Stará čtvrť a sídlo Kana

First topic message reminder :

čtvrť se nachází v zadní části vesnice skoro dál ode všech tvoří ji asi tři domy a jedna hlavní rezidence, která se nově opravila, rezidence je chráněna bariérou pěti pečetí a vstup má povolen pouze Yukikage a lidé s povolením od Reiny

Jakmile Reina zaječela takovou bolesti, zatnul jsem zuby,
jelikož jsem věděl, že tohle nebyla nejlepší cesta, ale v
nynější situaci to byla ta nejnutnější.
Vypadalo to, že Reina byla v takovém šoku, že se ani nepokusila
vyprostit se pomocí svých technik, takže jsem nemusel ani využívat
své genjutsu. Kdyby totiž použila krystaly a rozbila pomocí nich
pouta, nemusel bych jí udržet. Ovšem to se nestalo, tudíž jsem mohl
přejít na další fází. Její oční bulvu jsem opatrně vložil do ampule s
konzervačním roztokem a rychle vzal do ruky Rinnengan.
Opatrně jsem chytil její oční nerv a spojil ho s novou bulvou.
Nerv se překvapivě dobře napojil, čekal jsem, že to bude problematičtější,
ale jelikož Reina disponovala lékařským ninjutsu, mohla si ihned po operaci
zranění zahojit, na rozdíl ode mne.
Jakmile se bulva i nerv spojily, opatrně jsem začal bulvu zasouvat do důlku.
Šlo to opravdu pomalu, ale nemohl jsem udělat chybu.
Trvalo to pár minut, ale nakonec bulva zapadla do očního důlku.
Nyní byl čas na to, aktivovat pečeť. Jen jsem pozvedl ruku a udělal pečeť
tygra.
"Shīru no kassei-ka!" Pronesl jsem a zpoza Reinina nového oka se na malou chvíli rozzářilo fialové světlo, které po pár vteřinách zmizlo.
Nyní jsem vzal jehlu a nit. Musel jsem vzniklé rány zašit, už jsem v tom
měl menší praxi, takže tohle byla jen taková estetická část operace.
Opatrně jsem provlékal jehlu kůží a zašil postupně obě rány.
Nakonec jsem ji oko přikryl čistým polštářkem a ovázal.
Rychle jsem ji vpíchl pod kůži v oblasti oka lokální anestetikum, aby
bolest byla minimální a ona mohla vnímat realitu.
Jakmile jsem byl hotov, hermeticky jsem uzavřel ampuli s Reiným bývalým okem, chvíli počkal, než anestezie začne působit a poté jsem Reinu uvolnil.
Nyní jen ležela na operačním lůžku a musela přijít k sobě.
Vzpamatovat se z takové bolesti může chvíli trvat...

zrychleně a zhluboka jsem dýchala musela jsem mít druhé oko zavřené jinak by to se mnou seklo, nebyla jsem schopná slova a pořád sem m v hlavě měla zmatek bolela mě a nejen z toho zákroru. po chvíli jsem otevřela moje oko a dívala se do stropu třes těla pomalu ustupoval

"Vítej zpět, Reino.
Omlouvám se za tu nesnesitelnou bolest,
ale to už je cena za moc, kterou budeš disponovat.
Jen, aby jsi byla v obraze. Itachi tě uvrhnul do jednoho
z nejmocnějíšch genjutsu vůbec a já je prolomil, právě
díky této extrémní bolesti, takže by jsi nyní měla mít
v hlavě trochu jasno. Navíc jsem ti dal malý dárek,
Rinnengan. Jakmile se trošku zorientuješ, doporučuji
ti vyhojit si ránu kolem oka.
A když už jsme u toho, venku právě probíhá boj, který
se týká z velké části tebe, takže bych byl rád, kdybysme
tam poté spolu zašli a vše vyřešili."
Řekl jsem laskavým hlasem a sedl si na prázdnou postel.

zamrkala jsem svým okem a poslouchala ho
"Tys.......tys mi vzal moje.....moje fialové oko?" poslední sousloví jsem řekla docela naštvaně a pokusila se posadit trošku se mi motala hlava tak jsem se přidržela hran lůžka

jemně jsem si sáhla na polštářek na levém oku. Pak jsem na něj položila dlaň a začala z ní vypouštět zelenou chakru
"A jak se jako naučím ovládat?" dívala jsem se na něj tím pravým

"Budu vypadat jak zombí na to si nepomyslel?" byla jsem si jistá že jsem si ho vyléčila tak jsem opatrně sundala obvaz s polštářkem oko bylo jako nové nebyli tam vidět známky operace jakoby patřilo ke mě od narození docela jsem měla strach se na sebe podívat ale seskočila jsem ze stolu a šla k jednomu zrcadlu a zkoumala jsem se v něm. Natáčela se různě na strany a tak

"Jsem teď skoro jako obojí." přehodila jsem si vlasy na patku což zakrylo oko s rineganem (viz avatar)
"No to už vypadá líp." otočila jsem se na něj a dala si spokojeně ruce v bok

"Překročím své hranice hrdosti....." došla jsem k němu a objala ho ".... ale díky."

