First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Podzvedl jsem hlavu, ale její otázka mě nepřekvapila. Čekal jsem, že se na to zeptá. I když jsem to věděl dopředu, opravdu nevím, jak jí odpovědět... Trochu jsem si povzdechl."Budu k vám upřímný Mizukage-sama...moje minulost je složitá a je velmi těžké se jí zbavit...kdyby jste si zkusila o mě někde poptat, lépe řešeno a Kitsunem, zjistíte, že za mě, tedy za živého, je odměna 100 až 200 Ryo a stále se zvyšuje. Je to z důvodů toho, že jsem byl velmi dobrý špeh a informátor a mám záznamy o všech zemích a shinobi, které v nich žijí. Ale naopak vám musím říct, že jsem vždycky vše dělal tak, abych Kiri nedostal do problémů...nechtěl bych, aby se kvůli mě něco někomu stalo. Kdyby se někdy k něčemu takovému mělo schylovat, i hned mě můžete potrestat podle libosti nebo vydat tomu, kdo by si to žádal a mohli by vám uškodit. Nebránil bych se a bylo by to jen na vás. Chápu, že mě možná nevěříte, protože je to dost těžké, ale udělám cokoliv, abych splnil přání Lizzy-chan a to nadále cvičit Roku a naučit ji všechno, co umím, ale k tomu potřebuji vás..." Stále jsem se jí díval do očí a ani jednou neuhnul pohledem. Myslel jsem vše opravdu upřímně a neměl jsem v tomto důvod lhát.

Nehnula jsem se a poslouchala jsem ho. Nechtěla jsem, aby si něco vyložil špatně, ale také jsem chtěla, aby mi odpověděl. Neměla jsem ráda, když moje otázky zůstanou vyset ve vzduchu.
"To je hezké, co mi tu vprávíš, ale moje otázka zněla jinak."
Přimhouřila jsem oči.

Znovu jsem si jen trochu povzdechl."Omlouvám se, že jsem vám na poprvé neodpověděl, ale musel jsem si to trochu promyslet. Ano setkávám, ale trochu jinak než si myslíte...první, kdo to po letech byl, byla Reina Kana, která za pomocí Feromonového plynu mě dostala, ale to bylo ještě za předchozí Mizukage. Chtěla po mě jako všichni ostatní informace. Další to byl Teruyi, ten nukenin, kterého jste najala, aby mě pomohl v mé misi. Je to dávný přítel a dobře se známe, ale teď se musel zase na chvíli odklidit a myslím, že o něm dlouho neuslyšíme." Pak jsem se na chvíli odmlčel."Potom to znovu byla Reina, s kterou se však setkal i Naruto Uzumaki. Reina teď nic neplánuje a spíš se snaží být trochu normálnější. Všechno, co se děje, tak se točí kolem Kagamiho, který to vše vede. Jelikož díky jisté věci jsem ji musel pomoc, dodal jsem ji některé informace. Ptala se na Kiri a Hebimara. O Kiri jsem řekl, že se v ní všechno zlepšilo a že máme i novou Mizukage a drží nad námi ochranou ruku Uzumaki Naruto, čímž si myslím, že jsem jenom podpořil její obranu. A Potom Hebimaru, který je další zločinec, který se náhle objevil. Mám o něm prý něco zjistit a zdá se, že ho chce asi dostat. Mám nějaké informace o tom, že má něco v plánu na Chunninských zkouškách, ale teď jsem tam nemohl být, kvůli nedávné události. Vím, že Reina je stále nukenin, ale právě tyto informace o Hebimarovi jsem ji dodával kvůli ochraně Kiri. Zjistil jsem, že s ní teď nemá nic v plánu a zaměřila se na toho Hebimara. Pokud jí dám všem potřebné o něm, tak si to budou moct vyřídit a já konečně budu mít zajištěný klid. Pokud se nejedná o zabíjení nevinných, tak ať se mezi sebou klidně povraždí. Kiri nenechám padnout do nepravých rukou a dělám pro ni, co můžu, aby jí dali klid. To byl jediný důvod, proč jsem se musel zase z někým setkat. Nic víc, nic míň..." Dořekl jsem a trochu mě teď vyschlo v krku. Nebyl jsem si jistý z její reakce, ale moje úmysly byli čisté a za žádnou cenu bych vesnici, která mě zachránila a přijala, nezaprodal. To nikdy...

