Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

"Protože plácáš nesmysly, adoptovat kočku na tom přece není nic zákeřného." podezíravě jsem si ho přeměřila pohledem. Co tím u všech kaitenů myslel?

"Ne," divně jsem na ni podíval a celou přeměřil, "jo už to chápu. Já to myslel tak, že mě z ničeho nic drápe, když za nic nemůžu."
Zasmál jsem se. Já za to nemohl, že jsem ji někam šáhnul.

Mlčky jsem si ho přeměřila pohledem a snažila se zjistit jestli kecá. Určitě. Je to zvrhlík, sahal té kočce kam neměl, sama to povídala. Je to perverzní zoofil.

"Hm?" zalekl jsem se jejího pohledu a kousek se posunul, "nene... ani na to nemysli, já jsem nic tý kočce neudělal a jestli jo, tak naprosto neúmyslně! Nekoukej jak trouba!"

Přimhouřila jsem pravé oko. Tak to teda nevím kdo je tu trouba.
"Ale nic takovýho jsem nenaznačila. Promiň, asi jsem trochu mimo z toho co se poslední dobou děje." neurčitě jsem zamumlala. Z války do války, od desíti k pěti... no zkrátka běžný život shinobi.

"Hmm," sklopil jsem hlavu. Tak to jsem to zase vymňouk, stejně mám pocit, že na něco takového myslela, z jejího výrazu to úplně planulo. Ani mi ještě nepoděkovala za zachránění z té poslední mise.

Vybavilo se mi něco na co jsem se chtěla zeptat už dlouhou dobu.
"Poslouchej... jak nás napadl ten hadí maniak... Chápu že ten jed mi navodil halucinace, ale co přesně se stalo dál?"

Počkat, ona si nic nepamatuje? udivil jsem se, vždyť jak by mohla tupče.
"No, vzpomínáš na náš předminulý, spíše jednostranný zápas? Jak jsem tě obalamutil s tím klonem? Tak nějak se mi podařilo vyřídit právě jeho, teda vlastně minimálně odstavit na nějakou dobu," uchechtl jsem se, "pevně doufám, že se s ním zase setkám, pokud ještě žije."
Dal jsem ruce za hlavu, opřel se o opěradlo a hleděl do stropu.
"No a pak ses mě pokusila zabít, vpíchl jsem ti sedativa a když jsi usnula... odstraňoval jsem přes noc jed, dorazili jsme do Kumo na Katsuyu. Ještě, že tu princeznu mám," šťastně jsem se usmál.

"Takže to jak jsi mi umřel před očima, a já s ním bojovala... to jsem bojovala celou dobu proti tobě?" podivila jsem se. Výborné, opravdu skvělé.
"A jestli ho někdo zabije, pak to budu já." pravila jsem rozhodně.
"Každopádně... díky." skoro by se dalo říct, že jsem se mile usmála.

"Jo, tak to zhruba bylo..." pořád jsem čučel do stropu. "To myslím nebude dobrý nápad, ten jed je vážně nebezpečný, nerad bych, aby se ti něco sta-- abych tě zase musel léčit," zatvářil jsem se jako by to byla otrava.

Jelikož jsem bedlivě poslouchala, neušlo mi jeho přeřeknutí. Otočila jsem hlavu aby neviděl že se usmívám. Konečně taky slyším něco jiného, než neustálé chvástání jak je nejlepší a jak nemožný mám účes.
"Neměj strach. Sám víš dobře kolikrát jsem byla zraněná a celá obmotaná obvazy. A vždycky jsem se z toho dostala. Nic se mi nestane." což bych netvrdila o něm. Ta iluze byla jako skutečná... Vážně jsem myslela že je mrtvý. Naklonila jsem se k němu blíž a dala mu krátkou pusu na tvář. Tím jsem vyjádřila svůj dík i radost z toho, že je naživu.
"Dobrou, jdu spát. Pokud chceš, můžeš si ustlat tady na gauči. Nevím jestli se ti chce táhnout se domů tak pozdě." pravila jsem zase tím stejným, lhostejným tónem a zmizela za dveřmi svého pokoje.

