Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Eistee


Nee-chan.Řekl jsem a taky mi začali týct slzy.Todle bylo kekeigenkai naší rodiny.Řekl jsem tichým hlasem.

Mierne nechápavo som sa na neho pozerala no stále mi tiekly slzy.. vrazila som mu takú slabšiu ranu päsťou ktorá by mu ani nezlomila nos.. nehraj si so mnou kora ! myslíš že je pre mňa ľahké s tým žiť !? ešte keď si zo mňa robíš srandu? šepkala som pri čom som druhú ranu smerovala vedla jeho hlavy a treskla som s päsťou do strechy..

Eistee

Soustředil sem se a vyslal nadzvukové vlny.Už mi věříš?Řekl jsem a snažil se od ní odprostit.Pěstí mi byla jedno jediné co mě teď zajímalo bylo to že je asi moje sestra.

Neodpovedala som.. jediné na čo som sa zmohla bolo to že som začala vzlykať a slzy mi začali prúdom stekať na jeho tvár.. nemohla som sa ani pohnúť.. ani nič povedať.. bol to pre mňa až príliš veľký šok na to aby som bola schopná nejak zareagovať pretože toto bol naozaj môj brat..

Eistee

Utřel jsem slzy.Že už to bude dobrý ?Zakřenil jsem se na ni.

Jednu ruku som pomaly a tak trhane presunula k jeho tvári.. stále som vzlykala.. vlastne sa dalo povedať že som mala čo robiť aby som sa úplne nerozplakala a nezosipala.. rukou som prešla po jeho tvári..po tom som ju len stiahla späť a len som pokývala hlavou na súhlas no znova ma premohli vzlyky..

Eistee

Já vim že tvůj bratr vypadá jako holka ale to pak ani nemusíme dělat henge.Vymlel sem ze sebe něco stupidního abych ji uklidnil a zase se zakřenil.

Len som sa pri jeho slovách tak mierne trhavo zasmiala no stále som vzlykala, jednou urkou som si zotrela slzy no v momente ich nahradili ďalšie.. nakoniec som sa proste neudržala.. zvalila som sa na neho pri čom som ho tuho objala a hlavu som mu zaborila do bundy (alebo trička nwm čo na sebe máš) a vtedy som sa rozplakala úplne..

Eistee


Také sem jí objal.Chtělo se mi brečet ale nechtšl sem se strapňovat před svou nalezenou sestrou.Prosím už neplač vzbudíš ostatní a orimičíš mě.Řekl jsem soucitným klidným polotichým tónem a pohladil ji po vlasech.

Len som znova prikývla a po kratšej dobe som naozaj prestala plakať, jeho hladenie mi prišlo také neskutočne ukľudňujúce..len som sa o neho oprela pri čom som na chvíľu zatvorila oči no po tom som ich otvorila ale len som si o jeho bundu znova pretrela tvár.. nechcela som ho pustiť.. ani náhodou.. nie teraz .. neskôr som ho však naozaj pustila.. bolo to ho na mňa moc, proste som upadla do takého spánku-polo spánku pri ktorom som v podstate nič nevnímala a tým pádom som na ňom tak nejak zaspala.. O niečo neskôr som sa ocitla znova v posteli vedla Shijin, mierne som pootvorila oči a v momente som bola presvedčená že to celé bolo iba sen, netušila som že ma sem Nii-chan zobral keďže som na ňom v podstate zaspala.. za chvíľu som len znova zatvorila oči a zaspala. /gomeen ale nebol si tu tak som to takto nejak vykomolil xD

Eistee

Když sem ji položil do postele lípnul sem jí jemně na tvář papíre.Pokud mě budeš chtít vidět tak si mě určitě najdeš bratr.Potom jsem rychle zmizel pryč abych nikoho nevzbudil.(přesun)

Otevřela jsem oči a zívla.
Nějak brzo...
Otočila jsem se na hodinky.
A nebo taky pozdě! Dneska by mě nevzbudil ani výbuch, jak tak koukám.
Otočila jsem se na Lizzy, pousmála se.
Dneska jsem asi se snídaní na řadě já.
Tiše jsem se propletla mezi nábytkem do koupelny a hned potom do kuchyně.
Podařilo se mi najít jakousi rýži, která vypadala poživatelně a zmraženou směs čehosi mírně pálivého.
Tak teď jsem zvědavá.
Pustila jsem se do přípravy jídla, i když ani moje schopnosti, co se vaření týče, nebyly zrovna rozsáhlé. Spíš žádné, ale doufala jsem, že to nakonec bude k jídlu.

