First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Dobře s tím nemám problém.
Mírně jsem se usmál a znovu si přidělal čelenku Kiri.
Mohl bych dostat svitek s Kirisame? Nemám totiž teď co trénovat.
Nějak se zabavíš i jako ANBU. Přidušený nosový smích.

"Je v knihovně."
Odpověděla jsem mu. I kdybych tu techniku přece jen v kanceláři neměla tak v knihovně mají kopie.
"Teď ne. Jen se blíží sraz pěti kagů, tak potom tě budu potřebovat."
Čekala jsem až si budu moci promluvit s Akihirem.

Ruky si dal do vrecka a odchádzal ,,Dobre, dovidenia Mizukage,, a odišiel som preč (Presun)

Mírně jsem se poklonil a odešel pryč z kanceláře. Zavřel jsem za sebou potichu dveře a zamířil pryč. (přesun)

V kanceláři jsme zůstali sami. Čekala jsem jak začne.

Já tam celou dobu jen stál a poslouchal. Vůbec mě natrápilo, že musím čekat, ale i tak jsem byl rád, že už všichni odešli a já mohl říct, co jsem měl na srdci."Takže... co by jste všechno chtěla slyšet, Mizukage-sama. Viděla jste záznam kamery z vězení?" Zeptal jsem se jí a díval se do jejich očí.

"Dvacet tři dní..."
Probodávala jsem ho pohledem.

Jen jsem se tak poškrábal na temeni hlavy."No...víte... ehm... vyskytli se menší komplikace a trochu se to s tím genninem protáhlo, ale už je to v pohodě, takže myslím, že teď už je mise splněna... Můžu vám k tomu ještě něco říct, ale to, co jste viděla na záznamu kamery je vše, co jsem se dozvěděl. Plus nějaký obraný prvky Oto, které se však neustále mění a není možné o nich neustále mít dozor...." Dopověděl jsem. Ten její výraz mě opravdu děsil."Omlouvám se Mizukage-sama, ale vážně se to neobešlo bez komplikací a já se dřív zpátky dostat nemohl. Ale vidím, že jste nelenila a začala za mě hledat náhradu... Aspoň, že tak a doufám, že Teruki plnil to, co měl..." Musel jsem k tomu ještě dodat. Ach jo... už zase průšvih....

"Měl by sis promluvit s Lily."
Začala jsem se přehrabovat v šuplíku. Konečně jsem našla to co jsem hledala. Vzala jsem to a hodila jsem mu to. Byla to čelenka Kiri.
"A tohle ji dej. A ještě jedna věc. Na pár dní musím jít z vesnice. Máš to tu na starosti."

Chytil jsem čelenku a podíval se udiveně na Mizukage. Viděl jsem však, že teď nemá cenu se o tom mluvit a tak jsem jen přikývl."Hai..." A mírně jsem se uklonil. Já a na starost? No to dopadne... Pomyslel jsem si, ale nakonec jsem si řekl, že to nějak udělám. Přemýšlel jsem, kam asi bude muset jít. Nebyla to však moje věc a já si teď musel zařídit věci tady.

Neodpověděla jsem mu.
"Toshio za deset minut u brány."
Nepočkala jsem na odpověď a odešla jsem.
-přesun-

Já si jen povzdechl a přešel jsem ke stolu, kde jsem se posadil. Tak to máš Aki.... Měl jsem v plánu skočit hned za Lily, ale chtěl jsem si jen na chvíli sednout....

Toshio Ookami

,, Ach jaj zase je milá ako vždycky." pousmial sa v duchu keď videl ako priam zmizla z miestnosti.,, Tak veľa šťastia, ja s ňou idem ešte na dlhú cestu." pokývol ruky smerom k Akihirovi a pre istotu radšej vyšiel na chodbu aby mohol ísť k bráne.

Celou budovou sa rozniesla menšia tlaková vlna ktorá bola následkom nadmerného vypustenia.. a vlastne aj vypúšťania chakry.. neovládla som to. Chcela som použiť iba obyčajný shunshin no v tom sa do mňa oprela moja vlastná chakra ktorá zo mňa začala sálať neovládnuteľným spôsobom. Ja som len kľačala na kolenách a rukami som sa držala za hlavu, bolelo to.. pochopiteľne som nedokázala ovládnuť moju vlastnú chakru, ktorú som mala práve vďaka otcovej strany rodiny, teda klanu Kazuki. Ruky som zaťala v päsť a znova som sa pokúsila o ovládnutie masy chakry ktorá zo mňa každou sekundou, stále viac a viac sálala. Dokonca sa okolo mňa vytvorilo niečo ako "pole".. a v podstate chodba, strop a zem podo mnou boli slušne zdevastované od toho náhleho "výbuchu" chakry.. Nevedela som že to môže prejsť až do takejto fatálnej podoby.

Najednou jsem ucítil silný nával čakry. Tu znám... to ne... Lily! Zakřičelo to ve mě a já okamžitě přeskočil stůl a rozběhl se k místu, z kterého ta silná čakra vycházela.
Když jsem dorazil, uviděl jsem, jak už je kolem ní velký kráter a ostatní věci se také bortí. Čakra proudila silně ven a ona tam jen tak klečela na zemi a držela se za hlavu. Šlo očividně vidět, že jí to strašně bolí."Lily!!" Okamžitě jsem doběhl, až k proudící čakře, i když její tlak mě tlačil zpátky. Já už byl však obalený tou svou a na rameni mě modře zářila pečeť draka. Jednou dlaní jsem se dotkl té kopule, i přes ten veškerý odbor a druhou rukou jsem udělal poloviční pečeť tygra. Vlasy mi tlakem váli všude, ale já si toho nevšímal. Začal jsem se pořádně soustředit a potlačovat tu její čakru tou svou.

