Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

"Včera byla první část chuuninské zkoušky..." zašeptala jsem.
Nějak se mi nechtělo mluvit hlasitěji. Na chvíli jsem zavřela oči a přemýšlela. kdybych ji neudělala... Ne, musím. Musím zesílit... Takhle nejsem k ničemu.

"A jaký z toho máš pocit? Určitě to zvládneš, uvidíš." snažil jsem se ji nějak uklidnit, protože vím, jaký to pro ni musí být stres.
*Nechci vidět ty boje..*

"Špatný." ušklíbnu se a do mého hlasu se na chvíli vloudí ironie.
"Slovo historie jsem vypustila ze slovníku hned, jak jsem dokončila akademii."
Spustím oči z oblohy.
"Ale děkuju za varování, takhle jsem snad většinu měla správně." Ale většina v boji stačit nebude...

"Není zač, se sestrou vám fandím." ušklíbl jsem se a dál zíral na oblohu. *Dneska je celkem fajn počasí*
"Co jsi dělala, když jsem byl v Kiri?" zeptal jsem se a dál ji hladil po vlasech.

"Hlavně trénovala." odpověděla jsem zamyšleně.
Jemně jsem si pravou rukou prohrábla vlasy.
"Mou nejnovější technik jsi ještě neviděl, že?" ušklíbnu se se vzpomínkou na Hokageho, když hledal svitek pro tu techniku. Pravda, stará technika. Ale pro mě jako tvořená.
"Pamatuješ si na mého a Mikomina mazlíčka?"

"Hai, Edgar, mám pravdu?" zeptal jsem se s úsměvem. "Dlouho jsem ho neviděl."
"Neviděl, co to má být?" ušklíbl jsem se a začal být zvědavý.

"Uvidíš sám." rozesmála jsem se a zvedla ruce, abych poskládala pečetě.

"Sanzengarasu no Jutsu!"
Tentokrát jsem se chtěla ukázat.
Na dlaň mu spadla dvě vraní pírka a pak už nad námi kroužilo třicet vran.
Utvořily kolem nás kruh a na chvíli zaclonily výhled. Tohle bylo tak Jutsu pro mne... Nechala jsem je kroužit a předvádět jejich vzdušný tanec. Po chvíli jsem utvořila další tři pečetě a vrány se rozdělily. Jen některé. Dvojnásobné množství vran na naší střeše by asi nebyl nejlepší nápad.
Podívala jsem se na něj a vrány zmizeli. Ostatně jako vždy, když se na ně přestanu soustředit.

Zasmál jsem se hezké jutsu. "Jsem rád, že jsi pokročila. Je vidět, že z té techniky máš radost. Za pár dní ti ukážu moje Kuchyiose"
*Kdybych vyvolal teď toho malého slimáčka, byl by to trapas* zachechtal jsem se.
Zvedl jsem se a naklonil se k ní. Políbil jsem jí rty s tím, že už budu muset jít.

Přikývla jsem. Také bych měla něco začít dělat.
Například trénovat, dodala jsem v duchu ironicky. Tímhle stylem zkoušku neudělám a to... Vlastně nevím...
"Jedna z mála technik, které mi sedí." zavrněla jsem. "A taky jedna z nejméně užitečných. Lituju Hokageho, že mi ji musel hledat v tom množství prachu, ve kterém se nacházela." učí se jí opravdu málo lidí... Možná jsem měla vzít něco užitečnějšího. Pokud budu bojovat ve zkoušce třeba se sestrou, tak... Jsem nahraná.

Vstala jsem, abych ho vyprovodila až k bráně. Pak půjdu trénovat.
Je škoda, že to nemůže trvat věčně, pomyslela jsem si a myšlenku i nahlas zopakovala.

*Teda vlastně taky by mě zajímalo, na co ta technika je, ale ty jejich akrobacie jsou obdivuhodné. Navíc je to roztomilé a věřím, že ona je využije* jakmile jsem se dostal z mých myšlenek, opět jsem se podíval na Shijin.
"Vždyť se ještě uvidíme.. a v chuuninských zkouškách vše zvládneš, nemusíš se bát" dal jsem ji pusu na čelo a zmizel.
[i]*Už teď se mi stýská.. kéž bych s ní ještě mohl být aspoň chvilku*

.Přesun.

Tak, čas přestat snít...
Trhla jsem hlavou a vrátila se do reality. Líně jsem se protáhla a za chvíli už vybýhala z brány i s jedním z vypůjčeným svitků. Tohle musím zvládnout do zkoušky... Alespoň tohle...

(přesouvá se)

pomalu jsem šel a nejednou vidím někoho na střeše "ahoj" stydlyvě jsem se podíval 

Uklidím svitek do tašky, kterou mám jako vždy u sebe.
Jemně se na něj usměju a seskočím ze střechy.
"Ahoj." zavrním. "Ještě jsem tě tu neviděla..."
Pak mi dojde, že jsem se zapomněla představit. Pravou rukou jsem si nervózně prohrábla vlasy.
"Mé jméno je Shijin. Shijin Hyuuga."

pomalu jsem se shinji podívál do očí  "ja jsem Yuutakata tenshi" vykoktal jsem

"Těší mě." usmála jsem se.
"A... Ehmm..." zamyslela jsem se. "Co hledáš v sídle klanu Hyuuga?"
Možná jenom neví, kam tady má jít... Ani bych se nedivila, pamatuju si sebe, když jsem sem přišla.

 "ja se jen potuluji" mile se usměju " a nevidela si tu jednoho člena Akatsuki byl mi trochu podobný byl v černém nebyl tu někde?" otážu se

"Yuutakara?" v očích se mi blesklo něco jako zlost.
Podrážděně jsem trhla hlavou.
"Podobný bych neřekla. Ale parchant, kterého bych nejraději uškrtila ano." zavrčela jsem.
"Chtěl se stát mistrem mé sestry, ale všimla jsem si jeho prstenu Akatsuki. Pak ho odsud stráže vyhnaly." dodala jsem na vysvětlenou a hlavou mi běžely zvláštní myšlenky. Proč ho hledá?

"Proč se ptáš?" zeptala jsem se a vrhla po něm pohled, který rozhodně nebyl tak přívětivý jako předtím.

"je hele takže braška si udělal další nepřátele a lid taky mám chut ho zabít" mile se usěji

Kizoku máchl křídly a pár metrů nad plochou vhodnou pro dopad zmizel. Já měkce doskočila na střechu a z batohu vylovila svitky.

"Tumáš Shijin, chytej. Teď je řada na tobě."

Pak jsem si všimla osoby, která stála dole. Někoho mi připomínal, ale nebyla jsem si jistá.

Skočil jsem nahoru 'ahoj ja jsem yuutakata tenshi nejspíš znaš meho bratříčka takerua' mile jsem se usmál na mikomi

Yuutakata... Cítím že to se mnou poněkud cuklo. Dodnes si nejsem jistá, co si o tom podivínovi myslet. Na výrazu své tváře však nedám nic znát.

"Ahoj. Asi myslíš... Takeru? Měla jsem tu čest."

Ehmm odkašlal jsem si 'a ty jsi' otázal jsem se

"Já jsem Hyuuga Mikomi." odpovím Tenshimu a dál si ho měřím pohledem. Nevypadá nebezpečně, ale jeden nikdy neví. Zvlášť u lidí z klanu Yuutakata.