First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Chikako si odfrkla.
No tak tedy dobře, řekneš jí to sám. Ale ty za ní... to není dobrý nápad. Já už to nějak vymyslím, aby se dostala ona k tobě, obrátila se a pak se rozběhla přímo do sídla ROOTu.
(přesun)

Nechal jsem ji běžet, ale než se mi úplně ztratila začal jsem neslyšně probleskovat do různých úkrytů a tak ji nepozorovaně sledovat až k místu určení. (přesun)

Miko Yuki

Zmizoml som odtiaľto .
Nevedel som kam vlastne chcem ísť ale tu sa mi už ostať nechcelo.
(presun)

V obláčku kouře jsem se objevila v kanceláři. Nikdo tu už nebyl, což bylo pochopitelné. Sokol tu zplašeně poletoval. Sedla jsem si za stůl a vzala jsem si papír a kalamář. Začala jsem psát vzkaz. Hvízdla jsem na toho sokola. Naštěstí přestal zplašeně lítat po kanceláři a snesl se ke stolu. Vzkaz jsem mu připevnila na nohu. Vzala jsem ho do ruk a šla i s ním i oknu, kde jsem ho pustila. Ve vzduchu udělal otočku a máchl křídly a rozletěl se do své vesnice.
Otočila jsem se směrem do kanceláře. Vypadalo to tu, jako by se tu prohnalo tornádo a nejen jedno. Mávla jsem nad tím rukou a odešla jsem.
-přesun-

Vstúpil som do budovy, ale hneď pri dverách ma informoval jeden shinobi, že Mizukage-dono tu dnes nie je. Hmm, to je skvelé. Asi som mal poslať tú správu ešte raz. Predsa ju nebudem hľadať po dedine, ktorú ani nepoznám. Zabuchol som za sebou dvere a vyšiel zasa do dediny.

(Presun.)

Dorazil jsem ke kanceláři a pomocí klíčů si odemkl dveře. Pohled který se mi naskytl by shodil na zadek na zadek nejednu otrlou uklizečku.
No jednou jsem slíbil, že se o ten nepořádek postarám, takže teď zbaběle nevycouvám.
Vyhrnul jsem si rukávy a začal sbírat papíry a předměty které byli poházené v místnosti. Po nějaká době jsem to měl všechno srovnané.
Takže pokračujeme druhou etapou.
Usmál jsem se v duchu.
napustil jsem si kbelík vody a sehnal si nějaký mop. Začal jsem vytírat podlahu a potom jsem i vysmýčil prach. Konečně jsem měl hotovo.
Tak myslím, že tady ještě nebylo nikdy více čisto.
Usmál jsem se vesele svému výkonu.
Když jsem skončil prohlédl jsem si celý ten svazek klíčů od Mizukage a potom si z brašny vytáhl kovové tyčky a kousky železa. Jelikož jsem byl zručný řemeslník, vytvořil jsem přesnou kopii každého klíče. Mou kopii svazku klíčů Mizukage jsem si ukryl do brašny. Potom jsem vyšel s místnosti a za sebou zamkl dveře. Vydal jsem se pryč. (přesun)

KANCELÁŘ JE ZCELA UKLIZENA A VŠE JE SROVNANÉ NA SVÉM MÍSTĚ

Dorazil jsem ke kanceláři Mizukage.Bylo to tady prázdné , tak jako v Suně.Zaklepal jsem a čekal na odezvu.* Kde ti Kagové zase všichni vězí???Člověk má misi je najít je a poinformovat o srazu a oni si vězí někde pryč??Divné... * pomyslel jsem si a povzdechl si.Ještě chvíli jsem čekal.Nikdo neodpovídal.* Už je jen jedna možnost jak jí najít.... * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.Po kousnutí se do prstu jsem udělal pečetě." Kucyhiose! " pravil jsem a přede mnou se v obláčku kouře zjevil Atsushi." Saté Katashi...co potřebuješ? " zeptal se." Musím rychle najít Mizukage...a tebe žádám o pomoc " řekl jsem." Hmmm...pokusím se.....tady u kanceláře je její pach...bude se mi dobře stopovat....jdeme Katashi! " řekl a vyrazil někam pryč z kanceláře.