Trochu mne její reakce zaskočila.
"Mno... To jsem opravdu nečekal... Ale doufám,
že tušíš, že za to budu na oplátku něco chtít..."

Odtáhla jsem se od něj a posadila se k jeho nohoum a vzhlédla k němu
"Povídej, víš že jsem ti věrná."

"páni nějak moc informací na mě, Madara žije....to je děs.
Takže si mi chtěl taktně naznačit že se mám učit co nejrychleji."
pak jsem se nadechla a vydechla
"Někdo mi poslal zprávu že má něco co patří mě. šla jsem na smluvené
místo. Byl tam Itachi, oznámil mi, že.....oznámil mi, že našli tělo mého
manžela. Dala jsem najevo své emoce a on toho využil byla to moje chyba,
bránila jsem se a použila svůj polibek ale byl jinchuuriky. Vstřebala jsem do
sebe víc chakry než jsem mohla snést. Zatočila se mihlava a udělalo se mi mdlo
a pak si pamatuju jen ráno jak u mě Itachi seděl a vyhrožoval mi tím že bych měla
složiš zbraně a vzdát se titulu shinobi. Měla jsem takový ty divný pocity, kdy
mám všem pomáhat a přitom bych měla držet smutek za SHoa."

(sorry, že tak pozdě xD)
Jakmile na mě poslal tu vlnu z chakry a ještě Tatsuo s tím raitonem, tak jsem se s pomocí posledních kapek přemístil za ně, tak aby mě útoky minuly. Pak přestal déšť a já se naštvaně podíval na Kagamiho, jak odcházel. Škoda. Nevyšlo to. Poskládal jsem pečetě a čekal na jejich útok. Musel jsem dát kamenu chvíli čas, aby se trochu obnovil.

Prudce jsem uhnula před ohnivou pěstí, ale lem mého kimona už nedopadl tak dobře jako já. Něco jsem zavrčela a připravila se k lepšímu útoku. Alespoň, že se jako Hyuuga nemusím dívat Uchihům do očí. Alespoň, že tak. Odevzdaně jsem povzdechla a vyběhla proti němu. Ač jsem byla ze svého klanu, technik na blízko jsem příliš nevyužívala.
"Hakke Kushou!" prudce jsem se zastavila pár metrů od Rukiho a vyslala proti němu doslova vlnu tlaku.
Pomalu mi začínalo docházet, že tohle je k ničemu. Když tu budeme bojovat, nezbude nám chakra na Kagamiho.

(Pre Seita: V pohode)
Poskladal som pečaťe: Pomocou Dankai no Jigoku som sa dostal k Seitovi a chytil som ho pod krk a celou silou som ho vrazil na do zeme...

Si v istej nevýhode a to snád vieš ak sa nám teraz vzdáš necháme ťa žiť... Povedal som Seitovy ktorý bol dosť vyčerpaný (bol som na tom rovnako)

"Seito-san!" můj hlas dávala jasně najevo, že nejraději bych odtud pěkně rychle zmizela.
Nemáme chakru, nemáme moment překvapení, nemáme šanci získat posily...
Hlavou mi probíhaly pochmurné myšlenky. Znovu jsem vytvořila několik chakrových vran, které se rozletěly proti Everestovy. Na přátele Hyuugy by neměl šahat nikdo už z principu.

Vrany leteli priamo oproti mne otvoril som ústa kde sa mi začala hromadiť chakra: Chakra no Cero povedal som a prúd chakry som vystrelil na vrany... (Je šanca že tento útok zasiahne aj Shinjin)

Po mojom výstrele som začal ťažko dýchať (pocit únavy)

Ozval sa vo mne Mounthov hlas: Dám ti svoju chakru pretože vidím že si na tom zle ale dávaj si pozor...
Everest: Ja ju nepotrebujem ešte som ani nedokončil svoju premenu...
Mounth: Prestan dobre vieš že môžeš zomriet, hovor si čo chceš aj tak ti dám svoju chakru je pravda že v porovnaní s nimi to je len malé percento ale aj to ti zachráni kožu...

To, co letělo ke mne jsem vyblokovala menší vlnou chakry.
I přesto jsem klopýtla a přepadla na zem.
Zatraceně... Moje chakra...
Pomalu jsem se postavila a sledovala bojující.
Tímhle stylem to pro nás skončí až moc špatně. Měli bysme jít...

Ustúpil som k Tatsuovi a sledoval som situáciu...
Zdá sa že už nemajú chakru ale my sme na tom podobne s tým rozdielom že na našej strane je ešte Kagami...

Z batohu som vzal dva výbušné kunaie ktoré som hodil smerom na Shinjin...

Jen jsem mávla rukou a dvě chakrové vrány kunaie doslova pohltily. Jakmile se uvnitř v chakře, ze které byly tvořeny, rozplynul dým, rozplynuly se i ony. Vytvářet jsem je ještě mohla, ale kontrolovat dlouhou dobu... Spíš jsem hledala možnost, jak tuhle situaci vyřešit.

Začal som ukekať roznymi smermi a neustále som hádzal (kunai,shuriken,výbušný kunai) po Shinjin...

Ako dlho to zvládneš blokovať Shinjin...