Les Smrti - bažina

First topic message reminder :



Jedno z nejméně útulných míst v Lese smrti. Spousta komárů, také komárů a v neposlední řadě komárů. Rozměry 1 cm - 3 metry.

Uchechtl jsem se.
"Její tělo je velmi krásné. Vlastní Kekkei genkai zlatého prachu..Dokonalá schránka pro mě. Prosím.." vstal jsem.
"Neukončuj tuto zkoušku předčasně. Účastní se jí také lidé z mé vesnice. Hodlám si to užít." Otočil jsem se a odcházel.
"Jestli zkusíš ukončit mou zábavu, věř, že Listová skončila." vlezl jsem do stromu a zmizel.

Do háje... to děvče... musím najít... Motala se mi hlava a měla jsem toho tak akorát dost. Co mám dělat? Co jen z tohohle bude?
"Sice to nebudu já, ale někdo už tě pošle do pekel za mě." zamumlala jsem směrem k tomu stromu ve kterém zmizel. Pak jako kdyby se celé mé tělo uvolnilo a já padla na zem. Chvíli jsem tohle nepříjemné setkání rozdýchávala.
Tam někde uvnitř má být náš bývalý Hokage? Neuvěřitelné... vážně neuvěřitelné...
Taková byla má poslední myšlenka, než si vyčerpání a aktivace pečetě vybraly svou daň a všechno okolo zčernalo.

Ještě než vlezl do stromu, objevil jsem se u něho. Jediné co jsem stihl bylo se mu podívat na záda. Pak jsem se otočil na Mikomi, která padla na zem. Takže to nedopadlo nejlépe. A já už těch sil taky nemám po dnešku moc. Přešel jsem pomalu k ní a podíval se na ni. Takže pečeť asi opět zafungovala. Do nemocnice ji asi nedostanu. Budu muset počkat tady, dokud mi dojdou síly, nebo se možná dřív probere. Přehodil jsem přes ni plášť a sedl si k nejbližšímu stromu.

Zahlédla jsem Seita, pohled pátrala po Mikomi.
Aktivovaný Byakugan zabránil rozčilenému blesknutí v očích.
"Seito-san... Jste oba v pořádku?" těkala jsem mezi nimi pohledem.
Doufala jsem, že Mikomi jen spí a klekla si k Seitovi.
"Potřebujete oba lékařskou pomoc." v dlaních se mi objevila smaragdová chakra.
Přejížděla jsem dlaněmi kousek nad jeho tělem a kontrolovala pro jistotu všechny životní funkce. Po chvíli jsem přeběhla k Mikomi a zopakovala totéž nad jejím tělem.

Konečně jsem začala přicházet k sobě. S námahou jsem otevřela oči a posadila se.
"Hmm... kolik vás tu je?" přejela jsem místní osazenstvo s tupým výrazem. Pomalu jsem se rovzpomínala na včerejšek. Připadala jsem si slabá jako dítě a měla jsem o čem přemýšlet.

"Jen Seito a já." Pozvedla jsem obočí.
"Lež prosím." nasadila jsem starostlivý výraz, který se ke mne vůbec nehodil.
Ještě jednou jsem se pro jistotu pustila do prohlídky a kontrolovala , jestli je vše, jak má být.
"Co se tu stalo?" nakonec jsem to nevydržela a přece jen jsem se zeptala.
"Viděla jsem... Orochimara..."

Tvrdohlavě jsem zůstala sedět.
"Jsem v pořádku... už jsem zažila horší boje." trochu jsem se protáhla a rozhlížela se po malebné bažině.
"Ve zkratce - stavil se tu ten had a suše oznámil, ať zkoušku nepřerušujeme. Evidentně něco chystá. Pokoušela jsem se ho zastavit ale... moje jutsu na něj vůbec neplatí."

Povzdechla jsem, ale nesnažila jsem se jí to vymlouvat. Taky bych nezůstala ležet.
"Už je pryč. Procházel okolo nás a zmínil to samé... Jen... Jestli je to opravdu on, jak mohl přežít svou vlastní smrt? Vždyť ho Tsunade... Zabila!" stiskla jsem ruce v pěst.
Je to složité... Tak složité...

