Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Přivřela jsem oči a užívala jsem si polibek. Myšlenka na to, že bych mohla něco chytit zmizela úplně. Na otázku jsem jen pokrčila rameny.
"Není to jedno? Klidně můžeme jít trénovat jestli chceš." pousmála jsem se. Za poslední dva dny toho sice mám dost, ale nevadí...

"Můžeme, ale půjdem na cvičiště, kde trénuju s Tsunade-sama, ano? Je tam větší klid" rychle jsem zaběhl do koupelny opláchnout si obličej a udělat 'odpolední' hygienu.
"Tak račte, madam" s úsměvem jsem otevřel dveře a ukázal směrem ven.

Vstala jsem a s úsměvem prošla ven.
Můj pohled zabloudil k Sayurině náhrobku.
Ksó, to to musíme mít takový kousek od domu? Nezasloužila si zemřít. Nezasloužila si přijít o Byakuugan... Alespoň podle toho, co říkala Mikomi...
Pak jsem trhla hlavou a vrátila se do reality. Tentokrát byla podstatně příjemnější.
"Ehmm... Kde vlastně s Tsunade-sama cvičíte?" nadhodila jsem a nervózně se pousmála.

"Stařenka vybrala zvláštní, ale naštěstí klidné místo, jen pojď za mnou" opatrně jsem ji chytil za ruku a společně jsme odešli.

.Přesun - Cvičiště 1.

"Hai." přikývnu a následuji ho.

(přesouvá se)

Hm... a co já tady sama?

Rozhodla jsem se jít projít do ulic. Dneska to nebudu s tréninkem přehánět, ještě mě bolí celý člověk z toho včerejšího boje. Neskutečné jak vám dokáže znepříjemnit život slepec...

přesun.

Posadila jsem se kousek od hlavní brány našeho sídla. Nechtělo se mi příliš dovnitř. Přece jen ta záležitost se Sayuri je ještě příliš živá. Měla jsem štěstí, že ze mě nikdo nepáčil podrobnosti.

Ale aspoň dnešek byl docela poklidný. Spokojeně jsem se pousmála. Tohle není dobré. Dokážu si představit den bez trénování svých dovedností? Dostala jsem rozum, nebo šetřím síly na chuuninské?

Ani já sama neznám odpověď. Jenom dělám, to co chci.

Na území Hyuugů jsem došel z jiné strany, takže jsem si Mikomi nemohl všimnout. Když jsem vešel do domu, první, co jsem udělal, byla rychlá sprcha.
Po sprše jsem se oblékl do trenek a zmizel v pokoji Shijin.
Chvilku na to se jen ozvalo hlasité "Au!" vykřikl jsem, když mi spadla na hlavu nějaká kniha.
Je to hodně zvláštní pokoj. Uchechtl jsem se a vrátil knihu do poličky, ulehl do postele a téměř hned jsem se odebral do říše snů.

Líně jsem se protáhla a zívla.
Allii ještě pořád spí? Něchtělo se mi, ale po chvíli pozorování okna mi to nedalo a tiše jsem se vyplížila ven. Však se sem ještě vrátím.
Do zkoušky určitě nezbývá tolik času abych mohla takhle otálet a necvičit.
Musím zvládnout ještě alespoň jedno Jutsu.

(Přesouvá se)

Jakmile jsem vstal, hodil jsem něco na sebe a vyšel z pokoje. Rychle jsem doběhl do koupelny, kde proběhla ranní hygiena. Oblékl jsem se a vyběhl ven z domu.
Musím trénovat, už jsem toho naspal dost !
Lidé na mě divně zírali, snažil jsem se to ignorovat a přidat na rychlosti.

Zatracené mise! Člověk pak nemá ani chvíli klidu!

Načuřeně jsem prošel branou a rozhlížel se po okolí. Hodně se změnilo za tu chvíli co jsem tu nebyl. Nová hlava klanu, nová pravidla pro vedlejší rodinu, která vesměs schvaluji... Jen ať se kluci učí Kaiten, jen ať se učí. Ta dnešní mládež se víc než o trénink zajímá o kraviny.

Kruci co má znamenat ten hrob na nádvoří? Co je to za bordel!? Sayuri? Oni tu nukeninku nakonec pohřbili tady? Počkat... ona je mrtvá?

Doufám, že alespoň doma bude vše při starém.

Vešel do našeho domu a obhlédl ten rozkošný bordel. Kde je Mikomi? Kde je Shijin? Co to má znamenat? Co ten pelech na gauči?

On tu snad někdo cizí spal?!

Nakvašeně jsem se posadil do křesla a čekal a čekal a čekal. Já tu udělám pořádek, to budete zírat!

Po dnešním dni jsem spokojeně nakráčel ke dveřím, chtěl jsem se mrknout, jestli zde najdu Shijin, nebo i třeba Mikomi. Ještě jsem se s nimi neviděl.
Otevřel jsem dveře a všiml si nějaké osoby v křesle.
?!
"Ehm.. Dobrý večer.?"

Otočil jsem na příchozího vetřelce.

"Jooo tak dobrý večer povídáš. To věřím, doslova výborný večer. Kdo vůbec jsi?"

