Tréninkové místnosti

Už když jsem přicházel v uších mi zněly povědomé výkřiky a hrůzu nahánějící výbuchy. Z dálky se dal zahlédnout jen vířící prach a několik pokácených stromů.
Jakmile se mi podařilo dostat se blíže, i přes můj strach, že dostanu zase juukenem, pozdravil jsem.
"Ehm.. Ahoj Mikomi, jsi v pohodě?" založil jsem ruce na hruď a opřel se o strom.
Ta vypadá..

Přestala jsem zírat do trávy a zvedla pohled ke známému hlasu.
"Co prosím?"

"No, já nevím... že bych třeba zdravil ? A tak nějak-se-ptám, jestli jsi v pohodě," sledoval jsem ji, ale chvílemi bylo nutné ucuknout, protože její výraz nebyl zrovna mírumilovný.

"Uhm. Ahoj." pravila jsem, vstala a oprášila si oblečení.
"Já jsem naprosto v pořádku. A ty?" opáčila jsem. V duchu jsem se zaobírala představou, jaké by to bylo být mráčkem.

"Umm... určitě? Vypadáš, jako bys před chvilkou zažila nebo uviděla svou noční můru na živo a následně se z toho zbláznila... Promiň za upřímnost, kdybys chtěla mám teď v poradně hodiny zadarmo," tvářil jsem se, že to vše myslím naprosto vážně.
"Jinak, já jsem v pohodě, jako vždy."

Tupý výraz se okamžitě změnil.


"To chceš naznačit, že jsem blázen?" začala jsem si prokřupávat klouby, jelikož krátký odpočinek mě zotavil a já se cítila opět při síle.

"No, v podstatě.." mile jsem se ušklíbl a pomalu ustupoval.

Prišiel som do jednej z miestností kde nikto nebol aktivoval som Mangekyou Sharingan.

VYtvoril som vrany ktoré sa nadomnou vznášali a hned začali letiet na mna a premienat sa na SHiriken.

NIektorým som sa vyhol a zvyšné som zničil Katonom.

Zaujala jsem bojový postoj. Bylo to moje poslední varování. Nechápu jestli má masochistické sklony, nebo je opravdu tak dutý.



"Zopakuj to..."

"Dobře, klid zlato.. dělal jsem si srandu, ale vážně se nic nestalo?" zvedl jsem ruce nad hlavu jako znak toho, že se vzdávám.

Líza
došla jsem s kyblíkem ryb a trénovala po chvilcej sme si všimla Mikomi tak jsem za ní doutíkala v půli cesty jsem se změnila na kočku a doufala že mě nepozná když jsem byla u ní začala jsem se jí otírat o nohy chtěla jsem se totiž hodně mazlit

Jakmile zvedl ruce nad hlavu, využila jsem toho. No, nechtělo se mi poslat ho zase na dlouhý let, takže jsem nepoužila techniku ale obyčejné taijutsu. Takže byl pořád dost blízko a na doslech.



"Nedovolila jsem ti říkat mi zlato. To za prvé. A za druhé, to co jsem viděla, tomu bys stejně neuvěřil." zavrčela jsem a ruce složila podél těla. Nicméně byakugan zůstával aktivovaný. Hm... Nawaki. Poté se mi cosi otřelo o nohy. Kočka? Raději jsem ji pohladila, protože jsem si vzpomněla na toho hada z Kumo, jak dopadl, když nechtěl pohladit Naomi-sensei.

Líza
nadzvedla jsem hlavu tak aby mě mohla podrbat na krku a trochu se k ní přitulila

Chvíli jsem letěl, avšak můj krátký let vzápětí přerušil tvrdý náraz, do stromu.
"Do háje, tohle zase bolelo!" začal jsem se rozčilovat a přitom jsem se snažil tlačit na místo, kde mě strom uhodil,(xD) nakonec jsem se trošku uklidnil, "omlouvám se, beru to na vědomí. Co se teda stalo..?" vyzvídal jsem.
Kočičká? došel jsem k ní a vzal ji do náručí, pak jsem se otočil zády k Mikomi a šeptal ji do ucha. "Tohle je zlá pání, kousni ji třeba do nohy, nebo aspoň drápni..." a jinak různě jsem ji naváděl k ,,útokům" na Mikomi.

Byakugan jsem deaktivovala a pohledem probodávala Alliiho záda. Ukradl mi kočku...
"Co by se stalo. Shijin a Nawaki... to stačí ne?" přemýšlela jsem o tom, zda ho ta číča poškrábe.

naježila jsem chlupy a drápla ho aniž bych si to uvědomila přeměnila jsem se do lidské podoby plášť však ležel i s oblečením pár desítek metrů dál "dávej bacha kam mi šaháš !"

"Hmm...?" otočil jsem se zpět a zahleděl se do jejího výrazu, do oka mi začal naskakovat tik, "to né..."
Poté mě ale Líza drápla. "Do p****e!" chytil jsem se za obličej. V Konoze se mi přihodí více zranění, než v boji, smutné.
Ruka z obličejem mi sjela dolů, chvíli jsem jen tupě zíral.

"Vem si něco na sebe, prosím, ihned !"

"Zvrhlý perverzáku." pravila jsem a zavrtěla si pro sebe hlavou.

Líza
"copak si poprvé vyděl ženské tělo ?...myslím že se povedlo....dělal ho Assasin-sama"

"Perverzáku ?!"
Pak jsem reagoval na Lízu. "No.. ehm.. skoro ano !" doběhl jsem ji pro plášť a zbytek věcí, který nedaleko ležel. "Šup, vem si to na sebe," překryl jsem ji pláštěm a snažil se necivět.
"Kam já jsem to zase zavítal," řekl jsem si pro sebe.
"Nawaki a Shijin, to a tys. Vidělas?" zaplavil mě takový zvláštní pocit, chvíli jsem přemýšlel, co to je... Hmm, mám chuť na párek v rohlíku. Myšlenky šly stranou a já se začal neuvěřitelně smát.

Nadzvedla jsem obočí a sledovala jak je Allii naprosto mimo. Mlel nějaké nesmysly a já se ani neobtěžovala nějak reagovat. Měla jsem pocit, že je stejně mimo a naprosto hotovej. Takže jsem jen mlčela a vševědoucně se usmívala.

Líza
oblékla jsem se ale bylo to prd platné znova jsem se změnila do své pravé podoby "prosííím pohlaď mě" začala jsem se otírat zase o Mikominy nohy

Teď na mě kouká, jak na debila a ona se tváří jako blb, jako kdyby byla naprosto a vždy nad věcí. Jak je to otravný, když je někdo jako já.
"Uchiha a Hyuuga, to musí být vážně zajímavý pohled, jak by asi vypadaly jejich děti.. No, určitě to časem přijde a dům bude plný pobíhajících nestvůrek," šibalsky jsem se usmíval.

Posadila jsem se do trávy a začala hladit Lízu. Bylo to tak nějak uklidňující. Když nic jiného, neměla jsem chuť srovnat cvičiště se zemí. Pohledem jsem vyhledala Alliiho zvrhlého perverzáka.
"Já jen nechci aby ty děti přišly za devět měsíců. Je ještě mladá, zničila by si život." pravila jsem a drbala Lízu za ušima.

Posadil jsem se naproti těm dvěma. "V tom máš jistě pravdu, tak bys ji taky měla varovat, pokud jsi to samozřejmě ještě neudělala," třeba se mi poštěstí a ještě ji hryzne.