Kancelář Raikageho

Dorazil jsem před kancelář a zaklepal jsem na dveře."Doufám že tentokrát tady bude."řekl jsem si pro sebe a čekal jestli tam někdo je nebo ne.

na stole vyrostl krystal a ten se pak rozpadl a zbyl tam jen svitek se vzkazem pro Raikageho

Spoiler:

Přetočil jsem svůj pohled na krystal a později i na svitek. Přečetl jsem si ho a zamračil se. Rozčílením jsem práskl pěstí do stolu. Spoléhal jsem na.. Ne, tohle je moje vina, budu to muset nějak vyřešit. Mám na to, ještě tři dny Během svého vlastního rozčílení a zlosti jsem přeslechl klepot na dveře, až po chvilce mi to došlo.
"Dále!" Zakřičel jsem nevrle, ten, kdo teď vejde nebude přivítán zrovna s milým úsměvem.

Vešel jsem dovnitř s výrazem který naznačoval že to nejsem abych si hrál."Jmenuji se Tatsuo Reigi a pokud se nepletu můj klan pocházel z Kumogakure a já bych chtěl teď vědět jak je možné že jsem jediný naživu."díval jsem se mu přímo do očí a ani nachvíli jsme neuhnul pohledem.

Přeměřil jsem si přítomného pohledem a prohloubil tak již zamračenou vrásku na čele.
"Dobrý den. Říkáš klan Reigi? Omlouvám se chlapče, ale klan Reigi byl úzce spjatý s Kumogakure, je to tajemství. Jak ti můžu věřit, že jsi vážně ten za koho se považuješ a nezneužiješ dané informace proti Oblačné? Nejdřív mi řekni z jaké jsi vesnice, nukeniny tu zrovna v lásce nemáme. Pak si rozmyslím, jestli ti uvěřím. Nebo mi nějak dokaž, že jsi jediný přeživší tohoto klanu. Pak ti možná dám odpovědi na tvé otázky, ale i trochu slušného vychování by na začátek neuškodilo" Propaloval jsem ho pohledem. Reigi, jedna lepší zpráva než druhá. V očích se mi mihl i náznak překvapení. Ale tohle přeci, neměli by být všichni.. Hmm..

Po jeho slovech se mi vytvořil mírný úsměv na tváři a z ruky mi vyjela stříbrná čepel která se zabodla do jeho stolu ale nijak mu neublížila."Stačí vám toto jako důkaz?A z jaké vesnice jsem vás nemusí zajímat.Řekněme že jsem se musel přizpůsobit tak abych přežil ale nikde hledaný nejsem toho se nebojte."jak jsem to dořekl čepel zajela zpět do ruky a já čekal co z něj vypadne.

Pozoroval jsem jeho vystupování, chování i ukázku schopností. "Pozoruhodné a žalostné" Zhodnotil jsem to celé a pak se zamračil a zvýšil hlas.
"Měl by sis uvědomit, kde stojíš a kdo tu určuje pravidla, doporučoval bych ti zbytečně neodporovat na mé otázky, jinak se taky nemusíš dozvědět nic!" Procedil jsem a pak položil lokty zpátky na stůl. Nevadilo mi projevovat emoce.
"Je vidět, že člen klanu Reiga jsi, ale jsi až moc mladý a nerozvážný, upozorňuji tě, že za následky tohoto zjištění si můžeš sám" Pochybuji, že by to roznášel dál. Má právo to vědět.
"Jeden z předchozích Raikage udělal jednu velkou chybu, ale jen pro dobro vesnice. Za cenu ztráty nevinných životů, ku přínosu nových a zamezil hrozícímu nebezpečí. Nebudu ho tady omlouvat, tahle záležitost je stará už hodnou řádku let. Já sám si toho moc nepamatuji, mělo se to držet v přísné tajnosti.." Odmlčel jsem se a znovu si ho změřil pohledem. "Řekni chlapče, kolik ti je let?"

Krev ve mě začal vřít jelikož se ke mě choval jako k dítěti."Je mi patnáct ale to neznamená že se ke mě budete chovat jako k dítěti nebo se tak se mnou bavit prožil jsem toho už hodně a ocenil bych kdyby jste se mnou tak mluvil."potom jsem se trochu uklidnil a pokračoval."O jaké chybě to mluvíte?"

