Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

Ja som si sadol k nej trocha som sa usmieval .
"Umm je to tu pekné .
Ale to na čo pozerám je krašie ."
Poviem a pozerám k nej , trocha som sa k nej ešte prisnul .

Trochu jsem sklopila hlavu a tak vydržela, dokud mi ofinka zase nespadla hezky do očí. Cítila jsem totiž, že se červenám. Pak jsem k němu pohled zase zvedla.
"Jsem ráda... Že se ti tu líbí...."

Mojou rukou som jemne prešiel po tej jej a tam ostala potom som sa k nej trocha naklonil a všimol som si to jej červenanie .
"Niekto sa nám tu červená ."
Poviem podpichovačne a potom ju ale jemne pobozkám .

"To se ti zdá." zavrněla jsem nepříliš přesvědčivě a opětovala polibek. Všimla jsem si sklenky vody vedle sebe a raději jsem se na chvíli postavila a přešla s ní na druhou stranu místnosti. Jakmile jsem ji postavila na stolek, vrátila jsem se k němu. To tím stylem, že jsem se jednoduše položila na postel s rukama za hlavou a usmívala jsem se.
"Uhmm.... Je lepší, když mi není vidět do očí. Nikdo neví, co cítím." rty se mi zvlnily do úsměvu.

"Umm to je možno pravda ale mne stačí výraz a ja mam veľmi dobré oči a predomnou ale nemusíš nič skrývať nie ?"
Opýtal som sa jej .

Chytila jsem ho za ruku a přitáhla nad sebe, přitom jsem si druhou odhrnula vlasy z očí.
"Ne, před tebou ne." šeptla jsem a spojila jsem naše rty.

Ako sme spojili naše pery ja som tie jej jemne nasal a prehĺbil som náš bozk .
Moja ruka prešla k jej pásu kde som si ju chytil .
Niečo ako taká mala poistka aby mi nikam neodišla .

Obtočila jsem mu ruce kolem krku a soustředila jsem se na polibek. Po pár vteřinách jsem zapojila do hry jazyk, vyhledala ten jeho a zkrátka jsem si hrála. Pravou rukou jsem ho začala jemně vískat ve vlasech.

Ja som sa viac naklonil k nej a ako si začla hrať ja som nezaostával .
Mojím jazykom som blúdil okolo toho jej , a sem tam som doslova doňho špičkou môjho jazyka jemne zatlačil ale to nebolo až tak veľmi cítiť .
Potom som ho radej trocha stiahol a začal som ju radšej ním trocha štekliť .
V tom som jej jazýček trocha nasal ale nie na dlho .

Dívala jsem se mu do očí. Nebylo na mě poznat, co si myslím, nicméně usmívala jsem se. Zvláštně, zamilovaně.
"Víš, že tě miluju?" ani to neměla být otázka. Jistě, že to věděl. Znovu jsem prohloubila polibek. Jemně, téměř neznatelně jsem zkousla, ale ve zlomku vteřiny už jsem zase jen líbala. Znovu jsem si pohrávala s jazykem dokud jsem se nutně nepotřebovala nadechnout. Cítila jsem přitom, jak se mi zrychlil dech.

Môj dych aj tlkot môjho srdca boli tiež znateľne hore .
Na to čo povedala som jej chcel odpovedať no ešte sa ani na to nenašiel čas lebo som si vychutnával jej opätované bozky .
Potom ako som sa odťahoval som jej jemne skusol jej spodnú peru a až potom ako som pomaly moju hlavu presúval k jej krku som jej ešte stihol do uška šeptnúť že ju aj ja veľmi ľúbim .
Ako som to povedal už som sa presunul priamo na jej krk a začal som ju na ňom bozkávať .
Robil som jej na ňom malinké cucfliečky .

Trochu jsem zaklonila hlavu.
Cítila jsem, jak jsem napjatá. Zvláštní pocit... Napjatá i uvolněná zároveň.
Jednou rukou jsem si pořád pohrávala s jeho vlasy. Dech se mi zrychlil ještě víc, když jsem prsty druhé ruky přejela po jeho hrudi a cítila, jak jemně brní. Chakra. Jako vždy jsem neodolala. Jako kdyby mu při každém doteku procházely tělem elektrické výboje. Neuvěřitelně slabé, ale zároveň dohánějící k šílenství.

Ako to spravila teraz prvý krát som jej naschvál jemne zahryzol do uška lebo som sa presúval k nemu .
Ale spravil som to nie veľmi silno , od neho som potom skĺzol až k jej kľúčnym kostiam u tých miesto som ju jemne olizol a zasa ju jemne pobozkal robil som cucfliečky skoro všakde kde sa dalo XD .
Ja som sa v tom celý trocha zachvel prebehol mi mráz po chrbte ,a nebolo to nepríjemné bolo to vďaka tomu čo ona robila .
Docela to somnou robilo divi .

