel co vlastně budu dělat." Hmmm..A jak ses měl když jsi byl s Shijin , Atsushi?? " optal jsem se ho a pomalým krokem jsem šel pryč z budovy." Docela fajn...mají docela velký dům...a pohodlnou pohovku...a taky dobré maso....a s Shijin jsme si dobře promluvili...kdybych byl ninja...tak bych chtěl být v jejím týmu.....a ty nevíš co je se členy jejího týmu??Vypadala že je dlouho neviděla... " odpověděl." Hmmm....jo...máš pravdu...je docela fajn...a ne...vážně nevím co je s členy týmu....ani já Kagayami už dlouho neviděl... " řekl jsem mu a pak jsme zmizeli v ulicích noční Konohy.

Přesun

Odešel jsem chvíli po Rukim.(Přesun)

"Mnich? Pokud vím, tak mniši slouží v chrámu ohně, patří pod vojenskou sílu Ohnivé Země.."
Na stole se mi objevil vzkaz od ANBU. Pomalu jsem ho otevřel a přečetl. Vytáhl malý svitek, na který jsem úhledným písmem napsal, "Mám něco, co patří tobě."
vzkaz jsem pevně zaroloval a zalepil pečetí. Přešel k parapetu, kde byl v kleci malý jestřáb, kterému jsem připevnil vzkaz na nožičku.
"Leť.." zašeptal jsem mu, pohladil ho po křídle a otevřel mu okno. Poté jsem se posadil ke stolu.
"Promiňte."

"Promiňte, musím odejít," vzal jsem si Hokageho plášť i klobouk, vyprovodil mnicha ven a sám vyskočil oknem.
Přesun..

Přikývnul jsem.Když musíte pak tedy děte,jenže mějte se napozoru.Nepřítel je vtrvalý a udeří když to budeme nejméně očekávat.Postavil jsem se z křesla.Naschledanou ,když tak pak si ještě promluvíme.Otevřel jsem dveře a pak je zavřel.Ti dva mniši kteří tam stáli přišli ke mě a chtěli vědět jak to dopadlo.Já nim odpověděl trpělivost cestou vám vše vysvětlím .Když jsme byli připraveni odešli jsme a mírně rychlým tempem chtěli jsme totiž stihnout ještě jednu zastávku.
(presun)

Vydeľ som toho mnícha ako odchádza preč..Ale nepočul som Hokageho ,"Ďalší", "Hm zrejme musel ísť preč, preto zrejme aj mních tak rýchlo skončil, nevadí ja si počkám"....

Prišli sme pred kanceláriua zaklopal som.

,,Zrejme tam nikto nieje,, povedal som ninjovi ktorý práve prišiel...

"Nevadí počkám tu na neho"

S vránou jsme přistáli u okna mého služebního bytu. Otevřel jsem okno, podepřel Reinu a vyskočili do bytu. Položil jsem ji pomalu na postel, zakryl ji.
"Musíš si odpočinout..bude tě trochu bolet hlava.."

"vážně? ..... to bych netušila." odpověděla jsem unaveným hlasem a chytila se přikrývky a zavřela jsem oči nemusela jsem se pak namáhat s hlavou

Znovu jsem ji pohladil po hlavě.
"Budu tě chvíli hlídat," posadil jsem se na židli a uvelebil se na ni.

usnula jsem.
--------
následující den mě pořád bolela hlava ale ležela jsem dál v posteli a jen se dívala do stropu

"Tak už jsi vzhůru, teď půjdeme oba pracovat. Ty se musíš zbavit podezření ve tvém bývalém životě zlato," vstal jsem ze židle, celou noc jsem nespal.

Kde je sakra ten Itachi..
Aktivoval jsem byakugan a hledal po budově.
Hm..co to, je..Reina?! Hokage má své osobní kouzlo, ale že ho bude mít až tak velké, jsem nevěděl.

"Co? Zbláznil ses?" prudce jsem se posadila "T-to nemůžu."

"Ale musíš, je to důležité nejenom pro mě, ale i pro tebe. Ber to, jako misi," přimhouřil jsem oči a šel ke dveřím.

"Nemůžu lhát vlastním lidem." postavila jsem se a dívala se na něj zoufale

"Tak v tom případě se seber, odevzdej zbraně, čelenku a vzdej se toho, být shinobi," otočil jsem se na ni, podíval se do jejich očí.

Přišel jsem ke kanceláři a uviděl před dveřmi Hanzoua. Asi tam bude obsazeno, když čeká tady. Přišel jsem blíž k němu a podíval se pořádně na něho. ,,Zdravím. Minule v tréninkových prostorech jste se nějak moc zajímal o můj suvenýr." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,Myslím, že vám by to stejně jednou došlo, takže vám to povím. Jedná se kámen vody.

"Vidíráš mě?" ptala jsem se ale nějak jsem nebyla schopná myslet na toho že ho za tuhle poznámku zabiju ..... nešlo to "Ty bys to taky neudělal." nepřestávala jsem se na něho dívat

"Konečně," řekl jsem nepřítomně a přestal sledovat svým bílým okem Reinu a Itachiho.
"Kámen vody, to jsem si myslel," zamumlal jsem a stále ne-deaktivoval byakugan.
"Můžeš mi říct o kamenech víc? Neboj se, informace nepoužiju proti Konoze, držím své slovo,"

Keď som stál pred kanceláriou tak prichádzal sensei Seito ,,Zdravím sensei Seito,, "Čo to robí? O akom kameni vody to rozpráva? Nevadí aspoň mu môžem vrátiť zvitky z technikami" vytiahol som zvitky z kapsy a podal mu ich ,,Nech sa páči sensei vraciam vám zvitky, techniky už plne ovládam, a Ďakujem za požičanie, A prepáčte že vám skáčem do rozhovoru,,

"Já tě nevydírám, jen říkám, pravou podstatu té situace. Vážně?" nadzvedl jsem pravé obočí.
"Nevíš, čím vším jsem si musel projít a co vše jsem musel udělat, abych ochránil mír.." otevřel jsem dveře, čekal, jestli něco řekne.