Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

"Možná. A možná si jen dělám starost o svoji dceru. Další věc, kterou bys nikdy nevyslovila nahlas. Pletu se Mikomi-chan?"
Pochopitelně už byla fuč, takže jsem to říkal jen pro sebe, možná ještě tak pro pár pavouků zalezlých v koutech naší klanové knihovny. Je odměřená po mě. To jsem jí tedy dopřál pěknou genetickou výbavu...

Došli jsme k sídlu a já odemkla dveře našeho bytu.
Nechtěla jsem vypadat jako pedofil, který ji tam zatáhl a nehodlal pustit, takže jsem je za námi nezamykala, jak jsem byla zvyklá. Ukázala jsem ke gauči a pak otevřela jednu z mnoha skříně a vytáhla léčivou mast klanu Hyuuga.
Tu jsem jí podala.
"Prosím, ale opatrně. Je to nejlepší, co můžeš použít, ale všeho moc škodí." pousmála jsem se.

"Znova mockrát děkuji za tvoji laskovast. Maličko jsem to dnes přepískla s tréninkem, příště už si dám pozor, abych nemusela oběžovat," usměji se a opatrně si otřu zraněná místa.
"Nevěřila bych, jak může být i takhle jednoduchý trénink náročný."

"Ještě jsem tě tu neviděla, takže předpokládám genin." vzpomněla jsem si na své začátky.
"Přehnat to je velmi jednoduché." ušklíbla jsem se po chvíli.
"Shijin Hyuuga, těší mne."

"Myslím, že se ještě určitě potkáme. Znovu děkuji za tvoji pomoc, už budu muset jít. Ráda jsem tě poznala, Shijin-san."
Otočím se a vyjdu ze dveří.
(Přesun)

Vzbudila jsem se s mírně zvláštním pocitem samoty.
Nikdo nebyl v dohledu. Pomalu jsem se posadila na posteli a promnula spánky.
Dnešní den mě nijak nenadchne, alespoň prozatím jsem si to myslela a tuhle myšlenky jsem si udržela i při odchodu ze sídla.

(Přesun)

Vrátila jsem se domů a vešla do koupelny. Poté co jsem ze sebe smyla prach a napětí z dnešního dne, jsem se přemístila do svého pokoje. Seděla jsem v okně a pozorovala noční oblohu. Měla jsem hodně o čem přemýšlet. Dříve nebo později mě Hokage stejně vyhledá... A to dobrodružství na monumentech... nebylo to špatné, ale stejně mě to příliš nerozptýlilo. Stejně mě starosti doženou...

I když nenávidím procházet okolo těch bělooček, stejně jsem zvolil hlavní cestu, protože by asi byla blbost snažit se projít jinou cestou. Ještě by si mohli místní myslet, že přicházím s nějakými zaječími úmysly.
Trajdal jsem si to ulicí a bohužel se mi nepodařilo vyhnout se těm jejich prozíravým pohledům. Po čase jsem se dostal ke dveřím od bytu Mikomi a Shijin, zaklepal jsem a čekal až přijde někdo otevřít.

Slyšela jsem ťukání a tak jsem odešla ze svého pokoje a šla otevřít. Naštěstí jsem na sobě měla běžný oděv, žádný župan. Vzala jsem za kliku a mile se usmála.
"Uhm... Ahoj, copak tě k nám vede?"

"No," dejme tomu, že jsem,"přišel jsem jen tak na návštěvu," pousmál jsem se, dal ruce do kapes a mírně pokrčil rameny.

Hm. Po tom co jsem ho zneužila a vysmála se mu a jako bonus mu uštědřila juuken facka no jutsu si sem ještě přijde? Má výdrž, nebo je masochista.
"Tak... tak pojď dál." pokynula jsem rukou za sebe, směrem do obýváku.
"Kávu nebo čaj?"

"Díky," vešel jsem dovnitř a kabát pověsil na věšák. Při představě té studené kávy před chvílí mě přešla chuť na jakékoliv pití. "Kávu si nedám, mám k tomu své důvody a k čaji... řekněme, že tady si dát čaj není zrovna bezpečné," ušklíbl jsem se a šel se posadit do křesla. "Ale děkuju."

Posadila jsem se tedy do křesla naproti němu. Sama jsem si kávu nevařila, neměla jsem chuť. Drze jsem ho sledovala se znuděným výrazem ve tváři.
"Opravdu tě sem nevede nic konkrétního?"

"Chtěl jsem tě vidět," řekl jsem naprosto neutrálně s pohledem do okna.

"Hm. Vidět? A proč zíráš z toho okna?" ušklíbla jsem se a hodila si nohu přes nohu.

"Protože už jsem tě viděl," uhnul jsem pohledem zpět na ni a zaměřil se na její úšklebek.

"Viděl, ano, takže se chystáš snad na odchod?" dobírala jsem si ho s nezměněným výrazem ve tváři.

"Ne, pak jsem s tebou chtěl ještě mluvit," udržoval jsem možná ne moc podařený pokerface.

"Jistě, chápu. Tak teď mluvíme. Máš splněno, nebo je to nakonec tak jak říkám a máš na srdci něco konkrétního? Průtahy nic neřeší, ani to nedělají napínavější." zvedla jsem obočí a znuděně se pousmála.

"No, já se totiž chtěl zeptat, jestli nezná v okolí nějakou pěknou Hyuugu," pousmál jsem se.

Zamyslela jsem se a pousmála se.
"Ano, znám. Ale bohužel ta nejpěknější jsem já." dala jsem si ruce za hlavu a vyplázla jazyk. Představuje si to jak Hurvínek válku.

"Jo? Ta nejpěknější? S tím musím souhlasit," založil jsem ruce na hrudi a podíval se jí do očí, "co to mělo znamenat minule? Nebylo to fér.."

Pokrčila jsem rameny, zaklonila hlavu a sledovala strop.
"Co to mělo znamenat? Ŕíkala jsem to dost jasně. Nejsem žádná nána, kterou dostaneš na sladké řečičky. A taky jsem chtěla abys poznal, jaké to je. Dala jsem ti ochutnat vlastní medicínu."

"Hlavně jsem tu, protože se chci omluvit za to.. no.. předminule, když jsem musel rychle odejít. Měl jsem důvody, byl jsem na misi. Nechci se vymlouvat, tak jako tak to byla moje chyba," pokračoval jsem.
"A k tomu, cos teď řekla... nejsi nána a chci tě, na co tě dostanu-.. to bych taky rád věděl."

Jen jsem se pousmála abych dala najevo, že ten jeho náhlý odchod mi vůbec nevadí. Úsměv na rtech mi zmrzl hned poté.
"Eh... jak jako na co mě dostaneš? Ty ses uhodil?"