Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

"Pokud tě nedostanu na sladké řečičky tak na co? Ber to spíš jako řečnickou otázku," vstal jsem z křesla a na chvíli se zastavil.

"Nikdo mě nedostane na nic. Nemám o to zájem. Neumím se zamilovat, takže... Hm, je to otrava." zamumlala jsem bez výrazu.

"Proč jsi pořád taková? Nehraj si pořád na drsňačku, která má vše na háku, stačilo by jen kdyby ses trochu uvolnila.." mrkl jsem na ni.

"Na nic si nehraju. Bohužel." znovu jsem pokrčila rameny a necítila nic. Vůbec nic. Dokonce ani chuť ho opětovně zneužít a odkopnout. Už ani to mě nenaplňuje. Pitomý život...

"Fajn, jak myslíš.." přesunul jsem se k věšáku a vzal si kabát, "i tak děkuju, měj se a promiň, že jsem otravoval."
Otevřel jsem dveře a vyšel ven, následně i ze sídla pryč.
.Přesun.

"Gome." zašeptala jsem směrem k zavřeným dveřím.

Pomalu jsem došla k sídlu, všimla jsem si otevřených dveří.
Jakmile jsem za nimi nalezla nee-san s tímhle zvláštním výrazem, na nic jsem se neptala.
"Sate." šeptla jsem jen a kývla Ryuujimu ať jde za mnou. Jen jsem přepadla na záda do postele a spokojeně jsem se pousmála.
"Ah, ten klid." trochu jsem se posunula a ukázala vedle sebe, ať si přisedne.
A doufám, že teď nemyslí na to, co se v téhle posteli dělo...

---

Chvíli po tom, co si sedl vedle mne se mi začaly zavírat oči.
Poslední dny jsem skoro nespala. Hlava mi sklouzla na jeho rameno, zády jsem se opřela o stěnu za postelí. Líně jsem zívla. Ještě před usnutím jsem si odhrnula pramen vlasů z obličeje a podívala jsem se na něj se zvláštním, spokojeným a šťastným úsměvem. Dalo by se lehce říct, že se zamilovanějším, než s jakým mne kdy viděl. Pak jsem usnula.

Trochu som sa prisunul aby sa jej mohlo lepšie spať .
Všimol som si že je unavená .
Teraz som ani neriešil radšej nič iba ako ona spala som privrel oči a vybavil sa mi ten jej úsmev .
Jednu ruku som dal okolo nej takže tým som ju objal ocásek som si prehodil k mojím nohám .
Aj tak som chcel ale rýchlejšie zaspať lebo som tu nebol doma a čo som dopočul čo sa tu všetko odohralo to robilo svoje preto som teda nakoniec zaspal aj ja .
Môj Rongu spal u dverí sídla .

Pomalu jsem otevírala oči.
Setrvat takhle celou noc bylo dost zvláštní, ale nevadilo mi to. Naopak jsem se cítila jako už dlouho ne. Nevstávala jsem, jen jsem trochu pootočila hlavu, abych mu viděla do tváře. Odhrnula jsem mu pramen vlasů z očí a jemně skousla spodní ret. Nechtělo se mi ho budit, ale ani vyklouznout z jeho obětí. Nakonec jsem se prostě trochu pohodlněji opřela a zavřela oči. Už jsem nespala, jen odpočívala.

ja som sa zobudil a trochu som potichu zivol .
Pozeral som smerom k Shijin ,teda k jej tvari .
Usmial som sa a pohodlnejsie som sa knej prisunul.
Ruku co som mal na boku ako som ju obymal som presumul na pas .
No v tichosti som teda ostal lezat bol som este trochu zaspaty.

"Dobré ráno..." šeptla jsem, když jsem cítila, jak se začal pohybovat.
Otevřela jsem oči a pousmála se. Po chvíli jsem líně zívla a trochu se protáhla.
"Jak se ti spalo?"

"Umm velmi dobre"
Povedal som potichu a zasa som povedal .
"Zaspal som docela rychlo docela nezvycajne ,,,no a co ty?
Ako sa spalo tebe ?"
(terz pisem z mobilu a ide to pomalsie takto)

"Nádherně." zavrněla jsem spokojeně a ještě jednou jsem se protáhla.
"A když mě pustíš, tak nám udělám i snídani, ale musíš mi říct, co si dáš." zašklebila jsem se.
Naštěstí ještě neví o tom, že já jsem schopná nezkazit maximálně čaj a kávu...

"Umm mozem ti ked tak pomoct ,,, alebo sa aspon ked tak budem pozerat "
odsunul som sa a potom som sa posadil a ponatahoval som sa.

