Stará čtvrť a sídlo Kana

First topic message reminder :

čtvrť se nachází v zadní části vesnice skoro dál ode všech tvoří ji asi tři domy a jedna hlavní rezidence, která se nově opravila, rezidence je chráněna bariérou pěti pečetí a vstup má povolen pouze Yukikage a lidé s povolením od Reiny

(Dobře) Než vůbec stačil přivolat toho ptáka, tak když se kousnul do prstu, aby udělal pečetě na vyvolání, tak už jsem začal dělat pečetě a než je stačil udělat, tak jsem je už měl hotový (protože on na kuchiyose musí udělat ještě krev) "Jokaku Enjo" Plameny pod ním vyrostly ze země a obklíčily ho ze všech stran. I ze zhora.

Plameny byly dost pálivé, takže jestli by přes ně prošel jakýkoliv živý člověk, nebo zvíře, tak určitě zemře.

(To s tím ohněm je na mě nebo na něj pác on se skrývá za dveřmi xD)

(posledny spam...ale ja som to ešet urobil v tej kupole a už som bol na vtákovi e´d sa to rozletelo...)

(Ok, tak co se stalo? co teďka děláš? xD ztratil jsem se)

(Daj skype lebo nechcem spamovať....fakt posledny už je to spam...)

(epic last spam - naruto1171)

Bol som medzi plameňmi Musím to urobiť a začal hádzať všetko dole zo seba okrem oblečenia lebo am bola zima (xD) a zaryčal "Počkaj chvíľu" a čakal som kým zruší plamene tie veci ako som hádzal dole bolo dosť počuť...

Těsně před poslední chakrou ze sage modu jsem přivolal 4 velké žáby a poté mi sage mod skončil.
Žáby ho obklíčily plameny, aby až zhasnou nemohl utéct. Všechny použily jutsu s olejem a olej rozlily kolem něj (vedle plamenů, aby olej nechytl.). Plameny už přestávaly, ale já neváhal a přidal další.
"Katon: Goukakyuu no jutsu !" Kruh plamenů hořel kolem něj.

"Ach"vydýchol si vidím že inač to nejde "Chcem sa porozprávať vydýchol z plných pľúc "O niečom" dodal

"No?" Zeptal jsem se tázavým hlasem a nepovoloval v ostražitosti. Kdyžtak jsem držel pevně svůj meč.

Dal som si dole náramky z rúk a hodil som to všetko odo mňa preč "pusti ma z plameňov už nemám chakru aj tak" vydýchol si znova a čakal čo urobí

Napadl mne, takže bude nejspíš nukenin a asi zná Reinu.. No, budu si ho muset vzít sebou....
"Bohužel předpokládám, že budeš nukenin, ale oceňuji tvůj přístup, že se přiznáš, že nemáš chakru... Kdybys na mě nezaútočil, respektive na můj výtvor, tak tě i nechám a na to, že jsi nukenin zapomenu, ale to se nestalo, omlouvám se." Usměji se a jedna z žab ho sevře do ruky a drží mu otevřené oči a já aktivuji sharingan.

Nemohol som sa brániť Ksó a nemal som sa jak ubrániť tak ma omráčil

Oheň zhasnul a žáby jsem odvolal a přiběhl jsem k němu a vzal ho na rameno a vracel se spolu s mod. duší zpátky do obchodu. (přesun)

Už nejakú tú chvíľku som bola hore, teda z vane, práve som sa obliekala keď som si všimla ako jeden z kryštálov začal vyvádzať.. Shitaku.. zamumlala som takmer nečujne a spomenula som si na chalana ktorý včera Reinu tak kvázi "obraňoval" pred Kagamim, aj keď to bolo skôr mrhanie časom páč sa mu nemohol vôbec rovnať. Nakoniec som si len povzdychla, zobrala som si ten kryštál do vrecka a podla jeho odozvy som sledovala kam Shitaku išiel. (presun)

celou noc jsem nespala a přemýšlela jak tohle všechno udělám, jsem svoje paní a tak to i zůstane. posadila jsem se na posteli a chvíli se soustředila,moje tte´tování začala opět doslova hořet, zavřela jsem oči a hledala jsem to co jsem potřebovala....

