Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

"Pak už aby skončila." kdybych se pokusila usmát, asi bych se neovládla.
Zůstala jsem raději neutrální a loudavým krokem vyrazila pryč. Opustit tohle místo bylo zvláštní... Přirostlo mi k srdci jako žádné jiné. Konoha byla přece jedinečná.
Sayounara, sayounara...
Před východem jsem se ještě na chvíli zarazila, ale pak vyrazila pryč.
Ohlédnout jsem se už nemohla.

(Přesun)

Proběhla jsem bránou a zarazila jsem se až před naším domem.
Ať jsem dělala, co jsem chtěla, nedokázala jsem najít klíče.
Všechno jsem měla rozmazané, i když zatím jsem slzám odolávala.
"Proč jsou všichni chlapi tak... Tak nemožní!" bouchla jsem pěstí do dveří a sesunula se před nimi na zem. V sídle naštěstí nikdo nebyl. A nikdo tak neměl vidět, jak jsem zaklonila hlavu a křečovitě zavřela oči opřená zády o stěnu.

Prešiel som bránu Hyuuga klanu a videl som Shijin tak som šiel za nou.
"Prepáč nechal som sa vyprovokovať...ale mal som sa nechať zabiť?"
POzrel som sa na nu.

Otevřela jsem oči.
"Nezaútočila by, kdybys ji neurážel, jen je prostě taková. Ale je skvělá kunoichi a moje sensei a já si jí vážím. A vyprovokovat se nechala ona, ty sis jí ale nemusel vůbec všímat..." otevřela jsem smutné oči a sledovala ho.

"NIčo ti poviem tvoja Sensei je niečo ako ja asi pred tromi rokmi zradila KOnohu a pridala sa do Tsukigakure. NEskôr ale zistila že to bola chyba a žiadala Assasina o opravedlnenie...Prepáč že som na nu bol predtým drzý ale ona si na mna dovoluje už odmalička"
NEžne som ju hladil po vlasoch

"Ona si dovoluje na všechny." pousmála jsem se.
"A proto ji taky máme rádi. Neznám nikoho, kdo by se choval jako ona, ale tím je to jedinečné. A právě proto, že se stejně jako ty vrátila zpátky do Konohy bys měl vědět, jaké to je, být pro ostatní zrádce. Před pár měsíci jsme se jí všichni vyhýbali a nikdo jí nedůvěřoval."

"Ale to je jedno... Díky, že jsi přišel." šeptla jsem.

"Páčilo sa ti ked prišla na stred námestia za nami a začala tam tlieskať a robiť divadielko...páčilo by sa ti keby ma ten jej blesk trafil"
Vzdychol som si.
"Mám ťa rád Shijin ale nechcem sklamať svojho brata"

"Ja, ale vím, že to tak nemyslela." ušklíbla jsem se.
"A ne, kdyby tě nevyprovokovala ani by nezaútočila. A ten blesk by tě netrefil. Kdyby byl příliš blízko, klidně bych se před něj postavila sama."

"Jestli ho něčím zklameš tak tím, že si v Konoze hned po návratu uděláš akorát nepřátele." tentokrát jsem povzdechla já.

Usmial som sa
"Tak ak bude chcieť na mna nabudúce zautočiť nenechám sa vyprovokovať"
Usmial som sa a dal jej pusu na čelo

"Jsi trochu blázen, víš to?" pousmála jsem se.
"A mě se to bůh ví proč líbí."

Usmial som sa.
Pritisol som ju ku sebe a hladil som ju aby sa upokojila

Vykouzlilo mi to na tváři mírný úsměv.
Ty jsi vážně nepoučitelná...
Propletla jsem prsty s jeho a přemýšlela.
Přitom jsem pohledem přejížděla po obloze.

Naklonil som sa ku nej a spojil som naše pery.

Užívala jsem si polibek.
Že ty se vždycky necháš... Ale ne tak snadno...
Trochu jsem se pootočila, provokativně si oblízla horní ret a naklonila se k němu ještě blíž.
"Mám tě... Ráda..." provokativně jsem ho kousla do ucha a zase se přesunula ke rtům.

Usmial som sa.
"Vieš čo si hovorila pri jazere že si chceš so mnou zatrenovať."
Nespustil som ju z náručia.

"To je skvělý nápad." šibalsky mi blesklo v očích.
"Uhmm... Když už jsme u toho... Promiň mi tu facku s Juukenem."

"To je vpohode zaslúžil som si ju"
Postavil som sa a podal jej ruky aby sa tiež mohla postaviť.
"Tak kam pôjdeme trenovať?"

"A zase máš pravdu." zvonivě jsem se rozesmála a postavila.
"Na tom příliš nezáleží... Co myslíš ty?"

"Mne je to jedno podme napríklad k jazeru?"

"Proč ne." pokrčila jsem rameny.
V Konoze je jezero?

"Tak by sme mohli vyraziť."
Usmial som sa
(presun)

"Hai, hai..." vydala jsem se za ním.

(Přesun)

Prešli sme cez bránu Hyuuga klanu.
"Teraz ma musíš navigovať kam neviem kde býva"
Usmial som sa.
Ešte nikdy som sa necítil tak štastný a plný energie.

Ukázala jsem na jeden z domů.
Celkem prostorný, útulně zařízený, ale okenice teď byly zavřené.
Na levé straně jen kousek od zdí vyrůstala třešeň, jejíž větve spadávaly na střechu.
To bylo mé místo. Často jsem tam sedávala opřená o kmen třešně a sledovala líné mraky.

Pousmála jsem se, hbitě se přikrčila, odrazila a netrvalo dlouho, než jsem se ocitla na střeše a zaujala své oblíbené místo. Přitom jsem vedle sebe nechala volné místo, aby si mohl přisednout.

Vyskočil som zanou.
"Táto štvrť je ukludnujúca a plná ludí..Uchiha štvrť je prázdna a temná"
Zamyslel som sa nad svojim klanom.
"Mal by som stým niečo spraviť"