Upřel jsem na toho kluka hodně podezíravý pohled. Mluvil jsem sice tiše, ale na mém výrazu bylo poznat, že ho dvakrát rád nevidím.

Hyuuga ?! Snad to není.. po chvilce jsem nahodil opět normální výraz. Vlastně, kdo by tu mohl být jiný.
"Já jsem Uzumaki Allii. Kdo jste vy, jestli se můžu zeptat?" řekl jsem už neutrálním hlasem.

Co tak zírá? Jestli je tu někdo divný a k zírání vhodný pak on.

"Já? Já jsem tu doma. Jsem totiž táta Mikomi a Shijin."

Dále jsem si toho střízlíka přeměřoval pohledem. Mám ho přerazit hned, nebo až potom?

"A tohle... to se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Holky si přivedou cizího člověka do bytu a nic mi neřeknou. Doufám, že máš nějaké rozumné vysvětlení."

"Hehe, taťka.." pak jsem si uvědomil realitu.
Já to věděl, nikdy jsem si nemyslel, že mě tohle potká... Tak v tuhle chvíli vážně netuším, co říct..
Pořád jsem stál ve dveřích, byl jsem naprosto zaražený, nemohl jsem ze sebe vydat ani hlásku. Možná to bylo tou nervozitou a respektem, který by se v mém případě dal přímo krájet.
"Hm.. no, já jsem... jejich přítel" pak jsem dodal tišeji, "tedy respektive přítel Shijin.."

Napřed mě dožralo to jeho - hehe taťka. To bych přešel jen s přísným pohledem. Jakmile z něj vylezlo - jejich přítel, nefalšovaně jsem se zhrozil, co je ta za proutníka. Vykulil jsem oči. Tím, že dodal, že je přítel Shijin, mě doslova dorazil. Můj pohled říkal jasně - vynesu tě odtud v zubech.

"Takže přítel Shijin? Mé roztomilé, malé holčičky? Na kluky má času dost, tím spíš na to, aby je nechávala přespávat u nás." zasyčel jsem.

Bože na nebesích, co se tu proboha dělo když jsem byl pryč?

Tak zděšený výraz jsem snad ještě nikdy v životě 'nepoužil'
"No.. hm.. hai, to určitě má, ale nemyslete si, že to je, tak jak si myslíte. Ono to totiž tak není, je to trošku složitější, takže to, co si myslíte určitě, myslíte špatně.." nadechl jsem se a pokračoval, "nemyslete si, že jsem nějaký pobuda, nebo něco podobného," počkat... já vlastně jsem.. "no prostě, potřeboval jsem nějaký čas zde přespávat a ony mně vyhověly"
Vážně se do toho začínám zamotávat. zavřel jsem dveře a možná to ode mě bylo troufalé, ale přišel jsem blíž.

Prsty jsem bubnoval po desce stolu a sledoval každý jeho krok.

"Co jsi vůbec zač?"

Tak zněla má stručná otázka, na kterou jsem čekal jasnou a stručnou odpověď.

Jak na tuhle otázku odpovědět zatrpklému Hyuugovi?
"Jsem žák Tsunade-sama." odpověděl jsem s nejistotou a s ještě větší nejistotou se posadil na křeslo naproti němu.

Hmmm, tak dokonce ninja. To bych do něj neřekl. A žák Tsunade? Té legendy? Co komu provedla, že ji stihl tak krutý trest?

"Dobře, žák Tsunade, to beru. A odkud jsi se tu vzal. Jako myslím tady v Konoze?" upřu na něj zvědavý pohled a stále bubnuju prsty po desce stolu.

Jestli bude lhát, tak to beztak poznám.

"Je to velice dlouhý příběh, ale dobrá. Už odmala jsem žil jen s bratrem, rodiče jsem v podstatě neznal. Spolu jsme trénovali v jednom kuse a žili jsme si šťastně, jednou ale odešel na kupeckou cestu kamsi do Suno a už se nevrátil. Hledal jsem ho dlouho, hodně dlouho. Nakonec jsem to vzdal s tím, že ho časem potkám, ale nejdřív si splním sen. A to stát se pravým shinobim, který bude schopný ubránit své blízké a celou vesnici, před vším nebezpečným."
Řekl jsem tak nějak hrdě podíval se mu do očí, můj pohled mohl znamenat asi - stačilo to..

Pokyvuju hlavou. Vypadá to, že není až takový zmetek jak jsem si původně myslel.

"No, vidím, že mluvíš pravdu. Ale opravdu tu nemůžeš zůstat. Jsem ochotný ti to tady tolerovat, dokud si nenajdeš vlastní bydlení. Hokage by ti v tom mohl určitě pomoci. Ale čtyři lidi jsou v tomhle domě až až."

S Mikomi si to pak vyřídím. Ona má být ta rozumná krucipísek.

Sklopil jsem hlavu. "Rozumím a omlouvám se za tohle nedorozumění." pousmál jsem se, "taky moc děkuji."
"Můžu se ještě zeptat? Jak jste se tu najednou tak vzal, myslel jsem, že se snad nikdy nepotkáme.." podrbal jsem se na hlavě a líně se protáhl.