Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

"Ahoj..." zašeptala jsem, ale pořád jsem se na něj neotočila. Asi jsem se bála, že je to přelud. Koneckonců připadalo mi to tak dávno, co jsme tady seděli minule...
"Ráda tě vidím." dodala jsem.

Natáhla jsem se pro čaj.
"Dáš si?" zeptala jsem se a šálek mu podávala.

"Já tebe, Shijin. Když jsem byl v Kiri, musel jsem na tebe myslet... teda na všechny ve vesnici" rychle jsem se snažil opravit, když jsem si všiml rozkvetlé třešně, jejíž větve sahaly až na střechu, lehce jsem se usmál a opět věnoval pohled Shijin.
"Hai" odpověděl jsem s úsměvem.

Jemně jsem zrudla, když jsem slyšela jeho slova. Bylo až neuvěřitelně příjemné je slyšet.
"Stýskalo se mi..." zavrněla jsem a raději sklopila hlavu a sledovala šálek čaje, ze kterého ještě stoupala pára.
"Hodně..." Dodala jsem a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem opravdu řekla nahlas to, co jsem si myslela.

Všiml jsem si, jak začala červenat a potom jsem si uvědomil, že se mi děje to samé. *Opravdu řekla, že se jí stýskalo, nebo to byla jen moje fantazie..*
Snažil jsem se podepřít hlavu a zakrýt tím moje zrudnutí. Do druhé ruky jsem vzal šálek čaje a jen se na něj díval.
"Mně.. mně se také stýskalo.. hodně" jakmile jsem to dořekl, nastala krátká chvilka ticha.

Připadala jsem si trochu bezradně a přece tak krásně. Nevěděla jsem, co říct...

"Ehmmm... " zarazila jsem se. "Já... " Co vlastně ?
"Je mi těď... Opravdu hezky... Cítím se... Krásně... " Dostala jsem ze sebe. Pak jsem si dodala odvahu, zvedla hlavu a podívala se mu do očí.
"Jsem strašně ráda, že už jsi zpátky."

*Vážně nevím, co na to mám říct.. Co mám teď udělat?* ptal jsem se sám sebe..
Podíval jsem se jí do očí.. a nic neříkal, na mém výrazu bylo jasně vidět, že sdílím se Shijin to samé. Hleděl jsem jí do očí a nedokázal ze sebe vydat ani hlásku.

Cítila jsem, že se mi zrychlil dech.
Co to dělám? Jemně jsem se usmála a cítila, že mi tváře úplně hoří.
Netušila jsem, kde jsem vzala tu odvahu podívat se mu do očí, ale teď jsem se od nich nedokázala odtrhnout. Cítila jsem, jak mi vítr cuchá vlasy, ale nedokázala jsem na to myslet.


(Omlouvám se, jestli neodepíšu, začíná tu pěkně pršet a jestli začne bouřka, budu muset hned vypnout pc... )

(V pořádku. Kdyžtak usneš)
Při tom neustálém očním kontaktu jsem si akorát dokázal všímat jejích vlajících vlasů. Pomalu jsem pohnul rukou a konečky prstů jsem se dotkl její ruky.
*Nemůžu si pomoct..*

Můj pohled na chvíli sklouznul na naše ruce.
Nejdřív jsem měla tendenci ucuknout, ale pak jsem zase zvedla oči a sama propletla prsty s jeho.
Nemohla jsem to přirovnat k ničemu, co jsem kdy cítila...
A bylo to něco úžasného. Připomínalo mi, že nemůžu dýchat a kupodivu jsem ani necítila potřebu se nadechnout.

(Usínání na zvláštních místech je má specializace... XD)

(Jo, to je xD)
Cítil jsem zvláštní pocit. Pocit, který jsem ještě nikdy necítil.. Když jsem si uvědomil reakci Shijin, pohnul jsem s tácem pryč a blíž si přisedl, ani jsem nevěděl, co chci vlastně udělat, pak mi to došlo.
Nahnul jsem se k ní a pokusil se jí políbit. Uši i tváře mi začali červenat, ale ten pocit byl úžasný.

Chvíli jsem pokračoval a užíval si toho úžasného, sladkého pocitu. S rukama jsem si nevěděl rady a tak jsem ji jednu ruku položil na stehno a druhou ji čechral vlasy. Cítil jsem, jak se mi celé tělo chvěje a celý se třesu radostí. Potom jsem na chvíli přestal a podíval se Shijin do očí. Stále jsem nedokázal nic říct, jen jsem čekal, jestli něco neřekne ona.

Když přestal, uvědomila jsem si potřebu kyslíku a nadechla se.
Měla jsem neuvěřitelnou chuť se mu jen schoulit do náručí a užívat si ten pocit co nejdéle. Přišlo mi, že bych neměla tu chvíli rušit řečí. Tohle bylo víc.
Bůh ví proč jsem udělala přesně to, na co jsem myslela.
Schoulila se mu do náruče a zavřela oči. Vdechla jsem jeho vůni a jen jsem si to užívala... Měla jsem strach, že když otevřu oči, rozplyne se a já zjistím, že to byl jen sen. Tak moc jsem nechtěla, aby to skončilo...