Nevnímala som ho, momentálne som nevnímala vôbec nič, ani to že niekto moju chakru začal pretláčať. Tento kolabs ktorý moja chakra vyvolala mi spôsoboval dostatočne veľkú bolesť na to, aby som sa nemohla sústrediť.. v podstate absolútne na nič. Vlasy mi viali smerom hore ako aj slzy ktoré sa mi pustili z očí.. v tých som mala až taký.. šialený výraz.. proste som mala zorničky zúžené úplne na minimum no rohovku som mala rozšírenú pomaly cez celé oko.

Pečeť se mi pomalu začala rozšiřovat a čakra zesilovat. Její pomalu slábla a moje sílila. Začala ji obalovat kolem dokola a pomalu se dostávat i k ní, kde se následně do ní začala vlévat. Byl to takový příjemný hřejivý pocit, který při této činnosti vyvolávala. Já však se dál musel soustředit a ještě chvíli vydržet. Čakru, která byla přebytečná nebo špatná jsem nasával do sebe a snažil se ji sám potlačit a převzít to, co právě teď prožívala. Nemohl jsem jí v tom prostě nechat. Na tohle jsem úplně zapomněl... Je to moje chyba...

Keď ten bolestivý a nepríjemný pocit začal ustupovať, tak som len klesla na zem, teda už som na zemi čupela ale tentokrát som sa musela zaprieť aj rukou aby som na ňu úplne nezletela.. stále mi v hlave odoznievala tá bolesť a celé telo sa mi triaslo. Zhlboka som dýchala, aj keď takým roztraseným spôsobom.. momentálne toho na mňa bolo moc, nečakala som že to niekedy môže dosiahnuť tejto úrovne.

Když konečně její čakra povolila, přestal jsem se koncentrovat. Cítil jsem jak její čakra se mi rozestupuje tělem a její bolest ve mě ještě doznívá. Stejně jsem se však k ní okamžitě sehnul a vzal jí do náruče. Opřel jsem si ji o rameno a přitiskl k sobě."Pšššš...Lily.... už to bude dobré..." Začal jsem jí utěšovat a snažil jsem se jí nějak uklidnit.

Keď som si uvedomila že tu je Akihiro, tak som sa prestala triasť, aspoň som to trocha obmedzila.. alebo som sa o to aspoň pokúsila. Tvár som zaborila do jeho ramena a tuhšie som sa na neho pritiskla.. nehovorila som však nič. Bola som hrozne zmätená.. nevedela som čo sa stalo.. navyše som ho nevidela už.. hrozne dlho.. chýbal mi a teraz bol tu. Znova som sa išla rozplakať no tento krát z úplne iného dôvodu.. nakoniec som sa však nejak ovládla a len som sa k nemu pevnejšie privinula.. rozhodne som ho nemienila teraz len tak pustiť.

Nechal jsem ji ať si dělá co chce. Bylo mi to jedno, hlavně, aby se uklidnila a byla v pořádku. Byl jsem rád, že se aspoň trochu přestala třást. Také jsem si ji pevně k sobě přitiskl, jen jak to šlo a začal s ní trochu pohupovat. Přitom jsem si to zamířil zpátky do kanceláře. Stále jsem ji však utěšoval a mluvil na ni jemný a sladkým hlasem."To bude dobré... neboj... uvidíš..." Také se mi po ní stýskalo. Tak dlouho jsem ji neviděl. Byl jsem rád, že jsem zase s ní.
Došel jsem do kanceláře a nohou za sebou zavřel. Hned na to jsem se šel posadit i s Lily do křesla, stále se k ní tisknouc...

Keď sa posadil do kresla, pri čom ma stále držal.. tak som už bola viac menej kľudná. b..baka.. zamumlala som polohlasne a len som sa od neho na chvíľku odtiahla.. zapozerala som sa mu do očí a nahodila som viac ako nafúkaný výraz.. kde si bol?.. vieš ako som sa o teba bála?.. maminka tiež takto odišla a už sa nevrátila.. zamumlala som nafúknuto a stále som sa na neho tak urazene pozerala.

Když zamumlala, tak jsem se jen trochu podivil."Lily... ty máš, ale slovník..." Řekl jsem a trochu ji jakoby pokáral.
Když se pak však odtáhla a tak uraženě se na mě podívala, jen jsem nahodil takový výraz "To já ne!"."No.... víš... je to trochu složitější... tatínek měl problém s jedním klukem a také se do toho připletla jedna žena. Moc dobře to zkrátka nedopadlo..." Řekl jsem a tak nejistě se poškrábal na temeni hlavy. To si dopadl... tvoje dcera ti tady vyčítá tvé chyby..."Já vím Lily..." Řekl jsem na zmínku o Lizzy.

Chvíľku som sa na neho ešte "tak" pozerala no.. po tom som si len povzdychla.. znova som ho objala pri čom som si oprela čelo o to jeho.. tatii... už ma takto nestraš.. zamumlala som ešte zo zatvorenými očami. Nechcem ťa stratiť ako mamu.. dodala som v mysli, nehovorila som to nahlas.. vedela som že je na tému o maminke dosť.. citlivý..

Jsem oblečný v ANBU výbavě. Včetně černého pláště s kapucí a masky na obličeji.

Dorazil jsem do Budovy Mizukage a hned po vstupu zaregistroval značnou devastaci vnitřních prostor. Pokračoval jsem dovnitř. Po chvilce jsem dorazil k nějakým lidem.
Jste v pořádku? Co se tu vůbec stalo? Vypadá to tu jak po výbuchu.
Konstatoval jsem, ale maska mi naštěstí měnila hlas a tak mě nemohl nikdo z nich poznat.

MASKA: