First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Usmál jsem se a také zavřel oči."Promiň.... nechtěl jsem... už se to nestane, to ti slibuji..." Řekl jsem a brnkl ji do nosu tím svým."Hlavně ty nesmíš tolik blbnout. Vždycky jsem ti říkal, že to nemáš přehánět a držet se zkrátka. Proč si myslíš, že jsem to asi říkal co? Ty trdlo..." Otevřel jsem oči a ťukl ji prstem do čela."To mi taky nesmíš dělat... je to moc nebezpečné a ani já bych ti nemusel potom pomoci..." Dodal jsem ještě...
V tom však někdo vešel do kanceláře a já si ho jen tak zběžně prohlédl."Ále... nějaké komplikace... co ty potřebuješ?" Zeptal jsem se a posadil si lily na klín.

Zaregistrovala som nejakú druhú osobu.. ktorá sem teraz vstúpila.. len som sa posadila Akihirovi na klín a zapozerala som sa na Toshira.. po tom čo niečo povedal som zaregistrovala dosť zjavnú zmenu zvukových vĺn ktoré spôsobila maska.. stačilo ich len troška poupraviť, na správnu frekvenciu a ja som vedela o koho sa jedná.. Toshiro-san?.. spýtala som sa mierne prekvapene, nespoznala by som ho kebyže ho pred tým nepočujem hovoriť.. už som ho však počula keď sa rozprával s Mizukage.. nebol.. uuhm.. chuninom? prebehlo mi hlavou.. celkom ma zaujímalo odkiaľ tú masku Anbu zobral.

No více méně nic. Byl jsem poblíž a ucítil náhlý nárůst chakry.
Odmlčel jsem se.
Proto jsem to sem přišel zkontrolovat.
Trochu víc jsem si přitáhl kapuci.
Když už jsem tady. Tak bych si vzal nějakou B-rank misi. Co jsem slyšel. Máte být dočasný zástupce Mizukage-sama.
mluvil jsem nezúčastněným klidným hlasem.
Sakra ta malá holčička, mě poznala.
Nedal jsem to, ale znát.

Jen jsem přikývl a prohlédl si ho. To, co říkala Lily jsem moc dobře slyšel a když jsem si ho změřil pohledem, mohl to být ten kluk ze včerejška, který předtím mluvil z Mizukage, ten Toshiro."Hmm... to je pravda... ale tady to je už vyřešené, ale... ty by si chtěl nějakou misi jo? Hmm... zajímavé... Znám tu skoro všechny Anbu a členy Rootu, ale tebe ještě ne, jak to?" Zeptal jsem se provokativně a natočil se v křesle trochu do strany."A navíc se vás má dcera na něco ptala, takže bych prosil, jestli by jste ji nemohl odpovědět...Toshiro Tak spiklenecky jsem se usmál a jen ho sjížděl pohledem...

Wheem já se nic neptala !!.. leen som sa chcela uistiť.. zamumlala som s takým rozkošným úsmevom.. Následne som sa len troška zahmírila a začala som sa rozhliadať naokolo.. Toshiro ma prestal zaujímať.. proste to bol ďalší človek ktorý bol pri mojom ockovi taký.. nepodstatný.. skousla som si dolnú peru a nahodila som až taký.. zamyslený výraz..

No. To je dost dobře možné, ale byl jste dlouho pryč. Tak asi už všechny ANBU neznáte. Stále přichází mladí a staří umírají.
Řekl jsem naprosto nezaujatě nad jeho postojem.

Povzdechl jsem si, ale hned se usmál nad tím, jaký ksichty zase dělala Lily."Tak víš co?" Promluvil jsem nakonec k Toshiovi."Možná ne a možná ano. Ale nebudeme si na nic hrát. Podle toho, co jsem viděl si ještě Chuunin. Misi bych ti možná mohl zadat, ale výběr už je na mě. Ze mě si však nikdo nebude dělat dobrý den. Chceš misi... tak si o ni řekni, když si na nic nehraješ. Pokud chceš patřit k Anbu, tak si to musíš zasloužit a navíc, toto je trestné, tak toho okamžitě nech nebo poneseš následky..." Řekl jsem naprosto klidně, ale výhružně jsem se na něj podíval.

