Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

Ušklíbla jsem se.
Příště... Příště...
Roztáhla jsem deku na zemi, druhou shrnula na přikrytí s mí hadi ho zase přitáhli až ke mě. Věnovala jsem mu jemnou pusu na čelo.
"Krásné sny."
Sedla jsem si, hadi zmizeli a já ho ještě chvíli vískala ve vlasech s mírně fanatickým úsměvem.

"Pekne sa vyspite zajtra máme pilný den"Počkal som asi hodino kým zaspi pozotom som sa jemne postavil zobral si kreslo a odniesol ho až k oknu a položil ho a dadol som si na neho a strážil Raikage ako to bolo u mna zvykom.

Prišlo ráno a ja som sa zobudil.Spánku som moc nedal ale na to som bol zvyknutý.Premyšlal som celu noc dokonca sa mi aj snívalo o včerajšom dni až do noci.Bolo to celé velmi zvláštne.Momentami mi aj pripadalo či nejde o nejaku skušku alebo prečo to robila chcela snad na niečo zabudnuť vobec som tomu nerozumel.Musel som si nehať volnu hlavu a zaoberať sa tým neskoršie pretože dneska ma poprvý-krár čakala misia.A bola to misia na ktoru som si myslel že sa nikdy nebudem museť zučastniť dokonca že by ani nenastala.Odfukol som si a postavil som sa na nohy pozeral som sa po miestnosti no všetko bolo zničené teda skoro všetko.Našiel som som veci na čaj a kávu kedže ja kávu som nepodporoval tak som si dal čaj.Vedla zeme kde ležala Raikage som položil šálku s čajom a s kávou pretože som nevedel čomu dáva prenosť.Ked som s apozeral na nu v spánku vyzerala taká milá a nežná a ešte aj taká mladá a už ma post Raikage.Pohladil som ju po ramene a podišiel k oknu.Vytiahol som z vrecka svoju malinku píštalku a zahral na nehj melodiu nedávala moc velký zvuk ale bol dostačujuci na to aby privolal koho mal.Píštalku som dal s pier dole skoval do vrecka a čakal.V tom som počul jemný škrekot a vedel som že už ide.Doletel ku mne Ryo a ako vždy si mi sadol na ruku."Ryo moj priatel mám pre teba ulohu poprosil by som ta či by si nestrážil Raikage a ked sa zobudí tak by si mi dal vedeť".V tom Ryo začal cupitať na náznak suhlasu.Isas opať vytiahol z vrecka maškrtu a dal mu ju."Dakujem na teba sa možem vždicky spolahnuť".Ryo si sadol na parapetu okna a sledoval Raikage."No a ja ja sa idem pripraviť.
(presun)

Otevřela jsem oči a nespokojeně se protáhla.
Nespokojeně, protože jsem ho nikde neviděl. Pak jsem stočila pohled k oknu a pousmála se.
Takže on mě hlídá...
Posadila jsem se a všimla čaje a kávy. To úsměv jen prohloubilo.
Prohrábla jsem si vlasy, ale místo pití jsem se pustila do úklidu.

V tom ako videl že sa Raikage prebrala okamžite sa zvrtol a letel preč.

Ani jsem si nevšimla, kdy zmizel.
Jen jsem pokračovala v úklidu. Po chvíli jsem vylezla na parapet a snažila se vyndat okenice z pantů, aby se rozbité okno dalo úplně vysadit.

Doskakoval som z jedneho okna na druhe až som sa pri parapete zjavil pred Raikage."Dobre ráno".

Soustředila jsem se jen na okno, takže když vedle mě promluvil, ztratila jsem okamžitě rovnováhu.

Podskočil som do vnutra a jemne ju chytil za rameno aby nespadla."Tak vidím že robýťe poriadok pomožem vám s čím mam začať?".

"Stačí, když mě nebudeš děsit." Rozesmála jsem se.
Chvíli jsem těkala očima po místnosti.
"Začni, kde chceš."