Přesun

Došel jsem klidným krokem do kanceláře a na svazku si vybral patřičný klíč od dveří. Věšel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Došel jsem ke stolu a nešel si patřičný formulář, který byl pro takové záležitosti určený. Vyplnil jsem za pár minut všechny kolonky a na listině scházel už jen podpis od Mizukage. Ještě jednou jsem si formulář prošel a ujistil se, že jsem se nedopustil nějaké chyby. Konstatoval jsem, že je vše v pořádku tak jsem vložil formulář do ochranného tubusu a ten si hodil do brašny. Vše jsem v kanceláři po sobě uklidil a potom se vydal ke dveřím. Zavřel jsem za sebou a v neposlední řadě zamkl. Klíče jsem dal do kapsy a vydal se rytmickým krokem pryč. (přesun)

Přišla jsem před kancelář. Vylovila jsem klíče a odemkla jsem si. Otevřela jsem dveře a vstoupila jsem dovnitř. Hned jsem se šla posadit. Cesta sem a čerstvý vlhký vzduch k tomu nebyla moc dobrá kombinace na začátek. Těžko se mi dýchalo. Dala jsem si ruku před ústa a zakašlala jsem. Přitom jsem se chytila za hruď.
Zatraceně!
Dívala jsem se na desku stolu.

Následoval jsem ji do kanceláře. Když vešla dovnitř začala kašlat a následně se posadila. Došel jsem k jedné ze skříněk a bez jakéhokoli zaváhání z ní vyndal skleničku na pití. Věděl jsem úplně přesně kde co v této kanceláři je, protože jsem ji uklízel, ale člověka který to nevěděl by to s velkou pravděpodobností zarazilo. Natočil jsem do skleničky vodu z umyvadla a přidal do ní rozpustný prášek proti hlenu a kašli. Skleničku jsem položil na stůl před mizukage.
Napijte se. Je v tom lék na kašel, hned vám bude lépe.

Znovu jsem zakašlala. Sklenici jsem sevřela v ruce a celou jsem ji vypila. Odložila jsem ji na kraj stolu.
Teď jsem byla ráda za to, že nemusím dělat nic jiného, než papírovat. Vzala jsem si první spis a začala jsem si ho pročítat.

Opřel jsem se o stěnu vedle dveří a ruce měl pohodářsky za hlavou.
Mám zde zůstat, kdyby jste něco potřebovala???

"Můžeš jít."
Dál jsem se prodírala spisy.
"Můžeš jít třeba trénovat tu techniku, co jsem ti ukázala."
Navrhla jsem mu.

Ano to udělám, jen se chci ještě zeptat, zda jste se již rozhodla. Co uděláte s tím incidentem na cvičišti. (odevzdal jsem čelenku, atd.)
Čekal jsem na verdikt.

Podívala jsem se na něj s výrazem nebudu to opakovat.
"Budeš první, kdo se to dozví."
Zase jsem se sklonila nad spisem.

Rozumím.
Uklonil jsem se a složil jednoduchou pečeť. Následně jsem zmizel v mráčku křídově bílého kouře. (přesun)

Papíry jsem měla udělané. Chvíli jsem se zadívala na čelenku, kterou mi přenechal Toshiro. Povzdechla jsem si. Vzala jsem ji do ruky a stoupla jsem si. Prudké pohyby mi pořád přidělávali bolest. Vydala jsem se pryč.
-přesun-

Díky času, který jsem v dnešním dni měla, jsem zmírala nudou.
Nakonec jsem se po pár minutách přemlouvání rozhodla, že se
vydám k nejvýznamnější osobě naší vesnice - Mizukage-sama.
Silně jsem pochybovala o tom, že by na mě snad mohla mít čas,
takže jsem doufala alespoň v nějakého jejího asistenta, s trochou
štěstí pohledného mladíka. Při tom pomyšlení jsem se ještě doma
zakřenila. Vyběhla jsem z prapodivné chatrče, přesněji našeho
domu, a nechala se táhnout vírem osudu. Cesta byla ještě nudnější,
než sezení doma. Zrychlila jsem a začala skákat po budovách.
Chvílemi jsem si připadala jako cvok, ale aspoň to byla trochu zábava.
Nevyhnutelně jsem se blížila k určenému místu a za chvíli jsem tam
opravdu byla. Cupitala jsem po schodech až do nejvyššího patra, kde
by měla být kancelář Mizukage-sama. Chvíli jsem nervózně postávala
před dveřmi a chodila z jedné strany na druhou a zpátky. Nakonec se
odhodlání konečně dostavilo, i když ne moc velké, takže jsem křečovitě
zaklepala na dveře. Ruku jsem si hned poté čapla tou druhou a skousla
dolní ret. (WOW! Můj nejdelší post xD)