Trochu jsem se posunula, když jemně zkousl, zamrazilo mě. Zamrazilo, ale velice příjemně. Levá ruka mi sklouzla níž. Rozepnout zip jeho mikiny by mi netrvalo dlouho, kdybych si pořád nehrála. Takhle to šlo pomalu. Velice pomalu... Pokaždé když jsem kousek rozepla jsem prsty přejela po tričku. Jelikož to bylo mnohem slabší než mikina, byly "blesky" probíhající jeho tělem o něco silnější. Mámivější, vzrušivé... A mě přitom zářily oči tím samým pocitem.

Ja som začínal byť čím ďalej tým viac rozpálený .
Mohla to aj zo mňa cítiť aj keď to nebolo až tak viditeľné ale bola u mňa blízko preto to mohla cítiť .
Nakoniec som jej s tým pomohol lebo tie "blesky " robili svoje.
Mikinu som zhodil dolu z postele , no teraz mi napadlo že teraz je rada na mne jej dať niečo dole preto som jej začal rozopínať to jej kimono .

Cítila jsem z jeho těla žár, já měla naopak normální teplotu, což u mne bylo co říct. Většinou jsem bývávala chladná. Doslova. Což mé blesky ještě víc prohlubovalo. Z úst mi unikl tichý sten. Když jsem ucítila, jak se dotýká mého kimona, projelo mi tělem zvláštní šimrání. Zhluboka jsem se nadechla. Bylo to zvláštní, dokonalé... Jiné než kdykoli dřív.

Kráčela jsem sídlem a byla vážně zamyšlená. Zkrátka jsem si dělala starosti o všechno možné. Někdy jsem trpěla tím utkvělým pocitem, že pokud něco neudělám já, nenajde se nikdo jiný, kdo by to udělal pořádně. Každopádně jsem teď potřebovala jediné. Klid, ticho, dobrou kávu a pár svitků ke čtení. Spokojeně jsem se pousmála nad vidinou poklidného večera. I když menší trénink by vůbec neškodil. Od té doby, co zemřel náš bývalý Hokage, jsem jen chodila jako tělo bez duše a nevěřila tomu, že je to pravda. Potřebovala jsem se s tím srovnat a dát průchod emocím. Pokud možno bez svědků. Na zápraží jsem se zula a otevřela dveře.
"Mami? Tati? Jste tu?"zvolala jsem a práskla dveřma. Možná trochu hlasitěji než jsem si přála.

Bezstarostně jsem poskakoval z jedné strany cesty na druhou,dokud jsem nedorazil do konečného cíle.S pískotem jsem rozrazil dveře a očima zapátral kolem.''Nějaká ta večeřě by se našla?''Práskl jsem dveřmi,až opadala nějaká ta omítka a pokračoval,dokud jsem nenašel gauč na který jsem hodil šipku.Pootočil jsem se na záda a pohledem přejížděl Mikomi.Po chvilce jsem na ni vyplázl jazyk a zdejchnul se do kuchyně.

Možno som mal v pláne pokračovať no až na to že som jej rozviazal Kimono a trochu ho stiahol som viac nespravil lebo som začul že tu niekto je .
Preto som zasa prešiel k ušku Shijin a potichu som šeptol .
"Niekto ... sem prišiel ."

Rychle jsem si zavázala kimono a popadla jeho mikinu.
Přitom jsem ho chytila za ruku a hbitě se naklonila k oknu. Pootevřela jsem ho, přehoupla se přes parapet. Počkala jsem, až seskočí za mnou, znovu jsem ho chytila za ruku a s tichým smíchem jsem ho odtamtud doslova "odtáhla" XD

(Přesun)

Ja som eešte v poslednej chvíľi schmatol ocáskom moju mikynu a po chvíli ťahania som už normálne šiel za ňou XD .
presun .

Po rohlíku se salámem jsem vyšel z kuchyně a začal si prohlížet svitky,které mi darovala Shijin.Po chvilce studování jsem vyběhl ven a zamířil na nejblížší cvičistě za domem.

Našla jsem čisté oblečení a zároveň si na otci "vyžebrala" svitky z klanové knihovny, které mi zbývalo se naučit. Protáhla jsem se, zívla a zjistila, že je vše v naprostém pořádku. Doma i uvnitř mě. Byla jsem klidnější než obvykle a nebyla jsem zasněná. Zvláštní stav. Alespoň pro mne. Zase jsem se vydala pryč, aniž bych se namáhala ohlížet.

(Přesun)

Vešla jsem do svého pokoje a otevřela okno. Mezitím jsem si v kuchyni připravila kávu a ulovila pár sušenek. Když jsem se vrátila, seděl v okně můj milovaný havran Edgar. Ani jsem neprotestovala a jeho oblíbené cukroví mu nechala. Poté jsem se posadila na postel a hrábla po jedné knize. Během chvilky jsem se začetla a tu a tam si dělala nějaké poznámky. Pokud jsem jsem tedy se zasněným pohledem nezírala do nebe.

Po tom co jsem přešel přes Uchiha čtvrt jsem se vydal do sídla klanu Hyuuga.Nebyl problém ho moc najít.Zazvonil jsem na zvonek a čekal co se bude dít.