Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

"Bývá tu i prázdno. Temnota nepochází z toho, jak místo vypadá ale z toho, jak smýšlejí lidé v něm. Určitě to časem zmizí a ty a tvůj bratr to místo dokážete změnit." pousmála jsem se.
"Nevím, co víc říct... Já tam nikdy nebyla." pokrčila jsem rameny a sledovala ho.
"V celé Konoze je krásně... Určitě to i tam bude nádherné. A když ne teď stačí vždycky pár květin. Jednou sice uvadnou, ale chvíli na každé místo přenáší svou svěžest." Namotala jsem na prst pramen černých vlasů a přemýšlela.

Zavrel som oči a predstavoval si Uchiha štvrt v krásnom prostredí.
"Budem učiť všetkých Uchihov aby sa starali o Konohu a nikdy ju neopustili buďe to tažké pretože kždý buďe chciet silu v očiach."
Vzdychol som si
"Sme preklatý klan"

"Každé prokletí se dá zlomit. Využít plnou sílu sharringanu snad také neznamená opravdovou sílu." otočila jsem se víc k němu a dlaň mu položila na hruď, takže jsem cítila tlukot jeho srdce.
"Ta je tady a to by měl poznat každý."

"Bojím sa o svojho brata aby ho to nepochytilo...ak ho to pochytí budem musieť íst sním či to bude zajtra o týžden alebo o rok..."
Vzdychol som si a pozrel sa na Shijin.

"Kazekage-sama ho jít nenechá." povzbudivě jsem se pousmála.
"Stejně jako já už nenechám jít tebe."

Usmial som sa.
"Má ťa rád a viem že si ťa nezaslúžim po tom čo som spravil Konohe a jej obyvatelom."
Pritiahol som ju viac ku sebe.

"Ale vrátil jsi se." šeptla jsem a spojila naše rty.
"A já tě mám také ráda... Moc..."

Pobozkal som ju.
"Neopustím ťa nikdy"

Pousmála jsem se.
Jemu to věřím... Nevím proč, ale věřím mu to.
"Víš..." šibalsky jsem na něj mrkla.
"Stejně bych tě nepustila."

"Je to zvláštne ešte pred týždnom by si ma bola schopná zabiť a teraz sa máme radi"
Pousmial som sa

"Neříkej, že ty by si mě ušetřil." rty mi zvlnil jemný úsměv.
"Ale... Je to zvláštní. Nevím, jestli jsme si tak podobní nebo jsme tak rozlišní. Byakuugan a Sharringan..."

"Tiež som nad tým premýšlal ale je my to jedno proste som sa do teba zamiloval"

"Krásně se to poslouchá... I vyslovuje." nepřestávala jsem se usmívat.
"Nemůžu se rozhodnout, co z toho mám raději. I když má sobecká část to mnohem raději slyší."

Naklonil som sa ku nej a pobozkal som ju.

"A tohle je další věc, které se ta sobecká strana nevzdá." šibalsky jsem se ušklíbla a opětovala polibek. Tohle ale bylo poprvé, kdy v něm nebyl strach.

Objal som ju a pritisol som ju viac ku sebe.

Pravou ruku jsem měla obtočenou okolo jeho krku, levou jsem se téměř nepostřehnutelně jemně opírala o jeho hruď.
"Je mi... Jako už dlouho ne. Nádherně." užívala jsem si to a cítila se nevýslovně.

(Gomene, za půl hodinku jsem zase zpátky XD Teď mám v plánu koupelnu )

Nechcel som sa od nej odtiahnút ale nevydržal som s dychom a odtiahol som sa.
Znova som ju začal bozkávať a pomaly som prešiel k jej krku.

Trochu jsem zaklonila hlavu a užívala si to.
Rukama jsem mu vjela do vlasů.

Oblízal som si pery a znovu som ju začal bozkávať a zapojil som jazyk.

Jemně jsem trhla hlavou a z stiskla rty, aby mi neunikl ani tichý vzdech.
Dalo mi to ale dost práce. Pak jsem se rty z úst posunula přes krk k uchu.
"Tohle je nebezpečné." zavrněla jsem a znovu jemně skousla.

"Mali by sme prestať aspon tu naverejnosti"
Usmial som sa a nadalej som ju držal v objatí.

"Nechce se mi, ale přesně tak jsem to myslela." pousmála jsem se a trochu víc se k němu přitiskla.

"Ani mne sa nechce je tu krásny výhlad"
Rukou som ju pritisol uplne ku sebe

"Nikdy neodolám a sleduji ulice. Samozřejmě pomocí Byakuuganu." rozesmála jsem se.
"Příště tu musíme být na západ nebo východ slunce. To je teprve nádhera."