Bude mít zajištěný klid? Pokud se jednou zařadil do řad nukeninů tak ať dělá co dělá už nebude mít klid. Ať z jejich strany nebo z naší. I sebemenší maličkost stačí k tomu, aby se zjistily větší podrobnosti. I z malého semínka vyroste košatý strom.
Povzdechla jsem si.
"Hm..."
Řekla jsem pouze.

Jen jsem si taky povzdechl a postavil se. Přišel jsem k ní blíže a znovu se jí zadíval do očí."Víte...nejsem člověk, který by byl za svou minulost pyšný. Já jsem se jim stal, protože jsem musel, jinak by můj klan byl vyvražděn a co za to mám? Naše rada rozhodla, že se už nemůžu vrátit to je co? Já...ten, kdo kvůli nim obětoval svůj život, princ rodu a nástupce svého otce a nemůžu se vrátit. Byl jsem z toho absolutně zničený, ale další sílu do života mi dala Lizz. Ta mě udržela ve světle. A víte co se stalo? Nějaká mrcha jí dala prokletou pečeť, díky které se stala nukeninem a pak tak umřela...Nevěděl jsem, co mám dělat, ale našel jsem si něco dalšího a tím jsou naše děti. Ano, slyšíte správně...já jsem otec...taky jsem tomu ze začátku nemohl uvěřit, ale je to tak...mám nádhernou dceru a syna...zatím je nechávám ukryté a jistí summoni se o ně starají velmi dobře...myslíte že je bych obětoval? Chci, aby žili šťastně a jednou mohli pokojně nechat plynout své životy tady v Kiri...Budou ji milovat a vždy ji budou věrní...tak je to budu učit, protože tato vesnice mě přijala a dala mi nový život a já bych jí rád dál pomohl. Vím čím jsem byl a to už nezměním, ale lidi postupem času zapomínají...patříte k těm málům, co o mě ví...sám Teruyi mě nemohl poznat...změnil jsem se a nenechám se do toho všeho znovu zatáhnout už ne...kdyby se to někdy prozradilo, obětuji svůj život raději, než abych přivedl tuto vesnici a lidi v ní do nebezpečí....Chtěl bych jí, co nejvíce pomoc, ale k tomu potřebuji vás...proto vás prosím...kdykoliv své rozhodnutí můžete vzít zpátky, ale byl bych rád, kdyby jste to se mnou aspoň zkusila..." Můj hlas byl trochu tišší po celou dobu, co jsem mluvil, ale nebyl na mě znát ani jeden náznak, že bych lhal a nebo to vše nemyslel vážně. Lhát jsem neuměl a jen jsem mohl doufat, že mě Mizukage vyslyší.

Poslouchala jsem ho.
Takový elán do vysvětlování.
Trochu jsem se pousmála. Jakmile začal mluvit o svých dětech, tak mě to trochu zarazilo, ale nedala jsem to na sobě znát.
"Řeknu ti to takhle. Ještě jednou se otočíš k vesnici zády a zemřeš."
Před slovem zemřeš jsem udělala menší pauzu.
"Záleží ještě na okolnostech, ale řekněme, že to tak nějak bude. Nebudu váhat a je mi jedno jestli je to pro dobro vesnice, nebo jak tomu říkáš. Nestrpím nic, co se bude dít za mými zády a o něčem nebudu vědět, tak budu jedna jako se zradou."
Řekla jsem mu narovinu. Raději teď, když je čas a ne později, kdy už bude pozdě.

