Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

vzal jsem jí a dal jí zase na gauč "promin...dneska nemá paní kage čas" zase jsem zavřel "Budeš odpočívat" rozkročmo jsem si na ní sedl tak aby nemohla vztát ale né zas tak moc aby jí to tlačilo

Dostala jsem tik do oka.
"Ne..." pokusila jsem se vstát, ale nějak mi v tom zabránil.
Odevzdaně jsem povzdechla.
"Varuju tě, jsem opilá. Jsem schopná udělat cokoli, abych se mohla vrátit ke svým povinnostem." zářivě jsem se usmívala.
"Cokoli."
Nikdy nebudu jako Everest... Nikdy nedám přednost lásce před vesnicí.

Ehm čo sa jej stalo " no chcel som nejakú misiu dlho som nemal a ryo mi tiež dochádzajú" usmial som sa a pritom som pozeral na Zuka a striedal som pohľad na neho a na Raikage-sama

"Nic." odvětila jsem.
"Misi bych tu měla, ale D." snažila jsem se vymanit ze Zukova sevření, ale nějak mi došla chakra a fyzická síla nestačila.

"Ach jaj D-misiu čakal som nejakú C-rank alebo B-rank" odvetil som a stále striedal pohľady na Zuka a Raikage-sama

"Ona by se dala zařadit i pod C." zamyslela jsem se.
"Jednou jsem na tu samou poslala i Jounina... Není to zase tak jednoduché, jak se zdá."

"Počkať o čo sa jedná" začal sa škrabať za hlavou

"Venčení psa." ušklíbla jsem se.
"Ale ne jen tak jednoduché. Je větší než ty."

Po chvíli jsem se vymanila ze Zukova sevření.
Mrštně se probleskla kus dál, zavrávorala, ale nakonec v pořádku dosedla za stůl.
"Začátek mise je v 17:00, v obytné části Kumo." podala jsem mu plánek.
"Jeho majitel ti řekne, kam bys s ním měl jít. Budu to počítat jako C misi, už mám těch jeho výmyslů dost." povzdechla jsem a pohodila vlasy.
"Zuko tebe bych chtěla požádat, abys na mne počkal u brány. Ještě zařídím něco ve vězení a pak vyrazíme."

"Hm Hm Hai a keď by som mohol vedieť kde idete Raikage-sama?" zasmial sa

(Ja o 17:00 nebudem doma )

(Uhmm... Takže... Co zítra dopoledne? Nebo dneska večer, ale záleží na tom, v kolik. )

"Myslím, že to nemůžeš. Mám S-misi, vesnice bude zavřená." smířlivě jsem se pousmála a zapila prášek na bolest hlavy vodou.
Tak... A saké nikdy více... Tedy nikdy víc tento týden.

(No zajtra niekedy bdue mocť)

"Uhmm Hai hai tak ja idem Dovidenia" otvoril dvere a šiel preč

(Presun)

vzdychl jsem si a sedl si na gauč "Jsi nepoučitelná...jestli mi zemřeš...tak tě zabiju"

"Hai." vesele jsem pohodila vlasy.
"A co kdybys na mě počkal u té brány? Gomene, ale chtěla bych se ještě před cestou stavit ve vězení a na hřbitově. Za obětí i za vrahem a je to věc, kterou musím... Kterou musím udělat sama." povzdechla jsem.

"posedlní dobou toho děláš více sama" šeptnul jsem si...byla daleko nemohla mě slyšet "ok...počkám tě tam" mile jsme se usmál a odešel

Povzdechla jsem a opřela se.
Nemohu za to jaká jsem... Nemohu s ní sdílet něco jako vztah mistra a žáka, to nejde. Pohrdá technikami ninjů, tohle chápat nemůže.
Zaklonila jsem v křesla hlavu a sledovala strop.
Proč je to tak těžké? Proč kvůli bývelému Raikagemu ztrácím tolik milovaných lidí? A je to tak pořád... Pořád dokola, jako kdyby to ani nemělo konec.
Se smutným úsměvem jsem se zhluboka nadechla.
Proč mám strach a nevím z čeho? Strach ze strachu. Že jednou ztuhnu, že se začnu bát a on zase unikne?

Hned čo ma napadlo bolo buť byt Raikage alebo kanceláriu no napokon som išiel do kancelárie no ako bolo u man zvykom nešiel som dverami ale zase oknom ked som ju videl spomenul som si že mi hovorila že ju nemám strašiť no aj tak som vošiel a tak isto ako ona dávnejšie som jej položil ruky na oči.

Trhla jsem s sebou.
Netušila jsem, kdo by byl tohle schopný udělat.
Zhluboka jsem se nadechla, ale nepohnula.
"Mám přát dobré odpoledne?" otázala jsem se místo toho pořád vcelku smutným hlasem.
Ze zamyšlení jsem se probouzela jen pomalu.

Bol som rád že opať počuje mjej hlas."No to už je na vás sekretárka".V tom som sa usmieval skoro až smial a postuil som jej ruky z očí.

Otočila jsem se a překvapeně se mu dívala do očí.
Chová se... Jinak... Ne, že by to bylo nepříjemné, právě naopak.
Mírně jsem se pousmála.
"Pak tedy dobré odpoledne." zasmála jsem se.

"Heh aj vám Raikage-sama vyzeráte dosť utrápene stalo sa niečo?".A pozorne som si ju prezeral.

"Teprve se stane. Před pár dny jsem něco dost... Zkazila. Poslala jsem svého studenta na misi, která byla nad jeho síly." polkla jsem.
"Stála ho život a já teď nemám jinou možnost než pustit jeho vraha." trhla jsem hlavou a věnovala mu jemný úsměv.
"Gomene, tím bych tebe otravovat neměla."

s pohladom celkom smutným za človekom čo sme stratili pretože bol odtialto a luto mi oh bolo bol jeden z nás no v tom som sa pozrel na Riakage a usmial"Ale vy za to nemožete všetci sa vždy hrnu do misií na ktoré ešte nemaju alebo vždy sa može niečo stať aj keby ot bol super shinobi".V tom som jej chytil ruku "ked budete chcet odprevadím vás tam ako váš stážca ale nie s povinosti ale s vlastnej vole".

Sledovala jsem ho zvláštním pohledem a pak přikývla.
Přemýšlela jsem, jestli to po něm smím chtít a jestli on mne pochopí.
Mistr a žák... Zvláštní... Jak vůbec Zuko mohl "nechtít" studenta, když jsem mu o tom říkala... Je to povinnost, ale je to i... Krásné.
"Děkuji ti, pokud je to tak, jak říkáš, pak budu moc ráda za tvůj doprovod."

Ustupil som o krok do zadu aby sa Raikage mohla postaviť a aby osm ju mohol následovať pretože vo vaznici som v živote nebol soce ma starý Raikage varoval že ked sa nebudem dostatočne snažiť tak ma tak šupne tak som bol zvedavý ako to tam bude.