Masku jsem si sundal. S mírným úsměvem a stále nasazenou kapucí si ho prohlížel.
Nejsem zrovna typ který by si měl potřebu na něco hrát. Nebo si honit malé ego.
Řekl jsem s naprostým klidem.
Vy neznáte mé schopnosti a já zase ty vaše. Proto laskavě nesuďte knihu podle obalu.
Koukal jsem na něho klidným, skoro mírně znuděným pohledem.

Já se jen pousmál. V tom ho držela pevným stiskem vodní pěst, která ho zvedla do vzduchu a on se nemohl ani hnout. Když se konečně mohli rozkoukat, mohli vidět najednou všude točící se vodu, která vycházela ode mě. Jemu šla vidět jen hlava."Víš... já tě neposuzoval... já ti jen řekl, jak to teď vypadá a jak to teď je. Nevím, co máš za schopnosti nebo, co dokážeš, ale já se o tom tady ani nebudu hádat. Hlavně ne před svou dcerkou. A navíc... trocha úcty by neuškodila...." Dokončil jsem, co jsem chtěl říct a rázem se voda rozpadla a po chvíli zmizela. Prostě ho pustila zpátky na zem."Takže... teď mi můžeš říct, co potřebuješ..." Příjemně jsem se na něj usmál.

Už jsem řekl, že si jdu pro misi.
Lehce jsem škubl rukama a mé promočené šaty byli rázem úplně suché.
Potom jsem se mu díval bez výrazně do očí.

Znova jsem si jen povzdechl."Stále nikde nevidím tu slušnost a ani třeba nějaké kouzelné slůvko..." Lily my mezitím usnula na klíně."Hochu... já vím, že si myslíš, že prostě jde všechno jen tak, že dojdeš a prostě si řekneš to a to, protože už také něco dokážeš, takže si můžeš víc dobvolit, ale není to tak. Ještě si toho tolik neprožil, aby si se mohl takhle chovat, takže prosím trochu s pokorou ano?" Znova jsem si povzdechl a vytáhl si nějakou tlustou složku a začal se v ní prohrabovat."Čekám..." Dodal jsem ještě...

Víte... Ono se těžko může mluvit s někým uctivě, když nevíte s kým vlastně mluvíte.
Odmlčel jsem se.
Vy mé jméno a část mé hodnosti znáte, ale já tu vaši ne.
Mírně jsem se usmál.
No chtěl bych požádat o misi. Takhle vám to stačí?

"Hmm... to ani nepotřebuješ hochu... Jsem zástupce Mizukage v její přítomnosti a i to ti může stačit k tomu, aby ses choval trochu slušně ne?"
Pak jsem se zase jen pousmál a dál se prohraboval."Ano stačí... sice ti to slůvko pořád uniká, ale to se nabudoucnost změní ne?"
Potom jsem vytáhl nějaký papír a položil před ním na stůl."Tady je ta mise... špionáž Amagakure. Zjistit o té vesnici, co nejvíc, jasné? Všechno ostatní tam máš napsaný... můžeš jít..." Řekl jsem a pohladil Lily po hlavě...

Hmm... Amagakure? To už jsou roky co jsem tam byl. Sice jen pár týdnů, ale stále tam budou nějaké mé kontakty.
Mírně jsem se usmál a převzal si složku kterou jsem si uklidil do batohu.
Následně jsem si znovu nasadil masku a můj ANBU vzhled byl zase kompletní.
Říkal jste, že znáte ROOT. Přesto se nezdá, že by jste měl pečeť.