(Tak dobrou noc... )

(Dobrou)
Když se ke mně přitiskla, víc jsem ji objal a hladil po vlasech. Díval jsem se na její nádhernou tvář a užíval si toho.. byl jsem strašně rád za to, co se stalo.. že jsem se k tomu odhodlal.
Nakonec jsem i s ní v náručí usnul.

Měla jsem hlavu plnou všelijakých veselých i neveselých myšlenek. Trochu jsem pociťovala zmatek nad právě napsaným testem z chuuninských zkoušek. Jestli vyhořím na tomhle, tak se půjdu zahrabat... Hodně hluboko.

Vešla jsem do prázdného a podivně tichého domu. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti a zamířila rovnou do sprchy. Další hodinu jsem strávila mytím, vysoušením a především rozčesáváním svých vlasů. Já to snad jednou ostříhám a bude pokoj... Převlékla jsem se a rozhodla se podívat, zda tu někdo není. Ještě že mám byakugan a nemusím tu lítat jak baba Jaga na pometlu.

O pár vteřin později jsem byla moudřejší. No to si dělají srandu ne? Šla jsem do obýváku a z gauče stáhla deku. Vyšla jsem ven, vyskočila na střechu a ty dvě hrdličky přikryla. Chvilku jsem nad nimi stála a nechápavě se dívala. Hm. Zdaleka nejsou jediní, kterým to jaro vlezlo na mozek. Já se z toho zvencnu. Každý druhý je momentálně nepoužitelný a duchem někde v oblacích.

Protony, neutrony, elektrony, hormony, feromony... ono to zase přejde... Ještě že já jsem proti těmhle věcem imunní. Člověka to akorát zblbne a ten trénink pak podle toho vypadá.

Ušklíbla jsem se, seskočila dolů a vyrazila ze sídla zase pryč.

přesun.

Když jsem se probudil, okem jsem koukl na Shijin a lehce se usmál. Uvědomil jsem si, pak jsem si v hlavě promítl celou tu událost. Chvíli jsem přemýšlel...
"Jak jsi se vyspala" pošeptal jsem ji do ucha a pohladil ji po vlasech.

Znovu jsem otevřela oči.
"Krásně." zavrněla jsem. Nějak jsem nevěděla, co víc říct. Cítila jsem se prostě krásně. Podívala jsem se na deku, kterou přes nás někdo musel přehodit a můj úsměv se ještě rozšířil. Mikomi z nás musela mít pěkný šok...

"A ty?" zeptala jsem se. "Zase tě kvůli mě budou pěkně bolet záda." dodala jsem tiše.

"Kvůli tobě mě můžou bolet celý den." usmál jsem se a políbil ji na čelo.
Ten pocit, který jsem zažíval jsem chtěl cítit stále dokola. Myslel jsem na to, aby ta chvilka nikdy nemusela skončit. Až po delší době jsem zaregistroval tu deku, trochu jsem ji poupravil a víc nás přikryl.
"Já jsem se vyspal přímo božsky." znovu jsem zašeptal a jen se na ni díval.

"Myslím, že bych dnes nejraději nevstávala." tiše jsem se rozesmála.
"Ale pro Mikomi bude šok najít nás tu takhle." představila jsem, jak by se asi tvářila, kdyby... "Nebo spíš byl." ušklíbla jsem se, když jsem si uvědomila, že to musela být ona, kdo nás přikryl tou dekou.
Vypudila jsem z mysli všechno, co se týkalo reality a s povzdechem jsem se k němu trochu víc přitiskla.
"Nechci, aby tohle skončilo." řekla jsem nahlas, co se mi točilo hlavou už pěknou chvíli.

"Hai, ještě aspoň chvíli bych tu zůstal." řekl jsem tišším hlasem a potom se také rozesmál. "Chtěl bych vidět její výraz."
Obejmul jsem ji a znovu potichu zašeptal. "Já taky ne, neboj neskončí to." pak jsem jí vyndal kousky kvítku sakury z vlasů a pohladil.
"Mám tě rád, Shijin"

Při posledních slovech jsem na chvíli zavřela oči a na tváři se mi objevil zasněný výraz. Kdo mě trochu znal věděl, že to není nic neobvyklého, ale tentokrát jsem se tvářila trochu jinak.
"Já tebe taky." šeptla jsem.
Mírně jsem znejistěla, ale nakonec jsem se k němu naklonila a vtiskla mu na rty jemný polibek. Moc ráda...

Polibek jsem jí opětoval, snažil jsem se o ten nejsladší, co jen šel.
*.. a moc* Podíval jsem se jí do očí a užíval si toho pohledu, jemně jsem se usmíval.

Podíval jsem se jejím směrem a nic neříkal..
*Ještě dnes budu muset trénovat... to ale počká*