Jen jsem se od ní trochu oddálil."Rozumím a souhlasím...pokud to poruším, je to jen na vás, co se mnou uděláte..." A znovu jsem sklonil hlavu k pokloně a zadíval se do země. Splním tvé přání Lizzy...splním...

"Dobrá můžeš teď jít. Ještě si to rozmyslím a nejpozději zítra ti dám vědět, jak jsem se rozhodla."
Sklopila jsem zrak na desku stolu. Pořád tam byl ten symbol namalován černou barvou. Přejela jsem po něm prsty.
Mělo by se to umýt...
Pomyslela jsem si.

"Děkuji..." Přikývl jsem a otočil se k odchodu. U dveří jsem se však ještě zastavil."A chtěl bych vás poprosit, aby jste to o těch dětech neříkala...vím, že tam jsou v bezpečí, ale i tak...prozatím to bude lepší..."

Podívala jsem se na něj.
"Nemusíš mít strach."

Trochu jsem se na ni usmál a vyšel dveřmi ven. Tam jsem se jen opřel zády o zeď a sjel po ní až na zem. Rychle jsem se vydýchával. Sakra...ani jsem nevěřil, že by to mohlo být tak náročný...co se to se mnou děje...nikdy mě to nedělalo problémy...sakra...

Upřeně jsem se zadívala na dveře, jakmile se zavřely.
Hm... Pokud neztratí své odhodlání, tak by neměl být žádný problém. Jenže, co mám čekat? Kagami. Reina Kana. Snad se nechystá nic, co bychom nezvládli.
Můj pohled spočinul na okně, kde jsem viděla svůj odraz. Poté jsem se dívala na střechy budov.

Hodně dlouho jsem tam ještě seděl. Vůbec se mi nechtělo stávat a taky to nakonec na mě přišlo. Celou minulou noc jsem letěl zpátky do Kiri a vybralo si to na mě jistou daň. Hlava mi začala klimbat a padat dolů, až se nakonec už nezvedla a já opřený o zeď tvrdě usnul. Doufám, že budu moct splnit svůj slib... Byla moje poslední myšlenka, než jsem upadl do té sladké říše snů.

Stoupla jsem si. Celou noc jsem přemýšlela, jestli bych mu měla dát, oč mě žádal. Stejně jsem o tom uvažovala, že bych mu dala vyšší rank. Šla jsem ke dveřím, vzala jsem za kliku a zmáčkla jsem ji. Vešla jsem na chodbu. Uviděla jsem tam Akihira.
Proč nešel domů?
Sedla jsem si na lavičku naproti němu a čakala jsem až se probudí. Ještě než jsem vešla na chodbu, tak jsem vzala jouninskou vestu. Ta ležela vedle mě na lavičce.

Opíral jsem se o zeď a trochu neklidně spal. Zdálo se mi o Lizz a mě. Znovu jsem ve snu prožíval její smrt. Stále dokola a dokola. V tom jsem se prudce probudil a rychle dýchal. Byl jsem trochu zpocený a zorničky jsem měl rozšířený. Boleli mě nehorázně záda a krk. Podíval jsem se kolem sebe. Já usnul tady? Bože...
Najednou jsem si všiml Mizukage, sedící na lavičce. Rychle jsem se sesbíral ze země a trochu se uklonil. Vesty jsem si nevšiml, protože jsem měl zrak teď sklopený dolů a tvář mi zakrývali spadené vlasy."Dobré ráno Mizukage-sama...omlouvám se, že jsem tu usnul...nevím, jak se mi to mohlo stát..." Tep mi ještě stále silně bušil z toho, co se mi před chvílí zdálo.