Udělala jsem správně?
Ptala jsem se sama sebe. Cesta se mi krátila a dál jsem se ubírala ke kanceláři.
Nehodlám se zahazovat s někým, kdo si neváží svého života! Být připraven zemřít... nebát se smrti... být schopen obětovat svůj život vůči někomu, koho máte rádi, je naprosto odlišná věc než se střemhlav vrhat do náruče smrti. Pokud si neuvědomují, co je to žít, tak jim to bude muset někdo ukázat!
Než jsem se nadála, tak jsem byla v budevě. Přišla jsem před kancelář. Toshirovu čelenku jsem pořád měla v ruce. Všimla jsem si Midori.
"Potřebovala jsi něco?"
Ač nerada, můj hlas zněl suše a trpce.

Oči už se mi klížily, jak jsem tam stála dlouho a když už
jsem se chystala odejít, objevila se přede mnou. Trošku
jsem se začala třepat, ale bylo to vážně nepatrné.
Pomalu a křečovitě jsem otevřela pusu a snažila se promluvit.
"Ea--Hem-...Mi-mi-mi-mizu-kkkage-sa-sama?Já-j-Eahem..
Chtěla--Chtěla jsem Vás -po--popožádat o ně-jjak-nějakou-
mi-misi."
Zrudla jsem jako rajče a celá se klepala. Navíc mě ještě děsil
její výraz, čekala jsem maximálně nějakého jounina, ale tohle
mě dorazilo.

Přeměřila jsem si ji pohledem. Otevřela jsem dveře a vstoupila jsen do kanceláře.
Posadila jsem se za stůl. Do ruk jsem si vzala seznam s misemi.
"Všechny mise jsou tak nejméně pro dva lidi. Jestli chceš misi krom D, tak si budeš muset někoho sehnat."
Nevěděla jsem jak je na tom fyzicky ani se schopnostmi, ale přišla si pro misi, tak proč ne. Dostane ji.

Vstúpila som do kanclu Shirio-san, na sebe som nemala pandie oblečko, ale iba obyčajné a praktické oblečenie s tým že kapuca stále pripomínala pandiu hlavu s úškami. Uhm.. Shirio-san? spýtala som sa potichu, bolo vidieť že ma niečo trápi no aj že po nej očividne niečo chcem.. zvedavo som si prezrela aj dievča ktoré tam tiež bolo..

Pomalým krokem jsem se dostal před kancelář Mizukage a zaklepal na dveře. V zápětí jsem si, ale sedl na lavici před vchodem. Neměl jsem kam spěchat a tak jsem si užíval chill.

Než jsem se vůbec nadála, stála jsem v kanceláři, přede mnou seděla u stolu Mizukage a u ní nějaké malé dítko s pandí kapucou. To děvčátko vypadalo vážně
roztomile. "Uhmm, Hai Hai.. Chtěla bych nějakou složitější misi, ale ještě se tu s nikým neznám.." Díky bohu už jsem nekoktala, protože jsem si na přítomnost Mizukage-sama zvykla. Najednou se ve dveřích ozval klepot, což mě vyděsilo, takže nastalo škubnutí v celém mém těle.

Všimla jsem si Lily. Už na sobě neměla ten roztomiloučký a heboučký obleček. Měla jen pandí kapucu s oušky. Připadala mi smutná. Ani jsem se ji nedivila. Určitě to bylo tím, že Akihiro se ještě nevrátil.
"Je načase, aby ses seznámila. Složitější misi sama nedostaneš."
Mluvila jsem na Midori. Chtěla jsem počkat až odejde, abych se ji mohla věnovat.