Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Vstala jsem a zhluboka se nadechla.
"Tak... Hai, asi je čas... Nechci ztratit tu skvělou kamarádku, kterou v tobě mám, tak na sebe hlavně dávej pozor, hai?" smutně jsem se pousmála a raději zmizela v pokoji, abych našla klíče. Pak jsem uklidila nádobí.
Co když to tu vidím naposledy?

Hai.. tiež na seba dávaj pozor.. nechcem ťa stratiť.. odpovedala som jej no to už zmizla niekde v izbe a ja som si mierne povzdychla.. po tom som len vyšla z obývačky a pomaly som si to namierila k dverám.. tam som len čakala na Shijin..

procházela jsem se po sídle velde mě šla Líza

Došla jsem ke dveřím a zamkla za námi.
"Tak vstříc boji. Kam jdeme nejdříve?" otázala jsem se a na mém hlase bylo znát, že bych nejraději na celou zatracenou válku zapomněla. Když jsem se otočila, narazila jsem pohledem na Naomi.

"Naomi-sensei!" pokusila jsem se o úsměv.
"Jak to bude s oddílem pro boj na blízko? Doufám, že nám budete velet."

"Nevím jak se to má Assasin mi zatím nic neřekl jdu si domů vzít pár věci"

Jen jsem přikývla a povzdechla.
Co když se sem už nevrátíme?
Tázavě jsem se otočila na Lizzy.

Líza:"Ah...myslela jsem že bude sranda být jako člověk ale je to hnus" poutahovala si oblečení "Jak v tom můžete vydržet ?"

Ohayo Naomi-san.. pozdravila som Naomi pri čom som mala pohľad stále upretý niekam dole.. mali by sme ísť do zbrojnice.. teda do toho stanu pre vybavenie.. kto vie kedy zavelia odchod.. povedala som po čom som si len povzdychla a pretrela som si oči ktoré som mala stále také mierne unavené..

Těkala jsem pohledem mezi Lízou a Naomi.
"Uhmm... Ona je vážně..." překvapeně jsem zamrkala a pak se začala bůh ví proč smát.
Pak jsem se otočila na Lizzy.
"Hai... Půjdeme nejdříve do ulic ne? Sama nevím, kde zbrojnice je, takže to budeme muset najít." pousmála jsem se.

"čemu se směješ ?" nahodila jsem zlý výraz

Jen co jsem zahlédla její výraz, prozíravě jsem se schovala za Lizzy s výrazem "Já nic."

Pousmiala som sa keď sa Shijin začala chovať tak mierne.. šibnute a len som po nej hodila jeden žiarivý úsmev..j...ja viem kde to je ale.. môžme sa ísť najprv len tak prejsť.. pousmiala som sa a len som sa znova zahľadela na Naomi.

"Hai, hai..." doslova jsem ji odtáhla pryč.
Nechci vidět Naomi-sensei rozlobenou... Dneska ne.
Potutelně jsem se usmívala a zmizela v ulicích.

(Přesun)

Len som sa trocha divne zapozerala na Shijin no nechala som sa ťahať smer ulica..
(presun)

"Zase nás nechali samotné Lízo" zasmála jsem se "PojĎ deme na velitelství"

Procházela jsem se sídlem a krátce se zastavila doma. V podstatě jsem si akorát zkontrolovala účes, povzdechla si nad tím, co se na nás všechny žene, a zase jsem šla ven. Mimoděk jsem se zastavila u hrobu Sayuri. Zbytečnější smrt aby jeden opravdu pohledal světa kraj.
"Kdybys pár měsíců vydržela, tak jsem ti ty oči mohla vrátit." pravila jsem pološeptem. Zdá se mi, jako kdyby uběhlo několik let, ale opak je pravdou.

Svět je vážně odporné místo k žití... Díky těm odporným lidem.

Posadila jsem se do trávy a přemýšlela o tom, jak bude celá válka probíhat a kolik kamarádů zase pohřbíme.

O niečo neskôr som prišla do sídla pri čom som mala Shijin v náručí.. vošla som do jej domu kde som si len odomkla jej klúčmi a zamierila som si to rovno do jej izby, tam som z nej vyzliekla taktickú vestu, položila som ju do postele a milo som sa na ňu usmiala.. Kiba swordy som si položila na zem, vyzliekal som si taktickú cestu a vlastne som sa celá prezliekla do obyčajného nočného oblečenia.. chvíľku som sa len pozerala na Shijin.. stále toho na sebe mala dosť a tak som jej dala dole púdra na zbrane, ruksak.. a podobne.. nechala som na nej len tričko a nohavice páč som nechcela aby jej bolo v noci príliš veľké teplo.. otvorila som okno dokorán a po tom som si len ľahla vedla nej pri čom som o chvíľku zaspala..

