Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

"A to je právě to..." tentokrát jsem promluvila odměřeně.
"Jsi jako Everest, postavil jsi lásku před dědinu." vymanila jsem se z obětí.
"Už jsem ti řekla, že mě odmítl, takže stejně dál... Budu sama..."

"nejsem jako everest....everest..měl vesnici o kterou se starat...já byhc ji taky měl ale sám ji nepostavím...proto jsem tady....vým že jsem dělal jen chyby...ale jednou jsem udělal zprávnou věc...to že jsem tě zachránilllto bylo jediné zprávné...." sedl jsem si na gauč ...slzy tekly jako vodopád...všechno jsem to posral...a veděl jsem to...ale proste jsem se jí nemohl vzdát

Neměla jsem k tomu, co říct.
Nemohla jsem nic říct.
"Vím, že je to má chyba a ne. Kdybys mne nezachránil, netrápil by ses. Ani jeden z nás." povzdechla jsem.
"Ale to ty to děláš těžší." lítost mě přešla a v očích mi létaly blesky. Dostala jsem se do chvíle, kdy bych každého zabila. A hlavně, kdy mluvím jen upřímně.
"Tak.. Tak..." ovládal mne vztek.
"Dobře. " podívala jsem se na Isaseho.
"Ano, zamilovala jsem se do tebe, i když vím, že mne nechceš." zhluboka jsem se nadechla a otočila na Zuka.
"Ne, nezůstanu s tebou, nemůžu. " s tím jsem se vydala směrem ke dveřím. Čekala jsem ještě, co řeknou. Chtěla jsem znát jejich reakci a pak už... Pak asi jít skočit z nějakého mostu.

"Nedokážu být jen kamarád...promin že jsem ti nedokázal být přítelem jakého si představuješ" lituju toho že jsem otešel...konoha zaplatí ! (neskač....skočím já xD pak by to vypadalo že sme se domluvili) "měj se krásně" se slzami v očích jsem šel pryč...veděl jsem že tohle je naše poslední sbohem...(přesun pryč)

Nemal som na mysli teraz riešiť niečo okolo tohto tu no vedel som že ten chlap ju psychicky rutil v tom som sa usmia lvyliezol som na parapetu okna spravyil pečate."Kuchiyose no jutsu"v tom sa objavil orol ako na tréningu s Raikage otočil som sa smerom k nej."A čo na miesto toho sa preletieť a popozerať si ho tu?":pri tom som sa usmieval chcel osm aby aspon na chvílu na všetko zabudla a len sa dívala na oblohu."Možno ste už leteli ale aj tak bude to sranda podte prosím".A načiahol som ruku aby pristupila a podala mi ju.

Sledovala jsem, jak odešel kolem mne a jen se zachvěla.
To chtěl mou psychiku dostat na úplné dno? No povedlo se.
"Gomenasai..." tohle už jsem mířila na Isaseho.
Otáčela jsem se pomalu, v očích jsem měla celkem prázdný výraz.
"Nic... Nic mi na to neřekneš?"

Otočil som sa smerom na oblohu a pozeral sa na nu.

Povzdechla jsem.
"Já vím... Já vím, že... Že je to směšné, že se chovám jako děvka, zatraceně vím." naprázdno jsem polkla.
"A... Dnes by se mnou nebyla zábava, omlouvám se."

Bez nejakej reči som sa rozbehol na orla skočil a nehal sa ním viesť.

Klesla jsem do křesla a zničeně povzdechla.
Proč... Se musím zamilovat do jediného chlapa v dědině, který mě nechce.

Ako lietal pomyslel si že bol asi dobrí nápad že nepovedal Raikage čo k nej cíti že viac než kamarátsvo aj mu vypadla slza no v tom zvyhol hlavu a povedal si."Od zajtra sp, shinobi aký ma byť".

Prudce jsem vstala a vyhlédla z okna, jestli ho nezahlédnu.
Dokonce se mi podařilo stoupnout si na parapet a už jsem jen čekala, až spadnu dolů XD

Vrátil som sa spat orol pristál pri budobe Kde sídlil Raikage natiahol krídlo a ja som si na neho lahol a a pozeral sa na oblohu.

Vyskočila jsem na střechu.
"Kiramekume no Jutsu!" moje vidění se vmžiku změnilo. Viděla jsem teď teplo a to obzvlášť v kousek od sebe. Doběhla jsem tam, dvakrát málem sletěla. Zůstala jsem stát. Oči mne pálily po přechodu na normální vidění.
"Myslela jsem... Že jsi se chtěl proletět..."

Pozrel som na nu clekom som sa aj zlakol ale ne vela ako obvykle pretože halvu om mal ako dynamit."A nechceli ste byť sama a ja osm sa už preletel".

"Možná jsem se... rozmyslela."
K čertu Rin, jsi baka!

POstavil som sa pozrel na nu no hend som sa usmial nechcel som aby sa cítila ako pri nom."Tak čo ideme?":

Skoro jsem při čekání na odpověď nedýchala, no pak jsem se pousmála a snažila se dál ovládat.
"Hai." kývla jsem a přešla blíž k němu.

Orol sa vzpriamil ju som chytil za bok a a presunuol na orla v otm som si na neho vyskočil do predu."A drž sa ma bude to jazda".Tak podme v tom sme vyleteli prutok hore a ked me boli tak že sme videli na celu vesnicu mierne pozastavyl a lietal len tak kludne."Tak čo poviete je to ale pekná zem čo jej vládnete".

Trochu váhavě jsem mu obtočila ruce kolem pasu a držela se.
Nakonec jsem musela, protože na létání jsem nebyla zvyklá. Vlastně se mi to stalo poprvé a já si to užívala. Po chvíli mi obličej rozzářil úsměv.
"Je to... Nádherné." překvapeně jsem sledovala vesnici.
"Vlastně je Kumo překrásná. Je zvláštní vidět ji nezakrytou mraky." pousmála jsem se.

nevedel som ako zareagovať otočil som sa."Je tak isto ako vy".usmial som sa a chytil som ju za ruku v tom orol zbadal jazero a prudlo sa k nemu rozbehol a drápmi sa dotýkal vody ktorá na nás prskala".Bolo teplé počasie v tom ma niečo napadlo.

Dívala jsem se na něj překvapeně, ale i tak.. Šťastně a uvolněně.
Měla jsem pocit, že se mi to všechno zdá, protože to nemohla být skutečnost.
"Arigato." pousmála jsem se a pak ucítila na tváři kapky vody.
Můj úsměv se jen rozšířil, cítila jsem se jako už dlouho ne.

"Takže Raikage teraz mám pre vás ja ulohu vytovrte pečať na nejaku ohnivu techniku ktora ma daleky dosterl a ked vam poviem teraz tak u vypustite pred nás"v tom som spravil pečate."Teraz"."Shuishi-vlna".A pred nami sa spravila vlna a už som čakal len na Raikage km na ot vypustí niečo ohnivé.

seděl jsem před budovou....celou noc jsem přemýšlel už jsem měl jasno...měl jsem ujasněné cíle postavím novou Tsukigakure....snad mi po tom včerejšku pomůže.....posral jsem to

V očích mi bleskla zvědavost.
Pár vteřin mi trvalo než mne napadla dostatečná technika, no nakonec jsem si jednu trochu poupravila.
"Katon: Tayioude!" ve vzduchu se zatřpytila "síť" z ohně.