Hlavní brána

Všimla jsem, že je Yoko s námi.

"Dobrý den přeju." pravila jsem jejím směrem. Pak mě však zaujalo to, co dělal Hokage. Zvídavě jsem sledovala tu knihu. Sice jsem vášnivý čtenář, ale tohle bude asi nějaká úchylárna. Nic jsem na to však neřekla... Radši...

Potěšila mě zpráva o plavbě lodí. To se mi ještě nepoštěstilo. Nemůžu se dočkat. Vydala jsem se také z brány pryč, směr Vlnková země.

Snad na tom ostrově nebudou zdivočelé brambory...

přesun.

Netuším, proč chce Hokage-sama jet na Želví ostrov. Že by to souviselo s tréninkem? Nikdy jsem takhle daleko nebyla. Ve Vlnkové zemi jsem vlastně nebyla nikdy. Zajímá mě, jaké to tam asi tak bude.
Vytrhla jsem se z proudu myšlenek a prošla jsem bránou pryč z vesnice. Následovala jsem Hokageho.

prišel jsem k bráně... na zádech veliký vak ,celý jsem oblečen do černého poutnického roucha...

Senzibil 1

"Kdo jste? Předložte důvod vaší návštěvy."
Senzibil 2
Udělal pečeť a zkontroloval muže.
"Už jste někdy v konoze byl? Vaše čakra je mi známá a identifikujte se."

"Jsem Takiru Róčen... jsem poutník z měsíčné vesnice a v této vesnici jsem byl asi pře 4 až 5 rokami... a popravdě,chodím chodím chodím a objevuji svět...mé životní krédo je,že se nemám zastavit a jenom stále jít..."řekl jsem točil jsem se na ně a řekl: "Mohu tedy jít?"

Senzibil 1
"Z měsíčné? Můžete předložit nějaký identifikační průkaz, nebo něco, co by vás blíže identifikovalo?"

Velitel jounin
"Veškeré své vybavení, jakékoliv zbraně atd. nechte zde, až skončíte s prohlídkou vesnice, dostanete vše zpět." pověděl přísně.

Kráčal som v oblečení dedinčana k bráne. Smortn práve prechádza kontrolou. Snáď nás neodhalia.

Senzibil 2
"A vy jste kdo?" podezřele se podíval na nějakého pobudu.

"No ... já tady toho moc nemám ale tak zbraně vám samozřejmně odevzdám,ale popravdě,nejsou mé... našel jsem nějaké mrtvoly na východ od deštné a ty jsem obral... ale jinak,jak bych se vám prokázal,že jsem z měsíčné.... to je velice zajímavá otázka... " řekl jsem a vytáhl jsem nějaký kus papíru a tu otázku jsem si zapsal... "No mohu vám říct všechno o našem systtému a tak,ale to nevím jestli vám bude stačit..."

Zastal som pred senzibilom. "Volám sa Takeshi Takahasi a pochádzam z malej dediny na hranici Zeme Ohňa a Zeme Zeme." Musím si rýchlo vymyslieť dôvod návštevy!

Velitel jounin
"Ninja používá pro svou identifikaci čelenku se znakem vesnice, ale vy ji nemáte. Asi budu muset zavolat někoho z Policie nebo velitele."
Senzibil 1
"Vážně? Nějak moc návštěvníku za posledních deset minut." odpověděl úsečně.

"Jste ale podivná vesnice... když jsem byl navštívit dokonce deštnou,tak tam stále proudili obchodnci z blízkých polí a stále se tam u bran něco dělo... ale vaší vesnici nechám vvesnicí vaší,neb přece jen nejsem stvořen k tomu,abych vytíkal,když sám nejsem dokonalý..."

řekl jsem pak jsem schodil batoh na zem... a řek jsem.... "Vy jste chtěli ty zbraně... tak tady jsou a popravdě,moc mi na nich nezáleží,i když poté co se mi stratili věci na šití,mi ty jehlice přišli velice vhod..."
(Podávám: 20 kunaiů,25shurikenů a 30 jehlic...)

"Nějaký problém?" vystoupil jsem ze stínu a opíral se o svou hůl.
Hmm...Podezřele jsem si je oba důkladně prohlédl.
"Chlapče, v těchto časech nemůžeme věřit nikomu."

"Chcel by som sa v Konohe prespať aspoň dva dni. Som na ceste do Piesočnej za obchodom. Nemám žiadne nepriateľské úmysli." Podal som im brašnu podľa vzoru Smortna.

Hlídka
"Danzou-sama, vše v pořádku!" mírně se všichni uklonili.

Senzibil 2
"Danzou-sama si vás převezme."

"Jak jsem říkal, v těchto nebezpečných časech není rozumné věřit kdejakému ninjovi. Třeba můžete být Trojský kůň poslaný z nepřátelské venice nebo dokonce Akatsuki." řekl jsem úsečně.
"A za hotel se platí, neposkytujeme azyl."

"Dobrá dobrá,... ale jak nás... já tomu malýmu človíčku moc nevěřím,u vás mám aspoň jistotu,že jste odsaď,ale u něho... navíc jak tydy říkal... Danzou-donno...nemám nikomu věřit..." koukl jsem se nepřátelsky na Midotshuchiho... a řekl: "A k tomu víc takovým dětem,co nejspíš se žíví krádeží..."

Ten muž sa mi vôbec nepáči. Prečo má u všetkých takú veľkú úctu? "Samozrejme, že by som zaplatil."

"Ať je to jak je, budeme vás sledovat, jakákoliv podezřelá aktivita, tak na vás použijeme sílu. Nemusíme se ptát, stačí vás podrobit výslechu. Takže, si dávejte oba pozor. Dobrá práce." znalecky jsem kývnul na hlídku.

Hlídka
"Hai Danzou-sama!" vykřikla a zamračeně sledovali návštěvníky.

Vrátil som sa k ninjom pri bráne. "Kadiaľ sa, prosím, ide do hotela?"

"Nakupovat? Dobře." řekl jsem drsným tónem a uchopil pevně hůl.
"Nespusťte z nich oči hoši." oznámil jsem hlídce.

"tak já tady jdu..." (přesun->ulice)

Pri pohľade na stráže som hneď vedeľ, že mi neodpovedia. "Tak ja radšej pôjdem." Kráčal som do dediny na druhú stranu od Smortna.
(Presun.)