Hmm... Nevypadá to, že bych byla venku...
Pootevřela jsem oči. Pořád se mi nechtělo vstávat, ale stejně.
Kde mám věci? Aha...
Hned po ranní hygieně jsem na sebe zase všechny tašky navlékla. Znovu zkontrolovala kunaie a shurikeny, jestli si přece jen nemám pro nějaké vybavení dojít. Zjistila jsem to co včera, že to nebude potřeba. Pousmála jsem se a chvíli sledovala Lizzy.
Splnilo se jí to... Bude skvělou oporou pro svou jednotku.
Po líném protažení jsem se přesunula do kuchyně. Dnes jsem na nějaké vaření neměla sílu, takže jsem jen našla nějaké cereálie a mléko.
Nalila jsem do dvou misek a posadila se v obýváku na okenní parapet.
Za chvíli už jsem nevnímala okolí. Nespala jsem, jen... Snila s otevřenýma očima. Bála jsem se, že už se sem nevrátím.

Pomaly som pootvorila oči, chvíľu som len tak hľadela do stropu pri čom som rozmýšľala nad včerajškom.. Oni odo mňa.. naozaj chcú.. aby som bola generálom da?.. prešlo mi hlavou po čom som sa len pretočila nabok, nechcelo sa mi vstávať... popravde by som to najradšej celé prespala.. aj keď som vedela že to nie je možné.. zaregistrovala som že tu Shijin nie je a tak mi napadlo že bude asi v obývačke alebo tak.. nakoniec som sa len lenivo postavila,, dala som si znova takú dlhšiu sprchu, po ktorej som zase len pár minút ostala nemo čumieť do zrkadla.. nevedela som prečo ale.. mala som taký ťažký pocit v žalúdku, bolo mi trocha nevoľno.. čo ak kvôli mne zomrie hrozne veľa ľudí?.. ak pošlem na smrť celý klan Aburame aj Kamizuru?.. rozmýšľala som a s týmito myšlienkami som sa začala obliekať do takého "bojového" oblečenia.. dala som si na seba taktickú vestu, Kiba swordy som dala do zvitku ktorý som si zastrčila do taktickej vesty, druhý zvitok s Fuuma shurikenmi som si tiež do nej uložila, katanu som iba prehodila cez plece.. ochrannú čelenku som dala na čelo a pomaly som išla do obývačky.. Ohayo Shijin-chan.. pozdravila som ju pri čom som sa len tak zastavila vo dverách a oprela som sa o ich rám..

"Ohayo..." zavrněla jsem tiše, ale otočila jsem se jen s největším sebezapřením. Upadala jsem do obvyklé melancholie. Což bylo při válce vlastně správné. V takových chvílích jsem bojovala, ale nebrala jsem si to osobně.
Seskočila jsem z parapetu, okno nechala otevřené.
"Ten proslov včera byl úžasný." tvář mi rozzářil mírný úsměv.
"Uhm.... Naomi-sensei nic neříkala nebo jsem to zaspala?"
Podobnější by jí bylo to druhé...

Keď pochválila môj proslov len som sa mierne usmiala.. bol hrozný.. zašomrala som s úškrnom a na jej otázku som sa na chvíľu zamyslela.. popravde.. neviem, po tom svojom som nedokázala vnímať skoro nič a .. tak je možné že som ho prepočula.. povedala som s miernym úsmevom na tvári..

"Nebyl..." pousmála jsem se a pak pokrčila rameny.
Pravděpodobně Naomi nic neříkala... Všichni víme, co od ní máme čekat a že jí můžeme věřit.
"Dnes odcházíme?" otázala jsem se, i když jsem si odpovědí byla téměř jistá.

Hai.. a ja už budem musieť ísť.. gomen, musím "zvolať" jednotku.. povedala som pri čom som si len povzdychla.. ja to nezvláádneeem.. prešlo mi hlavou pri čom sa mi na tvári nahodil taký dosť nešťastný až zúfalý výraz..

"A já zase půjdu hledat, kdo svolává tu moji." rty mi zvlnil úsměv.
Tak až dnes je to naposledy...
"Budeš skvělá velitelka, hlavně na sebe dávej pozor. A věř si, máš na to." pousmála jsem se a vydala se ke dveřím. S povzdechem jsem za námi zamkla.
Sayounara... Možná se sem už nevrátím.

Hai.. tiež si na seba dávaj pozor.. po vojne ťa pozívam na rámen.. usmiala som sa na ňu takým smutnejším spôsobom.. po tom som ju len ešte raz objala a keď som ju pustila tak som sa v momente rozbehla s velitelstvu .. ksoo baka !.. ešte sa uvidíte.. určite!.. prebehlo mi hlavou a len som si zotrela pramienok slzy ktorá mi tak nejak ušla.. na tvári sa mi však vystriedal až taký "chladný" výraz..
(presun)