Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

Nechápajuc som ostal stať na mieste "čo je medzi nou a mnou nerozumiem o čom to hovoríte a to vám slubujem na to že som jounin".Pozrel som sa na zem nechápajuc.

Sledovala jsem je zatímco jsem lapala po dechu a rudla čím dál víc.
To se... Taky nepovedlo.
Tváře jsem už měla úplně rudé, pohled jsem sklopila k zemi.
Neví... Jistě, vždyť on mne nechce. Co jsem si myslela?

"no jasně...věřím ti to" řekl jsem ironicky "buď šťastný s tou kteoru miluju" sklopil jsem pohled a zmizel ve dveřích ven na ulici

V tom ako som zabadla Raikage ma všetok hnev a nechápavosť prešla otočil som sa chrbtom k Tsuchikage."Tak čo Raikage o čom ste to chceli hovoriť snad teraz budeme vať sukromie ako ste chceli" narážal som na Tsuchikage a odišiel smerok k nej.

Stiskla jsem ruce v pěst.
"Myslím, že to... To o čem jsem chtěla mluvit jsi už slyšel od něj." mírně jsem se roztřásla. Tohle je špatně. Hodně, hodně špatně...

Podišiel som k nej dal som jej ruky na ramená a hlavu zdvyhol aby sa na mna pozerala."Takže je to pravda ty ty ma miluješ?"Kašlal som na formality ked nastala takáto situácia.

vrátil jsem se "nerad vám kazím vači intimní chvilku ale chci klíče od tvého bytu,,chci si vzít své věci" bez projevení jakéhokoli citu jsem stál u stolu

Beze slova jsem poodešla ke stolu, vyndala klíče a hodila mu je.
Pak jsem se otočila čelem k oknu a zírala ven.
"Mám strach." vypadlo ze mě po chvíli místo určité odpovědi.
Bála jsem se. Opravdu a nesnažila jsem se to zakrýt.

"Nechápem čo sa medzi vami stalo ale prečo si to nevyrozpravate ako normálni ludia než sa tu vyhýbate bolestou jedne k druhemu".Pozeral som na nich

Jen jsem se ušklíbla a dál sledovala nebe.
Asi nejsem normální...

Vobec už som nerozumel tomu o čo všetko tu ide bolo to také popletené.Radšej som si opať sadol do kresla a venoval sa Ryovi.

"Normální ?....normální ti příjde když si pro tebe konoha příjde kvůli vesnici a ty odejdeš tak se holka co ti noc před tím tvrdila že tě miluje najde někoho jiného ?...promin ale mě to nromální nepříjde.....a když se vrátím po dvou nebo třech dnech...najdu ji v baru opitou a tvrdí že jsem halucinace...pak s ní jdu na misi kde mi řekne že neví co cítí...promin ale tohle normální není.....já jsem jí už svoje řekl...s bohem....to je jediné co můžu říct když ke mě nic necítí"....tohle dojalo i mě...všechno jsem si to přehrál znova a znova....prostě mi to nedalo a začli mi téct slzy "Ale nenechte se rušit...jdu si jen rpo věci" otočil jsem se a šel do jejího bytu...nezvládal jsem to..bylo toho na mě moc....nejprve vesnice...a pak tohle...jak jinak to nazvat než zrada.....prostě to už nešlo

Pred dlhšou dobou som bol spokojný bol som zbran no teraz ničomu nechápe ma sedím tu a počuvam nejake maniere už mi to začalo liesť na nervy a bol som dosť vytočený čo sa na moju povahu nepodobalo.

Rukama jsem křečovitě tiskla parapet, ale neotočila jsem se.
Pak jsem klesla na zem a rozplakala se jako malá holka.
Zase jsem jen někoho zklamala. Zase...
Třásla jsem se a snažila se vzpamatovat, no nešlo to. Nic jsem neřekla, ani rozloučení jsem ze sebe nedostala. Vůbec nic.

