Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

Postavila jsem se a byla ráda, že se mi už podařilo udržet rovnováhu a nedat na sobě znát, že mne ještě mírně pobolívá hlava. Otevřela jsem dveře a pak za námi zamkla.
"Zapečetili jsme jeho chakru uvnitř, takže tam snad ani nebudeme muset. Stačí dát pokyn k uvolnění." povzdechla jsem a vydala se směrem k vězení.

(Přesun)

Následoval som ju no zarazilo ma zapečatenie chakry nevedel som ako to tam chodí no hned prvá vec čo ma napadla bolo že by Jinchuriki.

Došla jsem do kanceláře, posadila jsem se do jednoho z křesel a ukázala směrem k druhému, aby si také sednul. Zatím jsem mlčela a měla jsem pocit, že jakmile začnu mluvit, budou to nesouvislá slova. Trochu jsem pobledla, bála jsem se. Ale musela jsem mu to říct, už ano, i když jsem věděla, že o to nestojí.

Posadil som sa a s kručiacim žaludkom odstrachu som ju ani nepustil k slovu a začal prvý."Prepáčte Raikage ako som sa tam zachoval nechcel som len ot bol reflex a myslel som že budeme v ohrození prepáčte je mi to luto".

prišel jsem chvíli po nich vešli do kanceláře tak jsem nchtěl vyrušivat sedl jsem si pod dveře

Pootevřela jsem ústa a následně si před ně dala dlaň, abych nevyprskla smíchy.
Já tu blednu a děsím se a on je přitom ještě vystrašenější ...
Uklidnila jsem se, ale rty mi pořád cukaly do úsměvu.
"Já... Totiž... Tohle. Jsem mluvit nechtěla. O tomhle." kouskovala jsem věty, propletla prsty a sama nerozuměla, tomu, co jsem řekla. Odkašlala jsem si.
"Tedy... Chtěla jsem říct, že o tomhle jsem mluvit nechtěla." nervózně jsem si odhrnula vlasy z čela.
Povzdechla jsem a uslyšela hluk za dveřmi.
"Dále?" zkusila jsem to, i když nikdo neklepal.
Dobře... Svěřování se odkládá, ale jen na pár minut, jinak si to rozmyslím.

"počkám" křilk jsem přece jenom...nejspíš to dopadne tak že odejdu....a to chtělo soukromí

Vobec som nechápal o čom Raikage hovorí no bom som rád že ne o tej udílosti tak som len tak sedel a čakal čo bude nasledovať.Pri tom som premýšlal o čom chce hovoriť.

Povzdechla jsem, vstala a otevřela dveře.
"Ne prosím, pokud to máme vyřešit, tak teď nebo zítra. Nemohu se soustředit na dvě věci najednou..."

"chtěl jsem být slučný..a počkat ať dořešíš už rozdělané...stejně si chci promluvit v soukromí" zvedl jsem na ní hlavu

Tak ja teda pojdem a potom to doriešime neskor myslím že čo on chce prebrať bude asi velmi doležité nechal som položeného Rya na stole."Raikage ked skončíte pošlite Rya za mnou a ja sa vrátim" bez odpovedí som vyskočil z okna von.

"Dobrá." povzdechla jsem.
"Můžeš jít ke mě, promluvíme si ráno. Já dnes stejně musím zůstat v kanceláři." otočila jsem pohled k papírům, které stály na sobě skoro ke stropu a povzdechla.
"Tohle za hodinu nestihnu, nedá se nic dělat a tohle taky počítám nebude na krátkou dobu." pousmála jsem se.
"Uvidíme se." mávla jsem a čekala až odejde, abych mohla zase zavřít dveře a jakmile se tak stalo poslala jsem Rya za ním.
Takhle utéct dřív než stačím něco říct...

zůstal jsem u dveří..vůbec jsem nechápal (fakt to nechápu xD)

( XD Že můžeš jít spát k Rin do jejího bytu, ale ona že zůstane v kanceláři. Teď zavřela dveře XD Gomenasai, já zrovna na chvíli musím zmizet, tak píšu rychle XD )

(nikam nejdu xD) sedl jsem si před dveře

Ryo priletel a ja som nechápal tak rýchlo no toto vyskočil som hore až k oknu Raikage."To už ste dokecali?to bolo nejaké rýchle".Usmial som sa a stále stál na parapete.

ne..nemohlo to počkat sám sem si otevřel "Jedna otázka " s touhle větou jsem vešel...ale když jsem si všiml toho v oknu zase stejný pocit jako v yuki "aha....proto to chceš řešit ráno ?...." vypadalo to fakt divně....po té scéně v yuki sem si snad nemohl myslet něco jiného "Tím pádem není co řešit..sbohem" prásknul jsem za sebou dveřmi a šel pryč

Nechápal som chovanie Tsuchikage a vobec mi to nedávalo zmysel vyskočil som z parapety mieril k dvrám otvoril ich."Tsuchikage počkajte":

"zmizni" odstrčil jsem ho "a dvakrát to říkat nebudu"

Nevedel som o čo ide a len tak lahko som sa nenehal odbyť chytil som ho jemne za ruku a otočil ho smerom ku mne."Tsuchikage čo som spravyl prečo ste na mna nahnevaný":No medzi tým som čakal na utok.

"Zmizni !" byl jsem tak na záchvat abnormální agresivity stačí malá provokace a jsem schopný zabíjet

"Nepojdem!!! pokial mi nevysvetlíte čo som urobil!!!".

mlčel jsem jen jsem si do něj kopnul tak aby mi dal pokoj a šel dál

potichu som povedal "prepáčte tsuchikage"no pred tým som si rýchl prešiel po nohe kde ma kopol chytil som laso a hodil ho po nom aby ho obmotalo takže sa nemohol hnuť pristavil som sa k nemu."Tak a teraz mi prosím povecte prečo ste na mna nahnevaný".

mé tělo vzplanulo a provaz prostě shořel "Co je mezi tebou a Rin výš sám nejlip.....neměl jsem nikdy odcházet..kdybych neodešel do konohy nic by se nestalo..teď mě prosím už neotravuj nerad bych azbil nového miláčka Rin" vydal jsem se svou cestou