Senju čtvrť

First topic message reminder :


Takhle vypadá můj dům a vše co je před ním. Celý areál je obehnán pevnou a vysokou zdí.

"OK!!! tak pardon ze chci být nápomocná" sebrala jsem se a šla pryč

Sumi Mizutsuchi napsal:"OK!!! tak pardon ze chci být nápomocná" sebrala jsem se a šla pryč

"Jste nápomocná, ale ne tady." vykřikl jsem ještě za ní.
"Prominte, že jste si to musel vyslechnout."

Shizuma Hayato napsal:"To nevadí, ja sa moc do cudzích vzťahov nemiešam."

Odpověděl jsem úsměvem.
"Copak jste teda potřeboval?"

Shizuma Hayato napsal:"Dohodnúť tú misiu. Sumu, informácie o geninoch, aby som vedel čo si na nich pripraviť a podobne."

"Ach, tak dobře. Víte co, sejdeme se při západu slunce v zahradě, Určitě jste ji viděl ne? Je úchvatná."

"Nevidel."
Pousmial som sa.
"ale keď sa tam stretneme uvidím ju."

Shizuma Hayato napsal:"Nevidel."
Pousmial som sa.
"ale keď sa tam stretneme uvidím ju."

"Skvěle. Já vás poprosím, abyste odešel, jsem strašně unavenýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý." nedokázal jsem potlačit zívnutí.

"V poriadku."
Len som sa pousmial a opustil som miestnosť.
.
.
.
.
Prišiel som pred som a blbo sa pozrel.
Aj sakra, toto som nedomyslel, mal som si vo vnútri nechať kunai.
Posadil som sa pred dvere domu.
"...no nič..."

Vzbudila jsem a v podstatě hned jsem si všimla lístečku, který ležel kousek ode mě. Přečetla jsem ho, natáhla se pro brýle a seskočila z postele.
Kdo ví, jak dlouho už je pryč, půjdu se po něm raději podívat ...
Došla jsem až ke dveřím, odemkla je a otevřela.

Ja som tam sedel a hneď ako otvorila som sa na ňu pozrel.
"Vymkol som sa."
Povedal som pobavene.

Shlédla jsem k němu a neubránila jsem se udivenému výrazu.
"Jak dlouho tu proboha sedíš?"

"Po dvoch hodinách som to už nerátal."
Vstal som a natiahol sa.

"Ach jo ... měl jsi křičet a bušit na dveře, já bych ti otevřela."
Trochu jsem se zasmála.

"To je okey."
Už som sa ponaťahoval, tak som tam len tak stál.
"Ako si spala?"

"Pojď dovnitř, musí ti už být zima."
Přitáhla jsem ho k sobě a zabouchla dveře.
"Dobře ..."
Usmála jsem se.

"Dobre?"
Bol som vo vnútri tak som si dal dolu vrch oblečenia a nechal si len košeľu, no a nohavice.

"Mmm-hmm ..."
Zamručela jsem souhlasně, vzala jeho dlaně do svých a chvíli na ně dýchala horký vzduch.

"Nemusíš sa báť, niečo vydržím."
Milo som povedal a sledoval ju.

Usmála jsem se a nepouštěla jeho ruce.
"O tom nepochybuju, ale to nic nemění na tom, že jsi kvůli mě čekal venku kdoví jak dlouho."

Uškrnul som sa.
"Nie, čakal som vonku lebo som sa vymkol."

Nesouhlasně jsem na něj pohlédla, ale mlčela jsem.

Chytil som jej ramená a pritisol si ju k sebe po tom, čo som si uvoľnil ruky.
Keď som ju mal pri sebe cítil som jej hruď na tej svojej.
"Ja som sa vymkol."
Objal som ju poriadne.

Přitiskla jsem se k němu, jak jen to šlo a usmála se.
"Ano, taky jsem se divila, jak může být zamčeno zevnitř, když jsi šel pryč."

"Istú vec som nejako nedomyslel."
Dal som jej bozk na čelo.