Probral jsem se a podíval se na ty dvě přede mnou. Aspoň že je Mikomi snad už v pohodě. Pomalu jsem vstal a přešel jsem k nim. ,,Najdu ho znovu. Musíme to před ním ochránit."

"Tak moment." přimhouřila jsem oči.
Někdo nám tu rušil Chuuninské zkoušky a tihle dva o něm zřejmě věděli víc, než jsem myslela.
"Nechcete mi prozradit, co se vlastně děje?"

Unaveně jsem si povzdechla.
"Teď je hlavně důležité zajistit maximální bezpečnost během chuuninských zkoušek. Obávám se, že toho bude chtít nějak využít. Hlavně hlídejte děvče, které ovládá zlatý prach. Víc mi neřekl, ale i ona má pečeť a bude to tedy jeho hlavní cíl." pravila jsem a postavila se na nohy. Naštěstí mě poslouchaly.

"Zlatý prach?" odhrnula jsem si vlasy z čela.
"Nevšimla jsem si, že by tu byl někdo takový."

Tudy jsme pouze probíhali , ale bažiny nás trochu zpomalily.Najednou jsem něco ucítil.Byla to chakra známých lidí , avšak když jsem se rozhlédl nikoho jsem tady neviděl.Chytil jsem se jednou rukou za hlavu.* Kso....já asi začínám bláznit...tohle se mi hlavně nesmí stát při 3. zkoušce * pomyslel jsem si.Po chvíli jsem se však uklidnil a my normálně pokračovali dál v naší cestě.

Přesun - Severní část Lesa

Ehm.. pozrel som sa na Aiko po čom som si však.. len povzdychol.. Okej.. Gomen.. a ďakujem.. zamumlal som takmer nečujne, v zápätí som radšej odvrátil pohľad, ruky som si dal za hlavu a vyšiel som smer veža, zvitok sme už mali, nečakal som že by nás stretlo ešte niečo ale aj tak..

,,Dobře. Takže zkuste dávat bacha na to děvče, já jdu zkusit něco jiného." Mávl jsem jim a odskákal pryč.(přesun)

Zamyšleně jsem se zamračila. Sledovala jsem situaci v lese byakuganem. Lidi z Konohy znám a přesto... Nikdo kdo by měl podobné schopnosti se nepředvedl. Nebo si to ta dívka schovává jako trumf?
"Ani já si nikoho takového nevšimla." povzdechla jsem si. Zatracená práce.
"Sice už nejde po mě, ale jak je vidno, zdrojů má stále dost. Nezbývá nám, než mu překazit jeho plány. Shijin, ty prosím zamiř ke věži. Touhle dobou už se tam budou pomalu dostavovat genini se svitky. Tedy... ti lepší." ušklíbla jsem se.
"Já tam také co nevidět dorazím. Ještě si tu chvíli odpočinu a podívám se jak to kde vypadá." řekla jsem a zkontrolovala hodinky.

Poté jsem se pomaličku vydala na cestu. Procházela jsem lesem, ale po včerejším incidentu už nebylo nikde ani památky.

Co je na tom děvčeti tak speciálního? Proč mě odkopl? A proč mi to sakra vadí?

Aiko Naihi

,, No vidíš to. To sa mi páči len pekne krásne ostaň pri tomto prístupe." pousmiala sa a spokojne šla tesne za ním.,, Škoda len, že je teplý." povzdychla si pričom si pokrčila ramenami no jej pozornosť ostala stále rovnaká a nespúšťala oči v žiadnej situácii z okolia. Všímala si všetký pohyby aj zvuky naokolo, pre každý prípad.

(Presun obaja)

Vyběhla jsem pryč, místo odpovědi jsem jen kývla.
Tohle bude první pozitivní věc za den...

(Přesun)

Ja som ich zatiaľ stále sledoval .
presun XD .