Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

''zabíjel jsem je na potkání ''
řekl jsem ironicky

"Ale neťukali ti na rameno, když jsi byl myšlenkama jinde a ještě se ke všemu stmívalo. Myslela jsem, že na mě sáhla smrt. Mimochodem, já jsem Mikomi." řeknu a mezitím se mi oči vrací do normálu. Dneska jsem se byakuganem nablbla až dost.

Prišiel som k sídlu, po tom ako som sa motal po Konohe a všimol som si tam dve deti. Stál som kúsok od nich a pozoroval ich. Usmieval som sa.

''já jsem cizinec popíjejíci drinky'' řekl jsem opět jsem se usmál

"Ehm, prepáčte, smiem?" S úsmevom na tvári som na seba upozornil.

Přišla jsem blíže k okraji střechy, na které jsme stáli.

"Pardon? Ty jsi kdo?" zeptala jsem se cizince a znovu aktivovala byakugan, abych ho v tom šeru lépe viděla.

"Ninja." Usmial som sa a pozrel jej nenápadne na čelo. Hlavná... "Som tu niečo ako výpomoc."

stál jsem kousek od Mikomi a pozoroval jsem muže

"A odkud jsi?" zeptám se se zájmem.

Těch divných cizinců je tu čím dál víc...

"Pochádzam z Moya..." Milo som sa usmial a pozrel na chlapca. Čo to je za prekážku... všade samé otravné nepodarky... "A prečo tak na strechce, vyrušil som vás snáď v niečom peknom?" Narážal som na bozkanie sa na streche. Zlez dolu, no tak nenechaj ma čakať dievča.

ty rysy v tváři jsou mi odněkud povědomé... tuto tvář jsem neviděl ale ...
díval jsem se mu do tváře
''přátelský rozhovor''
zamumlal jsem

"Promiň cizinče, ale do toho ti nic není." usměju se sladce asi jako citrón.

Vyskočil som k nim na strechu a vytiahol som karamelky. "Dáte si? Už ich síce veľa nemám, ale rád vás pponúknem." Usmial som sa pri pohľade na karamelky. Škoda, že nie sú otrávené...

''nesnáším sladké''
řekl jsem otráveným hlasem
''musím ale říct že mi někoho strašně připomínáte''
teď když byl blíž jsem mu viděl pořádně do tváře a začal jsem ji studovat

"Karamelky? Od cizího člověka? Mám na čele druhá bé? Ani se nepřibližuj." uskočila jsem z dosahu toho člověka a stála jsem po boku toho cizince v černém plášti. V rukou mě hřál Juuken.

Obaja boli blízko, ona bola po boku chlapca, ktorý mi študoval tvár. Usmial som sa a cukíky mi popadali z rúk. Netrvalo ani sekundu.
- Raiton: Buraindo no Jutsu (A)

Obaja boli oslepený. Je to ninjutsu, nie genjutsu takže najbližších 10 minút budú obaja bez zraku. Hneď na to som využil moment prekvapenia a dotkol sa Mikomi.
- Raiton: Teijou no Jutsu (C)
Môj ručný paralyzér jej nedal šancu, aby sa nejako pohla, jej telo bolo mimo, aj keď mysel jej fungovala. Nemohla však pohnúť ani jazykom. Zároveň s dotykom Mikomi som do brucha kopol Taikiho. Všetko sa zomlelo tak rýchlo, že genin ani chuunin kvôli momentu prekvapenia prosto nemohli reagovať.
Mikomi som chytil okolo pásu a spravil pečať na shunshin no Jutsu. Oboch som nás vzal z dosahu iných ninjov.
(Presun)

"Co se to tady děje? Nějaký sraz? Halloween neslavíme." řekl jsem a objevil se na střeše se zaplým byakuganem, po záblesku. Vydal jsem se za ninjou, který unesl Mikomi.
"Stůůj!"

po chvíli jsem se probral a zamířil jsem za ním ...

(A nabúral si do stromu, kvôli absencii zraku XD
Zmizol som shunshinom, nie behom...)

(Trochu moc jednoduchý to bylo ne? )

Ten magor mě nese jak pytel ječmene! I slepá můžu pořád používat ruce! Znovu jsem aktivovala Juuken a zamířila na oblast hrudníku svého únosce.

když jsem naboural do stromu tak jsem zůstal sedět u něj a opřel jsem se o něj a začal jsem přemýšlet nad tou tváří

(Trochu moc jednoduchý to bylo ne? )

Ten magor mě nese jak pytel ječmene! I slepá můžu pořád používat ruce! Znovu jsem aktivovala Juuken a zamířila na oblast hrudníku svého únosce.

Slepá ruky používať môžeš, ale paralyzovaná si tak, aby si nehla ani jazykom, takže juuken nevedem. Neboj, myslel som aj na to, že slepý vie chodiť...)

začal jsem pomalu vidět a postavil jsem se i přesto jsem zavřel oči a začal jsem se na místě točit a když jsem se točil tak jsem si postupně ukazoval na strany
''suna, iwa, kumo, kiri''
vyjmenoval jsem si to a potom jsem si vzal klacek a strany jsem si nakreslil do hlíny ... po té jsem vytáhl z batohu kompas a položil jsem jej k mapce nakreslené na zemi

Hmmm jak to jen říct? Nesnáším tě! - to si pomyslím v duchu na adresu toho pitomečka, který mě paralyzoval. Zároveň myslím na svůj tým, na kamarády, rodinu a v neposlední řadě na svůj klan. Tohle je situace, který jsem se vždycky chtěla vyhnout. Proto jsem trénovala. A jak dopadnu?

Ale pořád není všem dnům konec. Přestávám se bránit a zbytečně vysilovat. Momentálně to nemá cenu. V myšlenkách začínám analyzovat situaci a vymýšlet plán jak z toho ven. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli klanu. Zhluboka dýchám a snažím se uklidnit. Panika ještě nikomu nepomohla.

po chvíli jsem si vzal kompas do ruky a koukal jsem se na něj a při tom jsem běžel za nimi
(přesun)