Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

"Mám to brať ako príkaz?" Hmm, to je pravda. Shitaku je bláznivý.

"Jako misi." pousmála jsem se.
"Nechci tě nutit do něčeho, co vyloženě nechceš... " pokrčila jsem rameny.
"Ale taky tě můžu se Shitakem poslat chytat tu kočku, jestli ti to vyhovuje víc."

"Aké dokonalé krytie ste pre mňa vymysleli?" Povedal som trochu ironicky a vetu o mačke som ignoroval.

Došiel som do budovy a päste som mal zotnuté došiel som pred dvere Raikage-sama a zaklopal som...

"Jsi jeho kamarád odmala. Dlouho jste se neviděli, protože jsi starší a dříve jsi udělal Chuuninské zkoušky." zářivě jsem se usmívala.
"Vstupte." prohodila jsem po chvíli.

"A kde ho nájdem?" Odmlčal som sa, keď vstúpil dnu Shitaku.

Otvoril som dvere a kľudným hlasom som povedal "Raikage-sama mohol by som z vami hovoriť o samote?"

Hodila som vražedný pohľad na Shitakuho a namiesto Rin som zakývala isto hlavou na nesúhlas.. samozrejme že nie!! baka! .. vyplazila som na neho jazyk a obrátila som meirne urazený pohľad na Rin.. a vzkaz?.. vzkaz?? ja neviem čítať baka!! dodala som urazeným hlasom a tak mierne som sa do seba zapírila..

"Riichi teba sa to netýka" zasmial sa a štuchol do neho prstom

Pokrčila jsem rameny.
"Tak vidíš, nemůžeš. Budeš to muset říct před ostatními." rozesmála jsem se, protože jsem tušila, co chce a pak jsem se otočila k Riichimu.
"Je v mém bytě, takže se mnou půjdeš tam. A jako správný nejlepší kamarád mu i řekneš o jedu, kterým ho zasáhli a o nutnosti úprav vzhledu." blesklo mi v očích.
"Atsu-chan... Když mi přestaneš říkat baka, tak se na to čtení podíváme."

Hee?.. Rin-nee.. muhehe.. baka sa odkladá!! ale ak ma nenaučíš čítať tak ťa tak budem volať fuurt .. vyplazila som na ňu jazyk a len som sa vyhupla na stôl kde som sa posadila.. nohy mi voľne vyseli vo vzduchu páč som nebola taká vysoká aby som s nimi dočiahla na zem a len som si s nimi začala pokopávať..

"Hmm no dobre Raikage-sama prišiel som vás požiadať o povolenie aby som opustil vesnicu chcem skúmať svet nechcel byť len držaný v tejto vesnici chcel by som chodiť po ostatných vesniciach spoznávať nových ľudí"

Nechápavo som hľadel na Shitakuho. Ďalší čo chce odísť na dva roky trénovať? Neodídem aj ja?

"Hmm... Ne." povzdechla jsem.
"Nemůžu pustit někoho, kdo mne vůbec neposlouchá. Ráno jsem říkala, že se mise odkládá a ty? Čekal jsi celý den před bránou." sladce jsem se na něj pousmála.
I když možná by mu to prospělo....
"Dobře, dobře, budeme se učit číst." rozesmála jsem se směrem Atsuky.

"Hmm no dobre a keď vám sľúbim že vás nebudem ignorovať? rád by som zosilnel" zasmial sa

"Na jak dlouho?" pozvedla jsem obočí.
"Jak nebudeš ignorovat. Jsem Raikage, ty zabedněné baka, mě nesmíš ignorovat."

"To snáď nemyslíte vážne!? To zostanem z našeho tímu v dedine iba ja? A ako mám zosilnieť? Pri staraní sa o zradcu našej dediny? Dúfam, že tá mačka nie je ďaleko..." Poslednú vetu som povedal skôr pre seba.

"Hmm tak rád by som odišiel aspoň tak na 2 roky ako myslel som to tak že vás budem vnímať" zaškeril som sa "Rád by som šiel spoznať iné dediny"

Aaarigato Nee-ba.... ehm.. chan.. zasmiala som sa nadšene a len som si poupravila moje dva copíky ktoré neboli takmer vôbec symetrické.. mala som pri tom taký zažratý pohľad..

"Ano, budeš, protože doteď jsi mne okázale ignoroval. Nikam." trhla jsem hlavou.
"V tomhle má pravdu, dva Jounini budou pryč a já mám kromě toho i své osoní záležitosti." vstala jsem, sebrala z křesla spící Kinjiki a doufala, že se jí Atsuka jakožto další kočky, nelekne.

"Hmm tak pustili by ste ma potom? prosíííím Raikage-sama ja vime že ste povedali nie ale ja chcem zosilnieť" nasadil som psí pohľad pri tom som sa cítil trápne keďže som tu nebol sám tak som sa trošičku začervenal

"Čo všetko chcem ja." Zatváril som sa nahnevane.

Hodila som pohľad .. taký zlostný po Shitakovi a len som mierne kývla hlavou.. v momente sa za ním vytvoril kríž a jeho spútali čierne "nezničiteľné" reťaze ktoré mu zabránili v pohybu.. ne eeeee!!! vyplazila som na neho jazyk.. tá škodoradosť zo mňa iba syčala..

"Spíš tě pošlu zpátky na Akademii." když jsem spatřila, jak na mě dělá psí oči, jen tak tak jsem se udržela, abych nevyprskla smíchy.
"Řekla jsem ne, takže ne." pomalým krokem jsem zamířila ke dveřím a přitom hladila tu rozkošnou číču. Bylo to tak uklidňující...
"Riichi, Atsu, pojďte prosím. Shitaku, ty se zítra stav, budu pro tebe mít misi."
Čičičí...

(Přesun)