Stále jsem si ho prohlížel a teď se mu zahleděl přes masku do očí."Nemám vaši pečeť, ale mám svou. Vlastně své..." Vyhrnul jsem si rukáv a na rameni se mi objevilo černé tetování draka, které však hned zmizelo."A pak tady a tady..." Ukázal jsem si na hlavu a hned na srdce."Ty jsou propojené a taky mají svůj účet, ale... je to trochu složitější a ještě něco, vím toho víc, než si myslíš..." Jen jsem se tak pousmál a podíval se na Lily."Můžeš jít...."

Hmm, alespoň vím před kým nemusím svou totožnost tajit.
Otočil jsem se a kráčel k oknu.
Dejte si na své děti dobrý pozor, slyšel jsem zvěsti o tom, že má někdo zálusk na jejich schopnosti.
Odmlčel jsem se a potom naznačil jednoduchou pečeť. Vzápětí jsem zmizel pryč v obláčku bílého kouře. (přesun)

Jen jsem ho vyposlechl a pak se na něj naposledy podíval, než zmizel. Povzdechl jsem si a znovu pohladil Lily. Ach jo... co by si dělala ty Lizz, kdyby si tu byla?" Zeptal jsem se sám sebe a nepřestával Lily hladit po hlavě. Bude to ještě zajímavý...

Dorazil jsem ke kanceláři a zaklepal. Stále jsem měl ANBU oblečení, kapuci na hlavě a masku na obličeji. Vyčkával jsem.

Uslyšel jsem zaklepání. Lily spala ve vedlejší místnosti a já zrovna dělal nějaké papíry. Jen jsem si povzdechl a na chvíli zvedl hlavu."Dále!" Zavolal jsem a zase se pustil do papírování...

Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř.
Zdravím.
Pouze jsem kývl hlavou, protože můj obličej zakrývala Anbu maska.
Misi jsem úspěšně splnil a nesu veškeré informace od ekonomiky až po obranu a bojovou sílu Anegakure.
Položil jsem smotaný svitek s hlášením na stůl před Akiho a následně od stolu asi jeden metr odstoupil. Čekal jsem další instrukce.

Znova jsem zvedl hlavu od papírů a také kývl na pozdrav."Tak ty už ses nám vrátil jo? Hmm... výborně..." Vzal jsem do ruky svitek a rozevřel ho. Jen tak rychle jsem ho projel očima a pak zase sroloval."Tak to bychom měli... tady máš svou odměnu..." Šáhl jsem do zásuvky a vytáhl menší měšec se 150 ryo a hodil mu je."Mohl bych po tobě požadovat ještě hlášení tvými vlastními slovy, ale pokud si to už sepsal, tak se o tohle už nemusíš starat... Pokud nic už nepotřebuješ, máš volno a můžeš si odpočinout. Na další misi tě můžu poslat, až po dnu stráveného volna, nanejmíň. Takže si užij svůj volný čas a třeba se zkus nějak zabavit. Nechceme přeci, aby naši shinobi při misích došli k úhoně..." Usmál jsem se a svitek schoval tam, kde předtím byli už předem připravené peníze."Dobrá práce..." Dodal jsem ještě, stále s úsměvem....

Opravdu by jste nemohl přimhouřit oko a dát mi ještě nějakou misi?
Sundal jsem si masku a spiklenecky na něj mrkl.
Tahle mise stejně byla zívačka a vůbec jsem se neunavil. Ba naopak to pro mě byl relax.
Mírně jsem se usmál.
Potřebuji ty mise abych na něco zapomněl a to jde jen při práci.
Mluvil jsem takovým bezbarvým hlasem a mírně tak naznačoval aby se mě na důvod neptal.

Prisiel som do kancelarie a zaklopal .

Uslyšel jsem zaklepání. Proto jsem si nasadil znovu na obličej svou Anbu Masku. Nemohl jsem dovolit aby to o mě věděl někdo další. Ať už byl za dveřmi kdokoli.

JEN PRO UPŘESNĚNÍ JSEM CELÝ V ANBU OBLEKU A MÁM NA SOBĚ I ČERNÝ PLÁŠŤ S KAPUCÍ NA HLAVĚ. + MASKA NA OBLIČEJI.

MASKA:

(Moment hoši... malujeme, takže strpení xD)