Doletěl jsem do nějaké staré čtvrti a přistál vedle nějakého domu. Jen jsem pomalu slezl z draka a rozhlédl se. Absolutně jsem nevěděl, co tu dělám...Dračice se taky na mě nechápavě dívala, ale byla potichu. Co je zas toto...

v tu chvíli se za domem objevila hlava Daga

Reina na tebe čeká vevnitř a být tebou nesu jen dobré zprávy je nějaká....no skoro až smutná pronesl Dag a zadíval se na dračici

Jen jsem se podíval na Daga. Potom jsem se otočil a kývl na Teitaki ať na mě počká. Ta se jen usmála a pak si očkem prohlédla draka. Trochu ostýchavě se pousmála, ale hned se zase otočila a lehla si ke zdi. Já se vydal dovnitř.
Chvíli trvalo, než jsem našel tu místnost, kterou jsem chtěl. Bylo to tu rozlehlý, ale nakonec jsem Reinu našel. Opatrně jsem vstoupil a jen se tam tak postavil. Díval jsem se do země a raději byl potichu. Ani jsem nevěděl, co bych řekl.

"Ráda tě zase vidím AKihiro." řekla jsem vstala z postele a vzala si župan.

"Promiň že to je tak brzo, chtěla jsem vědět, jak sis vedl?"

Nezvedal jsem hlavu a jen tak trochu potišeji zamumlal."Zdravím..." Potom jsem si jen trochu povzdechl."Nevedl jsem si moc dobře...k Hebimarovi jsem se ani nedostal...byl...měl jsem..." Nevěděl jsem, co říct."Měl jsem nějaké problémy z přítelkyní..." Bylo to to, co jsem nakonec řekl.

otočila jsem se na něj, tak tohle mě dorazilo

"Tak já tě pošlu na misi na kterou si měl dostatečně dlouho dobu a nic si nezjistil? Místo toho jsi se zabýval holkou, která teď pode mnou pracuje? Mám nehoráznouchuť ti něco udělat." řekla jsem opravdu naštvaně. Vyskočila mi žilka na spánku a jen se opravdu přemáhala aby mě neovládl černý krystal...

Jen jsem zvedl hlavu a v očích jsem měl zlost. To, že pod ní pracuje mě dost zaskočilo, ale tím jsem se chtěl zabývat až později."Tak si něco udělej!"Zakřičel jsem."Mě už je to opravdu jedno. Skoro všichni, co jsem znal mě opustili! Z Lizzy jsem se musel rozloučit a ještě je z ní hledaný zločinec a já málem umřel! Jako debil jsem se snažil dělat všechno pro tebe, abych je ochránil a co jsme z toho měl?! Nic! Stejně jsem to nedokázal a všechny sliby, sliby, co jsem dal, jsem nesplnil! Takže mi dej pokoj s těmi tvými výhružky a blbými keci!" Rychle jsem dýchal a můj tep jenom pulzoval. Ještě jsem nikdy takhle nevyletěl. Byl jsem překvapený i sám sebou...

na zdech za mnou se začal objevovat černý krystal

"Lizzy se stala nukeninem sama a za mnou už jako nukenin přišla. pracovala pro Tsukiko a ta když zemřela tak šla hledat umístění ke mě, přijala jsem jí protože moc dobře vím jaké to je nikam nepatřit. Je jen otázka času kdy jí najdou a zabijou a beze mě by to bylo určitě rychle!" řekla jsem zase poněkud normálním skoro až vlídným hlasem. Přišla jsem k němu

"Můžeš být jenom rád, že o tobě zatím naví Kagami, pak by to byl tvůj poslední výstup." řekla jsem chladně a prošla kolem něj za paravan, rychle jsem se převlékla a šla si ke skříni pro plášť

Mluvení o Lizz mě dost zraňovalo a já jen ze vzteklého dechu přecházel do docela dost zoufalého. Nechtěl jsem o tom nic slyšet a musel jsem od ní odvrátit tvář. Bylo to jako by mě někdo bodal do srdce. Strašně to bolelo. Chtěl jsem ji zase cítit u sebe, vidět ten její úsměv, potřeboval jsem ji. Vlasy se mi nahrnuly do tváře a tentokrát jsem za to byl velice vděčný.