Pripadala mi iná ako včera ale aj mi to vyhovovalo lebo som bol zvyknutý a takto by to malo byť."Rozkaz" zobral som na plecia drevený stolik ktorý bol na poli a šiel ho vyniesť von.

Ušklíbla jsem se a počkala, než se vrátil.
" Takže změna, tvoje první mise je pomoct mi uklidit kancelář. To bude tak rank D."

Moja prva misia mala spočívať v upratovaní pousmial som sa vyšiel som von do smetiaku hodil stary stol a hned vybehol hore."Tak teraz vezmem asi ten koberec že Raikage".

"Můžeš jít na chvíli dolů?" otázala jsem se.
Uklízení normálním způsobem už mi šlo na nervy.
Jakmile mi zmizel z dohledu, udělala jsem tři stínové klony. Oba použily nespočet rukou skrytého hada, takže kolem všech věcí se obmotala úzká, slizká těla a vyhazovala je prostě z oken. Poslední klon přitáhl z vedlejší místnosti pomocí dalších hadů nový stůl, knihovnu i křesla.
Pousmála jsem se.
Jen někde sehnat nový koberec a bude to...
"A je to." věnovala jsem mu zářivý úsměv, když se vrátil nahoru.

"Wau tak toto bolo priam exelentne" všetko bolo nové za ten čas čo som bol preč videl som pred sebou tri raikage a prišlo mi to vtipne"Tak toto vidím na malu party"a usmial som sa dal som ruky do Znamenia."Kage bushino jutsu".a urobili sa aj tri moje klony a všetci sme sa potupne usmievali.

Pozvedla jsem obočí a rozesmála se. Mé kopie zmizely.
"Ale... Čtyři na jednu?" andělsky jsem se usmála.
"Párty ano, ale proč ne ve dvou?"

"He"Zrušil som techniku a ostal som len ja."Ale to bol len taký pokus o žart.Tak Raikage-sama čo bude teraz".A dal som taký zamyslený pohlad.

Zase jsem dostala chuť do něčeho praštit.
"Počkáme ještě na člověka, kterého bych chtěla vzít s námi a pak vyrazíme. Do té doby platí to samé, co včera, dělej si, co chceš." posadila jsem se do křesla a svůdně oblízla horní ret.

"Rozumiem"otočil a kráčal ku dverám von pri nich som zvrtol ešte hlavu."Takže sa vidíme džana".A zavrel som za sebou dvere.

Zalapala jsem po dechu.
Já... Ho... Jednou... Zabiju...
Nicméně zvědavost mě přemohla a já se po chvíli vydala za ním.

(Přesun)

...Kráčal som po chodbe z rukami vo vrecku a z túžbou aby som mohol na nejakú misiu a pritom som rozmýšľal Nikto nevie kto som vlastne každému klamem a zo sklonenou hlavou prišiel k dverám kde by mala byť Raikage-sama zaklopal a počkal na povolenie a kým čakal zamýšľal sa Ja vlastne ani neviem ako sa Raikage-sama volá zasmial sa a opäť čakal na povolenie ale po chvíľke si sadol na stoličku vedľa dverí...

...

....'Kde môže byť' zamýšľal sa kde by mohla Raikage-sama byť 'No nič asi ju musím pohľadať' hneď ako dopovedal urobil pečať a 'Mune bunshin' a vedľa neho stalo 5 klonov 'Aspoň si techniku otestujem' a klony sa rozbehli hľadať Raikage-sama a ja som si opäť sadol....

přišel jsem s ní v náručí a otevřel si dveře položil jsem jí na gauč ještě než vešel ten přededveřma zavřel jsem a zamknul "budeš odpočívat..nezájem...nemáš dost sil"

Zatvářila jsem se, jako kdybych chtěla vraždit.
Pak jsem vstala. Chvíli se motala a zamířila ke dveřím.
Když jsem vrazila do stolu, uvědomila jsem si, že jsem vyrazila na špatnou stranu.
Nakonec se mi podařilo najít i klíč, odemkla jsem a pustila ho dovnitř.
"Nazdárek." naprosto netradičně a pořád trochu opile jsem se pousmála.
"Co potřebuješ?"