Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Kancelář Raikageho

Pozrel som sa na nu a opať dal výraz nechapavosti"Ale ale vy ste Riakage a ja ja obyčajny nahraditelny jounin neviem čo vám povedať".A zahladene som jej pozeral do očí.

"Vůbec nejsi nahraditelný." zavrněla jsem a uvolnila se, takže pokud mě nebude držet, spadnu XD
"Já byla ještě před pár dny jen chuuninem a asistentkou Raikageho."

Jej slova ma potešili"Nebojte sa držim vás pevne"ôô a dal som okolo nej aj druhu ruju."Takže sekretárka"A potichu som sa chychunal.

Byla jsem ráda, že jsem z něj konečně dostala jiná slova než ´Raikage sama´
Blesklo mi v očích.
"Tak dobře, dělej si co chceš." byla jsem zvědavá, co ho napadne.

"Eh nejste unavená Raikage".

"Ani trochu." ušklíbla jsem se, rozepnula sponu a nechala pouzdro s katanou sklouznout na zem.
To je mnohem pohodlnější...

"Tak ked je vám tak dobre tak prečo ne".V tom do okna niečo buchlo a zaškriekalo poznal som to"Ryo"Postavyl som Raikage aj seba ju naspať posadil do kresla podišiel som k oknu."Moj verný Ryo"V tom mi jastráb pristal na ruke"Vidím že si sa vrátil takže všetko v poriadku".Z vačku som pre neho vytiahol maškrtu a dal mu ju"Leť moj priatel a oddýchni si".Nastavil som ruku von a Ryo letel preč ešte 2 krát zaškriekal a uletel.Vrátil som sa k Raikage a prisadol si pri nej bradu som položil na časť sedačkya a len sa na nu pozeral.

Pootevřela jsem nechápavě ústa.
Tohle už je moc...
"Je krásný..." zavrněla jsem tiše a stačilo pár vteřin, aby se mu kolem těl obmotali hadi, kteří mi vylézali z rukávů a přitáhli ho blíž ke mě. Dívala jsem se mu do očí a nakonec je nechala, aby ho pustili. Pomalu jsem se přibližovala k jeho rtům, ale tentokrát jsem chtěla poslední krok nechat na něm.

Ako ma obmotali hady nevedel osm o čo ide či utok alebo čo v tom hadi povolili a ona prišla blízko opat ku mne už som si za ten kratky čas n to zvikol no ked bola velmi velmi blízko jedine čo ma napadlo bolo."Máte krásne oči".

"Arigato." zavrněla jsem a sladce se pousmála.
Musíme na to polopaticky.
"Mírně pootevři ústa..." blížila jsem se znovu k němu.
"A teď..."

Vobec som nechápal o čo ide tak som otvoril usta a z otvorenimy očami a divným pohladom som musel vyzerať vtipne.A s otvorenymi ustami som rozprával tak chrapčavo."Laigage a co techaz"

Já věděla, že se zeptá....
Odevzdaně jsem povzdechla. Tentokrát se mi z rukávu vyplazil velký had. Čistě bílý. Obmotal se kolem nás, takže se nemohl pohnout jinak než ještě blíž ke mě. Po chvíli zmizel.
"Teď.. Můžeš jít ke mě ještě blíž..."

Tie hady ma dosť znervoznovali ba mal som z nich husiu kožu.No ked som bol pri nej najbližšie ako sa dalo citil som ako na mna funií jej nos tak som jej dal an neho pusu."Jej aky teplučky".A usmial som sa.

Trochu jsem se odtáhla a postavila.
"Chceš mě?" zeptala jsem se prostě. Jednodušší otázka už neexistovala.

Pozeral som sa na nu a na jej otazku som chvílu rozmýšlal čo odpoviem no nakoniec som sa postavýl aj ja a podišiel k nej."Raikage ja ja ste velmi milá a dobra osoba lenže ja som jounin som zameraný na ochranu našej vesnice na ochranu vás na položenie života za obidve".Pozrel som sa do stropu a čakal na odpved aj ked som vedel že nebude láskavá.

Kdyby to šlo, právě teď by něco bouchlo.
Problém byl ten, že ve své rozmlácené kanceláři už jsem neměla, co roztřískat.
Místo toho jsem se zhluboka nadechla.
Zatraceně, možná jsem nevěrná, ale já chci, aby mě chtěl...
Pomalu a tiše jsem šla směrem k němu.
Stoupla jsem si na špičky, ruce mu obtočila kolem krku a chvíli si hrála s jeho oblečením. Kdykoli jsem se dotkla kůže, hledala jsem citlivá místa.

Po chvíle ako ma chytala som jej zdvihol hlavu"Eh prepáčte Raikage ale hladáte niečo"?

Teď jsem toho začínala mít dost.
Neuvěřitelně mě to vytáčelo. Tak moc, že jsem byla ochotná udělat cokoli, abych tu netečnost prolomila. Dívala jsem se mu do očí s odhodlaným úsměvem, prsty pořád na hrudi. Na levém boku jsem objevila starší jizvu. Blesklo mi v očích. Jemně jsem se jí dotýkala a ukazováčkem po ní přejížděla.

Ked objaival moju jazvu ktora smerovala až od dola hore šikmo od Raikageho prstom mi po nej prešla nadskočil som a usmiail sa"Raikage to už viac nerobte".

Vzala jsem jeho slova úplně obráceně a znovu po jizvě jemně přejela.

Ako to znova urrobila zatriaslo sa moje celé telo bol to príjemny pocit npo radšej som odstupil a sadol si do kresla."Teda Raikage vi viete ako na to".

Pousmála jsem se.
Tak přece jen není z kamene...
Zůstala jsem stát na místě a sledovala ho.
"Nelíbilo se ti to?"

Klamať som nechcel takže čo mi iné zostalo."Neni to zlé vobec len len je to zvláštne a cítim sa nesvoj".

Opřela jsem se o stěnu a fascinovaně jsem na něj hleděla.
Připadám si jako děvka... A dnes mi to příliš nevadí.
"Viděl jsi už nahou ženu, že ano?"

Vypočul som si ju pozorne no posledná veta ma zarazila.Ale postavil som sa a mysliacky že to mysela z humorom tak som sa usmial a povedal jej pravdu"Nie nevidel"A stál som oproti nej.