"Já nemám přece stra--" přerušil mě její krátký polibek a úplně jsem ztuhl. Do-dostal jsem teď pusu? To není možné... Začal jsem se široce usmívat.
"Dobrou noc," řekl jsem po zabouchnutí dveří od Mikomiina pokoje. Tak tohle mě po***. Lehl jsem si na gauč a přikryl se složenou dekou, co tam byla.
Dobrou noc, dobrou noc.. po chvíli jsem zavřel oči a usnul.

Když jsem se vzbudila druhý den, první co jsem udělala bylo uklizení toho bordelu, co po nás zůstal včera. Pak jsem odešla do sprchy, nechtělo se mi hned převlékat do civilu, no ale vzhledem k nečekané návštěvě jsem po bytě nemohla pobíhat nahá. Hodila jsem přes sebe župan a šla nám uvařit kávu. Hrníčky jsem postavila na stůl a sama se jednoho chopila. Popíjela jsem a sledovala, kdy se probudí i pan doktor. Nebo spíš jestli se vůbec probudí...

Se sladkým výrazem na tváři jsem otevřel oči a chvíli jsem rozkoukával, jakmile se mi podařilo zaostřit osobu sedící v křesle, mírně jsem zrudl. Uhnul jsem očima na stůl a všiml si šálku s kafem.
"Arigato," sundal jsem deku a vzal si kafe. To si na sebe taky nemohla vzít něco víc.. zahalujícího.

Dělala jsem, že jsem si nevšimla toho jak zrudl. I když mi to přišlo kapku divné.
"Jak se spalo? Byla bych ti nechala postel Shijin, ale nevím jak by se tvářila, kdyby tě tam náhodou našla." trochu škodolibě jsem se pousmála, protože situace by to mohla být vskutku komická.

"Náhodou se spalo výtečně a v tý posteli.. nevím, nevím, když si představím, co tam Shijin s tím pidlovokem mohli dělat, tp mě vážně neláká," uchechtl jsem se a napil se kávy.
"Jak se spalo tobě?"

Představa toho co právě řekl na mě zapůsobila značně asexuálně.
"Jednou ho stejně zabiju..." zamumlala jsem do kávy, kterou jsem se málem utopila.
"Spalo se mi úžasně, žádné noční můry, žádná vrzající postel ve vedlejším pokoji, volná koupelna, jen mě bolí za krkem."

Zasmál jsem se její tiché zlomyslné poznámce. "V tom ti bránit nebudu, naopak, budu fandit. Oba zřejmě Uchihy nemáme v lásce."
"Chápu tě," začal jsem se drbat na hlavě, "nechceš namasírovat?" pousmál jsem se.

"Můžeš to zkusit." pravila jsem.
"Hlavně abych se pak vůbec mohla pohnout." neodpustila jsem si rýpnutí.

"Dobře, no masérský kurz jsem jednou absolvoval," byl jsem sice na jedné hodině, ale co..
"Tak asi někam na postel bychom měli jít, nebo klidně tady na gauči," pokrčil jsem rameny.

Otočila jsem se zády a položila se na gauč.
"Jestli mi zlomíš vaz tak se naštvu, protože vražda Nawakiho se odloží na dobu neurčitou."

To mám masírovat přes ten župan?
"To bych neudělal jen kvůli sobě," ušklíbl jsem se, "no, mám teda jako začít?"
Stál jsem a koukal na ni ze shora.

Jelikož se k ničemu neměl, tak jsem ten svůj župan přes ramena stáhla o něco níž.
"Kvůli sobě? Chceš zase dostat pořádnou nakládačku?"

"Co sis myslela, Mikomi? Já jsem myslel, že by mě zabití Nawakiho potěšilo," protočil jsem oči a v duchu si povzdychl.
Opatrně jsem ji obkročil a klekl si na kolena. Začal jsem pomalu masírovat krk.

"Tebe možná, ale Shijin je do něj blázen. Modlím se aby ji to přešlo. Pak si na něj počkám." spokojeně jsem se usmála a vzpomněla si na incident s prodavačem párků a to, jak jsem ztřískala tenkrát Alliiho.