O nejaký neurčitý čas som pomaly pootvorila oči.. bola som taká rozospatá takže mi chvíľku trvalo kým som vedela zaostriť a ešte aj kým som si usporiadala myšlienky.. taký.. krásny sen.. šepla som si pre seba keď sa mi v hlave objavila tvár môjho brata.. Po tom som pomaly vstala.. v ruke som zrazu pocítila nejaký list, pomaly a mierne začudovane som si ho prezerala až som ho otvorila.. po prečítaní jeho obsahu som ostala ako obarená.. T..to nebol sen? šepla som natešene a úplne som sa rozžiarila.. len som list hodila niekde na zem a v rýchlosti som vyskočila z postele.. vbehla som do kúpelne kde som si pár krát prepláchla hlavu, ešte raz som sa osprchovala.. bohvie kedy si sprchu zase doprajem.. po tom som sa obliekla n oblečenia určeného na shinobi misie.. prišla som ku Shijin a tak "nenápadne" som sa jej zozadu zavesila na krk. Ooohayooo Shiiijin-chan.. vyplazila som na ňu jazyk a natešene som sa zarehnila.

Trhla jsem s sebou.
Ještě jsem nebyla úplně probuzená. Právě naopak, ještě jsem spala.
"Krásné ráno..." zívla jsem, když jsem se z toho "útoku" vzpamatovala.¨
"Snídaně je skoro hotová. Vypadá jako oběd a nevím, jestli je k jídlu, ale je hotová..." manévrovala jsem po kuchyni s hrncem rýže a omáčky.
"...Právě teď." vítězně jsem se pousmála a vytáhla dva talíře.

Meheh.. už sa teším.. zaškerila som sa a len som ju radšej pustila aby sme náhodou obe nezleteli na zem.. po tom som si len od nej zobrala tanier a milo som sa na ňu zaškerila.. odcupkala som do obývačky a pustila som sa do systematického jedenia jej jedla..

Vzala jsem si také a posadila se vedle ní.
"Tak... Itadakimasu." odvážně jsem se pustila do jídla.
Hmm.. Docela to jde. Tímhle tempem se naučím vařit.

Itadakimaaasu.. odpovedala som jej s plnými ústami no v podstate.. som už dojedla.. položila som to na stôl.. pretrela som si ústa a tak žiarivo som sa na ňu zaškerila.. ettooo Shiijin-chan? že neuhádneš čo sa stalo chvíľu po tom než si zaspala? spýtala som sa jej a v očiach mi doslova svietili hviezdičky.

"Hmm... Něco bouchlo? ?" zatvářila jsem se nechápavě a pokrčila rameny.
"Včera by mne nevzbudila ani atomovka."

Heem ee.. včera som nejak nemohla zaspať.. proste som stále musela myslieť na dnešok a.. tak som išla na strechu..vieš neviem ako to presne vyložiť ale.. po ulici kráčal chalan.. bol o niečo vyšší než ja.. ale inak to bol moja presná kopírka.. len v chlapčenskej verzii.. n..nakoniec z toho vyšlo že je to môj brat.. môj pokrvný brat.. zažiarila som pri čom som mala čo robiť aby som nezačala skackať po celom dome ako pojašená.

Zírala jsem na ní a pak se na mé tváři objevil zářivý úsměv.
"Takže... Máš bratra?" nechápavě jsem si prohrábla vlasy.
"No... A kde je? Proč tu nezůstal?"
Možná jsem reagovala nechápavě, ale ještě jsem se nestihla probudit.

Eh.. etoo.. neviem, ja.. si toho potom už moc nepamätám.. asi som zaspala a tak ma sem odniesol.. Povedala som trocha neisto pretože som si vážne nemohla spomenúť, po tom som sa však znova len zaradovala a objala som ju, proste som potrebovala niekoho zovrieť do môjho náručia.. možno som si tým odbúravala tú hypera..dačo..

"Tak se po něm půjdeme podívat ne?" nadhodila jsem a jen tak tak stihla odložit talíř.

Eh..etto.. je mi blbé.. hovoriť to ale.. nemáme čas.. povedala som po čom som len trocha posmutnela.. musíme ísť do zbrojnice a po tom je veľký nástup pred bránou.. vyzerá to tak že dnes už vyrážame.. dopovedala som ešte a mierne som si povzdychla..

Opětovala jsem obětí.
"Asi spolu v divizi nebudeme, ale stejně doufám, že se v boji setkáme... A po válce zůstaneme kamarádky." zavrněla jsem.
"A s tvým bratrem se určitě setkáš v divizi, pokud máte podobné schopnosti."

Hai.. zostaneme kamarátky navždy.. nie len po vojne.. usmiala som sa pri čom som ju stále nepúšťala.. Popravde.. celkom sa desím toho.. že ho uvidím bojovať.. ale. .dúfam že bude v poriadku.. zaškerila som sa a až po tom som ju pomaly začala púšťať.. asi pôjdeme.. nie? nadhodila som ešte takým mierne smutnejším hlasom.