Měla jsem opřenou hlavu a dívala jsem se do stropu. Stejně jsem slyšela jeho zrychlený dech.
"Myslím, že už dávno ráno není. Už je několik hodin po poledni."
Sklonila jsem hlavu a podívala jsem se na něj. Sáhla jsem vedle sebe pro vestu, načež jsem mu ji hodila.
"Snad si nezapomněl, co jsem ti říkala."

(Až tu bude Assasin, tak mu písnu aaby ti to změnil, pokud víš o jiném, který je on-line, tak mu můžeš dát vědět. Mám je Assasina.)

(JJ ... díky )
Zvedl jsem k ní hlavu."Pardon..." Pak mi hodila vestu a já ji jen chytl do ruky. Podíval jsem se a byla to vesta Jounina. Překvapeně jsem se na ni podíval, protože jsem čekal zápornou odpověď. Ale netrvalo to dlouho a moje tvář se rozzářila úsměvem."Nezapomněl a děkuji...moc!!" Přiskočil jsem k ní a objal ji. Pak jsem si uvědomil, co dělám a rychle uskočil. "P-promiňte...nechal jsem se unést..." Rychle jsem se poklonil a rozběhl se směrem k východu. Třetí část chuninských zkoušek začínala už zítra a já rychle musel za Rokou."Sayonara...Mizukage-sama...a ještě jednou mockrát děkuji! To vám nikdy nezapomenu!" S těmi slovy jsem zmizel za rohem chodby a pak dál ven.
(přesun)

Ani jsem neřekla, že nemá zač. Spíše jsem znovu o tom přemýšlela.
Udělala jsem dobře?
Vytrhlo mě až jeho objetí.
"Ehm-?"
Než jsem stačila říc cokoliv dalšího, tak se už omlouval. Potom zase utíkal pryč a já osaměla. Stoupla jsem si a vešla jsem zpátky do kanceláře.

Stoupla jsem si. Přistoupila jsem ke knihovně a hledala jsem nějaké svitky. Našla jsem dva, které mi naprosto vyhovovaly. Ze stolu jsem si vzala svoje poznámky, které jsem si psala. Byla to moje vlastní technika, napodobující vodní techniku jenž jsem už uměla, ale technika byla s mým kekkei genkaiem. Odešla jsem trénovat.
-přesun-

Přišla jsem do kanceláře. Celou cestu jsem nikoho nepotkala. Když začali chuuninské zkoušky, tak je tu hrozný klid. Nikdo se s nikým nehádá a neodcuzuje mé rozhodnutí. Jako obvykle se mi na stole kupila další hromada papírů. Otevřela jsem si okno, aby do místnosti šel čerstvý vzduch. Otráveně jsem si k nim sedla do křesla a pustila jsem se do papírování, abych to měla co nejdříve zkrku.

Zastal som pred kanceláriou a zaklopal na dvere. Predstavoval som si Mizukage, jej vzhľadovú aj povahovú stránku. Pri tejto predstave sa môj úsmev rozšíril.

Tužkou jsem ťukala do stolu. Hlavu jsem měla opřenou a přemýšlela jsem. Ze zamyšlení mě vytrhlo až zaklepání.
"Dále!"
Tužku jsem položila na stůl a podívala jsem se na dveře. Čekala jsem, kdo vstoupí.

Otvoril som dvere a vstúpil do pracovne. "Dobrý deň, Mizukage-sama. Volám sa Aotsuchi a som ninja z Iwy. Posiela ma Tsuchikage-sama." Všetko som hovoril s úsmevom na tvári. Je krajšia ako som si ju predstavoval.

"Iwa?"
Podívala jsem se na jeho čelenku. Pohodlně jsem se opřela. Ukázala jsem mu na volnou židli.
"A proč tě sem poslal?"

Posadil som sa. "Áno, Iwa. Prichádzam sa spýtať na Bijuu vo vašej dedine. Aj v Iwe jedného máme a Tsuchikage-sama by sa rád podelil o skúsenosti s ovládnutím."