Postavil som sa s vážnim pohladom.

objal bych ji...utěšil bych ji....ale nepomohlo by to....všechno dobrý končí špatně.....a tohle bylo to dobré....chtěl jsem se přemoct jít tam utěšit ji a říct že to bude dobré....ale nebude všechno na co jsem se zmohl bolo to že jsem k ní přišel a řekl "neplač prosím tě...děláš to ještě horší než to je.." taky jsem plakal...ale nechtěl jsem to dát znát

Bolo mi jedno čo budem s toho mať no neudržal som sa prišeil som k Tsuchikage otocil ho ku mne."Ksoia!!!!!"a jednu som mu vrazil.

nechal jsem ho a pak se k němu otočil zády...koukal jsem se na Rin....nesnáším když brečí

Postavila jsem se.
Z očí mi pořád stékaly slzy, ale jinak jsem se tvářila vážně.
Přestala jsem se i třást.
"To jen ten první šok." nejdřív se mi hlas "chvěl", ale pak už ani to ne.
"Máš právo mě nazvat zrádcem i uhodit, já to vím. Můžeš." povzdechla jsem.
"Ale víc ti nemám, co nabídnout, gomenasai."
Miloval Reinu... Všichni okolo ní ji vždycky milovali.

"Je mi líto že mi nemáš nic nabídout....já si jen bláhově myslel že řekneš ře ke mě pořád něco cítíš ....že budeš chtít abych zůstal....ale jsem jen idiot....idiot co dokáže věci jen posrat" jsem idiot...jak jsem si jen mohl myslet že někdo jako ona bude chtít mě....všechno to byl jen vtip "a nebo víš co...už ani ty věci nechci jsou mi k ničemu" vtisknul jsem jí klíč do dlaní a odcházel nevím proč...stále jsem šel pomalým krokem...jako bych snad stále čekal že mě zastaví

"Má cenu se ptát, jestli v Kumo zůstaneš?" otázala jsem se tiše a zvedla k němu oči.
Pořád mi stékaly slzy, ale jako kdybych jich už většinu vyplakala.
"Jsi silnější než já, ale nebereš svůj titul Kage vážně. Jako kdyby ti na tvé vesnici ani nezáleželo. Když zničili Konohu, také jí postavili znovu. Tohle mezi námi staví velkou propast a nemá cenu to dělat těžší. To ne já..." došla jsem k němu a vtiskla mu klíče znovu do ruky.
"Zůstaň ta jak dlouho chceš, stejně budu pár nocí tady, abych si srovnala myšlenky."
Neměl sem vůbec chodit, už ne...
"Mám tě ráda. Promiň, že jen jako dobrého spolubojovníka a přítele, nic víc."

"Promin...ale já tě pořád miluju...i kdyby si mě podváděla za zády....nikdy jsem tak nikoho nemiloval...nezpokojím se jen s přítelem....a koukat se na to jak jsi z někym jiným...je to rozsudek smrti.....jen...vrtá mi hlavou jak se to mohlo změnit během pár dnů" utřel jsem si slzy "a ano..postavil bych vesnici znova...jen...mám strach chápeš ?....jediný kdo mi pomohl si ty....promin "

Počuval som jejích rozhovor prišlo mi to smutné ale aj nervozita vo mne stupala lebo sa nič neriešilo a Tsuchikage je furt hádzal na oči samé zlé veci no neplietol som sa do toho.

"Já s nikým jiným vlastně nejsem... On mě nechce." šeptla jsem.
Proč mě takhle ničí? Copak nevidí, že mě jen ovládat se stojí všechny síly? Proč?
Trhla jsem hlavou.
"Jak myslíš, ráno můžeš odejít, ale teď v noci tě nikam pustit nemohu. Vesnici... Pár lidí z Kumo bych ti na pomoc dát mohla i pár ninjů. Nějak to půjde a pak... Dva Kage spolu být nemohou už pro vzdálenost mezi vesnicemi."
Už ne... Tohle dlouho nezvládnu...

pevně jsem ji objal "promin....promin promin promin ale já fakt nemůžu" tiskl jsem jí k sobě "nechci tě stratit"