First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Já som opatrná !!
Odpovedala som jej, len som sa trošilinku odula páč o mne táto slečna očividne pochybovala !! a mne sa to pochopiteľne nepáčilo. Keď sa však predstavila tak som len znova nahodila taký veselý sluníčkový úsmev ! ..
Roka Hoozuki.. môžem ťa volať Roka-chaan?
spýtala som sa s takou úprimnou detskou radosťou.

Ta holčička byla prostě tak... roztomilá. Zvedla jsem jí do vzduchu a usmála se na ní.
Samozřejmě, že můžeš, říkala mi tak i tvoje máma, po tváři mi na chvíli přeletěl stín, ale pak se na ní zase usadil úsměv.
A co ty tu vlastně děláš?

Hum.. moja mama? poznala si moju mamu? spýtala som sa s neskrývaným nadšením.. nakoniec som sa však zatvárila až príliš nevinne aby Roke mohlo dôjsť že som tu aj kvôli niečomu "horšiemu".. No.. uhm.. chcela som sa Mizukage pochváliť.. ale.. eh.. no na akadémii sa mi začal posmievať jeden chalan, teda.. skôr mojej mame, ohovárať ju a nadávať jej.. ako aj mne.. ževraj bola nunkenin.. a.. aj horšie ..ja som sa neudržala a no.. proste som s ním prerazila stenu.. Vysypala som nakoniec po čom som sa len zahľadela niekam mimo Roku, nechcela som sa jej pozerať do očí keď ma bude.. asi karhať !

Do kanceláře přiletěl holub který měl na sobě zprávu.

Spoiler:

Trochu mě zamrazilo při pomyšlení na toho chudáka. Položila jsem jí na zem a znovu si k ní přidřepla.
Víš, Lily-chan, ono je to takové složitější. Tvoje maminka byla skutečně na chvíli nukenin. Ale neboj, nemyslela to zle.
Usmála jsem se na ní.
Tomu ale hodně lidí nerozumí, víš. Důležité ale je, že to víš ty, šťouchla jsem jí prstem do hrudi.
A proto kvůli tomu nemusíš ostatním ubližovat. Přece nechceš, aby si mysleli ošklivé věci i o tobě?

Po tom čo som si vypočula jej slová som, ostala stále taká.. posmutnelá..
Oni si to už myslia..
posťažovala som sa a len som si povzdychla.
Takže.. naozaj bola nunkeninom?.. odpadom vo svete shinobi?..
prebehlo mi hlavou až sa mi do očí natlačili slzy.. hneď som ich však zotrela.. predsa len bohvie či tu niekde nie je môj bráška a pred ním som sa rozhodne takto správať nechcela !.. teda plakať alebo podobne

Všimla jsem si toho, jak si utírala slzy. Pohladiĺa jsem jí po hlavě a jemně k sobě přitiskla.
Ale, proč pláčeš? Jestli je to kvůli lidem z akademie, určitě to ještě půjde vylepšit.

J..já nepláču!! povedala som pevnejším hlasom na čo som sa zatvárila.. v podstate hrdo že som neuronila žiadny vodopád sĺz. Nakoniec som sa na Roku iba pousmiala.. teda vystrúhala som taký úsmev.

Malinko jsem se zasmála.
Kecko!
To má nejspíš taky z akademie.
Jak jsem jí tak měla k sobě přitisklou, chytla jsem jí trochu pevněji a vzala do náruče.
No, myslím, že Mizukage jen tak neotevře. Sice je vevnitř, ale už tu čekám pěkně dlouho. A tenhle ještě dýl. Kývla jsem ke klukovi, co seděl opřený o stěnu.
Takže nechceš zatím jít někam jinam?

Len som sa ku Roke prichytila rukami a následne som sa začala troška pochechtávať.
Hai.. išla by som sa nažrať !!
zaškerila som sa.. to slovo som tiež v podstate pochytila na akadémii.. od jedného z učiteľov.

Mikio Yuki

Ja som ich celú dobu docela pobavene sledoval aj keď to navonok vidno nebolo nakoniec keď prehovorila tak som prehovoril aj ja .
"Kľudne by som šiel aj tak sa mi tu už čakať vôbec nechce ... "

Pobaveně jsem se zasmála nad tím výrazem a nahodila na oko smutný tón.
Vida, vida a já už jsem doufala, že by jsme šli někam, kde by byla ledová tříšť. A místo toho budeme muset někam, kde mají korýtko, když se chceš tedy nažrat.
Najednou kupodivu zareagoval ten cizí kluk.
Chceš jít s náma? Mám to brát jako pozvánku?
Znovu jsem se zasmála Lily mi prostě pořádně vylepšila náladu. Teď jsem se nahla, aby částečně visela dolů a malinko se zhoupla ze strany na stranu, pořád jsem jí,tale pevně držela.
Slyšíš? Že by nám to někdo zaplatil? řekla jsem směrem k ní.