Ušklíbl jsem se. I sebeovládání je tady na nule.
"Každý si něco prožil.. Patnáct, nevidím se, že si na nic a nikoho nepamatuješ, v té době jsi byl jen malé batole" Odmlčel jsem se. A dál ho pozoroval, byl jsem klidný, nemohl jsem odčinit chyby minulosti a už vůbec ne, chyby jiných. I když těžce pošpinily čest Kumo.
"Před zhtruba 13-14 lety, zde byl velice uznávaný klan Reigi. Bojoval pro vesnici, byli uznávaní, bojovali v předních liniích.. Ovšem jeho schopnosti by mohli být v budoucnu pro Kumo příliš nebezpečné, kdyby se kdokoliv pokusil o zradu, hrozila by Kumo zkáza. A to bývalí Raikage Orion nemohl dopustit. Byl to skvělý Raikage, ale každý dělá chyby. Ze strachu o vesnici nařídil, aby byl klan Reigi nemilosrdně do jednoho vyvražděn. Přinesl mu zkázu. Ti, jenže z vesnice upchli, byli pronásledováni a i přesto potom zabiti. Byl tady jediný úkol, vymazat klan Reigi z povrchu zemského. Ale jak vidím, nepodařilo se to, ty stále žiješ a zřejmě jsi ten masakr přežil" Domluvil jsem a pozoroval jeho reakce. Muselo být těžké znát teď pravdu, nedivil bych se, kdyby cítil zášť, nenávist vůči Kumo. Tyhle pocity by polhtily každého, jen jsem doufal, že teď neudělá nějakou chybu. Vypadal rozumný, ale nikdy nevíte, co se děje uvnitř jiného člověka.
"To je celé, víc ti sdělit nemohu a ani nemám co." Chvilku jsem ho to nechal vstřebat a porozoval jeho reakce.

Krev s mi vařila měl jsem chuť vybuchnout potom co mi tu řekl.Vyvražděn?Takže můj klan byl vyvražděn jen kvůli tomu že si nějaký Raikage myslel že by mohl někdy něco udělat?.Tohle jsem nedokázal překousnout a oni za to museli zaplatit."Za měsíc se sem vrátím a slibuji vám že zaplatíte za to co jste provedli mé rodině.Přesně za měsíc vás vyzvu na souboj o titul Raikage a jestli zvítězím napravím tady tu zvrácenou vesnici a jestli umřu tak vás stejně vezmu sebou.Jestli jste muž tak moji výzvu přijmete a budete připravený se mi postavit."Jak jsem to dořekl použil jsem Rai no Hokou abych se dostal pryč z kanceláře.(Přesun)

Jak jsem si myslel, pošetilost.. Nechtěl jsem ho ovšem podceňovat. Neměl jsem to rád.
"Přijímám" Dořekl jsem, ale to už zmizel. Jako kdyby mi nestačilo, že mám v Oto uvězněnou kunoichi, ještě tohle.
Tak měsíc, hmm.. Rozhodně neuvedu Kumo do nebezpečí, i kdyby to mělo stát cokoliv Zatvrzele jsem si usmyslel, s tímto jsem ten post Raikageho přijal, navždy sloužit a chránit Kumo.
Na křesle jsem se otočil k oknu a shlížel tak na svou vesnici, stejně, jako několik Raikage přede mnou.

Pre kanceláriu prišiel posol a zaklopal na dvere. V ruke držal list:

Spoiler:

"Dále!" Po vyzvání jsem si přeměřil posla podezíravým pohledem, když jsem si od něj převzal svitek a s krátkým ´můžeš jít´ho nechal odejít, jsem se pohroužil do hlouby svitku. Přečetl jsem ho během mžiku a znovu se zamračil. Nechodit do Oto? Nevěřit Otokagemu? Stejně bych to nikdy neudělal, ale brzy vrátí, hodlám přečkat maximálně dva dny, víc ne!
"Ten, jehož pomoct by jsem nejméně očekával. Prozatím ti budu věřit" Ale pokud je to past.

Dorazili jsme ke kanceláři Raikageho. Už je to nějaká doba, co jsem tu byl naposledy. Upravil jsem se a zaklepal na dveře.