Po chvíli mžourání do světla jsem se postavila a pomalu zamířila do kuchyně.
"Jestli chceš..." pomalu jsem otevřela jednu ze skříněk a zatím nechala vařit vodu.
Prstem jsem přejížděla po krabičkách čaje, i když oči mi těkaly spíš ke kávě.
"Čaj nebo kávu?" otázala jsem se.

"Čaj ... kávu nemôžem bol by som príliš hyperaktívny ."
Podišiel som k nej rukou som si prešiel vo vlasoch lebo boli asi trochu rozcuchané no kapucu som nechal dole .
Jedna vec je asi trochu na nič ... ak sa dostanem k tomu drakovi , a mal by som od neho nejaké starodávne techniky sa učiť to zaberie čas ale teraz keď tu mám ju neviem či pôjdem .
Si idiot ?
Robíš si srandu ?
Lebo to ti nevyšlo , ak nepôjdeš tak už ti vážne neporadím
Tak aspoň pár dní mi necháš nie ?
Maximálne týždeň potom tréning .

Mlsně jsem se oblízla a nechala ho, ať si najde čaj, který mu bude chutnat, zatímco jsem poprvé usrkla své kávy.
"Mňam." zavrněla jsem a blesklo mi v očích.
Posadila jsem se na kuchyňkou linku a dívala se, který čaj si vybere.

Ja som si vybral zelený čaj aj keď som váhal nad bylinkovým .
Ten som si potom spravil a nechal som ho nech sa ešte luhuje .
Pozrel som potom k Shijin .
"Inak ty každé ráno takto popíjaš kávu ?
Či to len príležitostne ?"
Ako som to dopovedal skúsil som ten čaj po tom ako som našiel cukor ktorý som si tam dal .

"Kofein je závislost." zamumlala jsem neochotně s mírně provinilým výrazem.
Nicméně hned poté jsem pohodila vlasy, usmála se a hřála si dlaně o šálek.
"Je to zvláštní... Jsem ráda, že jsi tady, moc ráda."

Usmial som sa a odložil som na chvíľu šálok na linku .
"No tak nemôžem povedať že ja tu som stebov nerád , no ako vždy nové miesta mi trochu robia problém .
Ale zas tak zlé to nieje .
Keď si to ty tak som na to skoro ani nepomyslel .
No a neviem ako teraz zareaguješ ja ale budem mať teraz sprísnený tréning ale asi tak za týždeň , ale o tom ti poviem radšej neskôr ale už radšej predom takto o tom niečo ."

"Když se vrátíš, tak proč ne." pokrčila jsem rameny a při jeho předchozích slovech jsem se jen usmívala.
"Nu hai, v sídle je krásně. Nejraději sedávám na střeše, ale dnes je na mne venku příliš zima."

"Tak ja sa teraz tam trochu bojím ísť , lebo neviem čo sa bude diať tu .
A asi tam možno budem dlhšie tak neviem či sa nebudem učiť tu alebo keď tak či by si potom nešla somnou no to sa musím dohodnúť z mojím Kuchyiose ktoré je ešte trošku na mňa nervní ale už ma vystojí ."
Potom som dodal .
"S tým musím súhlasiť ... pekne tu je to hej ,
No a zima ? To som si akosi ešte nestihol všimnúť ."

"Nevím, ale já bych v září čekala větší teplo..." pousmála jsem se.
"Jít... Nemůžu opustit Konohu na moc dlouho, nevydržela bych to, ale... Možná ano, když to nebude delší než pár týdnů, tak ano." nervózně jsem propletla prsty.
Vážně jsem souhlasila?

"Tak dlho by to určite nebolo a keď tak potom by som ja chodieval tak možno na pol dňa a tak .
Ale som rád že si súhlasila .
No ale tiež nie vždy v takomto mesiaci teplo nemusí byť .
Sem tam aj takéto počasie je .
Ale najlepšie je aj tak keď je pod mrakom a trochu pršíí , to môžem ako ."
Dopil som čaj a šiel som bližšie potom k Shijin .
"Inak čo máš dnes niečo na pláne ?"

"Ano, mám ráda déšť. Ani bouřka neuškodí. Taková, kdy prší tak akorát a oblohu křižují blesky..." zasněným pohledem jsem přejela po okenním rámu.
"V takové době jsem ráda venku." znovu jsem se otočila k němu.
"Vlastně ano, potřebovala bych doplnit vybavení. Ani nevím, jestli si něco vyberu, ale neškodilo by to." pousmála jsem se.