Tréninkové místnosti

"Ahoj." pořád jsem z něj nespouštěla oči a tak "divně" se usmívala.
Byakuugan jsem měla pořád aktivovaný a pohled sklopený trochu níž než obvykle.

NEchapavo som sa na nu pozrel.
"Prečo ma sleduješ s BYakuganom?"

"Protože Byakuugan vidí... Jak to říct..." zamyšleně a svůdně jsem si oblízla horní ret.
"Zkrátka pod povrch."

NEchápavo som sa na nu pozrel a len tak sa z ničoho nič zasmial.
Vôbec tomu nechápem.

Trochu víc jsem zčervenala.
"Pod povrch... Pod látku taky." mírně jsem naklonila hlavu na stranu.

Ja som sa pomaly vzdaloval aj z Ronguom prec nemal som v plane naviaczovat kontakt z Nawakim .
(presun)

"Ty sleduješ moje telo?"
Stále som mal nechápevý výraz.

Nad jeho výrazem jsem se musela zasmát.
No... Nejen nad jeho výrazem.
"Nějak jsem ještě neměla příležitost, vždycky byla tma." pohodila jsem vlasy.

"NEchceš si zatrénovať?"

Dostala jsem tik do oka a odevzdaně povzdechla.
"Ne." odvětila jsem. Přitom jsem znovu naklonila hlavu na stranu. Využívat takhle úchylně Byakuugan mne vskutku bavilo.

Prišiel som ku nej a nežne ju pobozkal.
Dúfam že ju prejde to sledovanie.

Opětovala jsem polibek.
"Víš, výhoda je, že já můžu právě teď vidět všechno a ty, jelikož jsme pořád tak trochu na veřejnosti vůbec nic."

BOl som zmetený
"Ja vôbec nechápem čo vravíš"
Chitil som sa za hlavu

Odtáhla jsem se a povzdechla.
"Myslela jsem si to..." přitom jsem pozvedla obočí.
"Tak jinak. Na co myslíš, že se právě dívám?" znovu jsem sklopila zrak trochu níž.
"Na ty kameny za tebou? Velmi zajímavé."

"Shijin chováš sa nejak divne neviem či ma skúšaš alebo je to nejaka hra"
Vzdychol som si

"Dobře." vzdala jsem to.
"Ber to tak, že jsem sledovala ty kameny za tebou."

Ešte chvílku keby to trvalo tak by som sa asi zbláznil
Povzdychol som si
"Dobre"

Baka! Na co se asi dívám, když se dívám "dolů" a skrz oblečení? Úchylné, ale účinné.
Zavrtěla jsem hlavou.
"Nechtěl jsi trénovat." tvářila jsem se dost zklamaně.

"Ano"
Znova som sa zavesil na ten pevný konár a začal sa zdvíhat.

Pozvedla jsem obočí, pak jsem se probleskla na vodu a prostě stála. Jen jsem se soustředila a rozpohybovávala chakru kolem sebe.

JEdným očkom som sledoval Shijin.
"Čo mala v pláne o čo jej išlo"
ZAmyslene som sa posadil pod strom.

Po chvíli se kolem mě začala vlnit voda, ale nic víc se nedělo.
Měla jsem trochu vztek.
Nepochopil, nepochopil, nepochopil...

POstavil som sa a prišiel bližšie k vode a pozeral sa na SHijin.

Pořád jsem měla zavřené oči, takže jsem ho neviděla.
Voda kolem mě dostávala na síle. Jako kdybych se točila v Kaitenu, ale nepohnula se při tom. Snažila jsem se, aby šla chakra rovně, ale pořád se jen točila.
Ne, ne, ne a ne...

Po chvíli jsem se uklidnila.
Shijin... Ty baka!
No dobře... Spíš než uklidnila jsem se doslova rozzuřila, jen pro tentokrát jsem měla vztek na sebe. Došla jsem pomalu s provinilým výrazem ke břehu. Chvíli jsem váhala, pak jsem Nawakiho jemně políbila na tvář, donutila ho, aby si sedl a pak se k němu trochu přitiskla.
"Gomenasai. Asi mi prášky, které mi dali v nemocnici, trochu porouchaly žebříček hodnot." zvedla jsem oči. "Ale myslím, že už je zase tam, kde má být."