Zachechtala som sa takým detským smiechom keď so mnou robila.. blbolsti !!.. pevne som sa jej však držala, predsa len nechcela som zletieť na zem. ľadovú tříšť !! joosha já nechcu korýtko ale ľadovú tříšť ! .. uškrnula som sa a napokon som len pohľad hodila po tom klukobi.. Hai hai.. vyžerieme ho, muhehe.. neostanú mu žiadne ryo !.. šepla som spiklenecky Roke a stále som sa uškŕňala ako nejaký malý diablík.

Zasmála jsem se a rychle se narovnala, takže Lily trochu nadskočila.
Kdybych byla jím, tak se tě pořádně bojím.
Jedním okem jsem střelila po tom klukovi.
Tak víš co? Půjdeme napřed a necháme ho ať si to rozmyslí, jo?

Uuhm haaai !.. zamumlala som na jej otázku po čom som sa znova len uškrnula.. bolo fajn sa pre zmenu nechať niesť, predsa len trebalo si to užívať kým ešte človek mohol !.. len som sa troška tesnejšie pritiahla ku Roke a veselo som sa na ňu zakřenila.

Opětovala jsem jí úsměv. Tohle malé lidské tornádo bylo snad ještě lepší přenašeč dobré nálady, než Naruto-sensei. A to bylo co říct.
Tak se teda pevně drž, vyrážíme!
Jen jsem to dořekla, chytla jsem jí v podpaždí a vysadila jí "na koníka" pak jsem se rychle rozběhla směrem do Kiri pevně jsem jí ale přitom držela za nohy. Rozhodně jsem nechtěla, aby spadla.
(přesun)

Haaaai ! vykríkla som nadšene a len som sa rukami pridržiavala o jej hlavu.. bola som pri tom naklonená tak, aby sa mi lepšie udržiavalo rovnováhu na jej pleciach.. smiala som sa, viac menej ako blázon.. no ako detský blázon !.. Proste to bol veľmi príjemný pocit a ja som to dávala dosť hlasne najavo !
(presun)

Došla jsem ke kanceláři , zaklepala na dveře a preventivně se opřela o stěnu.
Podle pravděpodobnost 1 ku 2, že mi Kage otevře by mi měl otevřít až ten příští, podrbala jsem se na hlavě a doufala, že se stane zázrak.

Nějak jsem trochu zaspala! Když jsem uslyšela zaklepání, tak jsem tařka vyletěla z kůže!
Prudce jsem se postavila.
"Co, co, co, co?"
Poplašeně jsem se dívala kolem sebe. Pak jsem si uvědomila, že někdo klepal. Upravila jsem se, abych návštěvníka hned nevyplašila, tím, jak vypadám! Znovu jsem se posadila. Odkašlala jsem si.
"Vstupte!"

Zázrak se stal. Pozvedla jsem obočí a s novým elánem jsem vstoupila do kanceláře.
Dobrý den, Mizukage, jsem tu proto, že vás mám informovat o Kemono no sato.
Vypadala trochu mimo.
Neruším?

"Ne!"
Vyhrkla jsem okamžitě.
"Můžeš spustit."
Rukou jsem ji ukázala na volnou židli, aby si v případě, jestli by chtěla, posadila.
Kemono no sato?
Pomyslela jsem si v duchu.

Posadila jsem se a začala mluvit.
Takže, naše vesnice, Kemono no sato je opět v provozu. Pokud by tedy potřeboval někdo z vašich lidí kuchyiose smlouvu, může přijít k nám a my mu jí zprostředkujeme. Můžeme vám pomoc i s summony, kteří už mají podepsanou smlouvu, ale jsou problémový. Naše vesnice je naprosto neutrální, takže se nemusíte o své lidi bát. Dám vám i mapku, aby jste věděla, jak se k nám dostat.
Vylovila jsem mapku z tlumoku a podala jí Mizukage.
Prosím, tady je.

Pozorně jsem ji poslouchala. Pak jsem se naklonila a mapu jsem si vzala.
"Ano, ano."
Přikývla jsem.
"Děkuji ti za informace."
Mapu jsem položila na stoh papírů, které jsem měla ještě dočíst a zařadit.
"Potřebuješ ještě něco?"
Optala jsem se.

Zadržela jsem na jazyku vět ' Ano, potřebuji co nejrychleji vypadnout' a usmála se na ní. V očích už se mi ale zase objevil onen 'záblesk draka'.
Ne, děkuji, pokud nemáte žádné otázky, tak bych šla.

"Zajisté. Držet tě tu nebudu."
Kývla jsem ke dveřím na znamení, že může odejít.