Shi se ho konečně pustila. Pardon. Přejela čumákem a snažila se trochu zamaskovat ty díry.
Dělala jsem si srandu. Koupila bych vám nový, ale nemám z čeho. Udělá to Ayame.
Nevinně se na něj ,usmála'.

Usmál jsem se na Shi a snažil se působit vyrovnaně před Raikagem. Ještě jsem se sním nesetkal..

Zaslechl jsem klapot a vzhlédl od rozdělaného papírování. Další návštěva, takto pozdě? Hm.
"Dále!" Pronesl jsem hlasitěji a opřel se lokty o stůl. Vyčkávajíc příchozího.

Dorazil jsem před kancelář ale už tam stál nějaký Shinobi kterého jsem neznal ale vypadal důležitě a vedle něj stál tygr.Kývl jsme jim na pozdrav a posadil jsem se před kanceláří.

Uchopil jsem kliku a vstoupil dovnitř.
"Dobrý večer, Raikage-dono," hleděl jsem na něj zvědavě jedním okem. Druhé jsem měl zakryté čelenkou, jako obvykle.

Jakmile otevřel dveře, Shi vystřelila jako řízená střela, jejíž cílem byl Raikage.
Vrhla se mu do náruče a následně mu vyskočila na klín.
Dlouho jsme se neviděli! Radostně mu olízla tvář a následně se mu stulila v náručí.

Přeměřil jsem si osobu před sebou pohledem. Trochu mě to zarazilo.
"Dobrý večer, Hokage-dono" Promluvil jsem klidně, s jistým respektem, jenž jsem pociťoval ke všem Kage. Rukou jsem jim pokynul, ať se posadí.
"V čem spočívá Vaše návštěva Kumogakure?" Zeptal jsem se hned na začátek. Nic jsem nechtěl zbytečně protahovat. No pak už se na mě vrhla ta obrovská tygřice. Zprvu jsem jí nepoznal, no ovšem potom chování. "Rád tě vidím, co ty tu děláš?" Pronesl jsem a pohladil jí po srsti. Trošku jsem si souvislosti poskládal, no vysvětlení jsem potřeboval.

"Děkuji," posadil jsem se na židli.
"Mám prosbu...Tsukikage-dono, unesl Sasori a jeho poskok. Včera se nám podařilo ji zachránit, nicméně její život visí na vlásku i přitom všem, co máme k dispozici. Je tu ještě jedna možnost, jak ji zachránit..Chtělo by to víc čakry, a hodně čakry. Ano, jedině Bijuu ji může zachránit. Proto vás žádám, jestli byste nemohl poskytnout Nibi, na její záchranu. Žádám vás o to, jako člen aliance."

Sji tiše zavrčela a podívala se na Raikageho prosebnýma očima.
Žádám o to jménem Tsukigakure, která si nemůže dovolit ztratit vůdce a ještě více jménem svým, protože nemůžu ztratit ji.
Shi po dlouhé době opět vypadala opravdu zoufale. Upírala na Raidona lesklé oči a prosila ho jak pohledem, tak slovy.

Propaloval jsem ho pohledem, ovšem ne zlostným, jen obezřetným, jak bylo pro mne typické. Na chvíli jsem přemýšlel, sledoval tygřici a pak pronesl.
"Pokud to bude pro dobro Aliance, pro Tsukikage. Nibi Vám poskytnu. Nechci po Vás požadovat nic na oplátku, jen tu mám jednoho volného hostitele pro osmiocasého. Už jsem Vás o to žádal i v dopise, ale žádám znovu a osobně. Jste jediný, kdo to dokáže nejlépe. Kdyby jste našel čas, rád bych, aby jste osmiocasého zapečetil" Souhlasně s tím, jsem ze šuplíku vytáhl jakousi zapečetěnou nádobu s Nibi. Vstal jsem a podal mu ji. "Vkládám ji do Vašich schopných rukou Hokage. Doufám, že to zabere. Tsukikage vyřiďte můj pozdrav, věřím, že to zvládne"

Děkuji.
Shi mu vděčně olízla tvář a ještě chvíli se k němu tulila, než seskočila dolů a tamížila k Assasinovi.